Ochrana přírody a krajiny (OPK) je klíčový koncept, který se zaměřuje na zachování biologické rozmanitosti, ekosystémů a přírodních zdrojů pro budoucí generace. V České republice je OPK upravena řadou právních předpisů a prováděna různými státními a nestátními subjekty.
Zkratka OPK znamená Ochrana Přírody a Krajiny. Poslední změna zkratky OPK byla provedena 18.6.2018.
Obecnou ochranu druhů upravuje zejména druhá část zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Důležitou součástí obecné ochrany druhů je také omezení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů a kříženců do naší přírody. Zákon dále stanovuje způsob péče o jedince, které jsou zraněné, nemocné nebo v důsledku jiných okolností neschopné přežít ve volné přírodě a jejich případné předání do záchranné stanice. Výjimečné postavení, které vychází z evropské legislativy (Směrnice o ptácích), mají v obecné ochraně ptáci. Oproti ostatním skupinám živočichů a rostlin se obecná ochrana ptáků týká každého jedince jakéhokoli ptačího druhu volně žijícího na území států Evropské unie. Je omezen jejich odchyt, držení a usmrcování (s výjimkou lovu podle zákona o myslivosti), úmyslné ničení a odstraňování hnízd, sběr a držení vajec a úmyslné vyrušování zejména v době rozmnožování a odchovu mláďat. Zajištění před úrazy na elektrických vedeních podle zákona č. Standardy řada E (speciální opatření druhové ochrany) se v této souvislosti týkají např.
Dotační a ekonomické nástroje vůbec doplňují nástroje administrativní (neboli legislativní, tzn. že vlastníka omezíme tím, že mu určitou činnost zakážeme, resp. přikážeme, jedná se tedy o restrikci). Snažíme se o stále větší pokrytí objemu potřeb v ochraně přírody a krajiny ekonomickými nástroji, které působí motivačně, a tím jsou z hlediska vztahu veřejnosti a ochrany přírody lepší než nástroje administrativní, restriktivní. Potřeby ve vztahu k ochraně přírody a krajiny, na které se dotační politika snaží reagovat, vyplývají jednak z mezinárodních závazků a jednak ze strategických dokumentů resortu.
Základními strategickými dokumenty pro oblast ochrany přírody jsou „Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR“, „Státní program ochrany přírody a krajiny“ a „Státní politika životního prostředí pro léta 2004-2010“. Základním cílem resortu životního prostředí je podpora biodiverzity na úrovni druhů, ekosystémů a genofondu. Šetrné hospodaření na zemědělských, lesních i vodních ekosystémech je projevem snahy o zachování rovnováhy mezi zájmy ochrany přírody a krajiny (OPK) a zájmy ekonomickými.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
Financování zájmů ochrany přírody a krajiny je zajištěno z národních a evropských zdrojů.
Obecné cíle v oblasti lesního hospodaření jsou shrnuty v Národním lesnickém programu - zde jsou obsažena celoevropská kriteria a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích, přijatá na 3. ministerské konferenci o ochraně evropských lesů v Lisabonu z roku 1998.
Z hlediska zájmů ochrany přírody je potřeba rozdělit lesy do několika skupin. Za prvé jsou to lesy na území národních parků (NP) a národních přírodních rezervací (NPR). Zde je na prvním místě podpora přírodních procesů v ekosystémech. MŽP vykonává státní správu lesů na území národních parků.
V ostatních zvláště chráněných územích, tedy národních přírodních památkách (NPP), přírodních rezervacích (PR), přírodních památkách (PP) a chráněných krajinných oblastech (CHKO) je hospodaření s lesními ekosystémy vázáno na zachování hodnot, pro které bylo území vyhlášeno. Tyto lesy jsou z většiny v kategorii lesů zvláštního určení a lesů ochranných. V těchto územích je tedy potřeba sladit zájmy hospodářské a zájmy ochrany přírody.
V tomto případě je důležité upozornit na snahu o maximální využití ekonomických nástrojů a podporu činností k naplnění požadavků směrnic pro tyto oblasti. Natura 2000 bude financována integrovaným přístupem, tzn. že Evropská unie nevytvořila nový speciální fond pro financování Natury 2000, ale členské státy EU byly vyzvány, aby využily možností, které nabízejí strukturální fondy EU. Evropská unie Naturu 2000 vnímá jako jeden z důležitých nástrojů OPK, a proto v těchto fondech pro nové programové období EU (2007-2013) je prostor pro nastavení dotačních titulů na podporu Natury 2000.
Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu
Část České republiky i Švýcarska tvoří území, která podléhají různým institutům zvláštní ochrany přírody a krajiny. V případě České republiky je to cca 12 500 km2, to představuje téměř 16% celkové rozlohy, ve Švýcarsku je legislativně jako „krajina a přírodní památka národního významu“ chráněno 161 lokalit o celkové ploše 7 806 km2 (19% rozlohy státu). Při porovnání legislativního rámce ochrany přírody a krajiny ve Švýcarsku a v České republice lze najít relativně mnoho podobných rysů. Oba státy zakotvují ochranu přírody a krajiny již ve své ústavě. Oba státy potom OPK podrobněji specifikují ve specializovaném zákoně. Oba státy také zřizují specializovanou organizaci, jejíž hlavní odpovědností je právě dohled a výkon státní správy nad ochranou přírody a krajiny. V České republice je to AOPK a ve Švýcarsku FOEN.
Pro Českou republiku je v podstatě neznámé, pro Švýcarsko naopak typické, zapojení veřejnosti. A to nejen do procesu vyhlášení, ale také správy a provozu chráněných území. Pro český systém OPK by měl být v tomto směru inspirací způsob vyhlášení chráněných území, která mohou být deklarována až po vzájemné dohodě všech stakeholderů v území a to včetně veřejnosti. Značné rozdíly najdeme také ve využití institutu smluvní ochrany, která je legislativně umožněna v obou státech. Ale v České republice je v podstatě nevyužívána, v současné době je atributem smluvní ochrany u nás chráněno pouhých 28 lokalit.
Čtěte také: Česká příroda a její ochrana
tags: #OPK #ochrana #přírody #co #to #je