Emise oxidu siřičitého a jejich zdroje na Mostecku

Ovzduší na Mostecku se v posledních letech výrazně zlepšilo, ale jeho kvalita je v porovnání s jinými regiony stále horší. Dýcháme více prachu a oxidu siřičitého. Na Mostecku se na zhoršené kvalitě a překračování stanovených limitů podepisuje rovněž průmysl: přítomnost chemických provozů, povrchových lomů a elektráren.

Škodlivinou, která patřila mezi nejproblematičtější a jejíž emise se podařilo snížit, je oxid siřičitý. „Na snížení emisí se podepsala zejména instalace odsiřovacích zařízení a útlum průmyslové výroby.

V oblasti plynů způsobujících kyselé srážky, jako jsou oxidy síry nebo chlorovodík, vedou opět Počerady s 5 916 tunami emisí. V jednotlivých žebříčcích se tak objevují provozy z Ústeckého kraje nejen v kategoriích skleníkových plynů, ale i u rtuti, reprotoxických látek nebo kyselých plynů.

Výsledky Integrovaného registru znečišťování za rok 2023

Integrovaný registr znečišťování přinesl s daty za rok 2023 dobrou zprávu: množství nebezpečných látek vypouštěných producenty do životního prostředí v Česku pokleslo. Tedy až na výjimky. Na nejvyšších místech v žebříčcích znečišťovatelů za rok 2023 figurují především provozy z Ústeckého, Moravskoslezského a Středočeského kraje.

„Nad poklesem vykázaných emisí toxických látek průmyslovými provozy můžeme letos opravdu jásat. Nicméně je nutné mít na paměti, že řadu toxických látek průmysl do integrovaného registru znečišťování nemusí ohlašovat.

Čtěte také: Tipy na svatbu v přírodě

Další významní znečišťovatelé z Ústeckého kraje zahrnují například elektrárny Počerady, Prunéřov, Ledvice a Tušimice, které dominují žebříčkům skleníkových plynů. Elektrárna Počerady vypustila více než 4 miliony tun CO₂, zatímco Prunéřov překročil hranici 3 milionů tun.

Za rok 2023 ohlásily naše průmyslové provozy méně skleníkových plynů než za rok 2020, tedy v období covidu. Ze zdrojů skleníkových plynů v první desítce jejich emise zvýšily meziročně jen elektrárny Tušimice. Ostatní elektrárny oznámily jejich výrazný pokles. Mimo elektrárny jsou v první desítce také chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Zcela z ní vypadla huť Liberty Ostrava a.

„Emise skleníkových plynů i nebezpečných toxických látek nejvýrazněji klesly u uhelných elektráren. Nestalo se to ale kvůli nějaké snaze či dobré vůli jejich provozovatelů, ale hlavně kvůli tomu, že byly méně často v provozu.

Emise prachu v ČR setrvale klesají. V roce 2023 byly nižší o téměř 300 tun za rok. Po dlouhé době sesadila z prvního místa v této kategorii huť Liberty Ostrava a. s. elektrárna Počerady, a to i přesto, že svoje emise meziročně snížila. Emise prachu z Liberty Ostrava a. s. meziročně klesly o více jak polovinu, tedy o více jak 170 tun/rok.

Nová bezpečnostní opatření a investice

Ústecký kraj - Ochrana ovzduší, nová bezpečnostní opatření, ale také nová výroba. Například skupina Unipetrol pokračuje v investicích a rozšiřování výroby. Kromě rafinérie v Kralupech začala vyrábět letecké palivo také v Litvínově. Firma tím zvýší své výrobní kapacity pro letecké palivo o 30 procent na zhruba 200 tisíc tun ročně.

Čtěte také: Mostecko a kvalita ovzduší

Ústecká Spolchemie po 39 letech odstavila amalgámovou elektrolýzu a za zhruba dvě miliardy korun postavila novou. Modernější, výkonnější, a hlavně bezpečnější membránovou elektrolýzu, která funguje od minulého roku. Při výrobě chloru v Ústí se tak už nepoužívá jedovatá rtuť.

„Od roku 2009 tak Spolchemie snížila své emise do ovzduší o více než 65 %. Nejvýraznějšího zlepšení se dočkaly parametry emisí oxidu síry, tuhých znečišťujících látek a díky spuštění nové ekologické membránové elektrolýzy i rtuti a chloru,“ řekl mluvčí Spolchemie Jan Charvát. Způsobeno to bylo nicméně rozjezdem nové membránové elektrolýzy a návaznými změnami v prosazení výrobních kapacit. V dalších letech je očekáván opět postupný pokles.

