Graf Změny Teploty Klimatu v Historii Lidstva (10 000 Let)

Téma globálního oteplování je v posledních letech velmi diskutované. Navíc do celého problému vstoupila politika a vliv peněz. Svoji roli sehrávají i média. katastrofickou zprávu, stoupne jim sledovanost či náklad. vyznat.

Podle studie zveřejněné v renomovaném časopise Science v září 2024 se zemské klima během poslední téměř půl miliardy let měnilo více, než se dosud předpokládalo. Tyto závěry si mnozí uživatelé sociálních sítí mylně vyložili tak, že současná změna klimatu je naprosto přirozená a není způsobena člověkem. Jako důkaz pro tato tvrzení sdíleli čeští uživatelé sociálních sítí studii publikovanou v časopise Science 20. září 2024 pod názvem „Historie teploty zemského povrchu během 485 milionů let“.

Zmíněná studie však v žádném případě netvrdí, že by současné změny klimatu byly přirozené nebo nevýznamné. Na vědecké studii se podílely Arizonská univerzita a Smithsonian National Museum of Natural History (archiv). Vědci utvořili křivku globálních průměrných povrchových teplot za posledních 485 milionů let. Vyplývá z ní, že ve zkoumaném období se globální teplota pohybovala v rozmezí 52 až 97 stupňů Fahrenheita (tedy zhruba 11 až 36 stupňů Celsia), což je více, než se dříve předpokládalo.

Studie, jíž AFP detailně prošla, však na žádném místě neuvádí, že by současné klima bylo irelevantní nebo že by jeho změny nebyly způsobeny člověkem. Autorky studie vysvětlují, že emise CO2 způsobené lidskou činností v současnosti ohřívají planetu mnohem rychleji než nejrychlejší oteplování ve fanerozoiku. „Celý náš druh se vyvinul v klimatu ‚ledového domu‘, který vybočuje z většiny geologické historie,“ uvedla Tierney v tiskové zprávě. „Měníme klima do podoby, která je pro člověka skutečně mimo kontext.

Zatím nejkomplexnějším shrnutím současných vědeckých poznatků o změně klimatu je tzv. Šestá zpráva Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) (archiv), která byla vydána mezi srpnem 2021 a dubnem 2022. Podle ní se klima od konce 19. století oteplilo o více než 1 °C a jeho důsledky, např. častější projevy extrémního počasí, již byly zaznamenány (archiv).

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Jak vysvětluje Český hydrometeorologický ústav v této studii vypracované pro Ministerstvo životního prostředí, některé plyny v atmosféře - zejména vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný - fungují jako stěny skleníku a brání tepelnému záření odcházet do vesmíru, čímž zadržují tepelnou energii ze Slunce. Podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA Země během své 4,54 miliardy let dlouhé historie prošla několika extrémně teplými obdobími a dnes je relativně chladná (archiv). To však neznamená, že dnešní oteplování je neškodné. „Globální teploty v minulosti oscilovaly ve velkém rozmezí, ale tyto změny trvají desítky tisíc let.

Graf začíná v době vrcholu poslední doby ledové, 20 000 let př. n. l. Můžeme pozorovat přirozené oteplení, které proběhlo během konce doby ledové, a následné ustálení teplot v nynější době meziledové. Během přirozeného přechodu z doby ledové do doby meziledové se planeta Země v průměru oteplila zhruba o 7 °C, toto přirozené oteplení trvalo přibližně 7 000 let. Během posledních 100 let se planeta kvůli působení lidmi vypouštěných skleníkových plynů oteplila o více než 1 °C.

Toto oteplování bude pokračovat dokud lidstvo nepřestane zvyšovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. V případě, kdy lidstvo co nejrychleji odstoupí od využívání fosilních paliv, se růst teplot zastaví na 1,5 °C nad hodnotami, které byly běžné před průmyslovou revolucí. V případě, kdy lidstvo naopak bude pokračovat využívání fosilních paliv, bude růst teplot pokračovat a před koncem tohoto století dosáhne približně 3,5 °C, což je dvakrát více než rozdíl mezi dobou ledovou a meziledovou.

