Ohrožení pod vlivem návykové látky s následkem smrti: Legislativa

Situace v silničním provozu, a především bezpečnost na pozemních komunikacích, se stává více komplikovanější a dochází stále častěji k nenapravitelným újmám na lidských životech, zdraví a nakonec též na majetku účastníků silničního provozu, a to jak řidičů, kteří jsou za nehody zodpovědní, tak bohužel i ostatních běžných účastníků provozu na pozemních komunikacích. Se zvyšujícím počtem řidičů v silniční dopravě také roste větší možnost spáchání přestupků.

V oblasti dopravy je možné nalézt celou řadu různých správních deliktů v různých zákonech. Důležité je se zaměřit na přestupky, které narušují plynulost a bezpečnost silničního provozu a ty se snažit eliminovat. Jedním z nich je právě alkohol za volantem, který je stále aktuálním a často diskutovaným celospolečenským problémem nejen u nás. Míra hladiny alkoholu v krvi ovlivňuje reakci řidiče.

Pojem přestupek je v českém právu definován v § 5 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PřesZ"): Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Tato legální definice přestupku je plně v souladu s principem zákonnosti, a respektuje tím tak základní požadavek demokratického právního státu.

Podle článku 2 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a podle článku 2 odstavce 3 Ústavy České republiky státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Přestupek je definován formálními znaky a materiálním znakem. Formální znaky jsou vyjmenovány v ustanovení § 5 PřesZ. Materiálním znakem je společenská škodlivost. Tímto znakem se od sebe odlišuje přestupek a trestný čin. Také udává, zda je dané protiprávní jednání přestupkem, či jeho společenská škodlivost nedosahuje takové intenzity, aby bylo nutné dané jednání trestat.

Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení

Přestupek je založen na materiálně-formálním pojetí, přičemž ke vzniku odpovědnosti za přestupek musí být naplněny všechny jeho znaky současně. To znamená, že musí jít o protiprávní společensky škodliví čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a zároveň vykazuje znaky stanovené zákonem.

Pod pojmem skutková podstata přestupků se zpravidla rozumí souhrn jeho typových znaků, které na jedné straně vyjadřují typovou společenskou škodlivost a na druhé straně odlišují jednotlivé přestupky. Znaky skutkových podstat přestupků jsou uvedeny v obecné části přestupkového zákona, resp. v dalších zákonech obsahujících skutkové podstaty přestupků, a tvoří je obligatórně objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Což znamená, že ani jeden z těchto čtyř znaků nesmí chybět.

Objektem přestupku jsou právem chráněné společenské vztahy (zájmy a hodnoty), proti nimž směřuje protiprávní jednání (majetek, veřejný pořádek, atd.). Objekt se rozlišuje podle stupně obecnosti na obecný, druhový a individuální. U obecného objektu se jedná především o zájem řádného plnění výkonu veřejné správy. Druhový objekt je vymezován jako seskupení společných druhových rysů určité skupiny přestupku. Společným skupinovým objektem přestupků v silničním provozu je bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, vyjadřující zájem společnosti na ochraně života a zdraví osob a ochraně majetku.

Objektivní stránka přestupku spočívá v protiprávním jednání, škodlivým následkem a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem a charakterizuje způsob spáchaní přestupku a jeho následek. „Jednáním se chápe projev určité vůle na vnější svět. Jednání samotné se skládá ze dvou složek, a to z vnitřní složky (psychické) a vnější složky (fyzické).

Pokud jedna z těchto složek chybí, tak se nejedná o jednání ve smyslu přestupkového práva. Což tedy v praxi znamená, pokud si něco budeme v hlavě myslet, ale fyzicky to neuskutečníme, tak se nejedná o přestupek, nebo pokud někdo někoho násilně donutí k fyzickému jednání, tak se také nebude jednat o přestupek. Nastat může situace kdy nečinnost (opomenutí) je také jednání.

Čtěte také: Ohrožení na závodech

Nejvyšší správní soud k tomuto znaku dále uvedl: „Obligatórni znaky objektivní stránky jsou jednání, následek a příčinná souvislost mezi nimi. Příčinná souvislost-kauzální nexus (nexus causalis) - je vztah mezi protiprávním jednáním jako příčinou a škodlivým následkem, který je právě tímto jednáním vyvolán. Ve shodě s doktrínou je přitom jednání příčinou následku pouze tehdy, jestliže by následek bez tohoto jednání nenastal buď vůbec, anebo by bez něho nenastal takovým způsobem, jakým konkrétně nastal.

