Ohrožení agresivním psem a platná legislativa v České republice

Problematika volně pobíhajících psů a s tím spojené riziko napadení člověka je v České republice stále aktuální. Práva a povinnosti chovatelů psů jsou v současné době upraveny jednotlivými městskými vyhláškami, což znamená, že v každém městě platí něco jiného.

V uplynulých dvou týdnech museli strážníci na jižní Moravě dvakrát použít služební zbraň proti agresivním psům, kteří napadli člověka.

Podle Víta Cvrčka je nezbytné, aby byla tato problematika řešena na území celého státu jednotně zákonem. To, že strážník zastřelí psa, který někoho napadl, se nakonec může obrátit proti němu, pokud bude majitel zvířete žádat odškodné.

Velká část lidí se volně pobíhajících psů bojí. Nikdy si totiž nemůžeme být jisti, jak ho majitel vychoval. U dětí může mít napadení psem následky na celý život.

Právní aspekty a možnosti obrany

Pokud se v obci objeví zatoulaný pes, vzniká otázka, kdo se má o něj postarat. Povinnost k odchytu psů není generálně stanovena. Policejní složky by měly zasáhnout v případě napadení/agresivity toulavého psa, veterinární orgány by měly zasáhnout, pokud by k tomu byly v rámci spolupráce vyzvány. Zákon na ochranu zvířat proti týrání umožňuje, aby obec regulovala populace toulavých a opuštěných zvířat, a to provedením jejich odchytu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pokud obec taková pravidla nemá upravena, nelze ji přímo donutit k akci. Lze tedy využít podněty/stížnosti na obec, policejní orgány či veterinární orgány. Lze též využít postupy dle občanského zákoníku k ochraně pokojného stavu nebo nutnou obranu podle tohoto zákona v případě, že hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně. Pak může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

Bezdůvodné usmrcení jakéhokoliv zvířete je obecně zakázáno, a to zákonem o ochraně zvířat proti týrání. Možnosti, které jsou v popsaném případě relevantní, jsou zejména nutná obrana nebo krajní nouze. Tyto případy přitom nerozlišují, zda se jedná o zvíře toulavé, jehož majitel není znám nebo neexistuje, nebo zvíře, jehož vlastník je znám.

Jednání v krajní nouzi nebo nutné obraně vylučuje protiprávnost (trestní odpovědnost), vždy však za splnění zákonných podmínek. V krajní nouzi, resp. nutné obraně jedná ten, kdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem (ochrana zdraví, života, vlastnictví), přičemž toto nebezpečí není možné za daných okolností odvrátit jinak a způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Tyto podmínky splňuje případ, kdy toulavý pes přímo útočí na člověka (nebo i jiného psa) nebo útok bezprostředně hrozí. Vždy by bylo posuzováno, zda obrana byla přiměřená. Nelze psa např. Pokud by území, kde se toulavý pes pohybuje, spadalo do honitby, pak by bylo reálné usmrtit psa též podle mysliveckého zákona. Podle něj má myslivecká stráž oprávnění usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení, pronásledují zvěř.

Ve zmiňovaném případě doporučuje Dagmar Zieglerová z ČSOP obrátit se na městskou nebo místní policii, která zajistí odchyt a umístění v městském útulku.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Trestné činy související s chovem zvířat

Trestným činem se rozumí protiprávní čin, který zákon označuje za trestný. Trestné činy jsou uvedeny v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen TZ).

Mezi trestné činy, které se týkají zvířat, patří:

