Omezování emisí skleníkových plynů: Přehled

Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar. Hospodářsky rozvinutější země mají zpravidla méně emisně náročné ekonomiky, neboť služby tvoří větší podíl jejich hospodářství.

Oproti tomu v rozvojových zemích tvoří větší podíl hospodářství emisně náročné sektory: zemědělství, průmysl a stavebnictví. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality. Množství emisí, které lze ještě vypustit, abychom nepřekročili určitou teplotní hranici, se označuje jako uhlíkový rozpočet.

Globální emise a Česká republika

V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.

V porovnání s celosvětovými emisemi se mohou zdát emise Česka zanedbatelné - v roce 2022 Česká republika vypustila 118,5 milionu tun CO2eq (při zahrnutí sektoru využití půdy a lesnictví 121,8 mil. tun CO2eq). V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu.

Jednotlivá hospodářská odvětví přispívají ke klimatické změně v různé míře. Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. Podíl jednotlivých sektorů na emisích se liší jak v čase, tak napříč zeměmi.

Čtěte také: IPPC v České Republice

V Česku jsou relativně vyšší emise z energetiky oproti ostatním zemím kvůli vyššímu podílu uhelných elektráren a skutečnosti, že Česko je vývozcem elektřiny. Mnohé přírodní jevy také uvolňují skleníkové plyny. Dýcháním však nepřispívá ke klimatické změně, neboť se jedná o uzavřený cyklus uhlíku: veškerý vydechovaný uhlík byl dříve pohlcen z atmosféry při fotosyntéze rostlin.

Vývoj emisí v České republice

V levé části grafu jsou vyobrazeny absolutní emise na území ČR v jednotkách CO2eq od roku 1990 až do roku 2023. V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 196,9 mil. tun CO2eq. V roce 2023 to bylo 103,5 mil. tun. To znamená, že během tohoto období klesly emise ČR o 47 %. Většina tohoto poklesu, zhruba o čtvrtinu, však proběhla během devadesátých let.

• Výroba elektřiny a tepla: Objem emisí z výroby elektřiny a tepla klesl oproti roku 1990 o 38 % na 33,72 milionů tun CO2eq ročně.
• Průmysl: Emise z průmyslu klesly od roku 1990 o 67 % na 25,86 mil. tun CO2eq ročně.
• Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 75 % na 20,94 mil. tun CO2eq ročně.
• Budovy: Emise klesly oproti roku 1990 o 71 % na 8,62 mil. tun CO2eq ročně.
• Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 54 % na 8,13 mil. tun CO2eq ročně.
• Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2023 stouply o 68 % na 5,58 mil. tun CO2eq ročně.

Evropská unie a snižování emisí

Podle aktuální zprávy o pokroku v oblasti klimatu dosáhla Evropská unie v roce 2023 čistého snížení emisí skleníkových plynů o 8 procent ve srovnání s předchozím rokem. Jedná se o největší roční pokles za poslední desetiletí, s výjimkou anomálního roku 2020, kdy emise klesly v důsledku omezení zavedených během pandemie Covid-19. Emise jsou nyní o 37 procent nižší než v roce 1990. Velmi povzbudivé snížení emisí skleníkových plynů posiluje důvěru ve schopnost EU splnit svůj klimatický cíl pro rok 2030 snížit emise alespoň o 55 procent ve srovnání s úrovní z roku 1990 a je z velké části způsobeno růstem výroby energie z obnovitelných zdrojů.

Aktuální zpráva rovněž zdůrazňuje pokrok, jehož bylo dosaženo při přizpůsobování se sílícím dopadům klimatické krize a budování odolnosti vůči nim, a zároveň uznává významné překážky bránící tomu, aby Evropská unie do roku 2050 byla odolná vůči změně klimatu. Na tomto základě zpráva vyzývá k tomu, aby se při stanovování politických priorit a nasazování omezených zdrojů na všech úrovních správy zohledňovala expozice klimatickým rizikům. To vyžaduje opatření ve všech odvětvových politikách, jako je zastavěné prostředí, energetika, zdraví, voda, potravinové systémy, hospodářství a finance.