Alternativní zdroje energie a biomasa

Současnou snahou celosvětové energetiky je co nejčistší výroba energie. Snižování emisí uhlíku, boj se změnou klimatu - to jsou témata, která určují, jakým směrem se ubírá současná energetika. Mluví se hlavně o využívání solárních a větrných elektráren, jsou tu ovšem další obnovitelné zdroje, které leží poněkud ve stínu již zmíněných, jedním z nich je biomasa.

Biomasou v nejširším smyslu je hmota všech organismů na Zemi. Základním producentem biomasy jsou rostliny, které jsou schopné využitím světelné (sluneční) energie zachycené v zeleném barvivu (chlorofylu) produkovat sacharidy a následně bílkoviny a tuky. Ty jsou základním „stavebním kamenem“ všech živých organismů - biomasy. Zdrojem energie pro tyto chemické reakce je sluneční záření.

V minulosti lidé získávali energii z biomasy především spalováním. Topilo se dřevem, rašelinou i sušeným trusem. Původně primitivní ohniště se zdokonalovala až po nynější moderní a vysoce efektivní topné soustavy. Do 18. století byla biomasa vůbec nejvyužívanějším zdrojem energie. S nástupem průmyslové revoluce a těžbou fosilních paliv se její význam ocitl v útlumu, ale v posledních 30 letech je její využívání opět na vzestupu.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Z hlediska energetiky biomasu využíváme převážně k výrobě elektřiny, tepla a motorových paliv. Nejširší je segment výroby tepla a elektřiny, kde se využívá tzv. pevná biomasa. Jako příklady můžeme uvést vytápění dřevními poleny, peletami nebo briketami z biomasy v rodinných domech, stejně jako výrobu elektřiny a tepla ve velkých průmyslových zdrojích, kde jako palivo slouží např. lesní štěpka nebo balíkovaná sláma.

Využívání biomasy je často líčeno jako obnovitelné a environmentálně příznivé. Jestli je to i ve skutečnosti, velmi silně závisí na konkrétních případech a realizaci.

Pro posouzení ekologických dopadů energetického využití biomasy je důležitá jeho udržitelnost. Jde o schopnost biologických systémů udržovat diverzitu a produktivitu v daném režimu po dobu neurčitou.

V souvislosti s energetickým využíváním biomasy se zpravidla mluví jen o uhlíku, resp. CO2 a využívání biomasy je prezentováno jako CO2 neutrální. Vysvětluje se to tak, že množství CO2 vypuštěného při spalování biomasy je stejné jako množství CO2, které rostliny v předchozím období přijaly z ovzduší. Tento stav je definován i v zákonných normách jako emisní faktor „0“. Přitom se vůbec nezohledňují emise CO2 z fosilních paliv (zejména nafty), vypouštěné při pěstování i přepravě, ani energie pro výrobu hnojiv a pesticidů. Tato vložená energie může u některých typů biopaliv tvořit podstatný podíl z energie biopaliva.

Velmi důležité je také, aby se při pěstování plodin pro energetické účely neohrožovalo udržení biodiverzity. Při pěstování energetických plodin pro energetické využití je žádoucí, aby pro daný zdroj energie - tedy bioplynovou stanici, parní elektrárnu apod. - byl zajištěn odpovídající zdroj paliva.

V posledních letech se v některých evropských zemích prosazuje jako „ekologická“ náhrada produkce elektřiny z uhlí využití spalování biomasy. V tomto případě jde o velké zdroje s výkonem stovek megawattů a spalování velkého objemu hlavně dřevní hmoty. Formálně sice jde o nízkoemisní zdroj, ale reálné environmentální dopady jsou daleko problematičtější.

Při spalování biomasy vznikají i různé škodliviny, např. (chlor, polychlorované látky, PAU, pevné částice apod). Jejich emise se u velkých zdrojů dají podobně jako u fosilních filtrovat. Zatímco v malých topeništích mohou vznikat spalováním biomasy - dřevní hmoty i látky nebezpečné. U emisí oxidu uhličitého se předpokládá, že při opětném růstu rostlin se ekvivalentní množství pohltí. Pokud však jde o les, který roste desetiletí, může to trvat značně dlouho. Problém to může být, jestliže potřebujeme dosáhnout rychlého snížení emisí. V krátkodobém horizontu jsou emise oxidu uhličitého v tomto případě podobné těm při jiných spalovacích procesech.