Údaje zvýšení teploty jsou však udávány jako průměr celé planety. Kontinenty se oteplují přibližně dvakrát rychleji, severní ledový oceán téměř čtyřikrát rychleji. Teploty naměřené teploměry máme k dispozici pouze posledních zhruba 150 let. Abychom zjistili, jaké teploty panovaly na různých místech dříve v historii, je nutné teplotu zrekonstruovat za pomoci tzv. proxy měření. Nejčastěji používaným proxy měřením je měření relativních koncentrací izotopů kyslíku v hloubkových vrtech.

Jak se v historii postupně usazovaly ledovce a mořské sedimenty, byly v nich zachycovány malé bublinky vzduchu. Poměr izotopů kyslíku v těchto zachycených bublinkách závisí na teplotě, která v době usazení v okolí panovala. Pro zrekonstruování průměrné globální teploty je nutné provést mnoho takových měření po celé Zemi a vytvořit z nich vážený průměr. Rekonstrukce teploty ve studii Osman et al. (2021) využívá data z 539 měření po celém světě v kombinaci se simulacemi klimatických modelů.

Čtěte také: Plasty a znečištění oceánů: vizualizace

Díky znalosti radiačního efektu skleníkových plynů je možné předpovědět, o kolik se zvýší energie přicházející k Zemi při zvýšení koncentrace skleníkových plynů. Protože v zemském klimatu působí různé pozitivní a negativní zpětné vazby, které výslednou teplotu ovlivňují, změna globální teploty se simuluje za pomoci klimatických modelů. Na světě existuje zhruba stovka nezávislých týmů, které vyvíjí vlastní klimatický model.

Budoucí oteplení závisí na budoucím množství emisí skleníkových plynů. Proto IPCC vydává čtyři různé předpovědi pro čtyři emisní scénáře (Representative Concentration Pathways, RCP). Nejnižší emisní scénář RCP2.6, který by zaručoval udržení oteplení pod hodnotou 1,5 °C by vyžadoval rychlý celosvětový přechod ke klimatické neutralitě. Na druhém konci škály je scénář RCP8.5, který by nastal v případě významného zvýšení využívání fosilních paliv a způsobil by oteplení o více než 4 °C.

Tento vysoký emisní scénář je v současnosti také čím dál méně pravděpodobný díky klimatickým závazkům, které jsou všude po světě přijímány.

Podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA Země během své 4,54 miliardy let dlouhé historie prošla několika extrémně teplými obdobími a dnes je relativně chladná. Rostliny například přizpůsobily počet průduchů (mikroskopických otvorů nebo pórů na listech a stoncích, kterými rostliny přijímají CO2) koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, vysvětlil. „Rychle rostoucí koncentrace oxidu uhličitého jako skleníkového plynu ohřívá atmosféru velkým tempem a tím (z geologického hlediska velmi rychle) mění klima celého světa,“ řekl.

IPCC tento trend shrnuje v grafu ve své zprávě ze srpna 2021 (archiv). Graf vlevo ukazuje, že teploty za posledních 150 let drasticky vzrostly. Graf ukazující, jak emise způsobené lidskou činností ohřívají planetu. Vlevo: prudký nárůst oteplování od roku 1850.

Čtěte také: Klimatické změny v Libereckém kraji

Graf zobrazuje vývoj teplotní anomálie vzhledem k referenčnímu období 1850-1900 v uplynulých 144 letech. Teplotní anomálie pro daný rok udává, o kolik byl svět teplejší než průměrná teplota ve vybraném referenčním období a podrobněji oba pojmy vysvětlujeme níže. Z grafu můžeme také vidět, že rok 2024 byl nejteplejším v historii měření, kdy teplotní anomálie dosáhla hodnoty 1,47 °C. V první dvacítce nejteplejších let není žádný z minulého století, všechny rekordní roky jsou ze století jednadvacátého. Světová teplotní anomálie je pouze průměrnou hodnotou - z grafu tedy přímo nevidíme, že severní polokoule se otepluje rychleji než jižní a místa na souši se oteplují rychleji než oceány. V Evropě a severní Asii jsou současné teploty o 2-3 °C teplejší než před sto lety, v arktických oblastech až o 4 °C.

