Klimatické sucho: Příčiny a důsledky v České republice

Četné práce signalizují rostoucí riziko výskytu sucha ve střední Evropě, které je v posledních letech s velkou pravděpodobností nejvyšší za posledních 130 let. Je tomu tak zejména v období od dubna do června, což je s ohledem na intenzivní růst rostlin a víceméně celkovou závislost našeho zemědělství (resp. krajiny) na pravidelně rozložených srážkách velmi nepříznivé.

Navíc většina klimatických modelů předpokládá do budoucna pro Českou republiku takové klimatické podmínky, které povedou spíše k nárůstu podílu sušších půdně-vlhkostních režimů a podle některých dojde i k dramatickému úbytku půdně-klimatických režimů, které jsou dnes typické pro pramenné oblasti.

Stupně sucha

Pokud chceme rozumět suchu, musíme vědět, že má čtyři na sebe navazující stupně.

1. Meteorologické sucho: Stav, kdy méně prší, většinou svítí slunce a často jsou i vyšší teploty. Většina populace označuje tento stupeň za krásné počasí.
2. Půdní sucho: Množství vody v půdě začíná limitovat rostoucí vegetaci. Právě tento typ sucha je monitorován.
3. Hydrologické sucho: Pozorujeme pokles hladin povrchových vod a dozvídáme se o poklesu zásob vody v mělkých podzemních rezervoárech. A to je problém již všech, neboť začíná být ohrožena nejen kvalita, ale i dostupnost vody, včetně vody pitné.
4. Sucho socioekonomické: Projevuje se sociálním napětím a ekonomickými ztrátami.

Historický výskyt sucha

Nejvýznamnější hydrologická sucha po roce 1888 panovala v letech 1904, 1911, 1921, 1947 a 1953 (léta 1947-1953 byla obecně velmi suchá). Při celoplošném porovnání délky hlavního období sucha a množství chybějící vody se pak jako nejextrémnější jeví sucho z roku 1947, přičemž ostatní sucha byla menší.

Protože od padesátých let 20. století postupně docházelo k výstavbě přehradních nádrží, díky nimž je možné průtoky větších vodních toků nadlepšovat, je i extremita novodobých suchých epizod na větších tocích podstatně menší než v první polovině 20. století. Významnější hydrologická sucha po roce 1953 tak byla zaznamenána jen v letech 1983, 1992 a v roce 2003. V období 1965-1989 se kromě let 1973 a 1983 žádná velká hydrologická sucha nevyskytla.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Za celý rok 1992 pak chybělo v Olomouci 57krát více vody než je obvyklé, což odpovídá třetímu největšímu suchu po letech 1921 a 1947. Na ostatních velkých řekách nebyl nedostatek vody v porovnání s historickými měřeními tak extrémní, což souvisí s možností nadlepšování průtoků přehradami.

Využití krajiny a sucho

V době maximálního odlesnění naší krajiny v polovině 19. století bylo v říčních nivách využití půdy pro orbu velmi omezené. Zatímco na území českých zemí dosahovala orná půda téměř poloviny celkové rozlohy a v nížinných oblastech byl tento podíl ještě vyšší, ve sledovaném území (střední polabí) údolní nivy představovala orná půda jen necelých 17 %. Rozloha lesních ploch, které by v přirozeném stavu pokrývaly většinu modelového území, dosahovala necelých 28 %.

Rozsáhlé plochy luk a pastvin, které v polovině 19. století nemohly být ještě kvůli nedostatečným technickým možnostem intenzivně využívány, skýtaly obrovský potenciál po nástupu vědecko-technické revoluce. S rostoucími investicemi do zemědělství se začaly v úrodných nížinách zavádět nové postupy hospodaření zaměřené na intenzifikaci výroby. V údolní nivě, kde bylo hospodářské využití zpožděno ztíženými podmínkami, byl tento proces zákonitě mnohem intenzivnější.

Po roce 1948 už k dalšímu významnému nárůstu rozlohy orné půdy nedocházelo, krajina však byla negativně ovlivněna scelováním. Současně docházelo k záboru zemědělské půdy pro nově zastavované intravilány obcí a Nymburka, na němž se zčásti podílel i nárůst počtu rekreačních objektů a chatových osad.

