Kam se v České republice ukládá jaderný odpad?

Jaderný odpad je odpadem vznikajícím v odvětvích, kde se zpracovávají radioaktivní látky. V ČR je evidováno několik set producentů jaderného odpadu, kteří podléhají kontrole ze strany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

V České republice se o ukládání radioaktivních odpadů stará SÚRAO a kontroly provádí SÚJB. Činnosti těchto institucí jsou financovány z tzv. jaderného účtu, který je vedený u ČNB a spravovaný ministerstvem financí.

Každé úložiště je přizpůsobeno na ukládání určitého druhu radioaktivních odpadů. Vzniklé radioaktivní odpady je třeba roztřídit a zpracovat tak, aby je bylo možné bezpečně uložit. Tedy bezpečně oddělit od životního prostředí na dostatečně dlouhou dobu, dokud se v důsledku samovolných procesů radioaktivní látky nepromění na látky jiné, stabilní.

Podle typu odpadu je zvolen i způsob ztužení. Kapalné odpady je nutné zahustit a zpevnit vhodným ztužidlem (cement, bitumen, aluminosilikát, skelná matrice), pevné odpady mohou být lisovány. Odpady z provozu jaderných elektráren jsou většinou zpevněny jejich zamícháním do bitumenu a v sudu uloženy v dukovanském úložišti. Institucionální odpady jsou obvykle zabetonovány do sudu o objemu 100 litrů, který je vložen do 216 litrového sudu. Prostor mezi oběma nádobami je vyplněn betonem, sud je uzavřen víkem, natřen protikorozním nátěrem a putuje do úložiště Richard nebo Bratrství.

U nízkoaktivních a středněaktivních odpadů dochází před samotným uložením ke zpracování (např. zahuštění a zpevnění kapalných odpadů, nebo lisování pevných odpadů). Zpracované odpady se naplní do sudů, které se zafixují cementem, či asfaltem a jsou vloženy do většího sudu (meziprostor je vyplněn betonem). Na správné uložení dohlíží SÚJB, který kontroluje a schvaluje například nepřekročení limitu aktivity pro daný radionuklid, hmotnost sudu, dávkový příkon na povrchu sudu a další. Zpracování odpadů zajišťují firmy specializující se na práci s jadernými odpady.

Čtěte také: Zahradničení s dusíkatým vápnem: Průvodce

Za nejbezpečnější způsob zneškodnění radioaktivních odpadů nepřijatelných do přípovrchových úložišť se celosvětově považuje uložení do hlubinného úložiště. Na základě dlouhodobého vývoje byl navržen multibariérový koncept. Jeho základní bariérou je ukládací obalový soubor, další bariérou jsou nepropustné materiály s těsnící a tlumící funkcí (buffer) a třetí bariéru tvoří stabilní horninové prostředí cca 500 metrů pod povrchem země.

U vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva je situace složitější. Pro tyto odpady se plánuje do roku 2065 vybudovat hlubinné úložiště. Vyhořelé jaderné palivo se do této doby nejprve dochlazuje ve speciálních bazénech poblíž reaktoru, odkud se poté na několik desetiletí uskladní do tzv. V těchto meziskladech je vyhořelé palivo skladováno ve speciálních kontejnerech CASTOR. Vysokoaktivní odpad (např.

V současnosti v ČR probíhá výběr lokalit vhodných pro budoucí úložiště. Na těchto lokalitách by proto v současnosti měla proběhnout tzv. první fáze výběru, tedy povrchový geofyzikální průzkum, který se skládá z odběru vzorků půdy v hloubkách od jednoho do pěti metrů. Během tří až čtyř měsíců pomocí měření na povrchu (při pochůzkách v terénu) budou odborníci odebírat vzorky, aby následně mohlo být určeno ideální místo pro hluboký vrt (700 - 1000 m), který ověří geologickou stavbu území v hloubce. Vrtání do takové hloubky by pak mělo zabrat zhruba 4 měsíce.

Český stát už více než 23 let hledá vhodnou lokalitu pro dlouhodobé uložení radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Místo vhodné pro jeho ukládání -tzv. hlubinné jaderné úložiště - má za úkol najít Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Příslušný úřad už údajně utratil téměř dvě miliardy korun. Zatím bez výsledku. Ve hře je několik důvodů: jednak jsou to nejasnosti ohledně počtu lokalit, jednak výběr vhodné lokality, jednak komunikace mezi státem a obcemi ve vybraných lokalitách, které deklarují silný odpor vůči úložišti.