Tempo, kterým oteplení v posledním století probíhá, je asi desetkrát rychlejší, než změny teplot planety kdykoliv v historii lidstva. Říká se tomu referenční období. Například v celosvětovém průměru byl rok 2016 o 1,2 °C teplejší než průměr z let 1850-1900, ale jen o 0,6 °C teplejší než průměr z let 1981-2010. Na těchto stránkách používáme jako referenční období roky 1850-1900, protože např. Pařížská dohoda, ale i většina vědeckých publikací, vztahuje hodnoty dosaženého nebo předpokládaného oteplení planety právě k touto období. Toto období se označuje se jako pre-industriální, což znamená před průmyslovou revolucí.

Z historického pohledu to není přesné pojmenování, neboť průmyslová revoluce v té době již probíhala. Z období před rokem 1850 však nemáme k dispozici dostatek teplotních záznamů a do roku 1900 se koncentrace CO2 v atmosféře se pohybovaly okolo 280-300 ppm - a tedy teplota planety ještě nebyla příliš ovlivněna zesilujícím se skleníkovým efektem. Místní teplotní anomálie pro daný rok udává, o kolik bylo dané místo teplejší než normálně, tedy než průměrná roční teplota ve vybraném referenčním období. Světová teplotní anomálie je pak vypočtena jako vážený průměr místních teplotních anomálií pro jednotlivé měřicí stanice.

Vážený průměr koriguje rozdílnou hustotu měřicích stanic v různých místech. Například teplotní anomálie pro rok 2016 byla 1,2 °C - to znamená, že v celoplanetárním průměru byl rok 2016 o 1,2 °C teplejší než období 1850-1900. Různá místa na planetě však v různých měsících zažívala různé teploty. Třeba listopad roku 2016 byl v Kanadě o více než 5 °C teplejší, pro většinu Ruska o 4 °C chladnější a v Evropě jen slabě nadprůměrný.

Především proto, že průměrná teplota je užitečná pro relativně malé geografické celky, ale přestává dávat smysl pro kontinenty nebo celý svět. Jistě si dokážete představit, co znamená, když řekneme, že průměrná teplota v Brně byla letos třeba 10 °C. Když budeme mluvit o průměrné teplotě celé České republiky, je průměr o něco méně reprezentativní kvůli různým nadmořským výškám - ale pořád dává smysl mluvit o průměrné teplotě ČR. Ale průměrná teplota celé Evropy, nebo celého světa je údaj, který sice můžeme spočítat, ale nic si pod ním nedokážeme představit a srovnávali bychom nesouvisející teploty.

Dalším důvodem je, že průměrná teplota planety má charakteristický roční průběh - v měsících, kdy je na severní polokouli léto, vychází průměr teplot celé planety asi o 3 °C vyšší než v zimních měsících. To je způsobeno tím, že na severní polokouli je výrazně více pevniny a když dopadá sluneční záření na souš, ohřeje se rychleji a více než oceán. A další důvody jsou metodologické: ne všechna měření teploty jsou k dispozici každý den - občas se stane, že některá stanice má výpadek.

Použití teplotní anomálie však při výpadku stanice žádnou takovou chybu nezpůsobí: byla-li v daný den Praha teplejší než běžně, je velmi pravděpodobné, že Sněžka byla také teplejší, protože počasí v rámci celé republiky je podobné. Data pocházejí z měření více než 20 000 stanic na souši, měření lodí i plovoucích bójí a vědeckých stanic v Arktidě a Antarktidě. Z toho asi jen 6000 stanic má teplotní záznamy starší než 100 let a okolo 1000 stanic z doby před rokem 1880.

Místní počasí se celkem běžně mění - částečně v předvídatelných cyklech den-noc a léto-zima, částečně nepravidelně vlivem přicházejících tlakových výší a níží a dalšími atmosférickými jevy. Teplota planety jako celku je však z dlouhodobého pohledu určena radiační rovnováhou, tedy rozdílem mezi množstvím energie, které planeta přijímá od Slunce a množstvím energie, které planeta ve formě tepelného záření vyzáří do vesmíru. Množství záření, které planeta přijímá od slunce se mění jen málo v rámci slunečních cyklů, a tyto změny pozorovanému nárůstu teplot neodpovídají. Naopak množství energie, kterou Země vyzáří ve formě tepelného záření do vesmíru, silně záleží na chemickém složení atmosféry - na koncentracích skleníkových plynů.