Globální změna klimatu

Klima se mění a zásadně ovlivňuje fungování celé planety. V posledních letech dochází k extrémním výkyvům počasí, objevují se mimořádné povodně i období sucha. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) dokazuje, že oteplování je způsobeno lidskou činností. Naše průmyslová společnost je postavená na spotřebě fosilních paliv a důraz na ekologicky neudržitelný růst ekonomiky ohrožuje podmínky pro život.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Změna klimatu má dopad na zemědělství, snižuje se potravinová bezpečnost a biologická diverzita. Klimatické výkyvy ovlivňují obyvatele zemí globálního Jihu, z nichž se velká část živí zemědělstvím.

Mezi Cíly udržitelného rozvoje OSN z roku 2015 je důraz na odstraňování drahé, nebezpečné a nezdravé závislosti na fosilních palivech (uhlí, ropa a zemní plyn stále kryjí 80 % energetické spotřeby světa) a na systematickou podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Nicméně tato řešení jsou dílčí a k tomu, abychom negativním důsledkům změn klimatu zabránili, potřebujeme zcela nové uspořádání ekonomiky a tím pádem i společnosti.

Příčiny sucha

Odpověď zní: Sucho tu bylo vždy a v rámci variability klimatu je jeho přirozenou součástí. Problém je skutečně v jeho současné vyšší četnosti a intenzitě. Hlavní příčinou je, že se mění klima, otepluje se a významně roste výpar. A tak sucho nastupuje i v letech srážkově normálních!

Vyšší teplota způsobuje teplé zimy, voda se neakumuluje v podobě sněhu a odtéká již v zimě, jaro začíná dříve a rostliny předčasně odeberou více vody. Přibývá tropických dní, snižuje se vlhkost vzduchu a to vše opět vyvolává poptávku ze strany suché teplé atmosféry po vodě. Ano, vrací ji i zpět, ale v přibývajících přívalech, neboť se mění rozložení srážek, kdy navíc bouřky přichází podstatně dříve.

Rozhodně netvrdím, že náš vztah ke krajině reprezentovaný především průmyslovým zemědělstvím, nemá na současný stav sucha vliv. Naše často utužené a erozí poškozené velké plochy opravdu vody zadrží méně. Tvrdím pouze, že je to sekundární, nikoliv primární, důvod, proč suchých epizod přibývá. Důkazem jsou drtivé dopady sucha v minulých letech v Německu, Rakousku, ale i v Polsku, či v dalších zemích, kde je krajina mnohem více fragmentovaná a obhospodařovaná na menších honech.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Možná řešení

Jsou to právě zemědělci, kteří mohou naši krajinu dát do pořádku. Pokud se podíváte, kolik procent půdy je zemědělsky obdělávané (54 %), kolik máme lesů (33 %) a zastavěných ploch (11 %) (pro pozorné čtenáře vysvětlení: zbývající 2 % jsou vodní plochy), pak je jasné, že je to skutečně agrární sektor, který hraje s krajinotvornou kartou. V dobrém i špatném.

Krajina musí produkovat! Zásadními produkty jsou jídlo, dřevo, energie. Jednoznačně a s naprostou vážností musí plnit také mimoprodukční funkce, jako je zadržení vody, ochrana půdy a vodních zdrojů, biodiverzita, rekreace apod.

V praktickém zemědělství musí být naprostou prioritou starost o půdu a její schopnost zadržet vodu (i když v některých lokalitách již začínáme pochybovat, zda je vůbec co zadržovat), využití nových půdoochranných technologií, včetně maximálního pokrytí půdy. Snad jen, že zmírnění dopadů sucha je jednoznačně skryto v péči o půdu. Aby kapka, co na ní spadla, na tom místě i zůstala. To je snad v zájmu i zemědělců. Alespoň těch zodpovědných.

Jistě, jde i o to vyčlenit část pozemků pro mimoprodukční zeleň, obnovit malé vodní plochy, budovat vlhká, pro biodiverzitu cenná území, obnovit v krajině meandrující toky atd. Ano, pak se nám bude lépe v krajině žít. Ale sucho to nevyřeší. Ta hlavní příčina je jinde. Opět zdůrazňuji, je to hlavně o změně klimatu.

tags: #klimatické #sucho #příčiny #a #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Zvýšené hodnoty jódu 131
• Problémy a řešení veterinární ekologie
• Ladek Vápenatý v zemědělství
• Bezdotykový odpadkový koš Lamart - recenze
• Divadelní tvorba Petera Brooka