Podle poslední verze má hlubinné úložiště jaderného odpadu v Česku vzniknout v jedné ze čtyř následujících lokalit - Janoch u Temelína, Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku, či Březový potok na Klatovsku. Úložiště, v němž by měly být trvale v hloubce půl kilometru uloženy tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren, má v ČR vzniknout do roku 2065. Náklady na jeho stavbu a provoz mají podle dřívějších informací dosáhnout zhruba 111 miliard korun. Nyní se vyhořelé palivo z jaderných bloků ukládá do meziskladů přímo v areálech elektráren.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Seznam lokalit pro budoucí hlubinné úložiště odpadu z jaderných elektráren se zúžil na čtyři místa - Janov u Temelína, Březový potok na Klatovsku, Horka na Třebíčsku a Hrádek na Jihlavsku. Návrh ještě posoudí vedení správy úložišť a definitivně pak vláda. Většina dotčených obcí protestuje.

Ještě téměř devět let má vláda ČR na to, aby stanovila, kde bude vybudováno hlubinné úložiště radioaktivního odpadu z jaderných elektráren. Už do konce příštího roku by ale měla Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vybrat čtyři lokality, které se budou poté podrobněji prověřovat.

Stát zastoupený Správou úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vede zákopovou válku s obcemi z lokalit vytipovaných pro budoucí umístění úložiště radioaktivních odpadů. Obrovskou vlnu odporu vyvolal mezi místními obyvateli způsob výběru lokalit v roce 2003 uskutečněný bez jejich vědomí.

Platforma proti hlubinnému úložišti z důvodů důvěryhodnosti a transparentnosti požadovala, aby celý dosavadní proces výběru lokalit SÚRAO včetně podkladových zpráv zrevidoval nezávislý oponentní tým. Nestalo se, výsledky rychlé procesní analýzy firmy Deloitte Advisory, provedené na objednávku Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), takovou oponenturou nejsou.

Průzkum potenciálních lokalit pro vybudování trvalého hlubinného úložiště jaderného odpadu se týká Čertovky na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březového potoka poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdalény na Táborsku, Čihadla na Jindřichohradecku, Hrádku na Jihlavsku, Horky na Třebíčsku a Kraví hory na Žďársku.

Čtěte také: Jak hnůj prospívá kompostu a úrodě

Obce v oblasti Březový potok jsou nejrazantnějšími odpůrci plánované stavby. V červnu 2016 založili představitelé těchto obcí Platformu proti hlubinnému úložišti. Toto společenství má v současné době celkem 33 členů - 22 dotčených samospráv a 11 spolků ze všech sedmi oblastí. Usiluje o to, aby byly veškeré práce na vyhledávání úložiště na několik let zcela zmraženy.

SÚRAO ověřuje v současné době také další alternativy ohledně hlubinných úložišť, především lokality v širším okolí jaderných elektráren. Poblíž Temelína je to oblast nazvaná ETE-jih, nedaleko Dukovan EDU-západ.

V zahraničí se v současnosti připravuje výstavba uložiště například ve finském Olkiluoto, kde by měl být postaven první trvalý sklad vyhořelého paliva na světě. Zprovoznění se předpokládá ve dvacátých letech tohoto století a o spolupráci na jaderných projektech Finska a ČR před nedávnem informovalo české ministerstvo průmyslu a obchodu.

První hlubinné úložiště pro radioaktivní jaderný odpad na světě se začalo stavět na přelomu roku ve Finsku. Konkrétně v blízkosti jaderné elektrárny Olkiluoto, na území města Eurajoki na jihozápadním pobřeží Finska. Už v roce 2004 byla v lokalitě zahájena výstavba podzemní laboratoře Onkalo jako první krok k výstavbě budoucího hlubinného úložiště. Zprovoznění úložiště se podle současných plánů očekává v roce 2023. Výstavbu hlubinného úložiště v Eurajoki zajišťuje společnost Posiva.

Úložiště v ČR má podle aktuálního plánu vzniknout do roku 2065. Jeho výstavba potrvá asi 15 let. O finálním umístění hlubinného úložiště má vláda rozhodnout do roku 2025.

Často se v souvislosti s vyhořelým odpadem z elektráren hovoří o možnosti jeho přepracování, nebo zpracování v reaktorech 4. generace. Nová generace reaktorů, které by měly přijít do komerčního provozu ještě v první polovině tohoto století, se ukazuje jako výhodnější z hlediska radioaktivních odpadů. Odpadů je menší množství a není nutné jej skladovat po stovky tisíc let. Dříve se rovněž uvažovalo o možnostech ukládání jaderného odpadu pod hladinu oceánů, nebo například o vypouštění jaderného odpadu do vesmíru.

