Evropská agentura pro životní prostředí (EEA): Co to je a jak funguje?

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) je klíčovým zdrojem informací o stavu životního prostředí v Evropě. Agentura sídlí v Kodani a shromažďuje, analyzuje a sděluje informace o vývoji životního prostředí a dopadu environmentálních opatření.

Úkoly a struktura EEA

Hlavním úkolem EEA je poskytovat nezávislé a kvalitní informace o životním prostředí. ČR se stala plnohodnotným členem Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v roce 2002.

Součástí struktury EEA jsou tzv. evropská tematická centra (European Topic Centres - ETC). ETC jsou střediska, která sdružují organizace z členských zemí EEA s odbornými znalostmi ze specifické oblasti životního prostředí. Účast v ETC je prestižní záležitostí a značí odbornou erudici členských organizací.

Pro období 2022-2026 bylo ustaveno 6 nových ETC a pro období 2023-2026 bylo následně ustaveno ještě sedmé ETC k biodiverzitě. Smyslem ustavení nových ETC bylo podpořit provádění ambicí a cílů dohodnutých ve Strategii EEA a sítě Eionet na období 2021-2030.

Seznam jednotlivých ETC:

Čtěte také: Snižování emisí CO2 v EU

• ETC pro oběhové hospodářství a využívání zdrojů - CENIA
• ETC pro adaptaci na změnu klimatu a sektor LULUCF
• ETC pro integraci dat a digitalizaci - GISAT
• ETC pro zmírňování změny klimatu - ČHMÚ
• ETC pro lidské zdraví a životní prostředí - ČHMÚ
• ETC pro přechod k udržitelnosti - CENIA
• ETC pro biodiverzitu a ekosystémy - CENIA

Je velkým úspěchem, že ČR byla zastoupena ve všech ETC pro období 2019-2021.

Činnost EEA

EEA každých pět let publikuje zprávu o stavu a výhledu životního prostředí a souvisejících trendech. Tyto zprávy hodnotí stav a výhled evropského životního prostředí a slouží jako podklad pro činnost a vývoj politik EU. Poslední zpráva z roku 2025 je k dispozici i se shrnutím.

Zpráva byla vypracována v úzké spolupráci s Evropskou informační a pozorovací sítí pro životní prostředí (EIONET).

Zpráva o životním prostředí v Evropě 2025 (Europe's environment 2025) je nejkomplexnější analýzou současného stavu a výhledu v oblasti životního prostředí, klimatu a udržitelnosti. Zprávu v Evropě zveřejňuje Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) od roku 1995 každých pět let, letošní hodnocení je tak sedmou zprávou z této řady. Přináší spolehlivé, vědecky podložené poznatky o tom, jak reagovat na obrovské a složité výzvy, kterým čelíme.

Zpráva zdůrazňuje, že Evropská unie je světovým lídrem v ochraně klimatu, zlepšení kvality ovzduší, zvyšování míry recyklace odpadu a účinném využívání zdrojů. Naději vzbuzuje také zlepšení v řadě faktorů, které umožňují transformaci směrem k udržitelnosti, kterými jsou inovace, zelená pracovní místa a udržitelné financování.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Další agentury EU v oblasti životního prostředí

Kromě EEA existují i další agentury EU, které se zabývají specifickými aspekty životního prostředí:

• Evropská agentura pro chemické látky (ECHA): Usiluje o zajištění bezpečného používání chemických látek a dohlíží na uplatňování legislativy EU týkající se chemických látek.
• Evropská výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA): Podporuje zúčastněné strany při realizaci Zelené dohody pro Evropu prostřednictvím kvalitního řízení programů.

Vývoj ochrany životního prostředí v EU

Politika ochrany životního prostředí prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Jako samostatnou politiku zavedl ochranu životního prostředí až Jednotný evropský akt v roce 1987. V současné době má Evropská unie na světové úrovni vedoucí postavení v boji za ochranu životního prostředí, a to především v boji proti změně klimatu.

