Evropské středisko ochrany přírody (ECNC): Co to je?

Snahy o vytvoření celoevropské ekologické infrastruktury se objevily již začátkem 90. let 20. století po zásadních politických, hospodářských a sociálních změnách, k nimž došlo v bývalých komunistických zemích střední a východní Evropy.

Budování Celoevropské ekologické sítě (Pan-European Ecological Network, PEEN), ve střední Evropě známé i jako EECONET (European Ecological Network), proto podporuje Rada Evropy a nevládní Evropské středisko ochrany přírody (ECNC).

Přívlastek celoevropská potvrzuje, že se nejedná o aktivitu EU, ale o iniciativu, která probíhá nebo by měla probíhat v šířeji pojaté Evropě. PEEN by měl být tvořen jádrovými územími (core areas), koridory (biological/ecological/habitat corridors) a ochrannými pásmy (buffer zones) obou předcházejících skladebných prvků.

Evropská komise (EK) se na mezinárodním fóru opakovaně vyjádřila v tom smyslu, že za svůj příspěvek k PEEN považuje soustavu Natura 2000, ostatně definovanou směrnicí o stanovištích jako souvislou ekologickou síť. Naplňováním směrnic o ptácích a o stanovištích se ve 27 členských státech EU vytváří reprezentativní soustava chráněných území, kde má péče o biodiverzitu legislativně danou přednost před ostatními způsoby využívání území.

Nicméně příslušná část směrnice o stanovištích ponechává na členských státech, aby si nezbytná opatření v tomto směru stanovily samy. Až dosud otázky vzájemného propojení lokalit začlenilo do vytváření a péče o soustavu Natura 2000 jen několik členských států EU.

Čtěte také: Soudní dvůr EU a ochrana přírody

V úvodní fázi vytváření PEEN převládl přístup, který bychom mohli charakterizovat snahou vymezit skladebné prvky Celoevropské ekologické sítě podle předem odsouhlasených odborných kritérií (přístup „seshora dolů“). Vlády evropských zemí by následně zajistily jejich odpovídající ochranu, péči o ně a jejich udržitelné využívání.

Proto se v dalším vytváření PEEN uplatňuje přesně opačný přístup, vycházející z ekologických sítí celostátní a nižší úrovně, které jsou budovány na shodných základních principech (přístup „zdola nahoru“). Je zřejmé, že v takovém případě je naprosto nezbytná úzká přeshraniční spolupráce, zejména při vytváření celoevropských koridorů.

Přestože některé evropské vlády, zejména Nizozemska, Švýcarska a Belgie, věnují nemalé finanční prostředky na rozvoj ekologických sítí v jiných státech, chybí dlouhodobě fungující fond podporující PEEN zejména v postkomunistických zemích. Právě tato skutečnost do značné míry omezuje ochotu evropských vlád se do přípravy PEEN výrazněji zapojit.

Základním problémem zůstává, jak v celoevropském měřítku zachytit často kritickou roli konkrétních výseků krajiny pro přežívání a šíření organismů v prostředí, jestliže tyto výseky krajiny netvoří celoevropsky významné biotopy a nevyužívají je cílové, opět celoevropsky významné druhy a poddruhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů.

Jinak řečeno, vytvoření národních ekologických sítí ve všech evropských zemích, vycházejících z různých teoretických východisek, prostorových měřítek a právní a politické podpory, ještě ani zdaleka nemusí znamenat, že výsledkem tohoto úsilí bude souvislá celokontinentální ekologická síť.

Čtěte také: Evropská unie a klima

V jednotlivých evropských státech se navíc podpora PEEN ze strany politiků, řídících pracovníků, zájmových skupin obyvatelstva, jako jsou zemědělci nebo lesníci, i nejširší veřejnosti významně liší.

Současný stav vytváření PEEN: Dnes existuje v Evropě v různé fázi, od vymezení v mapových podkladech až po konkrétní péči o vybrané skladebné prvky, celkem 45 národních a regionálních ekologických sítí, což představuje třetinu všech stávajících nebo vytvářených ekologických sítí ve světě.

Získání podpory nejširší veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva, jako jsou zemědělci, řídící pracovníci nebo lidé žijící v chráněných územích, není luxusem, ale nutností. Právě v seznámení všech zainteresovaných stran s koncepcí ekologické sítě v celoevropském měřítku výrazně zaostáváme.

Protože se planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové pohybují a přírodní procesy probíhají v různém prostorovém měřítku a v rozdílném čase, ukazuje se jako rozumné navrhovat a vytvářet ekologické sítě v různém prostorovém měřítku a časovém rozměru.

Ostatně právě PEEN bude nakonec s velkou pravděpodobností obdobným souhrnem různě velkých a různě významných jádrových území, koridorů a dalších skladebných prvků, ve velké míře využívajícím soustavu Natura 2000 a mimo EU soustavu Smaragd a kombinující jak přístup „seshora dolů“, tak „zdola nahoru“.

Čtěte také: Klíčové body Evropské klimatické deklarace

Na pokračující rozpad biotopů, rozšiřování lidských sídel, vzrůstající poptávku po pozemcích a snahu snížit dopady probíhajících a očekávaných změn podnebí na přírodu a lidskou společnost reaguje Evropská komise koncepcí zelené infrastruktury. Jde o soubor přírodních, přírodě blízkých i umělých ploch, v nichž probíhají základní přírodní procesy, jejichž přínosy lidem jsme si zvykli označovat jako ekosystémové služby.

