Evropská Unie: Statistiky Odpadů a Výzvy v Odpadovém Hospodářství

26.03.2026

Znečištění obalovými odpady je jedním z největších ekologických problémů naší doby. Podle dat Evropské komise, každý obyvatel Evropy vyprodukuje v průměru až 180 kilogramů obalového odpadu ročně. Pokud dle prognózy nebudou přijata žádná preventivní opatření, vzroste v roce 2030 objem obalového odpadu o 19 %, objem plastového odpadu až o 46 %.

Produkce Odpadů v EU

V roce 2022 bylo v Evropské unii vyprodukováno přes 2 233 milionů tun odpadu. Největším producentem se stalo Německo s téměř 386 miliony tun, následovala Francie, kde vzniklo více než 345 milionů tun odpadu. Tyto dvě země dohromady tedy tvořily téměř třetinu produkce celé EU. V Česku byla zaznamenána produkce ve výši 39 milionů tun. Pro lepší mezinárodní srovnání je ale vhodnější používat přepočet na jednoho obyvatele. Ten v EU dosáhl hodnoty 4 991 kg, a rekordmanem se stalo Finsko s produkcí 19 950 kg. Na druhém konci pomyslného žebříčku se ocitlo Lotyšsko s 1 330 kg.

Produkce odpadů v členských zemích EU se v roce 2022 pohybovala od téměř 20 tun na obyvatele ve Finsku, po 1,3 tuny v Lotyšsku. Jeden Čech vyprodukoval 3 672 kg odpadu, a tuzemsko se tak zařadilo mezi Německo (4 604 kg) a Dánsko (3 333 kg).

Z dlouhodobého hlediska se produkce odpadů v Evropě příliš nezměnila. Oproti roku 2012 bylo vyprodukováno o 0,4 % celkových odpadů méně. V přepočtu na jednoho obyvatele se mezi lety 2012 a 2022 objem vyprodukovaného odpadu snížil z 5 086 na 4 991 kilogramů. Viditelný pokles v časové řadě byl zaznamenán v „covidovém“ roce 2020, kdy na jednoho obyvatele EU vzniklo 4 817 kilogramů odpadu.

Statistický úřad připouští, že z celkového množství vyprodukovaných odpadů tvoří komunální odpady pouze asi 10 %, nicméně dodává, že se jedná o politicky zviditelňované téma, kvůli jejich složení, distribuci mezi mnoha zdroji odpadu a spojitosti se spotřebními vzorci.

Čtěte také: Snižování emisí CO2 v EU

Nejvíce komunálních odpadů bylo vyprodukováno v Rakousku (803 kg na osobu v roce 2022), Dánsku (802 kg v roce 2022) a Lucembursku (712 kg). Naopak nejméně odpadu vyprodukovali obyvatelé Rumunska (303 kg v roce 2022), Polska (367 kg) a Estonska (373 kg). Česká republika dosáhla produkce komunálních odpadů 570 kg na osobu (v roce 2022), takže je nad evropským průměrem. Ze srovnání s údaji z roku 2013 je patrné, že Česko patří k zemím, kde produkce za posledních deset let nejvíce stoupla.

Složení Odpadů

Většinu vyprodukovaného obalového odpadu během desetiletého období tvořil papír a lepenka. V roce 2019 měly na celkovém množství odpadu z obalů podíl 32,2 milionů tun, od roku 2009 množství tohoto odpadu vzrostlo o 23,3 %. Zpráva také uvádí, že obaly z plastových materiálů dosáhly celkem 15,4 milionu tun, což za stejné období představuje nárůst o 25,8 procenta. Sklo dosáhlo objemu 15,2 mil. tun, následovaly jej dřevěné (12,4 mil. tun) a kovové obaly (4 mil. tun).

Za pozornost stojí i pohled na složení vyprodukovaných odpadů. Eurostat publikuje výsledky dle evropské klasifikace odpadů (EWC-Stat), která sdružuje jednotlivé kódy dle katalogu odpadů do logických celků. Například nekovový odpad (kód 07) se dělí na několik dílčích kategorií. Jednou z nich je skleněný odpad (kód 071), který se dále skládá ze skleněných obalů (kód 0711) a ostatních skleněných odpadů (0712). Ty jsou tvořeny několika kódy odpadů dle katalogu odpadů (sklo z autovraků, sklo z demoličních odpadů, sklo z komunálních odpadů, atd.).

Zmíněného skleněného odpadu bylo v EU v roce 2022 vytvořeno více než 18 milionů tun (41 kg na obyv.), přičemž Česko se na tomto množství podílelo přibližné 309 tisíci tun (29 kg na obyv.). Největším producentem skleněného odpadu byla Itálie s téměř 3,8 miliony tun. V přepočtu na jednoho obyvatele vévodila Belgie se 111 kg. Itálie dosáhla i nejvyšší produkce odpadních plastů, na celkové produkci EU mírně přesahující 20 milionů tun se svými více než 5 miliony tun (90 kg na obyv.) podílela přibližně 26 %. Odpadu z papíru a lepenky na území evropské sedmadvacítky vzniklo 44 milionů tun (98 kg na obyv.), což tvořilo 5,5 % z celkových odpadů (s vyloučením hlavních minerálních odpadů). V České republice tvořil odpad z papíru a lepenky 8,7 % celkových odpadů (s vyloučením hlavních minerálních odpadů), tedy 1,4 milionu tun v absolutním vyjádření a 132 kg na jednoho obyvatele.