Následek je dalším obligatorním znakem objektivní stránky. Škodlivým následkem se rozumí ohrožení nebo porušení objektu chráněného přestupkem (např. vznik škody, újma na zdravá, ohrožení životního prostředí apod.). Škodlivý následek přestupků se zpravidla neprojevuje materiálně, obvykle je vyjádřen samotným faktem porušení povinnosti, s nímž v podstatě spadá v jedno. Tím se současně také naplňuje požadovaná příčinná souvislost.

Přitom je vždy třeba vycházet z obecné zásady, že příčinou následku je vždy jen to jednání, které způsobilo konkrétní předmětný následek. U následku rozlišujeme následek ohrožující a poruchový. V oblasti dopravy jsou hojnější přestupky ohrožující.

Subjektem přestupku označujeme jeho pachatele. Pachatel je osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty. Pachatelem přestupku může být pouze fyzická osoba, která podle ustanovení § 18 PřesZ dosáhla věku 15 let (den následující po dni narozenin) a která je podle ustanovení § 19 PřesZ odpovědná, jestliže je v době spáchání přestupku příčetná.

Příčetnost je podmíněna schopností pachatele chápat význam svého činu pro společnost a ovládat své jednání. Zákon o odpovědnosti za přestupky nedefinuje příčetnost, ale vymezuje nepříčetnost jako duševní poruchy: „Za přestupek není odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat; odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykově látky; návykovou látkou se rozumí alkohol, omamně látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

Čtěte také: Zajišťování ochrany přírody

Byl-li přestupek spáchán pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, je pachatel za přestupek odpovědný, pokud se do tohoto stavu přivedl sám zaviněně (alespoň z nedbalosti). Podle stávající právní úpravy může být pachatelem přestupku také právnická osoba za podmínek ustanovení § 20 PřesZ, podnikající fyzická osoba za podmínek ustanovení § 22 PřesZ. Jedná-li se o přestupek právnických osob, zavinění se nezkoumá.

K odpovědnosti za přestupek postačí ta skutečnost, že došlo k porušení nebo nesplnění povinnosti právnické osoby stanovených zákonem nebo uložených na základě zákona fyzickou osobou, kterou ke své činnosti právnická osoba použila. Nejedná se o absolutní objektivní odpovědnosti, kdy se nelze odpovědnosti zprostit. Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich upravuje tzv. liberační důvod, při jehož prokázání má právnická osoba naopak možnost se své odpovědnosti zprostit, tj. objektivní odpovědnost relativní.

Podnikající fyzická osoba je osoba, která má živnostenské oprávnění podle zákona č. předpisů, nebo podniká podle jiných zvláštních zákonů. Pachatelem přestupku může být sama fyzická osoba - podnikatel nebo svou činnost obdobně jako právnická osoba provozuje prostřednictvím jiných fyzických osob, jejichž jednání je přičitatelné podnikající fyzické osobě.

U některých skutkových podstat je okruh lidí, kteří můžou být zodpovědní za přestupek. Jedná o speciální subjekt, který musí mít určité speciální vlastnosti, postavení nebo způsobilost. U obligatorního znaku skutkové podstaty subjektivní stránky je podstatné zavinění, které se chápe jako vnitřní psychický vztah pachatele k předmětnému protiprávnímu jednání, naplňujícímu znaky konkrétního přestupku.

V případě fyzických osob se vyžaduje pro naplnění subjektivní stránky zavinění, když k naplnění skutkových podstat jednotlivých přestupků postačí zavinění z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví, že se vyžaduje úmyslné zavinění. Úprava jednotlivých forem zavinění je vybudována na složce vědění a složce vůle. Zjejich existence nebo absence vychází rozlišování zavinění úmyslného nebo nedbalostního.

tags: #obecne #ohrozeni #pod #vlivem #navykove #latky

Oblíbené příspěvky:

• Krmítko pro ptáčky
• Německá energetická transformace
• Sportoviště pro děti Praha 6
• Indikátory čistoty v přírodním prostředí
• Ochoz u Brna a klima