Dotčené obce chtějí, aby se plnohodnotnou alternativou vůči nyní vládou preferovanému konečnému hlubinnému uložení vyhořelého jaderného paliva stalo jeho dlouhodobé skladování. V letošním roce mají probíhat práce na aktualizaci Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem České republiky, která musí otevřít dveře i této variantě.

Kromě toho, že v těch lokalitách prostě skutečně o podobnou stavbu nestojí, je důvodem odporu i způsob jednání zodpovědných zástupců státu, ministrů průmyslu i Správy úložišť radioaktivních odpadů. Sám bych nevěřil, co je možné, kdybych to nezažil. Ty sliby, jejichž naplnění se nekonalo, podrazy… Jedním roky se táhnoucím neuralgickým bodem je chybějící zákon, který by posílil postavení obcí, aby samosprávy nebyly vůči státu v tak nevýhodné pozici. I ministr Karel Havlíček nabídl obcím připomínkování, pak ale MPO prakticky všechny připomínky ignorovalo, začalo odkládání a výsledkem je přijatý věcný záměr, který podstatu neřeší a i tak jej pro jistotu do voleb ani nepřijmou,“ uvádí Edvard Sequens ze Sdružení pro záchranu prostředí - Calla a sekretář Platformy.

SÚRAO se hájí tím, že dělá jen to, co mu uloží nadřízený orgán, tedy MPO a potažmo stát s tím, že má na starosti technické záležitosti týkající se průzkumu lokalit. Na otázku, kde je konkrétní výsledek velké finanční investice, nebylo schopno dát jednoznačnou odpověď. Ostatně na to poukázal i Nejvyšší kontrolní úřad, který konstatoval, že v letech 2015 až 2019 vynaložila Správa úložišť radioaktivních odpadů na výběr lokalit téměř 566 milionů korun. Do čeho peníze šly? „Jde o částku, která zahrnuje náklady za několik let probíhající práce na devíti lokalitách, za veškeré geologické průzkumy a výzkumy, které jsou nákladné, a nejde je uspěchat. Je nutné velmi detailně popsat například složení podzemních vod nebo samotnou horninu z mnoha různých aspektů. Na těchto pracích se kromě odborníků ze Správy úložišť radioaktivních odpadů podíleli i experti z mnoha významných institucí a společností,“ sdělila na dotaz, na co byly vynaloženy ohromné sumy peněz (miliardy korun), tisková mluvčí SÚRAO Martina Bílá.

Edvard Sequens k tomu dodává: „Rád bych připomenul rok 2001, kdy ministr Grégr prosadil první vládní koncepci nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem proti ministrovi Kužvartovi, jehož úřad ke koncepci vydal negativní stanovisko v procesu EIA (hodnocení dopadů na životní prostředí). První vládní koncepce v historii Česka s takovýmto hodnocením však dala dost nereálně krátké časové milníky výběru, pojímala proces technokraticky a přehlídla, že na územích, kde se má úložiště hledat, žijí lidé. Hodně peněz padalo jako svérázná finanční pomoc pro GEAM Dolní Rožínka (součást DIAMO s.p.) včetně dnes už jednotek miliard, které padají do tzv. Podzemního výzkumného pracoviště Bukov. O účelnosti takto utrácených peněz pochybuje jak NKÚ, tak i SÚJB. Ale jede se dál. Využití vybudované „laboratoře“ se hledá za pochodu.“

Problematika hlubinného úložiště se táhne už roky. Výběr ztroskotává na tom, že ho nikdo na svém území nechce. Dalo by se říci, proč? Když se podíváte blíže na vybrané lokality, zjistíte, že jsou to často rekreační oblasti, malé vsi bez velkého průmyslu (snad s výjimkou Janochu) a úložiště je vlastně hlubinný důl, který to místo zásadně promění desítky let před tím, než by se tam vůbec první jaderný odpad zavezl. Nejpozději od zahájení stavby podzemní laboratoře po roce 2035. Přijdou horníci, začne ruch, doprava, hluk, někde vyroste halda, jinde areál úložiště. Provoz úložiště pak bude pokračovat do dalšího století a jeho existence tu bude už navždy. Samozřejmě je tu i obava z toho, že jde o jaderné zařízení s novými riziky.

