Klimatické podmínky a adaptace na změnu klimatu v Praze

22.12.2025

Nejen evropská města v posledních letech reagují na stále citelnější dopady změny klimatu. Snaží se vlastní klimatickou politikou snižovat emise skleníkových plynů (například formou akčních plánů SEAP/SECAP) a také zlepšovat svojí připravenost, adaptovat se na přicházející změny.

Klimasken je nástroj na hodnocení příspěvku měst, městských částí, respektive obecně sídel bez ohledu na jejich velikost, a jednotlivých budov ke změně klimatu a jejich adaptace na její dopady. Nástroj byl sestaven z 63 ukazatelů a nyní je testován v ČR a SR. Jeho vývoj byl součástí projektu LIFE DELIVER Odolné sídliská financovaného EU. Klimasken sleduje účinnost krátkodobých i dlouhodobých úkolů a opatření, která mají přispět k zachování kvality života občanů v době měnícího se klimatu.

Výsledkem hodnocení, které zpravidla trvá i několik měsíců, je „klimatický štítek města“. Jak v posledních letech roste ve městě průměrná teplota? Jak se mění délka období beze srážek? Kolik je ve městě kvalitní zeleně a jak je dostupná občanům? Jak se daří ve městě zadržovat vodu, jaké povrchy zde převažují? Jaký je podíl populace ohrožené negativními dopady? Jaký je stav lesů a půdy? Jakou má město klimatickou strategii a politiku? Kolik peněz vynakládá na vhodná opatření? Jak staví a opravuje svoje budovy, aby byly odolné a nízkoenergetické? Má vlastní produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů?

Během testování byly provedeny první orientační výpočty ve 4 českých a 4 slovenských městech. V celém štítku je použito 5 barev (červená, oranžová, žlutá, světle zelená a tmavě zelená), které svým vyjádřením indikují negativní (červená) nebo pozitivní (tmavě zelená) stav či vývoj daného systému, který použité indikátory popisují.

Na jednom štítku je tedy možné zhodnotit stav/vývoje dílčích indikátorů (například spotřeby elektřiny na hlavu nebo dostupnosti zeleně), každé ze 4 oblastí popsaných výše, až po celkový stav systému. Ten je vyjádřen středovou hodnotou nazvanou CReLoCaF (Climate Resilient Low Carbon Factor). Výsledky v jednotlivých oblastech a celková hodnota je také vyjádřena hodnotou v %. 0 % znamená, že v dané oblasti (v celém systému) jsou vykazovány nejhorší možné hodnoty indikátorů. 100 % naopak znamená, že všechny indikátory vykazují nejlepší možné hodnoty.

Čtěte také: Klimatické podmínky

V České republice byl klimatický štítek v rámci testování poprvé vystaven městům Holice, Opava, Praha a Třebíč. V případě Prahy je štítek i součástí Klimatického plánu přijatého v roce 2022. Následující výsledky jsou založeny na prvním ověřovacím testování na čtyřech městech různých velikostních kategorií.

První graf ukazuje porovnání celkového faktoru. Ten se pohybuje v rozmezí 49 - 57 %. Nejlépe z hodnocení vychází město Opava. Přispívá k tomu hlavně dobrý výsledek v oblasti emisí skleníkových plynů. Druhý graf znázorňuje porovnání ve čtyřech hlavních oblastech. Pokud jde o expozici, tedy vnější klimatické podmínky, pohybují se výsledky v rozmezí 46 - 70 %. Nejlepší situace je v Třebíči, nejhorší v nejmenším městě ze 4, v Holicích. Tento stav město nemůže ovlivnit.

Druhá hodnocená oblast, adaptivní kapacita, vypovídá o současném vnitřním potenciálu města potřebném pro jeho odolnost. Zde jsou podle očekávání největší rozdíly. Nejmenší Holice zde vykazují nejlepší hodnotu 72 %, nejhůře je na tom Praha s 33 %, středně velká města mají hodnoty 58, resp. 59 %. Nízká hodnota Prahy je částečně způsobena nedostatkem dat. Ve velkém městě je obtížnější např. stanovit plochy zelené infrastruktury nebo dostupnost zeleně. I tak budou velká města v určité nevýhodě v důsledku velmi husté zástavby, velkého množství nepropustných povrchů a velkým vzdálenostem obyvatel od plošné zeleně.

