Klimatický graf Bergen: Analýza a vlivy

Klima Země je solární systém a jeho stabilita je jednoznačně deterministicky určena radiační rovnováhou. Celosvětově v průběhu roku zemský systém - povrchy pevniny, oceány a atmosféra - absorbuje v průměru asi 240 wattů sluneční energie na metr čtvereční. Nepřetržitá interakce mezi atmosférou a oceánem vyrovnává rozdíly solárního ohřevu odpařováním povrchové vody, konvekcí, dešťovými srážkami, větry a oceánskou cirkulací mořských proudů.

Čistý tok energie do a ze zemského systému tvoří energetickou bilanci Země. Když je tok přicházející sluneční energie vyrovnán stejným tokem tepla do vesmíru, Země je v radiační rovnováze a globální teplota je relativně stabilní.

Asi 29 procent sluneční energie, která dorazí do horní části atmosféry, se odráží zpět do vesmíru od mraků, atmosférických částic nebo jasných povrchů země, jako je mořský led a sníh. Tato odražená energie nehraje v klimatickém systému Země žádnou roli. 48 procent je absorbováno povrchem Země.

Abychom pochopili, jak klimatický systém Země pracuje s energiemi, musíme vzít v úvahu procesy probíhající na třech úrovních: povrch Země, kde probíhá většina solárního ohřevu; okraj zemské atmosféry, kde sluneční světlo vstupuje do systému; a atmosféru mezi tím.

Pozornost bychom teď měli věnovat faktu, že sice atmosféra absorbuje 23 procent dopadajícího slunečního světla, zatímco povrch absorbuje 48 %, avšak atmosféra vyzařuje teplo odpovídající 59 procentům přicházejícího slunečního světla; povrch vyzařuje pouze 12 procent.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Vypařování -molekuly kapalné vody absorbují značné množství přicházející sluneční energie, mění kapalnou fázi na plynnou. Latentní, skrytá energie fázového přechodu se při výstupu vodní páry do atmosféry uvolňuje při kondenzaci páry, dochází k vyzáření energie v oblasti LW. Tok infračerveného, dlouhovlnného záření (LW - long wave) od povrchu do atmosféry je radiačním ochlazováním povrchu a obsahuje největší podíl energie v pásmu kolem 12 mikrometrů.

Satelitní měření ukazují, že atmosféra vyzařuje tepelnou infračervenou energii odpovídající 59 procentům dopadající sluneční energie. Pokud atmosféra vyzařuje toto množství energie, musí stejné množství absorbovat. Odkud tato energie pochází? Odpařování a konvekce přinášejí 25 a 5 procent přicházející sluneční energie z povrchu do atmosféry. Vodní pára, oxid uhličitý, metan a další stopové plyny jsou pro mnohé vlnové délky tepelné infračervené energie neprůchozí. Když molekuly skleníkových plynů absorbují vyzařovanou tepelnou infračervenou energii, jejich teplota stoupá.

Protože molekuly skleníkových plynů vyzařují teplo všemi směry, část z něho se šíří směrem dolů a nakonec se vrací zpět do kontaktu se zemským povrchem, kde je opět absorbována. Teplota povrchu se stává vyšší, než by byla, kdyby byl ohříván pouze přímým solárním ohřevem. Průměrná teplota povrchu Země díky skleníkovému efektu je 15 °C, bez skleníkového efektu byla asi -18 °C.

Jakékoli změny v klimatickém systému Země, které ovlivňují, kolik energie vstupuje do systému nebo z něj odchází, mění rovnováhu záření Země a mohou způsobit zvýšení nebo snížení teplot. Tyto destabilizující vlivy se nazývají klimatické síly. Mezi umělé vlivy patří znečištění částicemi (aerosoly), které absorbují a odrážejí přicházející sluneční světlo; odlesňování, které mění způsob, jakým povrch odráží a pohlcuje sluneční světlo; a rostoucí koncentrace atmosférického oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které snižují teplo vyzařované do vesmíru.