Klíčové faktory snižování emisí v EU

• Systém obchodování s emisemi (ETS): Emise ze zařízení v systému EU ETS jsou nyní přibližně o 47,6 % nižší než v roce 2005 a jsou na dobré cestě k dosažení cíle pro rok 2030 ve výši -62 %.
• Nárůst obnovitelných zdrojů energie: Energetický sektor významně přispěl ke snížení emisí.
• Doprava, stavebnictví, zemědělství, drobný průmysl a odpady: Emise ze sektorů sdílejících úsilí v roce 2023 nadále klesaly, a to o 2 % ve srovnání s rokem 2022. Na tomto snížení se podílel sektor budov, který se v roce 2023 snížil přibližně o 5,5 % ve srovnání s rokem 2022, následovaný emisemi ze zemědělství, které se v roce 2023 snížily o 2 %.
• Propady uhlíku: Údaje naznačují, že pohlcování uhlíku v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) se v roce 2023 zvýšilo, což je v rozporu s klesajícím trendem od roku 2014. Pohlcování uhlíku v roce 2023 bylo na stejné úrovni jako v roce 2018.
• Financování opatření v oblasti klimatu: EU vyčlenila na období 2021-27 658 miliard eur na zelené investice, což je více než 34 % celkových rozpočtových závazků.
• Vedoucí postavení na mezinárodní scéně: Na konferenci COP28 hrála EU vedoucí úlohu při prosazování ambiciózních celosvětových opatření, včetně postupného vyřazování fosilních paliv a rozšiřování energie z obnovitelných zdrojů.

Podle zprávy Evropská unie však musí pokračovat ve svých investicích, aby dosáhla navrhovaného cíle snížení emisí skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 a zajistila hladký přechod na konkurenceschopnou ekonomiku s nulovými emisemi. Toky veřejných a soukromých financí se musí v energetických systémech v letech 2031-2050 zvýšit na přibližně 3,2 procenta HDP ročně.

Čtěte také: IPPC

Cíle a legislativa EU

Evropská unie by si měla stanovit za cíl snížení emisí skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 ve srovnání s rokem 1990. Návrh pak musí získat souhlas členských států i Evropského parlamentu. Stanovení dílčího cíle má zajistit dosažení hlavního deklarovaného cíle sedmadvacítky, a sice takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050. "Stanovení klimatického cíle do roku 2040 pomůže evropskému průmyslu, investorům, občanům a vládám přijímat v tomto desetiletí rozhodnutí, která udrží EU na cestě ke splnění cíle, kterým je klimatická neutralita v roce 2050," napsala Evropská komise.

Podle EK se tak i zvýší odolnost Evropy vůči budoucím krizím a posílí se energetická nezávislost EU na dovozu fosilních paliv. Náklady a dopady změny klimatu na člověka jsou stále větší a viditelnější., upozornila unijní exekutiva s tím, že jen za posledních pět let se ekonomické škody související s klimatem odhadují na 170 miliard eur (4,2 bilionu Kč).

Podle EK se předpokládá, že energetický sektor dosáhne úplně dekarbonizace krátce po roce 2040 na základě všech nulových a nízkouhlíkových energetických řešení, což znamená využití obnovitelných zdrojů, jaderné energie či geotermální a vodní energie. Devadesátiprocentní snížení emisí je přitom celoevropský cíl, každá země to může mít jinak, nicméně celkově je potřeba se dostat právě k hodnotě 90 procent. Podle informací ČTK je nynější český postoj, pokud jde o tyto cíle, spíše realističtější a Praha vždy při debatách o tomto tématu zmiňovala spíše cíl 75 až 80 procent.

Emise z dopravy uhlí a plynu

Tanker převážející plyn do Evropy (potažmo ČR) z USA musí urazit zhruba 9 500 kilometrů přes oceán, a to z Mexického zálivu do nizozemského Eemshavenu. Oproti tomu české uhlí do elektrárny putuje řádově jednotky až stovky kilometrů. Třeba tím z Lomu Jiří na Sokolovsku se zásobuje elektrárna Tisová vzdálená 22 kilometrů železniční tratí.

V přepočtu produkovaných skleníkových plynů na objem přepraveného materiálu vychází tankery z běžných typů přepravy jako ekologičtější, vyplývá to z dat startupu Green0meter. Tankery v přepočtu produkují dokonce méně skleníkových plynů než třeba plynovody, u nichž na tunu plynu, která urazí kilometrovou vzdálenost, připadá 59 g CO2e. „Například v případě ropovodu z dostupných dat vychází, že doprava ropovodem má přibližně 2-4krát vyšší emise než přeprava tankerem.

Čtěte také: Omezování odpadu: Přehled legislativy

Při zohlednění délky celkové trasy, kterou musí dané palivo při cestě do české elektrárny urazit, vychází na kilogram uhlí 0,2-9 g CO2e v závislosti na dané trase. V případě plynu pak emise činí 132 g CO2e na kg plynu. Samotná doprava plynu tak produkuje až o tři řády více emisí.

Úniky zemního plynu a jejich dopad

Současně zůstává otázkou, kolik zemního plynu unikne do atmosféry při jeho těžbě a dopravě. Skrze tyto úniky se totiž do ovzduší dostává metan s mnohonásobně větším skleníkovým efektem, než jaký má oxid uhličitý. Pokud z celkového vytěženého plynu unikne do atmosféry více než 4,9 % jeho vytěženého objemu, stane se z hlediska produkovaných emisí horší než uhlí, došli k tomu němečtí vědci ve své studii z roku 2021.

