Rozhodnutí o ukončení komerčního lovu velryb má rozporuplné důsledky. Na jedné straně země skončí s každoroční podvodnou šarádou, při níž flotila jejich státní velrybářské společnosti vyplouvala do vod oceánské velrybí rezervace při březích Antarktidy, aby tam pod záminkou „vědeckého výzkumu“ vraždila ohrožené plejtváky myšoky i běžnější plejtváky jižní. Na druhé straně zcela bezostyšně obnoví komerční lov vzácných mořských savců ve svých vlastních teritoriálních vodách.
Paradoxní jsou také reakce dvou nejvýznamnějších ekologických organizací, které o definitivní konec velrybářství od konce sedmdesátých let usilují. Na jedné straně hnutí Greenpeace, které si ochranou velryb získalo uznání veřejnosti po celém světě, japonský odchod od dohody rezolutně odsuzuje jako zradu mezinárodních snah o ochranu oceánů a jednoznačný krok zpět.
Na druhé straně méně známí, radikálnější ochranáři z organizace Sea Shepherd, kteří rozhodnutí vítají jako definitivní konec velrybaření na jižní polokouli a hmatatelný výsledek mnoha let svých kampaní, při nichž se lodě japonské velrybářské flotily snažily mnohdy drsnými přímými akcemi z okolí antarktické velrybí rezervace vypudit.
Zásadně protichůdná hodnocení nepřekvapí nikoho, kdo je obeznámen s historií špatného vztahu mezi oběma organizacemi, jenž i v notoricky nejednotném ekologickém hnutí překvapuje svou intenzitou. Zakladatel Sea Shepherd, bělovlasý kapitán Paul Watson, byl kdysi jednou z vůdčích postav Greenpeace. Organizaci však v roce 1977 opustil kvůli ostrým neshodám ohledně taktiky.
Vznik a Činnost Sea Shepherd Conservation Society
Po odchodu z Greenpeace proto vytvořil vlastní organizaci, Sea Shepherd Conservation Society. Ta se staví do pozice strážce mezinárodních úmluv o ochraně mořského života, který zasahuje všude tam, kde regulace nechtějí dostatečně důsledně vymáhat státy. Za čtyřicet let své existence se „pastýři moře“ stali postrachem ilegálních rybářských i velrybářských plavidel, zodpovědných za vybíjení chráněných mořských zvířat po celém světě.
Čtěte také: Česká města a odpady
Všeobecnou proslulost si Watson získal, když v roce 1979 u pobřeží Portugalska vypátral nechvalně proslulou ilegální velrybářskou loď Sierra. V portském přístavu do ní plnou rychlostí najel a poslal ji ke dnu. Od tohoto „prvního zářezu“ (členové hnutí rádi nosí mikiny se seznamem všech plavidel, která kdy potopili) má organizace na svém kontě nejméně devět dalších „pytláckých“ lodí, stejně jako škody na vlečných sítích a dalším vybavení v hodnotě milionů dolarů - a samozřejmě tisíce zachráněných mořských živočichů.
Kampaně Proti Japonským Velrybářům
Každoroční kampaně proti japonským velrybářům, které rovněž považují z hlediska mezinárodního práva za pytláky, zahájili Sea Shepherd v roce 2005. Léto co léto vysílali do vod velrybí rezervace při pobřeží Antarktidy vlastní plavidla, jejichž posádky se snažily zabíjení velryb různě narušit či zhatit, aniž by přitom zranily či ohrozily jeho pachatele.
Mezi oblíbené taktiky patřilo bombardování lodí kyselinou máselnou, která nesnesitelně páchne a znehodnocuje velrybí maso či kluzkou škrobovitou substancí, znesnadňující práci na palubě. V jižním oceánu tak probíhal v posledním desetiletí neobyčejný závod ve zbrojení, v němž se obě strany snažily druhou předejít a překvapit. Sea Shepherd přicházeli postupně s větším počtem lodí a pokročilejší technikou. Dvě lodě Sea Shepherd vyplouvají do akce. Japonci nezůstávali ani v nejmenším pozadu.
Začali nasazovat zvláštní bezpečnostní plavidla, jež měla provoz flotily před ochranáři zajistit. Sama organizace přiznává, že v roce 2017 se k Antarktidě již nevydala, protože japonská strana nasadila natolik pokročilou vojenskou sledovací techniku, že se prostě již nemohli k velrybářským lodím přiblížit.
Na druhé straně poukazuje na skutečnost, že se přímo v důsledku její činnosti podařilo zabránit odlovu stovek zvířat a japonský velrybářský průmysl tak končil každý rok v červených číslech. Právě ekonomický tlak podle nich vedl k nedávnému rozhodnutí vlády z Antarktidy se stáhnout a velrybářství „zlegalizovat“.