Část odcházejícího infračerveného záření z povrchu Země je absorbována molekulami CO2 a zpětně vyzářena na zemský povrch - skleníkový efekt. Tento podíl, díky zvyšující se koncentraci CO2 , neustále narůstá.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

Koncentrace oxidu uhličitého se od počátku průmyslové éry podstatně zvýšily, z ročního průměru 280 ppm na konci 17. století na 414 ppm v roce 2021, což je 48 procentní nárůst. Téměř celý tento nárůst je způsoben lidskou činností. Dnešní koncentrace CO2 nebyla překročena za posledních 420 000 let a pravděpodobně ani za posledních 20 milionů let. Tempo nárůstu za poslední století je bezprecedentní, alespoň za posledních 20 000 let.

Řešení, které bylo nabídnuto jako jediné možné, spočívá v tom, že snížíme emise CO2 a tím se v ideálním případě dostaneme na stav koncentrace CO2 pod 300 ppm, „stáhneme“ nastavení termostatu tak, aby globální teplota Země poklesla. Toto řešení je však limitováno jevem, který nazveme dobou zdržení CO2 v atmosféře. Bude to rok, deset let, padesát nebo více? Odhady životnosti přebytečného CO2 jsou doslova detektivkou a lítají od 50 let až do 300 i více.

I kdyby zázrakem dnešního dne zmizely antropogenní emise CO2 , bude trvat asi sto let, než dojde k odbourání poloviny antropogenního CO2 . Na eliminaci CO2 se výlučně podílejí přírodní procesy, absorbce oceány, ukládání do půdy, minerálů a fotosyntéza. Místo masivního zavádění OZE se měla společnost orientovat jednoznačně na dlouhodobě dostupnou a stabilní nízkoemisní jadernou energii.

Zemědělství a odlesňování se podílejí na emisích CO2 až 30 %. Zemědělská a lesnická politika je plně v gesci národních vlád, v Evropě pravomoc EU. Plocha zpevněných povrchů je odhadována na 9mil. km2 a z fyzikálního hlediska nejde o nic jiného než supervýkonný infračervený emitor, který každý den pumpuje do energetického systému Země obrovská kvanta zjevné tepelné energie, signifikantním znakem je tzv.

Pokud si ještě vzpomenete, povrch Země se zbavuje solární energie třemi cestami - odparem (25 %), konvekcí - stoupáním ohřátého vzduchu (5 %) a vyzařováním (17 %) v LW pásmu. Tento poměr je však zcela jiný v zahuštěných aglomeracích a intenzivně využívaných zemědělských územích pro pěstování obilovin, což zjednodušeně nejsou nic jiného než suchomilné trávy.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

Strategie Green Dealu je od samého počátku zcela nevhodná, poplatná primitivně materialistickému pohledu na svět, vyžaduje astronomické náklady na realizaci, podvazuje ekonomický rozvoj společnosti a neřeší problém antropogenní změny klimatu v reálném čase. Naproti tomu navržené řešení je řádově levnější, spoléhá na ověřené a milióny let osvědčené přírodní procesy a je založeno na zcela nezpochybnitelných fyzikálních zákonech a principech, vylučujících lidskou chybu.

Pokud využívá poznatky civilizace např. nukleární energetiku, strojírenství, agrochemii, hospodaření s půdou a lesy, apod., jde o ověřené způsoby hospodaření, využívání moderních technologií s vysokou účinností a nižšími náklady. Problematiku globálního oteplování by na rozdíl od Green Dealu tento postup v reálném čase řešil, a to s řádově nižšími náklady na realizaci, které by umožnily zajistit jak solidní ekonomický rozvoj, sociální stabilitu společnosti, tak i ochranu přírodního dědictví Země.

Klima Norska: Obecný přehled

Norsko je klimaticky velmi kontrastní zemí. Od zasněžených vrcholků norských fjordů až po zelená údolí a lesy. Je sice pravda, že norské zimy bývají chladné, ale podnebí v této zemi není jen o sněhu a ledu. Norsko je úzká, ale rozlehlá země, a jeho podnebí se proto může v jednotlivých regionech značně lišit. Norsko lze obecně rozdělit do tří klimatických pásem: polární pásmo, mírné pásmo a subtropické pásmo.