V současné době se vyhořelé palivo skladuje v meziskladu jaderných elektráren. Je známo, kdy bude jejich kapacita naplněna? Je naprosto jasné, že se v obou elektrárnách budou stavět sklady nové. Stávající temelínský sklad je na 1370 tun těžkého kovu, na konci roku 2019 v něm bylo 395 tun, další podobné množství se chladilo v bazénech. Po 50 letech provozu by ale z Temelína mělo být 2150 tun vyhořelého odpadu. První dukovanský mezisklad na 600 tun je plný a druhý na 1340 tun už byl naplněn ze tří čtvrtin (994 tun). Jestli Dukovany pojednou padesát let, do 2035-7, zbyde po nich na 2100 tun vyhořelých palivových článků. Ve skladu se musí chladit, takže úložiště není potřeba mít dříve než v roce 2065.

Racionální se jeví vybudovat sklad vedle stávajícího dočasného úložiště. Ty budou muset být přistavěny stejně. Ale obce usilují, aby se namísto hlubinného ukládání zvážila koncepce dlouhodobého skladování, která by dala šanci případnému technologickému vývoji a jinému využití vyhořelého paliva, než je jeho zabetonování do zemských hlubin.

Podpořil byste myšlenku jednotného evropského úložiště jaderného odpadu? Tak samozřejmě jedno (nebo několik málo) společných evropských úložišť dále od lidských sídel, než je tomu ve středu Evropy, ve vhodném geologickém prostředí a s úrovní bezpečnosti, která by vznikla úsilím vědců mnoha zemí, by mi smysl dávalo. I z pohledu bezpečnosti po dobu tisíců a tisíců let - jedno místo se dá lépe označit a uhlídat, než desítka menších. Momentálně si ale takový projekt neumím představit politicky.

Kaly z jaderných elektráren nebo radioaktivitou kontaminované stavební materiály a oblečení přímo z jejich provozu. To všechno ukrývají sudy, které se ukládají ve speciálním úložišti v Dukovanech. Letos funguje třicátým rokem.

Sudy se na sebe skládají v šesti patrech, pak se zalejí betonem. „Ukládají se tam provozní odpady z provozu jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Hlavně jsou to kaly a jonexy z čištění vod v primárním okruhu. Odpady se pochopitelně nesmí ukládat v kapalném stavu, takže se zpevňují,“ vysvětluje Martina Máčelová ze SÚRAO.

Úložiště má dohromady 112 jímek. Každá z nich se zaplní zhruba za rok, vypočítává ředitel správy úložišť Lukáš Vondrovic. „Je to zaplněné zhruba z jedné čtvrtiny, z 25 procent. Úložiště je projektováno na 60letý provoz všech stávajících jaderných zdrojů plus jednoho nového.“ Až se úložiště zaplní, překryjí ho horniny a zemina,“ uzavírá Vondrovic.

ČEZ zanechá Česku provozem svých jaderných elektráren za dobu jejich plánovaného provozu nejméně 4 tisíce tun vysoceradioaktivního odpadu. I přes různé experimenty s přepracováním se všeobecně považuje za nejbezpečnější cestu uložení odpadu pod zem. Vysoceradioaktivní odpad patří mezi jeden z nejnebezpečnějších lidských produktů. Přímý kontakt s vyhořelým palivem po vyjmutí z reaktoru by člověka ozářil smrtelnou dávkou během několika sekund. I když nebezpečnost použitých palivových tyčí postupně klesá, je třeba zajistit dokonalou izolaci po stovky tisíc let. Tak dlouhý časový horizont se však vymyká lidské zkušenosti.

Česká vláda i další státy prosazují uložení odpadu do zemských hlubin. Geologové musí vyloučit průniky podzemní vody do úložiště, protože postupná koroze by poškodila kontejnery s odpadem.

Vybudování hlubinného úložiště pozmění vybraný region na desítky příštích let. Jde o vážný zásah do životního prostředí - jedná se v podstatě o hlubinný důl. Bude vybudována rozsáhlá infrastruktura v podobě přístupových cest, vedení vysokého napětí a dalších staveb. Výstavba ovlivní dnešní sociální podobu malých, na zemědělství a rekreaci orientovaných vsí. Samotný provoz úložiště bude obce vystavovat riziku nehody při přepravě vyhořelého jaderného paliva.

Veřejnost i zvolení zástupci v dotčených obcích a okolí odmítají požadavek státu, který se na jejich „dvorku“ rozhodl uložit vysoce radioaktivní odpad. Na základě nesouhlasu s postupem státu se v lokalitách od roku 2003 uskutečnilo 27 místních referend s průměrnou účastí 73 %. Místní požadují právo spolurozhodovat v procesu, který může nezvratně ovlivnit fungovaní a podobu jejich domova. Eskalaci napětí mezi obcemi a státem zabrání jen nastavení nových demokratických pravidel procesu založených na respektu k názoru obcí a veřejnosti. Příklady z jiných evropských států dokazují, že možnost práva veta v procesu výběru úložiště může vést k jeho odblokování.