Oblast zaměřená na připravenost vypovídá o stavu věcí tam, kde vedení města musí projevovat vlastní iniciativu a aktivně se klimatu věnovat. Tato oblast je celkově nejhůře hodnocena. Ačkoliv všechna hodnocená města již mají zavedenu nějakou formu klimatické politiky, pohybují se výsledky od 21 do 45 %.

Poslední oblast hodnotí emise skleníkových plynů. Nejlépe dopadla Opava s příznivými hodnotami spotřeby fosilních paliv, dopravních výkonů a produkce odpadů. Ale i ostatní 3 města zde dosahují hodnot nad 50 resp. 60 %. Zde je zapotřebí vzít v úvahu vliv vývoje technologií i státní či evropské energetické politiky. Ten bude nutit města k neustálému zlepšování a bude docházet k zpřísňování norem.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

S čím se tedy města nejvíce potýkají? Jednoznačně je to nedostatečná adaptace budov ve vlastnictví města. To bohužel platí také pro nejrůznější školská zařízení, zařízení pro seniory a ohrožené sociální skupiny. Prakticky žádné tyto budovy nejsou dostatečně chráněny před vlnami veder a přehříváním. Prakticky ve všech městech ukazují výsledky problémy se zdravotním stavem lesa. Naopak mezi silné stránky testovaných měst patří dobrá protipovodňová ochrana, resp. Relativně příznivá situace v hodnocených městech je v podílu propustných a nepropustných povrchů, ačkoliv zde hodnocení nerozlišuje zastavěné a nezastavěné území.

Klimatický plán hl. m. Prahy

Klimatický plán hl. m. Praha se v roce 2019 přijetím přelomového usnesení zastupitelstva vypravila po vzoru předních evropských měst na cestu k uhlíkově neutrální metropoli. Naším cílem není nic menšího, nežli snížit emise CO2 o 45 % do roku 2030.

Ambiciózní cíle českého hlavního města při naplňování související agendy jsme se proto snažili vtělit do uceleného, a věříme, že komplexního strategického dokumentu. Inspirací jsou nám především metropole západní Evropy. Chtěli bychom, aby v tomto ohledu byla Praha už v roce 2030 partnerem stojícím po jejich boku. Politika ochrany klimatu představuje jeden ze základů úspěšné moderní samosprávy. A současná nálada ve společnosti teď změně nahrává.

Snížení emisí CO2 na požadovanou hladinu musí být výsledkem souběžné realizace dílčích samostatných projektů. Proto je nedílnou součástí Klimatického plánu i jejich obsáhlý zásobník, který racionalizuje největší přínosy a především potenciál, který pro naplňování prezentované strategie tyto projekty mají.

Přesto můžeme poměrně jasně identifikovat momenty, které jsou pro naši společnou snahu o vybudování metropole pro 21. Tím Prahu vyvážeme z područí závislosti na uhelných zdrojích, jejichž fungování má na naše okolí skutečně drastické dopady. Uhlíkové emise by se tak podařilo snížit až o přibližně 2,5 mil. tun ročně. Podmínkou je ovšem zajištění dodávek energií jinou cestou - díky rozsáhlé infrastruktuře nízkoemisních a bezemisních elektráren (např.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Opět stěžejní krok pro snižování závislosti na energii z uhlí, slibující snížení emisí až o 0,5 mil. tun ročně. Mnoho si slibujeme především od zdrojů druhotného tepla, tedy hlavně zacílení na energetický potenciál odpadů, odpadních vod, ale také zemního plynu. V české metropoli se nachází přes 130 tisíc budov. Mnoho z nich vyhodnocujeme jako vhodné adepty k realizaci opatření snižujících energetickou náročnost. Do roku 2030 tak vidíme možnost redukovat souhrnnou spotřebu o 10 %, což opět odpovídá snížení uhlíkových emisí zhruba o 0,5 mil. tun ročně.

Změna logicky začíná přímo u vozových parků ve správě organizací podřízených hl. m. Praha-. Přesto bychom chtěli motivovat i Pražany, aby o elektromobilitě přemýšleli jako o životaschopné a komfortní alternativě přepravy. To klade na město vysoké nároky z hlediska vytvoření odpovídajících podmínek. Odměnou nám však může být snížení uhlíkové stopy o dalších 0,5 mil. tun za rok.

Moderní cesta, jak dát smysl odpadům, které by tak jako tak vznikly. Výstavba pražské bioplynové stanice již byla předeslána - cílem je, aby v ní byl zpracováván co možná největší objem bioodpadu sváženého z pražských restauračních zařízení a domácností. Ruku v ruce s tím samozřejmě jdou iniciativy popularizující třídění bioodpadu a opomenout nemůžeme ani možnosti, které skýtají čistírenské či zbytkové kaly.