• Polární oblast: pokrývá nejsevernější část země, kde jsou teploty téměř vždy pod bodem mrazu a průměrné roční srážky jsou nízké.
• Mírné pásmo: pokrývá střední část Norska a vyznačuje se mírnějším podnebím. Teploty v této oblasti se obvykle pohybují nad bodem mrazu, i když v zimě se mohou vyskytnout chladnější období.
• Subtropické pásmo: pokrývá nejjižnější část Norska a vyznačuje se poměrně vysokými teplotami po celý rok. To je způsobeno Golfským proudem, který k norskému pobřeží přivádí teplou vodu z tropů.

Srážky jsou v Norsku během roku poměrně časté, proto si vezměte s sebou batoh. V jednu chvíli může svítit slunce a pak přijde prudký liják. V některých částech Norska dokonce spadne více než 2 000 mm srážek za rok.

Jedním z nejzajímavějších aspektů norského klimatu jsou proslulé dlouhé dny v letních měsících. Od konce května do konce července v nejsevernějším regionu Norska slunce nikdy nezapadá. Tento jev, známý jako půlnoční slunce, přitahuje návštěvníky z celého světa, kteří přijíždějí, aby zažili 24 hodin denního světla.

Nejlepší doba pro návštěvu Norska

Norsko je díky své dramatické krajině a množství outdoorových aktivit špičkovou destinací pro milovníky přírody. Kdy je ale nejlepší doba pro návštěvu Norska?

• Léto (červen-srpen): je nejoblíbenějším obdobím pro návštěvu Norska, a to z dobrého důvodu. Počasí je teplé a slunečné, takže je ideální pro venkovní aktivity, jako je pěší turistika a cyklistika. V létě jsou také dny mnohem delší, takže máte více času na prozkoumání všeho, co Norsko nabízí. Léto je však také hlavní turistickou sezónou, a proto je nejrušnějším a nejdražším obdobím pro cestování.
• Jaro (březen-květen) a podzim (září-listopad): jsou v Norsku krásná roční období. Počasí je sice mírnější než v létě, ale stále dostatečně příjemné na to, abyste si mohli užít pobyt venku. V těchto měsících je také méně lidí a ceny jsou o něco nižší.
• Zima (prosinec-únor): může být kouzelným obdobím pro návštěvu Norska. V zimě můžete pozorovat polární záři, jezdit se psím spřežením, na sněžných skútrech a lyžovat v nejlepších evropských střediscích. Pokud doufáte, že spatříte polární záři, vydejte se tam právě v tomto ročním období. Mějte však na paměti, že zima může být také chladná a tmavá, zejména v severním Norsku.

Ať už se rozhodnete navštívit Norsko kdykoli, určitě zažijete nezapomenutelný výlet!

Průměrné hodnoty počasí v Norsku

Současné klima Norsko se vyznačuje průměrnými měsíčními teplotami, které se během dne pohybují od maxima 19°C do minima -1°C. Průměrná roční teplota je kolem 10°C. V noci se teploty během chladných měsíců pohybují kolem -7°C a v teplejších měsících kolem 10°C. Nejvyšší teplota v Norsko za posledních 10 let byla 31°C v Červen 2023. Nejnižší denní teplota byla -18°C v Prosinec 2023. Ročně v Norsko spadne průměrně 1288 mm srážek. Z toho přibližně 171 cm připadá na sněžení.

Norsko je klimaticky velmi kontrastní zemí. Od zasněžených vrcholků norských fjordů až po zelená údolí a lesy. Je sice pravda, že norské zimy bývají chladné, ale podnebí v této zemi není jen o sněhu a ledu. Norsko je úzká, ale rozlehlá země, a jeho podnebí se proto může v jednotlivých regionech značně lišit. Norsko lze obecně rozdělit do tří klimatických pásem: polární pásmo, mírné pásmo a subtropické pásmo.

Klimatická tabulka pro Norsko ukazuje průměrné teploty, srážky, sníh a UV index za měsíc. Tabulka poskytuje přehled o průměrných denních a nočních teplotách v stupních Celsia, celkovém množství srážek v milimetrech, celkovém množství sněhu v centimetrech a UV indexu pro každý měsíc.

tags: #klimatický #graf #Bergen

Oblíbené příspěvky:

• Programy o přírodě Beskyd
• Poplatky za odpad Přerov
• Hnůj a kompost: Jak na to?
• Chráněná krajinná oblast Slavkovský les
• Proslazený ibišek květ: Co potřebujete vědět