Čtěte také: Chris Priestley a jeho Příšerné příběhy z Černé lodi
Kritika Sea Shepherd
Je to ale skutečně vítězství? Kritikové Sea Shepherd o tom mají vážné pochybnosti. Poukazují především na skutečnost, že spotřeba velrybího masa byla v posledních letech v Japonsku na ústupu - jí ho podle průzkumů pouhé procento obyvatel - a velrybářský průmysl tak byl sám o sobě na cestě k ekonomickému krachu.
Akce Sea Shepherd podle nich naopak pomohly japonské vládě obhájit před vlastními voliči další dotování velrybářů, operujících pod značkou Institut pro výzkum kytovců, jež půsbí jako výsměch. Snadný nepřítel v podobě dočerna oděných radikálů plujících pod pirátskou vlajkou prý umožnil politikům udělat z velrybářství otázku národní hrdosti a vykreslovat je jako „kulturní tradici“, jíž se Japonci nevzdají jen proto, že je nějací netolerantní cizáci ostřelují zkaženým máslem.
Vládní podpora velrybářů je tak skutečně bezvýhradná. Lov byl financován dokonce i z krizového rozpočtu, určeného na pomoc obětem zemětřesení a tsunami roku 2011, s argumentem, že lodě mají kotviště v jednom z postižených měst.
Watson se z této perspektivy jeví přinejlepším jako zabedněný politický diletant, který namísto efektivní kampaně vede svou umanutou osobní válku, v horším případě potom jako slávychtivý egomaniak, kterému víc než o výsledek jde o udržování pozornosti médií dramatickými konfrontacemi. K druhému náhledu přispívá skutečnost, že Sea Shepherd jsou až neuvěřitelně mediálně zdatní. Na své straně mají mimo jiné celou řadu filmových hvězd či populárních hudebníků.
Na kritiku ze strany pragmatiků ale Watson - kromě argumentace ekonomickou efektivitou přímých akcí - nabízí ještě i královskou, odzbrojující odpověď. Rád vypráví příběh o tom, jak se na něj v roce 1975, při kampani Greenpeace proti sovětským velrybářům, řítil těžce zraněný, ve smrtelné agonii se zmítající vorvaň. Uhnul na poslední chvíli. Watson si prý s umírající velrybou pohlédl do očí a pochopil, že se rozhodla ušetřit jej záměrně, z porozumění pro to, že se jí snažil pomoct.
Čtěte také: Aktuální vývoj v EU ohledně emisí lodí
Historie a Principy Greenpeace
V roce 1971 prováděly Spojené státy na malém ostrově zvaném Amchitka v souostroví Aleuty, u západního pobřeží Aljašky, atmosférické testy atomových zbraní. Tento ostrov byl nejenom posledním útočištěm tří tisíc ohrožených mořských vyder, domovem orla skalního, sokola stěhovavého a dalších divokých zvířat, ale nalézal se též v epicentru nejčastějších zemětřesení na světě.
Motivováni vírou, že i jedinec může dosáhnout změny, pronajalo si dvanáct odhodlaných mužů otlučenou rybářskou loď a vypravili se z kanadského Vancouveru, aby atomovému testu zabránili. Zvolili si název, který vyjadřoval zájem o přírodu i jejich touhu zbavit svět jaderné hrozby - Greenpeace (Zelený mír). Jeden člen posádky si s sebou vzal knihu starých indiánských legend s názvem Bojovníci Duhy (Warriors of the rainbow).
Kniha obsahovala i 200 let staré proroctví indiánské stařeny z kmene Cree, v němž se mimo jiného praví : “ Až Země bude pustá, řeky otrávené, moře zčerná a ptáci začnou padat z nebe, pak v poslední chvíli Indián znovu získá svého ducha, spojí se s bílým mužem a naučí ho ctít Zemi. Společně povstanou proti ničení a stanou se Bojovníky Duhy.
Řadí se mezi organizace s pacifistickou a ekologickou orientací, která se snaží odhalit hrozby pro životní prostředí a usiluje o hledání možných řešení těchto hrozeb. Mezinárodní kampaně a flotila lodí Greenpeace jsou koordinovány ústředím Greenpeace International, které má sídlo v Amsterodamu. Greenpeace také vytváří tzv.EU Greenpeace European Unit, založenou v Bruselu, která monitoruje a analyzuje práci orgánů EU, odhaluje nedostatky v normách a zákonech unie a vyzývá evropské zákonodárce k realizaci pokrokových řešení.
Zdejší pobočka byla založena v roce 1992 a od té doby byly vedeny kampaně mimo jiné za záchranu Libkovic,proti dostavbě Temelína,za vyčištění Labe,proti toxickým hračkám z PVC,za dekontaminaci nebezpečné Spolany,za rozvoj solární energie a proti uvolňování geneticky manipulovaných organismů(GMO) do životního prostředí.