Agenda, která sice nemá přímé dopady z hlediska počtu produkovaných emisí, přesto je klíčovým bodem pro zvyšování kvality života na území každé municipality. V rámci výstavby této tzv. modro-zelené infrastruktury by mělo do roku 2030 dojít k osádce minimálně 1,5 milionu nových stromů do pražských parků a ulic. Praha už teď vykazuje nepřiměřenou spotřebu vody na zalévání veřejné zeleně, proto tento Klimatický plán předjímá vypracování standardů hospodaření s dešťovou vodou. V majetku hlavního města se v současnosti nachází vysoký počet veřejných budov, které by mohly být nositeli různých adaptačních opatření. To, že pro tyto účely využívány nejsou, identifikujeme jako promarněnou příležitost.

Uplynulé roky nám opakovaně dokázaly, že klimatické podmínky, v nichž žijeme, se velmi dynamicky vyvíjí. Časté teplotní výkyvy, dlouhá období bez srážek apod. jsou novou realitou, ke které bychom neměli být slepí. Dobrým nástrojem, jak reagovat na tyto změny, jsou revitalizace nepropustných či polopropustných ploch právě pomocí projektů modro-zelené infrastruktury.

„Struktura Klimatického plánu vychází z podrobné analýzy aktuálních výzev v oblasti boje proti změně klimatu. Zvolil jsme tento komplexní přístup právě s ohledem na provázanost jednotlivých oblastí. Racionální řešení v cirkulární ekonomice se v jistých aspektech může dotýkat i projektů v sekci udržitelných budov a vice versa. Rozdělení práce při přípravě Klimatického plánu reflektuje i jeho finální struktura. A to navzdory tomu, že rozdělení na čtyři nosné pilíře bylo ze začátku spíše pragmatickým organizačním rozhodnutím.

Pod vedením náměstka primátora pro oblast ochrany životního prostředí Petra Hlubučka, předsedy Komise Rady hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima Martina Bursíka, a nově zřízeného magistrátního oddělení energetického managementu - v jehož čele stojí Jaroslav Klusák - tak operovaly čtyři do jisté míry samostatné subkomise. Každá z nich zodpovídala za formulaci některé z hlavních částí Klimatického plánu.

Hlavním cílem této pracovní skupiny byla především identifikace potenciálních příležitostí pro samostatné investiční akce města či oblastí do kterých je možno efektivně zasáhnout změnou průvodní městské legislativy. Akcelerace obnov fondu budov v Praze na standard metropole 21. 2. Hlavním cílem této pracovní skupiny bylo navrhnout taková opatření, která povedou k efektivnímu snížení spotřeby fosilních pohonných hmot v automobilové dopravě alespoň o 25 % do roku 2030.

Důraz byl přitom kladen na zvýšení atraktivity nemotorové a veřejné dopravy i využívání vozidel na alternativní pohony. Pracovní skupina se tak vhodně snažila rozšířit a navázat na již dříve přijatý Strategický plán hl. m. Prahy a Plán udržitelné mobility Prahy a okolí. 3. Hlavním cílem této pracovní skupiny je zejména zvyšování povědomí a popularizace principů cirkulární ekonomiky u pražské veřejnosti. Jde o velkou výzvu, jelikož právě oblast cirkulární ekonomiky je do jisté míry existenčně podmíněna samotnou změnou v lidském chování a uvažování.

Realizace vhodných opatření umožní Praze vytěžit maximum energetického potenciálu odpadů, které na jejím území vznikají, a tím akcelerovat hospodářský růst. Zavedení multikomoditního třídění odpadů z domácností v rámci tzv. 4. Hlavním cílem této pracovní skupiny bylo nalezení vhodných způsobů, jak podpořit implementaci dílčích projektů vymezených Strategií adaptace hlavního města Prahy na změnu klimatu, a navazujících implementačních plánů.

To zahrnuje i plány reakce na specifické jevy ve velkých městech, jako je například efekt městského tepelného ostrova. Nutnou součástí je však i důsledný monitoring a vyhodnocování dopadů jednotlivých projektů zahrnutých do zásobníků implementační strategie. Představený Klimatický plán je bezpochyby ambiciózní, to nepopíráme. V celém portfoliu projektů ovšem dokážeme vytipovat ty opravdu stěžejní. Ty vnímáme jako určitou vstupní bránu. Jejich úspěšná realizace nám umožní naplňovat další a další cíle. Víme, co teď chceme. A víme, v jakém sledu toho dosáhnout.