Často zmiňovanou možností, která má nahradit nutnost budovat trvalé úložiště je přepracování vyhořelého paliva. Při tomto procesu se separuje uran a plutonium z odpadu pro jejich opětovné využití jako součásti směsného paliva pro lehkovodní reaktory. Z hlediska bezpečnosti jde o velmi komplikovaný proces. Během složité chemické procedury vznikají velké objemy radioaktivních odpadů, často v kapalném skupenství. V oblastech, kde se nacházejí přepracovací závody, byl u místních obyvatel zaznamenán častější výskyt leukémie. Dnešní metody přepracování neumí vyhořelé palivo účinně likvidovat; navíc v žádném případě neodstraní nutnost vybudovat hlubinné úložiště pro vysoce radioaktivní odpady.

Často zmiňovanou alternativou hlubinných úložišť vyhořelého paliva je tzv. transmutace. Již dnes známou nevýhodou je opět vysoká produkce vedlejších radioaktivních odpadů.

V České republice jsou v provozu tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Úložiště Richard se nachází v bývalém vápencovém dole Richard II u Litoměřic, Bratrství ve stejnojmenném uranovém dole u Jáchymova a Dukovany v areálu jaderné elektrárny.

Radioaktivní odpady je třeba oddělit od člověka a životního prostředí na dostatečnou dobu. K bezpečné izolaci slouží právě úložiště radioaktivních odpadů. Odpady jsou do úložišť ukládány dle aktivity a původu. V České republice jsou nyní v provozu tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Obce, na jejichž katastru se úložiště nachází, dostávají zákonem stanovené příspěvky.

Nejstarší úložiště Hostim u Berouna bylo v 60. letech minulého století uzavřeno. Ještě před několika desítkami let se radioaktivní odpady shromažďovaly u jejich původců. Hned od počátku tu byla poptávka po místě, kde bude možné odpady bezpečně uložit. Proto v roce 1959 vzniklo první úložiště v Hostimi a poté i další. Právě zajišťování provozu těchto úložišť je jedním z našich nejdůležitějších úkolů.

U všech úložišť pravidelně zajišťujeme rozbor vod z hydrogeologických vrtů a studní v okolí a povrchových vod z řeky či potoků. V případě úložišť Richard a Bratrství také rozbor důlních vod. Jejich analýza obsahu sledovaných radionuklidů dokazuje, že z uložených odpadů nedochází k žádnému úniku. Pravidelně jsou sledováni také pracovníci a každý, kdo vstupuje do úložiště.

V České republice je v současné době vyhořelé jaderné palivo skladováno v areálech jaderných elektráren. Uvolnění radioaktivních látek z úložiště brání soustava bariér, které se vzájemně doplňují, ale zároveň jsou na sobě nezávislé. Jinými slovy, i v případě, že jedna z bariér přestane plnit svou funkci, jsou tu další, které úniku radionuklidů zabrání.

V první řadě bereme v potaz informace o úložišti jako takovém. V praxi to znamená, že konkrétní podoba obalu, množství a druh radionuklidů v ukládaných odpadech, hmotnost obalových souborů a další kritéria, to vše se může v jednotlivých úložištích lišit.

Provoz úložišť je několikrát ročně kontrolován inspektory ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. V případě důlních úložišť Richard a Bratrství také inspektory z Českého báňského úřadu a obvodních báňských úřadů.

Abychom zajistili bezpečný provoz úložišť, monitorujeme jejich vliv na okolní prostředí. Odebírají se vzorky vod z okolí a důlní vody z úložišť, sleduje se také ovzduší úložiště. Akreditovaná laboratoř potom stanovuje obsah vybraných radionuklidů. Každý, kdo do úložišť vstupuje, musí mít osobní dozimetr pro sledování dávky záření. Limity a podmínky bezpečného provozu schvaluje a aktualizuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Veličiny a radionuklidy, které se sledují, četnost odběrů i odběrová místa jsou stanovena pro každé úložiště zvlášť, v programu monitorování.

tags: #kam #se #ukládá #jaderný #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Vše o bioodpadu v Praze
• Ekologická sukcese: primární fáze
• Neokonfucianismus a lidská přirozenost
• Účinné metody upozorňování na znečištění ovzduší
• Co očekávat od vycházky s myslivci?