Luňák červený: Ohrožení a příčiny

Luňák červený (Milvus milvus) je jedním z nejelegantnějších a nejcharakterističtějších dravců evropské avifauny. Jeho štíhlá silueta s dlouhými křídly a typickým hluboce vykrojeným ocasem, spolu s rezavě hnědým zbarvením, jej činí snadno rozpoznatelným na obloze. Tento dravec, kdysi běžný obyvatel kulturní krajiny, prošel v minulosti dramatickými změnami početnosti a jeho osud je úzce spjat s lidskou činností a stavem životního prostředí.

Luňák červený patří do řádu dravci (Accipitriformes), čeledi jestřábovití (Accipitridae) a rodu luňák (Milvus). V rámci tohoto rodu je jeho nejbližším příbuzným luňák hnědý (Milvus migrans), se kterým se může v oblastech společného výskytu křížit, ačkoliv k tomu dochází spíše vzácně.

Vzhled a zbarvení

Luňák červený je středně velký dravec s charakteristickou štíhlou postavou. Celkové zbarvení je převážně rezavě hnědé. Hlava a krk jsou světlejší, šedobílé s jemným tmavším čárkováním. Hřbet a křídelní krovky jsou hnědé, často s rezavým nádechem a světlejšími lemy per. Spodní strana těla je rezavá s tmavším podélným čárkováním. V letu jsou nápadná velká bílá pole na spodní straně ručních letek („okna“) a kontrastní černé konce křídel. Oči jsou světlé, žlutavé. Zobák je žlutý s tmavou špičkou, ozobí je žluté a nohy jsou rovněž žluté. Dominantním znakem je jeho dlouhý, hluboce vidlicovitě vykrojený ocas, který je v letu často natáčen a používán ke kormidlování.

Velikost a hmotnost

Délka těla se pohybuje mezi 60-72 cm, rozpětí křídel dosahuje impozantních 145-165 cm. Hmotnost samic je obvykle vyšší než u samců; samice váží 950-1300 g, zatímco samci 800-1200 g.

Hlasový projev

Hlas luňáka červeného je typický a nezaměnitelný. Nejčastěji se ozývá vysokým, táhlým, mňoukavým pískáním, které může připomínat mňoukání kočky nebo hlas racka.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi na červený koš

Rozšíření a výskyt

Luňák červený je endemitem západního Palearktu. Jeho hlavní hnízdní areál zahrnuje Evropu, s těžištěm výskytu v Německu, Francii, Španělsku, Švédsku a Velké Británii. Menší populace hnízdí ve Švýcarsku, Polsku, Itálii, Belgii a také v České republice. Okrajově zasahuje i do severní Afriky (Maroko).

Výskyt v České republice

V České republice patří luňák červený mezi vzácné a ohrožené druhy dravců. Jeho hnízdní výskyt je soustředěn především do několika hlavních oblastí: jižní a jihozápadní Čechy (zejména Třeboňsko, Plzeňsko, Písecko), severozápadní Čechy (Doupovské hory, Krušné hory) a v menší míře i na jižní a střední Moravě. Celková hnízdní populace v ČR se v posledních letech odhaduje na přibližně 100-150 párů.

Preferovaný habitat

Luňák červený preferuje otevřenou, mozaikovitou krajinu, kde se střídají lesy, pole, louky a pastviny. Pro hnízdění potřebuje vzrostlé stromy, obvykle na okrajích lesů, v remízcích nebo ve starých alejích, které poskytují dostatečný kryt a stabilitu pro velké hnízdo. Pro lov potravy vyhledává otevřené plochy, jako jsou pole, louky, úhory, okolí vodních ploch a také oblasti v blízkosti lidských sídel, včetně skládek odpadu, kde může nacházet snadno dostupnou potravu.

Chování

Letové schopnosti

Luňák červený je mistrovským letcem. Jeho let je lehký, elegantní a zdánlivě nenamáhavý. Často plachtí a krouží ve vzduchu, přičemž neustále natáčí svůj vidlicovitý ocas, kterým jemně koriguje směr a stabilitu letu. Dokáže využívat i slabé termické proudy. Při hledání potravy létá poměrně nízko nad zemí.