Vesměs jde o průřezová opatření zasahující do všech kategorií plánu, jak byly představeny výše. Zavedení systému energetického managementu hospodaření s energií postupně ve všech budovách, zařízeních a oblastech užití energie městem. Založení Pražského společenství obnovitelné energie včetně investice do instalace řádově stovek MWp instalovaného výkonu FVE integrovaných do budov (na střechách, fasádách, balkonech etc.) popř. Realizace komplexních energetických úspor na budovách veřejného sektoru a veřejné infrastruktury v majetku HMP.

Modernizace veřejného osvětlení a jeho rozšíření o veřejnou městskou dobíjecí infrastrukturu pro dobíjení elektromobilů. Automatizace linky metra C. Nahrazení dieselových autobusů bezemisními elektrobusy nebo bateriovými trolejbusy. Nákup nízkoemisních a bezemisních nákladních vozidel Pražských služeb pro svoz odpadů a vytříděných druhotných surovin + plnicí a dobíjecí stanice. Výstavba nové linky metra D. Výstavba nové linky navýší přepravní kapacitu veřejné dopravy v Praze a nahradí tím individuální automobilovou i autobusovou dopravu v jižní části města.

Adaptace Prahy na změnu klimatu

Změny klimatu - prodlužující se vlny letních veder se zvyšující se teplotou, přívalové deště nebo naopak dlouhá období sucha a extrémní jevy jako požáry nebo tornáda - se stále citelněji dotýkají našich každodenních životů. Mnohé z těchto změn jsou v hlavním městě Praze a především v jeho centru umocněny.

Vlny letních veder jsou delší a dotěrnější, tepelný ostrov v centru města se nedokáže dostatečně ochladit ani v průběhu noci a řešení problematiky přívalových dešťů či hospodaření s dešťovou vodou jsou v ulicích Prahy náročnější. Praha je tak vůči některým dopadům klimatické změny zranitelnější než zbytek republiky.

Pro měnící se klima je typické zvyšování extrémů - dlouhé období sucha střídá intenzivní déšť či “období dešťů”, srážky nejsou rovnoměrně rozděleny v průběhu roku, ale převládá sucho. Jeden měsíc v roce (nikoli každý rok stejný) bývá z hlediska srážek velmi nadprůměrný. Intenzivní bouřky, přívalové deště a bleskové povodně se stávají častějšími. Z hlediska provozu i klimatu města je hospodaření s vodou naprosto zásadním kritériem.

Pouštět dešťovou vodu do kanalizace, která ji pak nestíhá ani odvádět, není chytré. Čím více ploch, ve kterých se voda může přirozeně zasakovat (a následně pomalu odpařovat a tím ochlazovat a zvlhčovat své okolí), ve městě bude, tím lépe budeme ve městě s vodou hospodařit a zároveň mít lepší klima. Z tohoto pohledu je důležitý každý kousek zeleně, resp. nezastavěného terénu, ale i zelené střechy a dokonce i sběrné nádrže na dešťovou vodu, která je následně využita např.

Regulační plán je, zjednodušeně řečeno, podrobnější územní plán. Zatímco územní plán reguluje plochy velikosti bloku či několika bloků a stanovuje spíše funkci a kapacity zástavby, regulační plán umí stanovit podmínky pro jednotlivé domy, resp. pozemky či jejich skupiny. Z hlediska adaptace i mitigace tak mohou sehrát regulační plány poměrně zásadní roli. Díky regulaci parteru mohou vytvořit tzv. město krátkých vzdáleností, jehož princip spočívá v tom, že obchody a služby každodenní potřeby by měli obyvatelé mít v docházkové vzdálenosti.

Díky regulaci stromů, zeleně a povrchů veřejných prostranství může být zásadně zlepšeno lokální mikroklima, neboť právě stromy a další zeleň, odrazivost či akumulace tepla povrchy a zasakování a následné postupné odpařování vody na něj mají zásadní vliv. Energetickou náročnost města a její dopady na klima lze ovlivnit několika způsoby: snižováním energetických potřeb provozu města, proměně zdrojů energie, zkvalitněním dopravy směrem k udržitelné mobilitě a zlepšením energetické bilance budov.