I bez podrobného klimatického modelu můžeme ilustrovat souvislosti následujícím odhadem: Zdvojnásobení koncentrací CO2 by mělo vést k oteplení planety asi o 3 °C - to je údaj, ke kterému na základě zkoumání pohlcování infračerveného záření v plynech dospěl roku 1896 Svante Arrhenius, a novější výpočty a modely tuto hodnotu jen dále potvrzují. Od roku 1900 se koncentrace CO2 zvýšila z 295 ppm na 410 ppm, tedy skoro o 40 %. Jestliže zdvojnásobení koncentrace má podle klimatických simulací vést k oteplení o 3 °C, nárůst o 40 % by měl způsobit oteplení o 1,2 °C. Výsledek měření skutečných teplotních anomálií je stejný: 1,2 °C oproti předindustriálnímu období.

Modelování budoucího klimatu je komplexní a zahrnuje řadu faktorů. "Globální klimatický model" GCM. systému Země. biosféry. počasí. děje na Zemi probíhající v minulosti, o kterých máme podrobné údaje. informace z minulosti, klesá jeho věrohodnost. zachytily reálně minulost. Použité modely tedy musí být verifikovány. modely umějí dostatečně dobře simulovat současné klima. výpočetním výkonem dnešních superpočítačů. gridovacích jednotkách. malém měřítku (např. systémy bouří a hurikány). očekávat a co je při posuzování výsledků klíčové. vycházet z jiné modelové situace.

Předpokládá se, že před industriální růst hladiny byl menší než 0,8 mm/rok. mm/rok je připisováno antropogenní činnosti. oceánů je hned několik. hladiny spočívá v tepelné roztažnosti vody. a tedy voda zvětší svůj objem. se 1,6 mm/rok připisuje tomuto jevu.

Jaký bude vývoj klimatu? Na tuto často kladenou otázku nezná nikdo jasnou odpověď. mnoho vědeckých týmů snaží předpovědět budoucí vývoj klimatu. bude v budoucnosti teplejší klima. 2,8 °C (graf. 11-11). oteplení asi o 0.2°C za dekádu. Nárůst teploty podle jednotlivých modelů ukazuje obr. 11-8). konci 21. století zvýší. horkých vln a epizod intenzivních srážek bude nadále růst. vyššími maximy rychlosti větru a vydatnějšími srážkami. celkového počtu. charakteru větru, srážek a teplot. cirkulace vody v Atlantiku se během 21. století zpomalí. důsledek oteplování vlivem rostoucích koncentrací skleníkových plynů. koncentrace skleníkových plynů stabilizovat.

Významné zvýšení extrémních zimních srážek v severní Evropě. severní Evropě a v jižní Evropě se sníží o 60%. pobřeží. východ vzrůst o 15-30%). konce 21.století. 25%, ale v jižní Evropě redukce poklesne až o 8%. Změny vegetace budou i s nadmořskou výškou. Zvýrazní se riziko požárů v jižní Evropě. menší ledovce v Alpách vymizí a objem větších ledovců se zmenší. Použité modely na předpověď vývoje klimatu jsou značně nepřesné (porovnáme-li je například s přesností modelu předpovědi počasí. Důležité je i hledisko demokracie. každý, i když tomu nerozumí. Často jsou výsledky hypotéz využívány k osobnímu politickému prospěchu.

produkce CO2 o 5 % a freonů, podpora výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie, podpora výzkumu v zemědělství na snížení produkce CO2). protokolu všemi zeměmi světa, se teplota sníží v roce 2100 o 0,3 ˚C !!! Navíc největší producenti skleníkových plynů se k tomuto protokolu nepřipojily. vyspělým zemím vyspělejšími a bohatšími, že musí snížit produkci skleníkových plynů a tedy zastavit svůj ekonomický rozvoj. Média využívají podvědomého strachu lidstva. Navíc se zneužívá podvědomého tzv. svědka katastrofy, který líčí katastrofy, hrůzy lidského neštěstí a lidské bídy.