Emisní povolenky

Emisní povolenky jsou nástrojem, který si klade za cíl snížit emisi skleníkových plynů v Evropské unii, zejména CO2. Systém emisních povolenek byl reakcí na Kjótský protokol, ve kterém se vybrané státy domluvili na společném snížení emisí skleníkových plynů a rozdělení emisní kvót na vypouštění uhlíkových emisí. EU v roce 2005 zavedla tzv. Evropský systém obchodování s emisemi (European Union Emission Trading Scheme - EU ETS). Hlavním cílem bylo snížit emise oxidu uhličitého.

Emisní povolenky jsou v podstatě daní za znečišťování životního prostředí. Vznikly kvůli hrozbě v podobě oteplování planety a změny klimatu. V Evropě mají být jedním z nástrojů, jak do roku 2030 snížit emise CO2 o 55 % procent v porovnání s rokem 1990. Emisní povolenky mají vytlačit vysoce emisní zdroje energie, jako je např. uhlí a motivovat firmy i státy k investicím do moderních technologií šetrných k životnímu prostředí. Těm, kdo povolenky vzhledem k vypouštění emisí do ovzduší potřebují, se zvedají výrobní náklady, které následně musí promítat do cen svých služeb či produktů.

Emisní povolenky každým rokem vydává Evropská unie v určitém množství, přičemž tento emisní strop se rok od roku snižuje. Na každý kalendářní rok obdrží každý podnik zahrnutý do systému množství emisních povolenek určené MŽP. Kromě toho zahrnuje přibližně 600 provozovatelů letadel v rámci EU.

V momentě přidělení povolenek se tyto stávají majetkem podniku a ten je může volně prodávat či nakupovat v rámci celé EU. V letech 2013-2020 bylo bezplatně přiděleno cca 43 % povolenek, především pro emisně intenzivní průmyslová odvětví. Zbylých 57 % bylo určeno k vydražení (skutečný počet vydražených povolenek byl však nižší).

Pokud podnik obdrží od státu na daný rok více povolenek, než ve skutečnosti emituje CO2 (což je v ČR velmi častý případ), pak je výhodné právě tyto nevyužité povolenky prodat na trhu.

Firmy zapojené do systému EU ETS jsou hlídány kontrolními orgány. Podniky musí monitorovat své emise a každoročně je posílat MŽP.

Zpoplatnění emisí skleníkových plynů není jen doménou Evropské unie - mnoho zemí světa má zavedenu uhlíkovou daň nebo systém emisních povolenek. Od svého spuštění se EU ETS stal inspirací pro mnoho dalších států a regionů ve světě. Obdobné systémy se dnes používají například v Číně, Austrálii, na Novém Zélandu, ve většině kanadských provincií, v některých státech USA a v dalších regionech.

EU ETS je tržní mechanismus, tj. rozhodování o emisích skleníkových plynů je z velké části ponecháno na samotných producentech. Elektrárny a další zařízení se podle aktuální ceny rozhodují, zda nakoupí emisní povolenky, nebo investují do snížení vlastních emisí. V kombinaci s omezováním celkového množství povolenek tak lze dosáhnout emisních cílů s nízkými dodatečnými náklady - a právě to je hlavní výhodou celého systému.

Finanční prostředky získané z dražeb povolenek je možné použít k podpoře inovací a ke klimatickým a energetickým účelům.

Emisní povolenky jsou určeny pro firmy, přesto mají dopad i na domácnosti dnes hlavně v podobě rostoucích cen elektřiny.

Za růstem cen povolenek stojí jednak postupné zpřísňování klimatických cílů a letos zejména vysoká poptávka po energiích v celém světě, v Evropě nevyjímaje.

Dezinformace a klimatické mýty

Veřejná diskuze o klimatu je plná mýtů, dezinterpretací a nepodložených tvrzení, od popírání existence či závažnosti problému s klimatem po snahu diskreditovat možná řešení. Rostoucí množství manipulací mířilo proti (stále levnějším a dostupnějším) obnovitelným zdrojům energie.

Klimatické mýty někdy vycházejí z ideologicky motivovaných narativů nebo konspiračního prostředí, jindy se šíří v souvislosti s ekonomickými zájmy fosilního průmyslu. V českém prostředí je do veřejného prostoru dostávají především figury spojené s politickými stranami Motoristé sobě a SPD. Velmi silný vliv mají také hybridní dezinformační operace spojené s působením Ruské federace.

tags: #mostecko #emise #oxidu #siry #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost a obnovitelné zdroje
• Eko móda: Průvodce
• Zdravá úroda ovoce
• Zpracování odpadu z tabákových listů
• Definice celibátu