Důležité je, že propojuje soustavu chráněných území s nechráněnou krajinou včetně rozličných ploch zeleně v lidských sídlech, od zelených střech a pásů po různě velké parky. Z tohoto pohledu je zelená infrastruktura protipólem „šedé“ infrastruktury zastavěných ploch v krajině, a proto považuje za klíčové územní plánování, umožňující rozumné víceúčelové využití krajiny. V širším pojetí zahrnuje zelená infrastruktura i nejrůznější vodní plochy.

Pokud se má zelená infrastruktura skutečně již v blízké budoucnosti stát prioritou péče o přírodu a krajinu v celé EU s odpovídající politickou a finanční podporou, měla by být mnohem jednoznačněji vymezena a podporována také jinými resorty, než je životní prostředí, a dalšími zainteresovanými stranami.

Mimořádný význam pro migraci živočichů mají místa zastávek, kde mohou stěhovavé druhy na tahu odpočívat. Přírodní rezervace Ghadira na Maltě slouží jako útočiště zejména vodním ptákům, kteří jsou jinak v této středomořské zemi nemilosrdně pronásledováni. Městské parky jako kodaňský Esplanade by měly být důležitým skladebným prvkem zelené infrastruktury EU.

PEEN a ČR: V ČR vznikl návrh PEEN (tehdy označované jako EECONET), vycházející z teorie územních systémů ekologické stability krajiny, již v letech 1993-1996. Plocha skladebních prvků PEEN zahrnuje 27,8 % rozlohy České republiky, přičemž většinu z ní tvoří kategorie zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (národní parky, chráněné krajinné oblasti, maloplošná zvláště chráněná území, evropsky významné lokality, ptačí oblasti).

AOPK ČR a mezinárodní právo životního prostředí: Na mysli máme především povinnosti vyplývající z naplňování příslušné legislativy Evropské unie. Kromě dobře známých směrnic o ptácích a o stanovištích a nařízení CITES se od ledna 2015 jedná i o dlouho očekávané nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů.

AOPK ČR již tradičně podporuje naplňování mnohostranných úmluv týkajících se biologické rozmanitosti odbornými podklady, vyjednáváním jejich dalšího zaměření i svou každodenní činností. Spolupráce s mezinárodními organizacemi bude pokračovat ČR je zapojena také do činnosti některých mezinárodních mezivládních organizací, jako jsou odborné organizace a programy OSN (Program OSN pro životní prostředí - UNEP, Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu - UNESCO, Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby - IPBES) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). AOPK ČR podporuje členství ČR v nich přípravou odborných podkladů a zapojením do programů a projektů, kupř. MaB (Člověk a biosféra) uskutečňovaného UNESCO.

Od r. 2005 působí AOPK ČR jako partner Evropského tematického střediska biologické rozmanitosti (ETC/BD), odborného pracoviště zřizovaného Evropskou agenturou životního prostředí (EEA).

Členství ČR v EU a OECD s sebou přináší mj. i morální povinnost pomáhat hospodářsky méně rozvinutým zemím. AOPK ČR může v této souvislosti nabídnout zkušenosti se sběrem, zpracováním, uchováváním a šířením údajů o biologické rozmanitosti, zpracováním plánů péče pro chráněná území a s rozvojem šetrné turistiky, konkrétně s vytvářením návštěvnické infrastruktury v chráněných územích.

Kromě toho, že je Česká republika smluvní stranou mnoha mezinárodních úmluv týkajících se ochrany přírody, je také členem několika mezinárodních organizací. se od roku 1962 zabývá koordinaci některých činností členských států v oblasti životního prostředí (ve skutečnosti jde o rozsah ochrany přírody a krajiny). Vytváří síť biogenetických rezervací (v ČR jsou to NPP Blanice a NPR Břehyně-Pecopala), zajišťuje činnost Sekretariátu Bernské úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť.

je mezinárodní konsorcium odborných organizací, které spolupracuje s Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA - European Environment Agency) na základě rámcové dohody o partnerství. je nezávislá nevládní organizace působící v oblasti ochrany a udržitelnosti evropské přírody, biodiverzity a krajiny, se sídlem v holandském Tilburgu. je nejvýznamnější a největší mezinárodní organizací pro ochranu přírody. sdružuje instituce ochrany přírody spravující různé typy evropských krajin, podporuje jejich činnost, koordinuje jejich postupy a zajišťuje výměnu informací. AOPK ČR je členem EUROPARC Central/Eastern Europe. Z iniciativy Federace se každý rok slaví Evropský den parků (vždy 24. května nebo nejbližší víkend k tomuto datu). je prostředek naplňování Karpatské úmluvy . Hlavními činnostmi CNPA jsou ochrana přírody a udržitelný rozvoj Karpat. Hlavním úkolem CNPA je vytváření a posilování vytvořené soustavy chráněných území, tj. je platforma pro výměnu zkušeností a informací mezi chráněnými územími na Labi. AOPK ČR je zakládajícím členem této iniciativy a na činnosti se podílí kromě ústředí naše regionální pracoviště Správa CHKO České středohoří.

tags: #evropské #středisko #ochrany #přírody #ecnc #co

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická plaketa Crit'Air
• Spoluvlastnictví v domě
• Instalace výsuvných košů
• Recenze odpadkového koše Tontarelli Swing Aurora
• Louka a příroda v umění