Vliv Skleníkových Plynů

Jak vysvětluje Český hydrometeorologický ústav, některé plyny v atmosféře, jako vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný, fungují jako skleník. Propouštějí sluneční záření, které dopadá na zemský povrch a ohřívá jej, ale brání v úniku tohoto tepla zpět do vesmíru.

Jednotlivé skleníkové plyny mají odlišnou schopnost pohlcovat a odrážet infračervené záření (IR). absorbuje mnohem méně infračerveného záření než ostatní skleníkové plyny. vyšší polaritu, tím více absorbuje infračervené záření). Mnohem vyšší polaritu a tedy vyšší skleníkový efekt (SE) vykazuje vodní pára a oblačnost. dochází k vyšší evaporaci vody a zesílení skleníkového efektu. Na druhou stranu vzniká více oblačnosti, která odráží přicházející sluneční záření. nepropustí tolik infračerveného záření a navíc ve vyšších sférách ledové krystalky mraků odrážejí sluneční záření. Z těchto a mnoha jiných důvodů je nezbytné vyjádřit podíl jednotlivých skleníkových plynů na SE.

Proto byl definován tzv. radiační potenciál. jeho vyjádření k teplotě se používá potenciál globálního ohřevu (GWP), který vyjadřuje poměr radiační účinnosti daného plynu ku CO2. jednotlivé plyny se velmi liší.

Oxid uhličitý (CO2) je jedním z hlavních skleníkových plynů, který se uvolňuje do atmosféry lidskou činností. Mezi hlavní zdroje patří spalování fosilních paliv, průmyslová výroba a spalování biopaliva. Kolísá v rozmezí 180 - 300 ppm. roční nárůst za posledních 20 let je 1,2 %. až na dnešních 370 ppm (graf 11-3). ppm (mg/kg).

Metan (CH4) je dalším významným skleníkovým plynem. Je produktem rozkladu organické hmoty. zemědělský chov dobytka či pěstování rýže.

Oxid dusný (N2O) je také skleníkový plyn. biomasy a fosilních paliv. plynu produkuje těžký průmysl.

Freony jsou syntetické plyny, které obsahují chlor, fluor a brom. záření až 10000 x větší. Rozpadají se ve výškách 60 km. životnost je až tisíce let. redukci. Freony uvolňují v ozonové vrstvě chlor, který zamezuje vzniku ozónu.

Rekonstrukce Klimatu v Dávné Minulosti

Teploty naměřené teploměry máme k dispozici pouze posledních zhruba 150 let. Abychom zjistili, jaké teploty panovaly na různých místech dříve v historii, je nutné teplotu zrekonstruovat za pomoci tzv. proxy měření. Nejčastěji používaným proxy měřením je měření relativních koncentrací izotopů kyslíku v hloubkových vrtech.

Jak se v historii postupně usazovaly ledovce a mořské sedimenty, byly v nich zachycovány malé bublinky vzduchu. Poměr izotopů kyslíku v těchto zachycených bublinkách závisí na teplotě, která v době usazení v okolí panovala. Pro zrekonstruování průměrné globální teploty je nutné provést mnoho takových měření po celé Zemi a vytvořit z nich vážený průměr. Rekonstrukce teploty ve studii Osman et al. (2021) využívá data z 539 měření po celém světě v kombinaci se simulacemi klimatických modelů.

Za tímto účelem byl v roce 1998 dokončen vrt, ze kterého byly postupně odebírány ledovcová jádra. 3623 m. Odebrané vzorky ledu postihly čtyři ledovcové cykly. Nejstarší odebraný vzorek ledu vykazoval stáří až 400 tisíc let. Byla sestavena jak teplotní křivka tak i křivka koncentrací CO2 (graf 11-3).

ochuzována o 16O. izotopů vyrovnaný. led, rozdíl izotopů vzrůstá. dovolovala vznik ledovců (doba ledová). skleníkových plynů. vázaného CO2. permafrostu či mořských hydrátů metanu. tedy otázkou, co je příčinou a co důsledek. mohou za zvýšení teploty nebo je tomu naopak. přirozený proces.