Sociální chování

Mimo období hnízdění mohou luňáci červení tvořit menší skupiny, zejména na místech s bohatou potravní nabídkou (např. skládky) nebo na společných nocovištích. Během hnízdění jsou teritoriální, ale jejich teritoria se mohou částečně překrývat, zejména pokud jde o lovné oblasti.

Čtěte také: Příroda a červený hmyz

Migrace

Luňák červený je částečně tažný druh. Populace ze severnějších a východnějších částí areálu (např. Švédsko, Polsko, část Německa) jsou převážně tažné a zimují v jihozápadní Evropě (Španělsko, Portugalsko, jižní Francie) a někdy i v severní Africe. Populace z mírnějších oblastí (Velká Británie, část Francie, Španělsko) jsou spíše stálé nebo potulné. Ptáci z České republiky jsou většinou tažní, odlétají v září až říjnu a vracejí se v únoru až březnu.

Potrava a lov

Složení potravy

Luňák červený je potravní oportunista s velmi pestrým jídelníčkem. Jeho strava se liší v závislosti na ročním období, lokalitě a dostupnosti zdrojů. Mršiny hrají velmi důležitou roli, zejména v zimním období.

Způsoby lovu a získávání potravy

Luňák využívá různé strategie. Nejčastěji pátrá po kořisti pomalým letem nízko nad zemí. Jakmile spatří kořist (např. hraboše), střemhlavě se na ni vrhne a uchopí ji do pařátů. Mrtvé živočichy a odpadky sbírá z povrchu země nebo z vodní hladiny, často bez přistání, pouze se snese a obratně předmět sebere.

Rozmnožování

Hnízdění a stavba hnízda

Luňáci červení se vracejí na hnízdiště brzy na jaře (únor-březen). Hnízdo si staví vysoko v korunách vzrostlých stromů, nejčastěji listnatých (dub, buk), ale i jehličnatých (borovice). Často využívají stará hnízda jiných dravců (např. kání) nebo vran, která si upraví a dostaví. Základ hnízda tvoří silnější větve, kotlinka je vystlána jemnějšími materiály, jako jsou tráva, mech, srst, ale velmi charakteristickým znakem hnízd luňáka červeného je přítomnost různých „moderních“ materiálů - kusů látek, papírů, igelitů a jiných odpadků, které ptáci sbírají v okolí.

Snůška a inkubace

Samice snáší obvykle koncem března nebo v dubnu 2-4 vejce, výjimečně 1 nebo 5. Vejce jsou bílá s červenohnědými skvrnami a tečkami. Inkubace trvá přibližně 31-32 dní na jedno vejce (celková doba se prodlužuje s počtem vajec, protože samice začíná sedět často již po snesení prvního vejce).

Čtěte také: Ohrožené druhy

Péče o mláďata

Mláďata se líhnou postupně a jsou krmivá. Prvních několik týdnů je samice neustále zahřívá a krmí potravou, kterou přináší samec. Později loví oba rodiče. Mláďata jsou na hnízdě přibližně 45-50 dní, než jsou schopna letu. I po opuštění hnízda se ještě několik týdnů zdržují v jeho okolí a rodiče je dokrmují, než se zcela osamostatní.

Délka života

Luňák červený se může ve volné přírodě dožít poměrně vysokého věku. Průměrná délka života je nižší kvůli vysoké mortalitě v prvním roce života, ale zaznamenaní jedinci se dožili i více než 25 let.

Status ohrožení

Globální status

Podle Červeného seznamu IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody) byl luňák červený dlouhou dobu veden jako druh „téměř ohrožený“ (Near Threatened - NT) kvůli historickým poklesům a přetrvávajícím hrozbám. Díky úspěšným ochranářským programům v klíčových zemích (zejména Německo, Francie, Velká Británie) se však jeho celková populace v posledních desetiletích výrazně zotavila. V hodnocení z roku 2020 byl proto jeho status zlepšen na „málo dotčený“ (Least Concern - LC).

Status v České republice

V České republice je situace luňáka červeného vážnější. Podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR je zařazen do kategorie „ohrožený“ (EN - Endangered). Je také chráněn zákonem jako „silně ohrožený“ druh.

Hrozby a ochrana

V posledních letech po celé Evropě přibývá úhynů, které jsou ať už přímo či nepřímo způsobené člověkem. Kromě úbytku starých lesních porostů, lesní těžby a rušení během hnízdění ohrožují luňáky také časté kolize se silniční a železniční dopravou a se sloupy vysokého napětí.