Greenpeace působí v mnoha sférách. Greenpeace využívá práce aktivistů,kteří přinášejí svědectví o ničení životního prostředí,spolupracuje s uznávanými experty a laboratořemi, které vedou vědecké výzkumy a neméně jim pomáhají aktivity politických lobbyistů a ekonomů,kteří se setkávají s vládními ministry a se zástupci průmyslu,aby přinášely hlas za životní prostředí do světa politiky a průmyslových seskupení.Kromě práce v jednotlivých kampaních podniká expedice na nejodlehlejší místa naší planety,kde dokumentuje klimatické změny a ničení životního prostředí.Za více než třicet let své existence nashromáždilo ve svém archivu více než šedesát tisíc fotografií a sedm tisíc filmů s nejrůznější tematikou.
Greenpeace se zavázalo jednat na principu nenásilí, politické nezávislosti a napříč hranicemi států. Pro svou nezávislost nežádá finanční podporu od vlád, průmyslových seskupení ani od politických stran a ani od nich takovou nabídku nepřijímá. Dále chce zabránit znečišťování atmosféry a odvrátit hrozbu globálních klimatických změn a zničení ozónové vrstvy, zabránit znečišťování a zneužívání světových oceánů, souše a sladkovodních zdrojů. Usiluje o odvrácení jaderné hrozby, propaguje mír a světové odzbrojení.
Greenpeace je známé zejména svými přímými akcemi, kterými se snaží upozornit veřejnost na vážné ekologické problémy. Ačkoliv Greenpeace, na rozdíl od ostatních globalistů,prosazuje své zájmy naprosto nenásilnou formou, odezvy na její protesty nejsou vždy mírumilovné. K jednomu z nejodpudivějších příkladů násilí spáchaného proti Greenpeace došlo v roce 1985. Tehdy agenti francouzské zpravodajské služby, na oficiální pokyn francouzské vlády, potopili vlajkovou loď Greenpeace - Rainbow Warrior. Jeden člen posádky - portugalský fotograf Greenpeace Fernando Perreira - při tom přišel o život. Francouzi tímto činem však jen paradoxně zvedli vlnu odporu a podporu jednání hnutí Greenpeace. Stejně jako v ostatních případech, kdy zájem veřejnosti a médií donutil vyšší orgány k řešení situace.
Hlavní Kampaně Greenpeace
Toxické znečištění
Průmyslové závody vypouštějí toxické chemikálie, jež zamořují naši půdu, zemi, vodu a potraviny. Tyto jedy jsou často vysoce toxické a zůstávají v životním prostředí po Greenpeace se snaží zastavit spalování toxického odpadu a ukončit výrobu toxických produktů.
Aktivisté brání shazování odpadu do moře, blokují výpusti jedovatých odpadů a snaží se zvýšit povědomí veřejnosti o nebezpečí průmyslového znečištění. Greenpeace též pracuje na eliminaci PVC, které při spalování uvolňuje karcinogenní dioxiny. Navíc hračky z PVC obsahují rizikové látky tzv. ftaláty, které se z nich uvolňují pokud je děti žvýkají nebo cucají, a poškozují ledviny a játra a mají celou řadu dalších negativních účinků.
Greenpeace se také snaží zastavit výrobu sprejů a chladících zařízení,při jejichž používání vznikají freony mající vliv na zvětšování ozónové vrstvy, a vypracovalo seznam bezpečných výrobků na našem trhu s označením Greenfreeze.
Po celá léta Greenpeace usilovalo o mezinárodní dohodu, jež by jako první krok zakázala 12 nejtoxičtějších chemikálií známých jako perzistentní organické polutanty (POPs). Tyto látky vážně ohrožují zdraví a reprodukční schopnosti člověka. Smlouva byla nedávno přijata více než 90 zeměmi. Greenpeace nyní tlačí na vlády a jednotlivá průmyslová odvětví, aby přešly na tzv. čistou produkci, ve které budou jedovaté látky nahrazeny neškodnými.
Ochrana Velryb
Navzdory mezinárodnímu moratoriu na komerční lov velryb, Japonsko a Norsko stále pokračují v lovu velryb za účelem zisku. Tyto země vedou agresivní kampaň za zrušení zákazu lovu velryb. Návrat komerčního lovu velryb by měl devastující účinek na velrybí populace. Například největší tvor naší planety Plejtvák obrovský.
Geneticky Manipulované Rostliny
Geneticky manipulované (GM) rostliny obsahují geny, které byly přeneseny z nepříbuzných druhů. Tyto geny mohou pocházet z bakterií, virů, jiných rostlin nebo dokonce i ze zvířat. Následným přenosem těchto "cizích" genů do jiných organismů dochází ke genetické kontaminaci, nebo-li znečištění přirozeného genofondu.