Extrémní Scénáře a Důsledky

Globální oteplování je nejčastěji spojováno s táním ledovců. mořské hladiny, která zaplaví značnou část nízko položené pevniny. města. části Ameriky (obr. 11-6), adt.

Katastrofické scénáře předpokládají, že se změní proudění termohalitního systému. současně se změní počasí. Zvýrazní se tlakové níže i výše. intenzivnější atmosférické katastrofy. či níží na jednom místě. důsledku veder, ale také znečištění a větší populace. fauny (nejčernější scénáře uvádějí vyhynutí až 40 % druhů). Tyto značné výkyvy počasí a častější katastrofy budou mít negativní dopad na zemědělství. bez čisté vody se předpokládá rozšíření nemocí a škůdců. Všechna tato rizika úzce souvisí.

Současný globální vzestup hladiny oceánů je 3,3 mm/rok. charakter (graf. 11-8). Předpokládá se, že před industriální růst hladiny byl menší než 0,8 mm/rok (graf. 11-9). mm/rok je připisováno antropogenní činnosti. oceánů je hned několik. hladiny spočívá v tepelné roztažnosti vody. a tedy voda zvětší svůj objem. se 1,6 mm/rok připisuje tomuto jevu.

Globální hladina oceánů se již mění po miliony let. Milankovičovými cykly. kontinentální ledovce. Hladina může poklesnout natolik, že se zmenší plocha mělkých moří nebo se obnaží šelfy (obr. 7). Podíváme-li se do minulosti na poslední klimatický cyklus vidíme (graf. lety o 140 metrů níže než dnes. nárůstem od té doby zanedbatelný.

které ovšem nesouvisí s globálním oteplováním. endogenních a exogeních geologických procesech (obr. 7). hladiny). u měst postavených na deltách velkých řek. dalšími faktory. Prvním faktorem je subsidence. (zmenšení mocnosti) a litifikaci.

Změny Mořského Proudění

Takové změny v oceánu mohou změnit proudový systém, který je motorem světového podnebí a počasí. týmy vidí celý problém změn podnebí a počasí ve změně mořského proudění. mořské pumpě, která tlačí vodu do zbytku světového oceánu. proudem.

Golfský proud se štěpí v Atlantiku na několik větví, z nichž hlavní omývá břehy Velké Británie a Skandinávie a dostává se do Severního ledového oceánu. Islandu, jižní k Iberskému poloostrovu a splyne s proudem Kanárským. Důležité je, že celý tento proudový systém nese teplou vodu k Evropě na sever a tak ji ohřívá.

zjistily, že proud slábne a navíc je stlačován k jihu. Golfský proud se rozpadá na řadu menších vírů, které vyznívají. Za posledních 30 let se osa proudu posunula o 300 km na jih.

Historické Teplotní Výkyvy

vyšší než jsou dnes (graf. 11-6). a klima by mělo pomalu chladnout. ve středověku (graf. 11-7). tom i písemné doklady. vypěstované v Kolíně.

Teplotní Anomálie a Referenční Období

Světová teplotní anomálie je pouze průměrnou hodnotou - z grafu tedy přímo nevidíme, že severní polokoule se otepluje rychleji než jižní a místa na souši se oteplují rychleji než oceány. V Evropě a severní Asii jsou současné teploty o 2-3 °C teplejší než před sto lety, v arktických oblastech až o 4 °C.

Tempo, kterým oteplení v posledním století probíhá, je asi desetkrát rychlejší, než změny teplot planety kdykoliv v historii lidstva. Říká se tomu referenční období. Toto období se označuje se jako pre-industriální, což znamená před průmyslovou revolucí.

tags: #graf #zmeny #teploty #klimatu #v #historii

Oblíbené příspěvky:

• Umění a příroda ve vrcholném středověku
• Stránky pro milovníky přírody
• Zákon 103/2004 Sb. o likvidaci vozidel
• Masový vs. ekologický cestovní ruch
• Průvodce tříděním odpadu v Hejnicích