Ochrana přírody v Lužických horách

21.03.2026

Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách. Malá část pohoří na území Německa se nazývá Žitavské hory (Zittauer Gebirge).

Lužické hory jsou chráněná krajinná oblast v severních Čechách, známá pro svou rozmanitou krajinu s pískovcovými skalními městy a unikátními vulkanickými útvary. Tato oblast chrání cenné lesní porosty, horské louky s vzácnými rostlinami a potoky. Hraničí s Národním parkem České Švýcarsko a Žitavskými horami v Německu.

Posláním CHKO je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a typických znaků, přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí. K bližšímu určení způsobu ochrany přírody byly v CHKO Lužické hory vymezeny čtyři zóny odstupňované ochrany. I. zóna má nejpřísnější podmínky ochrany. IV. zóna je vymezena převážně v zastavěných částech obcí a je určena pro výstavbu a rozvoj obcí.

Více než polovinu území Lužických hor dosud pokrývají lesy. Můžeme zde kromě smrků a borovic vidět buk lesní, javor klen nebo mléč, jasan a občas lípu nebo jilm. Na některých místech roste také dub zimní a letní, v okolí potoků jsou hojné olše.

V Lužických horách roste řada typických rostlinných druhů, z nichž některé patří mezi druhy u nás ohrožené. V řídkých lesích a na pasekách se hojně vyskytuje nápadný náprstník červený, který se sem šíří od západu. Botanicky zajímavým prostředím jsou především květnaté bučiny, v jejichž podrostu se vyskytuje samorostlík klasnatý, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, lilie zlatohlávek nebo měsíčnice vytrvalá.

Čtěte také: Lužické hory: Ekologie a ochrana

Ve zvířeně Lužických hor převládají běžné lesní druhy. Žijí zde stáda jelení i srnčí zvěře, častá je zvěř černá a vyskytují se i mufloni. Zvláštností je výskyt kamzíků, kteří byli na počátku 20. století dovezeni z Alp a uměle vysazeni u Jetřichovic na děčínsku, odkud se rozšířili do Lužických hor a velmi dobře se zde aklimatizovali.

Lužické hory jsou kromě přírodních hodnot jedinečné charakteristickým krajinným rázem, mozaikou zelesněných vrchů a luk prostoupenou lidskými sídly s bohatě zastoupenými prvky tradiční lidové architektury. V zájmu zachování tohoto typického krajinného rázu formovaného od 13. století Správa CHKO Lužické hory reguluje výstavbu v krajinářsky nejcennějších lokalitách.

Ochranu přírody a krajiny v CHKO Lužické hory vykonává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím Správy CHKO. Správa CHKO je jednak úřadem státní správy v oblasti ochrany přírody a krajiny podle Zákona č.114/92 Sb. Zároveň je Správa CHKO odbornou organizací ochrany přírody - v rámci této činnosti zajišťuje inventarizační průzkumy a monitoring, vydává odborná stanoviska žadatelům a ostatním příslušným orgánům, zpracovává plány péče o chráněná území a stará se o naplnění těchto plánů. Stále více se Správa CHKO věnuje ekologické výchově a práci s veřejností. Děje se tak například organizováním přednášek nebo exkurzí pro vybrané skupiny veřejnosti, vydáváním tiskovin, psaním příspěvků do časopisů a novin, nebo například budováním vybavení pro návštěvníky - naučných stezek nebo informačních tabulí.

V CHKO Lužické hory je vyhlášeno celkem devatenáct maloplošných chráněných území - národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek.

Kůrovcová kalamita v Lužických horách

Zpomalit nebo zastavit kůrovcovou kalamitu se už lesníkům, také díky počasí, podařilo na většině území České republiky. Letos kalamita graduje v severních Čechách. Nejpostiženější jsou Lužické hory, konkrétně Českolipsko a Rumbursko. V chráněné krajinné oblasti Lužické hory je cílem Lesů ČR i Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) potlačit kalamitu s co nejmenšími ztrátami na porostech.

Čtěte také: Lužické hory: Škola v přírodě – recenze

Lesy v Lužických horách čelí rozsáhlé kůrovcové kalamitě. Podnik tam kvůli suchu a kůrovci vytěžil v roce 2018 celkem 17 800 m3 dřeva, o rok později sto tisíc m3 a loni 311 tisíc m3. Do konce letošního května to bylo 117 tisíc m3 s celoročním odhadem až 400 tisíc m3 kalamitního dřeva.

„V oblasti nyní pracuje 27 komplexních těžařských čet s motorovými pilami i traktory a osm harvestorových uzlů,“ uvedl generální ředitel Lesů České republiky Josef Vojáček. Po zásazích nevznikají zcela holé plochy.

„Při rozčleňování ploch jsme se zavázali k ponechávání listnatých porostů, přirozeně obnovených stromů a pro zvýšení biodiverzity asi 30 m3 sterilních smrkových souší na hektar,“ pokračoval.

Lesy ČR i AOPK ČR se shodly na potřebě systematické obnovy ekologicky stabilnějších a přírodě bližších lesních porostů v CHKO Lužické hory, jejichž součástí bude i nezbytná těžba kůrovcem napadených porostů.

„Po zkušenostech z jiných oblastí je efektivní postup proti kůrovci jasný a lesníci ho znají. Se zástupci ochrany přírody mají společný cíl, zastavit kalamitu a zachovat lesy. Intenzivní lesnická činnost při potlačení kalamity vyžaduje po určitý čas i nezbytnou toleranci. Proto podnik o situaci v lesích informuje na společných setkáních také veřejnost a zástupce samospráv, například v Novém Boru, České Lípě a jinde.

Čtěte také: CHKO Lužické hory - stráž přírody

„Plochy po těžbě průběžně upravujeme a uklízíme, ale celou lesnickou infrastrukturu obnovíme až po odeznění kalamity. Letos podnik plánuje výsadbu asi 900 tisíc sazenic na 150 hektarech ve velmi pestré druhové skladbě. Tamější lesy nové generace tvoří směs dřevin odolnějších vůči změnám klimatu i škůdcům.