To, jakou energii využíváme ke svícení, topení a chlazení, i jaká je energetická efektivita domů, kde bydlíme či pracujeme, má vliv nejen na naši ekologickou stopu, ale také na naše město. Na jedné straně mitigace začíná v energetické politice státu. V případě Česka jsme stále značně závislí na neobnovitelných zdrojích energie, které je třeba co nejrychleji nahradit udržitelnými zdroji. Na druhé straně je třeba zlepšovat energetické vlastnosti budov, např. investicemi do izolací, podporou zelené energie, využíváním nových, více ekologických technologií v oblasti vytápění a cirkulace vzduchu apod.

Budovy také mohou samy přispívat do energetické sítě či využívat vlastní energii např. umisťováním solárních panelů nebo pomoci šetřit vodou sběrem dešťové a šedé vody. Za pokácené stromy musí ze zákona proběhnout náhradní výsadba. Je posouzena ekologická hodnota kácených stromů a dle ní je stanoven druh a počet stromů, které mají být nově vysazeny. Jejich hodnota je ale počítána jako hodnota vzrostlých stromů, bez ohledu na to, za jak dlouho do něj (a jestli vůbec) dorostou.

Náhradní výsadba musí proběhnout do pěti let a dalších deset nebo dvacet let může trvat, než strom dosáhne dospělého věku. Vzrostlé stromy více chladí, stíní a zvlhčují své okolí a také dokáží vázat více uhlíku. Stávající vegetace je tak mnohem cennější než nově založená. Je proto třeba přizpůsobit plánovanou výstavbu tak, aby vzrostlé stromy mohly být, pokud možno, zachovány. A pouze v případě, pokud to opravdu nelze, tak nahradit vzrostlé stromy větším počtem nově vysazených, které budou mít během pár let shodné schopnosti. Jinak si vytváříme dluh vůči klimatu města. I požadavek na ekologicky adekvátní výsadbu lze zakotvit do územního plánu.

S ohledem na udržitelný rozvoj a snížení závislosti na fosilních palivech je nutné směřovat kapacitní výstavbu především v docházkové vzdálenosti od stávajících či plánovaných stanic metra, tramvaje nebo vlaků. Každý developer chce na svém pozemku samozřejmě stavět co nejvýše a zastavět co největší část pozemku. Není ale rozumné plánovat kapacitní a výškovou zástavbu v odlehlých lokalitách jako je Bohdalec, Pelc-Tyrolka či Trojské údolí.

Vzhledem k potřebné adaptaci města na klima jsou nezastavěné části pozemků, určené pro zeleň a zasakování vody, nenahraditelné. Je třeba vypustit druhou ranvej letiště z územního plánu. Výstavba nové paralelní dráhy je připravována především za účelem zvýšení kapacity letiště na úkor životního prostředí a na úkor kvality života obyvatel v přilehlých částech Prahy, kteří jsou zatíženi nadlimitním hlukem.

Druhá dráha má být navíc vybudována blíže k městu, než ta stávající, čili bude zátěž obyvatel o to horší. Vybudované terminály a nové dráhy by umožnily téměř 100% nárůst počtu cestujících, letadel a přepraveného zboží - tzv. cargo. Investice do druhé paralelní dráhy je problematická i vzhledem k tomu, že podstatná část letů je do zemí, kam lze poměrně dobře dojet vlakem. Investovat veřejné peníze do zrychlení a zlepšení pohodlí udržitelné vlakové dopravy by tak dávalo mnohem větší smysl.

Praha není jenom město a domy, ale také krajina uvnitř i vně města, včetně té zemědělsky využívané. Vzhledem ke změnám klimatu, je čím dál více důležité, aby byla využívána udržitelně, především vzhledem k hospodaření s vodou, ale také erozi půdy apod. Na to mají významný vliv často i “drobná” opatření jako jsou remízky, aleje, suché poldry apod., které sice závisí především na vlastní realizaci, ale také jsou tato opatření započítávána do tzv. koeficientu ekologické stability.

Tento koeficient či povinnost jeho nesnižování může být zafixován v územním plánu. Návrh Metropolitního plánu naopak dovoluje ekologickou stabilitu nezastavěných území Prahy snižovat. Vzhledem ke změnám klimatu by bylo rozumnější ji zvyšovat nebo alespoň nesnižovat. Při plánování stavby nových domů, bloků či dokonce celých čtvrtí není důležitá “pouze” architektonická a urbanistická kvalita, ale rovněž tvar, objem a umístění domů a jejich souborů s ohledem na provětrávání města.