V rámci EU tvořily největší část nekovových odpadů dřevěné odpady (téměř 47 milionů tun). Německo, Francie a Itálie dohromady přispěly k tomuto množství 58 %, Česko s 270 tisíci tun ani ne jedním procentem.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Nebezpečné Odpady

Samostatnou kategorií odpadu jsou pak odpady nebezpečné, které mohou představovat zvýšené riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, nejsou-li likvidovány správně. Z odpadů vytvořených v EU v roce 2022 bylo jako nebezpečný odpad klasifikováno 119 milionů tun (266 kg na obyv.). Mezi lety 2020 a 2022 byl pozorován podstatný nárůst celkového množství nebezpečného odpadu (25 %), z velké části způsobený téměř devítinásobným nárůstem jeho objemu ve Finsku.

V roce 2022 se podíl nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů pohyboval mezi 0,7 % v Rumunsku a 26,4 % ve Finsku. V tuzemsku tvořily nebezpečné odpady 4 % z celku.

Recyklace a Skládkování

Z dalších statistických dat Eurostatu vyplývá, že v Unii se v roce 2023 průměrně recyklovalo 246 kg na osobu. Znamená to, že 48 % z celkového množství vyprodukovaného komunálního odpadu bylo recyklováno. V roce 2013 se oproti tomu recyklovalo 37,2 % (199 kg na osobu).

„I když v EU vzniká více odpadu, celkový objem skládkovaného komunálního odpadu se snížil,“ uvádí Eurostat s tím, že míra skládkování v Unii klesla z 61 % v roce 1995 na 22 % v roce 2023. V roce 2023 tak na skládkách skončilo 115 kg na osobu, před deseti lety šlo o 142 kg na osobu. Klesající míru skládkování Eurostat částečně připisuje implementaci evropské legislativy.

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod. Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí.

Čtěte také: EU a klimatická nouze

Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii. Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

Energetické Využití Odpadů

I v případě spalování odpadů došlo k vyššímu nakládání s komunálními odpady tímto způsobem, i když ne o tolik jako v případě recyklace nebo kompostování. Od roku 1995 stouplo množství komunálního odpadu, který byl energeticky využit, a to ze 70 kg na obyvatele na 129 kg na obyvatele v roce 2023 (25,2 % z celkového množství vyprodukovaného odpadu).

Nakládání s Odpady v ČR

Česko dosáhlo v recyklaci nadprůměrných výsledků, neboť podíl využití odpadů zde činil 86,5 %. Recyklace se na tom podílela 54,3 p. b., zasypávání 28,3 p. b. a energetické využití 3,9 p. b. Z celkových 13,5 % odstraněných odpadů tvořilo 13,3 p. b. skládkování a jen 0,2 p. b. připadlo na spalování bez energetického využití. Jiné způsoby odstranění nejsou v tuzemsku relevantní.

Češi se tedy ve využití odpadu umístili na šesté příčce v EU. První pozice patřila Slovinsku s 96,6 %, na tomto výsledku ovšem mělo hlavní podíl zasypávání (69,1 p. b.), recyklace se podílela na využití odpadu „jen“ čtvrtinou (26,4 p. b.). Naproti tomu nejmenší podíl využití z celkového nakládání s odpady vykázalo Rumunsko (6,1 %).

Jedinou kategorií vy užití odpadů, v níž dosáhlo Česko podprůměrného výsledku (3,9 %), je energetické využití, tedy upotřebení odpadu jakožto paliva pro výrobu energie. Nejvíce je tato kategorie zastoupena v Litvě (19,6 %), oproti tomu na Maltě se takto nevyužívá žádný odpad. Pokud je odpad spalován bez energetického využití, jedná se o formu odstranění odpadu. Nejvíce tento způsob nakládání v rámci evropské sedmadvacítky aplikovali ve Francii (1,1 %), zatímco v Chorvatsku a na Kypru nebyla takto spálena ani tuna odpadu.

Budoucnost Odpadového Hospodářství

Evropská unie vstupuje do období, které může rozhodnout o úspěchu či selhání celého projektu oběhového hospodářství. Zpráva ukazuje Evropu jako celek, který ví, kam chce směřovat, ale často tápe v tom, jakým způsobem se tam dostat. A Česká republika? Ta v tomto příběhu nehraje roli outsidera ani premianta a má jeden zásadní úkol: nezaměnit pětiletý odklad splnění obalových cílů za pět let spánku.

V roce 2018 EU udělala zásadní krok, který lze bez nadsázky označit za systémový otřes. Revidovala tři klíčové směrnice - o odpadech, o obalech a o skládkách - a nastavila ambice, které se od té doby staly stejným měřítkem pro všechny státy EU. Měřítkem mimořádně náročným. Recyklace komunálního odpadu má v roce 2025 dosáhnout 55 %, v roce 2030 60 % a v roce 2035 65 %. Obaly musí být recyklovány minimálně z 65 % v roce 2025 a ze 70 % v roce 2030. Plasty mají svou vlastní recyklační trajektorii - 50 % do roku 2025 a 55 % do roku 2030.

Česká recyklace komunálního odpadu je podle přepočtených dat někde kolem 35-40 % a rozhodně nesměřuje k 55 % v roce 2025. Skládkování činilo v roce 2021 zhruba 28,8 % (limit pro 2035 je 10 %). Nejdůležitější skutečnost je, že Česká republika využila možnost pětiletého odkladu obalových cílů, tedy že je musí splnit až v roce 2030.

Klíčovým krokem je zavedení zálohového systému pro PET lahve a plechovky, který může zajistit míru sběru přes 90 %. Česko tak stojí před pěti náročnými roky. Evropská unie jako celek má před sebou podobně naléhavý úkol.