Nelegální trávení a odstřel jsou jednou z nejvážnějších hrozeb. Luňáci se často stávají obětí otrávených návnad pokládaných nelegálně na jiné predátory (lišky, kuny) nebo i cíleně na dravce. Na vině je ve většině případů jed karbofuran, jehož držení je v celé Evropské unii už od roku 2008 zakázané, dříve se používal jako pesticid.

Česká společnost ornitologická na jaře 2020 uvedla, že zaznamenali již 25 případů otrávených, zastřelených nebo jinak nelegálně zabitých ptáků. Většinou šlo o káně lesní a také vzácného luňáka červeného. Jen do dubna 2020 šlo o 6 otrav luňáků červených. Pro srovnání: za celý rok 2019 ornitologové zaznamenali 4 případy otrav luňáků.

„Otrávení luňáci se objevují napříč celou republikou. Na začátku března to byl jeden na Kolínsku, dále tři luňáci na Břeclavsku, jeden na Klatovsku a naposledy jeden na Jičínsku,“ popisuje psovodka Klára Hlubocká. Ta se v terénu specializuje na vyhledávání otrávených návnad a jejich oběti.

Karbofuran může zabíjet nejen dravce, ale i jiná zvířata, včetně těch domácích. Poslední zaznamenaný případ otráveného psa je z konce března, kdy policejní fenka Pisi ve výslužbě přišla s otrávenou návnadou do kontaktu během procházky. Veterinář rozpoznal typické příznaky pro otravu karbofuranem a nasadil infuzní terapii s Atropinem.

Česká společnost ornitologická předává případy otrávených živočichů policii, která je vyšetřuje jako trestné činy. Ornitologové loni zaznamenali 102 nálezů nelegálně zabitých zvířat, přičemž největší loňský případ je z prosince. „Během preventivní prohlídky jsme v Kozojedech na Jičínsku našli 15 mrtvých krkavců velkých, 1 káni lesní a také bažanta a slepici jako návnadu. U všech zvířat analýza prokázala otravu karbofuranem.

Bolestivě a v křeči umíral po požití jedu kriticky ohrožený luňák červený, kterého ornitologové nalezli ve středu 17. března na Litoměřicku. Nedaleko něj objevili také mrtvou káni lesní a dvě kuny.

Stejný případ jako na Litoměřicku zaznamenali ornitologové v polovině března také na Hodonínsku. I tam vysílačka hlásila, že luňák červený se už dva dny nepohnul ze své pozice. Kontrola na místě ornitologům nakonec podezření na úhyn potvrdila.

Traviči a pytláci k trávení zvířat nejčastěji používají zvláště brutální způsob usmrcení - nástrahu s nervovým jedem karbofuranem, po jehož požití zvíře umírá bolestivě v křečích. Samotné držení jedu karbofuranu je trestným činem a v celé Evropské unii je jeho držení zakázané už od roku 2008. Dříve se užíval jako pesticid v zemědělství.

Reintrodukční programy

V některých zemích (např. Velká Británie) probíhají reintrodukční programy, které mají za cíl posílit populace luňáka červeného v oblastech, kde dříve vyhynul nebo byl velmi vzácný.

Aby bylo možné luňáky efektivně chránit, zapojila se Česká společnost ornitologická (ČSO) do mezinárodního projektu LIFE EUROKITE, který běží nepřetržitě již od roku 2019. Hlavním cílem projektu je pomocí telemetrie zmapovat příčiny úhynů luňáků a následně zavést taková opatření, aby došlo k jejich snížení. V rámci projektu monitorují ornitologové pohyb dravců za pomoci telemetrického zařízení - vysílačky, která se připevní ptákům (nejčastěji ještě mláďatům na hnízdě) na záda, a která vysílá neustálý signál, díky čemuž mohou ornitologové sledovat pohyb jedinců v reálném čase. Pokud se pták přestane pohybovat, často to znamená, že je mrtvý. Ornitologové tak mohou okamžitě zjistit příčinu úhynu a adekvátně reagovat např. zabezpečením nebezpečné lokality nebo v případě kriminální činnosti předáním podkladů policii. Okamžitá reakce je důležitá zejména v případě, kdy luňák zahyne po pozření otrávené návnady.