Vývoj v oblasti ochrany životního prostředí v rámci EU lze shrnout takto:

• 1959 - první norma v oblasti životního prostředí ve smlouvě o Euratom týkající se ochrany pracovníků proti ionizujícímu záření
• 1972 - mezinárodní konference o životním prostředí ve Stockholmu, která přinesla množství podnětů k ochraně životního prostředí ve státech EHS i na úrovni EHS samotného
• 1973 - vznik sekce Evropské komise na ochranu životního prostředí; přijetí prvního akčního plánu pro ochranu životního prostředí
• 1980 - Evropský soudní dvůr potvrdil možnost přijímat evropské závazné normy o ochraně životního prostředí v rámci regulace vnitřního trhu
• 1981 - v rámci Evropské komise zřízeno samostatné generální ředitelství pro životní prostředí
• 1984 - vznik zvláštního fondu pro ochranu životního prostředí na evropské úrovni
• 1987 - Jednotný evropský akt vytváří zvláštní politiku ochrany životního prostředí
• 1993 - Maastrichtská smlouva zavádí princip ohleduplnosti vůči životnímu prostředí při přijímání a provádění všech politik ES
• 1994 - vznik Kohezního fond neboli Fondu soudržnosti, který mj. financuje projekty na ochranu životního prostředí a poskytuje pomoc zemím, jejichž HDP na obyvatele je nižší než 90 % průměru EU.
• 2001 - platí VI. akční plán pro životní prostředí (2001-2010)

Principy ochrany životního prostředí v EU

Základními principy ochrany životního prostředí v ES jsou:

• princip „platí znečišťovatel"
• princip udržitelného rozvoje
• princip vysoké úrovně ochrany
• princip prevence
• princip ochrany co nejblíže u zdroje znečistění
• princip integrované ochrany
• princip subsidiarity

Mechanismy ochrany životního prostředí v EU

Ochrana životního prostředí je v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Mezi nezávazné mechanismy EU patří zejména dokumenty typu akčního plánu pro ochranu životního prostředí, které stanovují základní cíle EU pro životní prostředí a navrhují kroky k dosažení těchto cílů.

Čtěte také: EU a klimatická nouze

Šestý akční program pro životní prostředí

Cíle v oblasti životního prostředí pro období 2001 až 2010 jsou stanoveny v 6. akčním plánu s názvem Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba. Akční plán se zaměřuje zejména na boj proti změně klimatu, na ochranu biologické rozmanitosti, snižování dopadů znečištění životního prostředí na zdraví a lepší využívání přírodních zdrojů a odpadové hospodářství.

Zamezení změny klimatu

Podpisem Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách zavázala EU snížit do roku 2008-2012 emise skleníkových plynů o 8 % oproti úrovni v roce 1990. K dosažení tohoto cíle přijala Evropská komise v roce 2000 Evropský program pro změnu klimatu (ECCP), v rámci něhož spolupracuje s průmyslovými podniky, organizacemi, které působí v oblasti ochrany životního prostředí, a dalšími zainteresovanými stranami na nalezení ekonomicky efektivních opatření ke snížení emisí.

Evropský systém obchodování s emisemi

Základním kamenem politiky EU v oblasti změny klimatu je Evropský systém obchodování s emisemi, jenž byl spuštěn v roce 2005 jako první svého druhu na světě. Díky Evropskému systému obchodování se emisemi lze emise omezovat tehdy, kdy je to nejlevnější, čímž se snižují celkové náklady na jejich snižování.

Klimaticko-energetický balíček

V roce 2008 přijali vrcholní představitelé evropských zemí tzv. klimaticko-energetický balíček s řadou návrhů na konkrétní opatření a sérií ambiciózních cílů.

Evropa se zavázala snížit do roku 2020 celkové množství emisí skleníkových plynů alespoň o 20 % oproti hodnotám z roku 1990 a je odhodlána zvýšit procentní podíl na tomto snížení až na 30 % za předpokladu, že k podobnému omezení přistoupí i další průmyslové země.

tags: #evropská #environmentální #agentura #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Vše o ekologické dani
• Ubytování v přírodě Žďár
• Filosofie přírody, času a člověka
• Tipy na kondiční cvičení venku
• Andres a ekologické zemědělství