Na něj mají vliv jak objektivně dané jevy (konfigurace terénu, orientace ke světovým stranám a převládající směr větru), tak i konkrétní řešení uličních profilů a jejich křížení nebo míra zastavění lokality. Provětrávání ulic, náměstí i vnitrobloků, ovlivňuje jejich mikroklima. Širší centrum Prahy je zasaženo problémy spojenými se zvyšováním teploty mnohem více, než zbytek republiky. Tepelný ostrov města, které se nedokáže dostatečně ochladit ani v průběhu noci, je jedním z důvodů, který vyhání stálé obyvatele a zhoršuje kvalitu života.

Na lokální teplotu a především na fázový posun denních a nočních teplot, kdy se centrum města, ve kterém se celý den akumuluje tepelná energie, dokáže alespoň trochu ochladit až nad ránem, mají zásadní vliv nezastavěné plochy, stromy a zeleň. Je proto potřeba v širším centru Prahy chránit a kultivovat každý parčík, každou drobnou plochu zeleně, nikoli ji považovat za zbytkovou, nevyužitou a vhodnou k zastavění.

“Hurá, Praha je jedním z nejzelenějších měst na světě.” Ano, to je, ale především díky tomu, že jsou města srovnávána v administrativních hranicích. Vzhledem k tomu, že Praha má administrativní hranice poměrně daleko za městem, započítávají se jí do podílu zeleně i mnohé lesoparky a další přírodní území, které jsou v případě jiných měst (např. Mnichov), již za administrativními hranicemi. Že je Praha zelená by tedy nemělo být důvodem, aby v nové zástavbě a v nových čtvrtích nevznikaly i nové parky.

Navíc je podstatné, aby obyvatelé měli parky k dispozici v každodenním dosahu. Opravdu nemá smysl zahušťovat město tak, aby nebylo k životu. To, kde bude park, škola, školka, nové kanceláře nebo byty a jakou budou mít kapacitu, má zásadní dopad na to, jak budeme město využívat a jak daleko se dopravovat. Nelze říct, že bez regulace funkčního využití staveb dokážeme zařídit, že vznikne tzv. město krátkých vzdáleností. Město není jen o charakteru ulic a staveb, ale především o lidech, kteří ve městě pracují a žijí.

Na lokální teplotu ve městě má zásadní vliv blízké okolí - podíl nezastavěné části pozemku, určeného pro stromy a zeleň, zasakování a následné odpařování vody, ale i zelené střechy, mají zásadní dopad na mikroklima a jsou tak vzhledem k adaptaci na změnu klimatu nenahraditelné. Chráníme přirozený charakter vodních toků, oponujeme ničení řek ve jménu „ekologické“ vodní dopravy. Podporujeme zavádění soustavy Natura 2000 a udržení přírodní rozmanitosti - biodiverzity - údržbou cenných lokalit v Českém Středohoří.

Klimatické charakteristiky Prahy

Podnebí v Praze je mírné, teplejší než na jiných místech ve stejné zeměpisné šířce (50° s.š.) - např. v kanadském Winnipegu činí v zimě průměrná denní teplota -12 °C, noční -20 °C. Způsobuje také občasný silný vítr, jeho průměrná rychlost je 5 m/s (14 km/h). Průměrný roční úhrn srážek za roky 1961-1990 ze stanice Praha-Ruzyně byly 526,6 mm, z toho nejvíce napršelo v květnu (78 mm) a nejméně v lednu a únoru (23 mm). Za roky 2000-2007 bylo průměrně ročně 160 dnů deštivých.

Ročně je zde přibližně 60 zasněžených dnů, nejvíce v lednu, kde průměrná výška sněhu je 5 cm. Průměrně je zde ročně přes 1600 slunečných hodin (5 hodin denně). Nejvíce slunečných hodin je v červnu (230, za den 8,5) a nejméně v prosinci (38, za den 1,5). Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8,5 °C. V nejchladnějším měsíci lednu je průměrná denní teplota 1 °C, noční -3 °C. V nejteplejším měsíci červenci je průměrná denní teplota 24 °C, noční 13 °C. Ročně je okolo 100 mrazivých dnů a 30 ledových dnů.

Praha je největším českým teplotním ostrovem, průměrné teploty vzduchu jsou zde až o zhruba 3 stupně vyšší než ve zbytku České republiky. To vedle negativních následků na zdraví i celkové klima přináší i náročnější podmínky pro místní vegetaci a zeleň, která často odráží spíše popularitu stromů než jejich vhodnost pro dané prostředí.