• Týrání zvířat (§ 302 TZ): Surové nebo trýznivé týrání zvířete může být potrestáno odnětím svobody až na 3 roky.
• Chov zvířat v nevhodných podmínkách (§ 302a TZ): Ohrožování života zvířat nebo způsobování značných útrap chovem většího počtu zvířat v nevhodných podmínkách.
• Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303 TZ): Způsobení trvalých následků na zdraví nebo smrti zvířete z hrubé nedbalosti.
• Šíření nakažlivé nemoci zvířat (§ 306 TZ): Způsobení nebo zvýšení nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat.
• Poškození cizí věci (§ 228 TZ): Zvíře je dle trestního zákoníku považováno za věc. Za tento trestný čin může hrozit postih pachateli, který zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Příkladem je úmyslné zastřelení psa, bez splnění podmínek uvedených v zákoně o myslivosti.
• Poškozování spotřebitele (§ 253 TZ): Uvádění vědomě nepravdivých informací při prodeji zvířat, falšování očkovacích průkazů a ostatních dokumentů nebo zatajení zdravotního stavu, věku a ostatních vad prodávaného zvířete.
• Neoprávněné podnikání (§ 251 TZ): Neoprávněné poskytování služeb nebo provozování výrobní, obchodní nebo jiné podnikání ve větším rozsahu.

Problematické je zdvojnásobení hranice výše škody nikoli nepatrné na částku nejméně 10 000 Kč dle § 138 odst. 1) písm. a) TZ. Takto se na rovinu přestupku dostane mnoho krádeží zvířat nebo neoprávněného zabití zvířat.

Nutná obrana a krajní nouze v kontextu útoku zvířetem

Jestliže je v současné době samotná problematika nutné obrany a jejích podmínek širokou veřejností stále ještě ne zcela pochopena, pak v případě ohrožení zvířetem to platí dvojnásob. Nebezpečné chování zvířat není útokem ve smyslu ustanovení o nutné obraně, vyjma situace, kdy je zvíře poštvané člověkem. Jinak je třeba útok zvířete považovat za určitý druh nebezpečí, při jehož odvracení je třeba aplikovat ustanovení o krajní nouzi.

Institut krajní nouze však obránci klade dosti přísné podmínky, například podmínku subsidiarity (že nebezpečí nešlo odvrátit jinak) a proporcionality (následek způsobený jednáním v krajní nouzi nesmí být stejně závažný, nebo dokonce závažnější než ten, který hrozil).

Čtěte také: Pracovní rizika

Domnívám se, že podmínka subsidiarity (například útěk), je také daleko spíše splnitelnější v případě útoku člověka nežli psa. Zvažování podmínek krajní nouze člověkem při ohrožení je zde v rozporu s naprosto instinktivní lidskou obranou proti takovýmto nebezpečným zvířatům, jejichž provedení útoku a zejména následky jsou daleko více blízké útoku člověka než jen obecně formulovaného nebezpečí ve smyslu krajní nouze.

Napadený člověk, jenž při obranném jednání nesplní podmínku subsidiarity a proporcionality a útočícího psa například zabije, se tak zde ocitá v roli obviněného před trestním soudem (jako pachatel trestného činu poškození cizí věci dle § 228 TrZ), kde si v rámci dokazování vyslechne úvahy, zda nebylo možno spíše utéct či se snad jen schoulit do klubíčka a přečkat do doby, než o něj pes ztratí zájem.

V poslední době jsme svědky častých diskusí a návrhů na zpřísnění postihu trestné činnosti páchané na zvířatech, myslím si však, že stejně aktuální je uvažovat i o prostředcích ochrany lidí před nebezpečnými zvířaty.

Poranění, která při útoku způsobí pes, vedou také poměrně často ke vzniku vážného infekčního onemocnění. I přestože nejsem zastáncem častých novelizací, které v důsledku vedou jen ke stále větší neinformovanosti laické veřejnosti, domnívám se, že v tomto případě je namístě uvažovat o možnosti zahrnutí napadení zvířetem pod pojem útok ve smyslu ustanovení o nutné obraně, a tedy nutnou obranu zde připustit.

Člověku v takové situaci by uvedená potenciální právní úprava pomohla se zbavit zbytečných úvah a raději si účinně chránit zdraví a život, jež koneckonců patří k nejdůležitějším zájmům chráněným trestním zákonem.

tags: #ohrozeni #agresivnim #psem #zakon

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity a služby AVE CZ
• Definice v českém právu
• Rizika odpadového hospodářství
• Obnovitelné zdroje v ČR
• Přírodě blízké úpravy