Eurounijní směrnice nastavuje pravidla pro reportování úniků od roku 2027 a jejich snižování od 2030. „Evropa již má hotovou legislativu v oblasti snižování emisí metanu v sektoru energetiky. IEA i závazek v rámci Global Methane Pledge říká, že 2030 je rok, do kterého bychom emise metanu měli drasticky snížit, ne s tím teprve začínat,“ dodává analytička nevládní neziskové organizace Centrum pro dopravu a energetiku Veronika Murzynová.

Mezinárodní dohody a závazky

Před dvaceti lety, 16. února 2005, vstoupil po ratifikaci Ruskem v platnost Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů. Podle dokumentu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990. Platnost protokolu byla nakonec prodloužena do roku 2020. Kritici dohodě vyčítají, že nestanoví pevné a závazné termíny pro omezování emisí. Smlouvu dosud podepsalo 196 zemí včetně Česka a k říjnu 2016 se podařilo dosáhnout cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa.

Na zatím poslední, loňské klimatické konferenci OSN COP29 v Ázerbájdžánu se po dlouhém vyjednávání státy dohodly na výrazném navýšení klimatické pomoci pro rozvojové země. Jedná se o financování ve výši 300 miliard dolarů (asi 7,3 bilionu korun) ročně do roku 2035, které poskytnou bohaté státy. Zatímco představitelé chudých zemí dohodu kritizovali jako málo ambiciózní či přímo žalostně nedostatečnou, podle zástupců Británie, OSN nebo Evropské unie to byl krok vpřed.

Národní legislativa a biopaliva

Vláda nařizuje podle § 19 odst. 12, § 20a odst. 7, § 20b odst. 5 a § 21 odst. 13 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. (2) Biopaliva vyrobená z odpadu nebo zbytků, které nepocházejí ze zemědělství, akvakultury, rybolovu nebo lesnictví, splňují kritéria udržitelnosti, pokud vykazují úsporu emisí skleníkových plynů podle odstavce 3.

Způsob výpočtu emisí skleníkových plynů z pohonných hmot je stanoven v příloze č. (2) Systém hmotnostní bilance musí umožňovat, aby dodávky biomasy, meziproduktů nebo biopaliv, které splňují kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů, byly míseny, přestože vykazují rozdílné parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.

Projekce emisí a sektory

Projekce emisí se zpravidla dělí do několika kategorií, pro které jsou vhodně zvoleny konkrétní výpočetní modely: Energetika, Průmyslové procesy a využití produktů (IPPU), Zemědělství, Lesnictví a změny ve využívání půdy (LULUCF) a Odpady. K jejich stanovení se využívají dva scénáře: scénář WEM (s existujícími opatřeními, z angl. With Existing Measures) a scénář WAM (s dodatečnými opatřeními, z angl. With Additional Measures).

Celkové emise skleníkových plynů se vykazují jako součet emisí CO2, N2O, CH4, HFCs, PFCs, SF6 a NF3 vyjádřených v ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2 ekv.). Největší podíl na celkových emisích skleníkových plynů měl v roce 2022 sektor energetiky (73 %, z toho 97 % připadá na spalování paliv), v budoucnu se však očekává pokles, a to zejména v důsledku snížení emisí z veřejné výroby elektřiny a tepla. V průmyslovém odvětví (12 % celkových emisí v roce 2022) se současná legislativa zaměřuje především na snižování emisí F-plynů, zejména fluorovaných uhlovodíků (HFC), které se hojně používají v chladicích a klimatizačních systémech.

V zemědělství (7 % v roce 2022) mají emise tendenci klesat díky poklesu používání syntetických hnojiv, což vede ke snížení emisí oxidu dusného ze zemědělské půdy. Sektor LULUCF byl do roku 2017 jediným sektorem, který působil jako pohlcovač skleníkových plynů, od roku 2018 působí jako emitent - v roce 2022 se podílel 3 % na emisích v důsledku současného výskytu kůrovců a souvisejícího odumírání smrků. Již nyní však ze submise pro rok 2025 víme, že v sektoru LULUCF opět dochází k propadu skleníkových plynů.

V České republice se emise z odpadů zvyšují v důsledku hromadění organického uhlíku na skládkách, rostoucího množství produkovaného tuhého komunálního odpadu a omezených možností jeho zpracování. V poslední době se tento trend začíná měnit a pozorujeme mírnou stagnaci emisí ze skládek, které jsou klíčovým zdrojem emisí skleníkových plynů z tohoto sektoru v ČR.

Tabulka: Emise skleníkových plynů v ČR podle sektorů (mil. tun CO2eq)

tags: #omezovani #emisi #sklenikovych #plynu #prehled

Oblíbené příspěvky:

• Kouzlo zimy doma
• Povolená místa pro nocování v přírodě Šumava
• Trestní odpovědnost za alkohol za volantem
• Příroda jižní Moravy
• Bezaromatické látky v naftě a emise