Jak se ptáci přizpůsobují prostředí

Ptáci jsou teplokrevní (homoitermní) třída obratlovců. Ptáci se neustále přizpůsobují prostředí a učí se v něm přežít.

Adaptace ptáků na městské prostředí

Ptáci to v betonových džunglích měst nemají vůbec jednoduché. Oproti životu v přirozeném prostředí se výrazně mění řada stránek jejich chování. Je všeobecně známo, že urbanizace způsobuje fragmentaci krajiny a ztrátu přirozených habitatů. Urbanizované prostředí je také charakteristické velkou dynamikou a častými změnami a mnoho organismů může mít problém se na ně adaptovat. Současně se stále více lidí stěhuje do měst či jejich blízkosti, sídla se proto dále rozrůstají, a tudíž je potřeba pochopit, jak se zde organismy přizpůsobují a jaké faktory hrají v tomto procesu klíčovou roli.

V urbánních oblastech jsme svědky takzvané biotické homogenizace, která se vyznačuje zjednodušováním ekosystémů (snížením ekologické a funkční diverzity a také snížením počtu úzce specializovaných druhů). Ptáci jsou zde také vystaveni poměrně silnému světelnému a hlukovému znečištění. Světelné znečištění má negativní vliv na mnoho organismů, včetně savců, ptáků, obojživelníků, ale i hmyzu a rostlin. U ptáků dochází ke změnám v cirkadiánních a sezónních rytmech, také je ovlivněno chování a schopnost orientace.

Předchozí studie ukazují, že pro městské ptáky je důležitá zeleň (celkové množství i skladba jednotlivých prvků), ale i některé konstrukce a struktury vytvořené lidmi, které mohou sloužit jako hnízda či bidýlka. Vědecké studie se obvykle zaměřují na taxonomickou diverzitu (počet druhů v daném ekosystému), která může být v tak komplexním a dynamickém prostředí, jako je to urbánní, nedostačujícím parametrem.

Data nasbíraná v rámci tohoto výzkumu například poukázala na známý ekologický jev, který říká, že druhová bohatost klesá s rostoucí zeměpisnou šířkou. Města ležící na severu Evropy hostila podle výsledků studie méně ptačích druhů, které si ještě k tomu byly více příbuzné (nižší fylogenetická diverzita). Autoři například ukazují, že vyšší světelné znečištění je spojené s vyšší funkční diverzitou. Tento efekt může být důsledkem adaptace hmyzožravých druhů na lov v silně osvětlených místech. Ve všech městech našli autoři tendenci k fylogenetické homogenizaci (ptačí společenstva sestávala převážně z blízce příbuzných druhů), která, jak se ukázalo, úzce souvisí s hustotou a výškou zástavby, pohybem lidí a mírou světelného znečištění.

Čtěte také: Jihoamerické ptactvo v ohrožení

Deset nejčastěji zaznamenaných druhů ptáků ve studovaných městech:

• vrabec domácí (Passer domesticus)
• kos černý (Turdus merula)
• rorýs obecný (Apus apus)
• sýkora koňadra (Parus major)
• holub hřivnáč (Columba palumbus)
• holub domácí (Columba livia)
• hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)
• straka obecná (Pica pica)
• zvonek zelený (Chloris chloris)
• kavka obecná (Corvus monedula)

Přizpůsobení se hluku ve městech

„Ten samý druh ptáka, který žije ve městě, může třeba zpívat výš, aby lépe pronikl nízkofrekvenčním šumem, který je ve městě všudypřítomný,“ říká na Radiožurnálu v pořadu Host Lucie Výborné Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Městští ptáci přenášejí bakterie odolné vůči antibiotikům. Proto zde těch druhů máme omezené množství, protože ne všichni tak velkou změnu zvládnou. A aby ji zvládli, tak se různě přizpůsobují, třeba tím, že mohou začínat hnízdit dřív. Města fungují jako tepelné ostrovy a všechno, co je závislé na teplotě, je tu dřív.

Ochrana ptáků před nebezpečím ve městech

Pokud je pták pod skleněnou plochou a je živý, nejlepší je vzít papírovou krabici, přiměřeně velkou, ptáka do ní zavřít, počkat zhruba hodinu a potom ho zkusit vypustit. Ptáci vidí velmi podobně jako my. To znamená, že když na velkou skleněnou plochu nalepím jednu siluetu, tak ptáci ji vidí. Proto je potřeba plochu vizuálně zneprůhlednit. Ať už jsou to drobné samolepky ve vzdálenosti zhruba 10 cm - říká se pravidlo dlaně, mezery by od sebe měly být na šířku dlaně, ne víc - nebo nějakým závěsem nebo něčím, co se bude ve větru pohybovat a kývat. Nebo napnutou sítí přes celé okno, podle toho, jestli se jedná o průmyslovou budovu, obývák nebo jiné sklo.