Pro efektivnější vyhledávání otrávených dravců zavedla ČSO v roce 2017 speciální psí jednotku. Tu tvoří psovodka Klára Hlubocká se svými Chesapeak Bay retrívry, kteří dokážou v terénu vyhledat otrávené návnady a jejich oběti. Od začátku fungování psí jednotky tak ČSO zdokumentovala a předala policii na 170 případů, jejichž obětmi se stalo více než půl tisíce zvířat a díky čemuž byli odsouzeni již tři traviči.

ČSO proto dlouhodobě spolupracuje s energetiky z distribuční společnosti EG.D (skupina E.ON) na vývoji bezpečných konzol, které díky šikmým ramenům zabraňují ptákům dosednout na potenciálně nebezpečná místa a naopak umožňují bezpečný posed na dosedací tyči, která je umístěná mimo oblast, kde ptákům hrozí nebezpečí zasažení proudem. Těchto bezpečných konzolí nainstalují zaměstnanci EG.D více než dva tisíce ročně.

Do mapování pro ptáky nebezpečných míst se může zapojit i veřejnost. Pozorování ptáků sedících na sloupech vysokého napětí nebo mrtvých jedinců v blízkosti elektrického vedení lze zadávat do Faunistické databáze Avif na birds.cz. Důležité je vybrat příslušnou kategorii - „sedící na sloupě“, „mrtvý pod sloupem“, „mrtvý pod dráty“ apod.

Pokud je zraněné či mrtvé zvíře nalezeno v blízkosti silnice nebo železnice, je nutné doplnit aktivitu „zraněný/mrtvý u silnice/železnice“. V případě nálezu mrtvého dravce, u něhož příčina úmrtí není zjevná, je dobré mít se na pozoru - příčinou úhynu totiž může být i otrava. Jak otravu poznat a co v takovém případě dělat se dozvíte na stránkách ČSO.

Luňák červený a člověk

Luňák červený měl v historii často blízko k lidským sídlům. Ve středověké Evropě, například v Londýně, byl běžným ptákem, který se živil odpadky v ulicích a byl dokonce chráněn pro svou „úklidovou“ roli. V některých kulturách byl luňák symbolem vznešenosti a dobrého zraku, jinde byl spojován s pověrami.

Co dělat v případě nálezu podezření na otravu?

• Na nic nesahejte, zabraňte přístupu dalších osob i zvířat.
• Volejte nejlépe okamžitě, i když chcete nález jen konzultovat (Klára Hlubocká 606 412 422 - i SMS, případně Zdeněk Vermouzek 773 380 285).
• Volejte i v případě, že jste nález ohlásili někomu jinému (policii, ČIŽP, správě CHKO, …).
• POZOR! Na Hodonínsku a na Litoměřicku byli nalezeni otrávení luňáci červení. Ornitologové dohledali dravce poté, co vysílačky, kterými byli ptáci vybaveni, signalizovaly, že se nepohnuli z místa. Psovodka České společnosti ornitologické (ČSO) na obou lokalitách dohledala ještě další mrtvé živočichy, rovněž s typickými příznaky otravy.

Jak poznat podezření na otravu?

• Víc mrtvých zvířat pohromadě (dravci, krkavcovití, šelmy - dva a víc jedinců v okruhu 300 m)
• Podezřelá návnada (maso, vnitřnosti, vejce - zejména s viditelným fialovým zbarvením nebo posypané práškem či potřené béžovou emulzí)
• Mrtvé zvíře poblíž návnady
• Mrtvý hmyz na uhynulém zvířeti či návnadě
• Mrtvé zvíře v typické pozici (ptáci: křečovitě sevřené pařáty, roztažená nebo poloroztažená křídla; šelmy: leží na boku, natažené nohy, otevřená tlama, někdy hlava zvrácená dozadu)
• Mrtvá zvířata na otevřeném prostranství (nejsou pod elektrickým sloupem ani poblíž trati či silnice)

Program LIFE

Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu. Od roku 1992 pomohl financovat a realizovat více než 5 500 projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou. Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky milionů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu.

tags: #lunak #cerveny #ohrozeni #priciny

Oblíbené příspěvky:

• Žánry čerpající z přírody
• Počasí a příroda
• Přírodní koupaliště Křivoklátsko
• Nápověda pro PixWords
• Znečištění oceánů plasty – graf