Na rozdíl od jiných forem znečištění, skrývá v sobě genetická kontaminace potenciální problém, který se bude s růstem a reprodukcí rostlin a mikroorganismů násobit. Takže škody na životním prostředí způsobené geneticky manipulovanými organismy (GMO) se neomezují jen na původní místo, kam byly nasazeny.
Ochrana Pralesů
Lidstvo kácí poslední zbytky deštných pralesů. Původní pralesy jsou přitom domovem téměř 90 procent všech živých druhů obývajících Zemi. A přežití mnoha z nich zcela závisí na existenci pralesa. Téměř 80 procent všech světových pralesů již bylo zničeno, z toho velká část v posledních třiceti letech. A dokonce i ta poslední pětina, která ještě zbývá, je nyní vážně ohrožena.
Průmyslová těžba dřeva devastuje i oblasti, kde dodnes žijí původní přírodní národy. Kácení je vyhání z jejich domovů, plundruje jejich přírodní zdroje a ohrožuje jejich kulturu i samotné přežití.
Greenpeace se snaží nadnárodním těžařským firmám zabránit v devastaci a dalším drancování posledních pralesů naší planety. Organizaci se již podařilo dosáhnout podpory kanadské Britské Kolumbie v ochraně velké části původního pralesa v Kanadě.
Ochrana Klimatu
Uspokojování našich energetických potřeb po dlouhá léta záviselo na spalování fosilních paliv, jako jsou uhlí, ropa a plyn. Nyní čelíme vážné hrozbě, že nadměrná spotřeba fosilních paliv ohrozí klima celé naší planety. Globální oteplování, je přímým důsledkem uvolňování skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, který vzniká spalováním fosilních paliv.
Některé devastující účinky klimatických změn můžeme pozorovat již dnes. Patří k nim mj. extrémní výkyvy počasí přinášející povodně, sucha, bouře, hurikány a další jevy, které ohrožují nejen člověka, ale i jiné živočišné a rostlinné druhy.
Kampaň Proti Masakru Tuleňů
Je patnáctého března 1976 - čas na první setkání s lovci tuleních mláďat. Dvě helikoptéry vyrážejí z hlavního tábora, který si členové Greenpeace postavili na ostrově Belle Isle. Z výšky šesti set metrů nad ledem je již viditelná krvavá stopa po lovu. Zatímco jsou masakrována naříkající mláďata, jejich matky jsou zcela bezmocné. První den protestu zahájil člen Greenpeace Al Johnson tím, že zakryl tulení mládě vlastním tělem. Lovec s nožem, který chtěl z mláděte stáhnout bělostnou kůži, byl najednou bezmocný.
Tato akce se opakovala znovu a znovu. Když nastala noc, helikoptéry odvezly členy Greenpeace zpátky na Belle Isle. Bouře se zhoršila, vítr vanul rychlostí až 160 kilometrů v hodině. Když aktivisté Greenpeace dorazili zpět na základnu, své tábořiště už nenašli. Bouře smetla stany, osobní majetek a veškeré vybavení z ostrova do moře...
Kampaň proti masakru tuleňů na ledových pláních New Foundlandu trvala celkem sedm let. Pak nastal zlom. Byla vyzkoušena metoda protestu, kterou v roce 1976 Greenpeace samo zavrhlo. Tulení mláďata byla zachráněna tím, že jejich kožíšek byl “znehodnocen” neškodnou zelenou barvou. Dne 11. března 1982 poslanci Evropského parlamentu odhlasovali zákaz dovozu tuleních kožešin do Evropského společenství.
Dosažené Úspěchy Greenpeace
Greenpeace sehrálo klíčovou roli například v boji za zákaz dovozu toxických odpadů do méně rozvinutých zemí, v úsilí o moratorium na komerční lov velryb, za prosazení konvence OSN o lepším řízení rybolovu, za vytvoření mezinárodní velrybí rezervace Southern Ocean Whale Sanctuary. Rozhodujícím způsobem se zasadilo za 50leté moratorium na těžbu nerostů v Antarktidě, za zákaz ukládání radioaktivních a průmyslových odpadů na mořském dně a proti potápění vysloužilých těžařských plošin.
Ačkoliv ne všechny snahy Greenpeace skončily 100% úspěchem, přeci jen se alespoň podařilo upozornit na naléhavost jednotlivých problémů a iniciovat tak další postup v řešení. A pokud stále ještě platí, že i malý úspěch je úspěchem, a to co za těch 30 let Greenpeace dokázala rozhodně není málo, tak nebyla dosavadní snažení o záchranu přírodního bohatství a boj proti netečnosti některých jedinců i společnosti vůbec marné.
tags: #flotila #lodi #greenpeace #historie
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]