Evoluční přizpůsobení ptáků

Srážku s autem ročně v Severní Americe nepřežijí miliony ptáků. Evoluční proces ale pracuje i na odstranění této ptačí „technické“ nedokonalosti. Vlaštovky pestré, dříve časté oběti automobilismu, se dnes na exponovaných lokalitách blízko silnic rodí s kratšími křídly. Tato designová „inovace“ jim pomáhá mnohem lépe a pohotověji manévrovat a přežít. „Evoluce je stále probíhající, kontinuální proces,“ tvrdí Charles R. Brown z Univerzity v Tulze. Přirozené predátory dnes nahradila ta velká SUV, náhle se objevivší motorky, neustále rušné silnice a dráty vysokého napětí. Všechny zmíněné technické prvky jsou totiž, ať už chceme nebo ne, součástí krajiny osídlené živočichy a rostlinami.

Za třicet let výzkumu totiž došlo k pozorovatelným morfologickým změnám na tělech vlaštovek pestrých. Jejich křídla se v průměru výrazně zkrátila. To umožnilo vlaštovkám, vysedávajícím na silnicích, vzletět a uletět před jedoucím vozem mnohem rychleji. Zlepšila se i jejich manévrovací schopnost, kdy vlaštovka dokáže provádět obratné pivotáže. „Krátkokřídlé vlaštovky pak dokáží mnohem lépe předcházet srážkám a nehodám, a předávají své geny do dalších generací s větší úspěšností,“ shrnuje Brown závěry terénního monitoringu.

Čtěte také: Ptačí oblasti a stavební řízení

Vliv lidské činnosti na ptáky

„Ptáci jsou lidem podobnější, než si myslíme. Dokonce jsou nám podobnější než řada savců. Jsou totiž jako lidé vizuální a sluchoví tvorové, to znamená, že pro ptáky jsou důležité ty stejné smysly jako pro nás. Jenže zatímco člověk představuje jen jeden druh, ptáci se dělí na deset tisíc druhů. A každý se chová trochu jinak, každý jinak využívá prostředí, ve kterém žije. A každý se také jinak zvládá vyrovnat s lidským prostředím: zatímco vlaštovky nemají v soužití s člověkem problém, tak opačným příkladem je tetřev hlušec, pro kterého je příliš mnoho lidí ohrožením,“ zdůrazňuje Vermouzek a k vlaštovkám dodává: „Vlaštovka je souputníkem člověka po tak dlouhou dobu, že ji vnímáme jako součást lidské kultury. A těch, které by hnízdily mimo blízkost člověka, je naprosté minimum. Bavíme-li se tedy o našich vlaštovkách obecných, protože vlaštovek je mnohem více druhů a ne všechny to mají stejně.“

Největším problémem pro život ptáků v Česku je intenzivní zemědělství. „Skupina ptáků, která nejvíc snižuje svoji početnost, jsou ptáci zemědělské krajiny. Jakými způsoby k tomu dochází, jsou rozdílné pro skřivana, čejku nebo koroptev, ale výsledek je stejný: mizí závratným tempem,“ říká Vermouzek s tím, že část ptáků nachází útočiště na okrajích měst v místech, která jsou určená k zástavbě a už se na nich nehospodaří. Jenže i tyto plochy mohou brzy zmizet.

Sledování ptáků

Česká společnost ornitologická spoléhá na spolupráci s veřejností, říká Vermouzek: „Nedávno jsme spustili projekt občanské vědy - sledování nemocných a uhynulých ptáků. Jakékoli takové ptáky je možné nahlásit přes naše webové stránky a my budeme alespoň přibližně vědět, co se kde děje. Z jednotlivého nálezu nemůžeme přesně říct, co se stalo, ale můžeme odhadovat.“

Ptačí hodinka má nejen vzdělávací a zábavný charakter, ale hlavně pomáhá odborníkům monitorovat změny v populacích ptáků. Podle údajů, které účastníci akce poskytnou, mohou odborníci lépe pochopit, jakým způsobem se ptáci přizpůsobují změnám v prostředí, a mohou se tak zaměřit na ochranu druhů, které jsou ohrožené nebo na vzorcích migrace, které jsou pro přírodu důležité.

Čtěte také: Mistr vzdušného prostoru: Rorýs obecný

tags: #jak #se #ptáci #přizpůsobují #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a význam albuminurie
• Recenze betonové stěrky
• Znečištění v Londýně
• Změny v odpadovém hospodářství Jilemnicka
• Ekologické palivo HVO 100