Poezie čerpající z přírody: Příklady a tendence v současné české poezii

Poezie odedávna čerpá inspiraci z přírody, ať už se jedná o detailní popisy krajiny, zvířat či rostlin, nebo o metaforické využití přírodních jevů k vyjádření lidských emocí a myšlenek. V české literatuře najdeme mnoho autorů, jejichž tvorba je s přírodou úzce spjata. Jedním z nich je i Fráňa Šrámek.

Fráňa Šrámek: Impresionista čerpající z přírody

Fráňa Šrámek (1877-1952) byl český básník, prozaik a dramatik, jehož tvorba je silně spjata s rodným krajem, jižními Čechami a Sobotkou. V jeho impresionistických dílech se často odráží příroda, a to jak v motivické, tak i v obrazové rovině. Šrámek ve svých básních vyjadřoval antimilitarismus, buřičství a generační konflikt světa mladých a starých.

Jeho sbírka Života bído, přec tě mám rád (1905) nese ještě patrný vliv poezie 90. let, symbolismu a dekadence. Objevují se zde erotické deziluze, milostná ztroskotání, snové krajiny a pusté scenérie, vše v atmosféře "v předvečer konce". Nově se zde projevují rysy anarchismu, vzdor, provokující buřičství a výsměch. Šrámkova poezie je věcná, s četnými přímými pojmenováními, místy s hovorovým až vulgárním jazykem, lidovým a prostým výrazem. Využívá paralelismy, opakování, citáty a parafráze lidových písní, a rytmus připomínající píseň (parodicky: antimilitaristické básně mají rytmus připomínající vojenské pochodové písně.

Příklady Šrámkovy poezie

• Curriculum vitae: břitkým, ironickým jazykem i stylem báseň připomíná Havlíčka
• Píšou mi psaní: báseň, za jejíž uveřejnění byl Šrámek vězněn

Tendence v současné české poezii

V současné české poezii lze sledovat několik výrazných tendencí, které se projevují i v tvorbě autorů čerpajících z přírody. Mezi ně patří:

• Vícejazyčnost: Zvýšený zájem o vícejazyčnost v jinak převážně monolingvní české básnické produkci.
• Komponovanost sbírek: Snaha o komponování sbírek jako sevřených celků, nikoli jako kompilací nesourodých textů.
• Žánrové čtení: Důraz na žánrové čtení současné poezie a celkový pohled na její "krajinu".

V posledních letech lze konstatovat zvýšený zájem o vícejazyčnost v jinak převážně monolingvní české básnické produkci. Rád bych se zmínil pouze o výskytech postupů blízkých vícejazyčnosti.

Čtěte také: Příroda ve francouzské poezii

Další tendencí, související s chápáním média knihy v kontextu poezie, by mohl být zřetel ke komponování sbírek jako sevřených celků, tedy komponování knih, nikoli sbírek ve smyslu kompilace nesourodých nebo jen volně souvisejících cyklů či jednotlivých textů.

Větší část knih jeví spíše nenápadnou komponovanost, ale vyznačuje se poměrně sourodou poetikou i zpracováním jednotlivých textů (odvrácenou stranou tohoto postupu může být určitá monotónnost).

Sevřenější pojetí knihy nabízejí pak díla, která jsou koncipována jako delší cykly či celky, vyznačující se zřetelnější komponovaností celku knihy či rozvíjející explicitně pojmenovanou stylizaci či situaci.

Na druhou stranu lze v uplynulých měsících poukázat na vícero textů sebraných například z delšího tvůrčího období a sestavených v celek, jehož kompozice je nesnadno uchopitelná nebo přiznaně disparátní.

Třetí tendencí, kterou se zde pokusím naznačit, spojuji s otázkou žánrového čtení současné poezie i s celkovým pohledem na její „krajinu“.

Čtěte také: Poezie o Přírodě

Výše jsem nezmínil knihy, které z obecného pohledu nevybočují z konvenčního pojetí poezie, ale jsou vydávány v regionálních nakladatelstvích a s patrným nasměrováním k určité čtenářské komunitě (nejen situovaností daného nakladatelství, ale i odkazy v textech).

Spokojím se s tímto: v kontextu CLK je třeba poukazovat spíše na možnost společného rámce a vzájemné relativní srovnatelnosti sbírek, na jejímž základě by mělo být možné je kvalitativně třídit. Přesto považuji za důležité neztratit ze zřetele parciálnost vlastního pohledu, ať už ho reprezentuje jakákoli instituce či cena.

Recenze vybraných básnických sbírek

Následují krátké komentáře k několika vybraným básnickým sbírkám, které vyšly v nedávné době:

• Adam Borzič: Paví logika (Host) - Dvě sbírky v jednom svazku. Lehkým (může se zdát, že až příliš) a radostným stylem o všem, co se v poezii tak či onak potkává: smyslová mnohost světa a živý, osobní vztah k jeho součástem, tělesnost či sexualita atp.
• Anna Brikciusová: Před vzlétnutím (Bor) - Náznakovité básně redukované na několik slov, ústřední obraz, názvuk myšlenky, případně vykreslení humorné situace. Jejich tématem jsou smyslové vjemy, momenty každodennosti či různá drobná pozorování.
• Ondřej Fibich: Osamělý argonaut (Dobrý důvod) - Sebrané kratší lyrické básně připsané konkrétním místům a dnům. Spojuje je motiv osamělého putování a záznamu uplynulého, ztraceného, opuštěného.
• Klára Goldstein: Birán (Adolescent) - Představuju si znění těchto básní (samy k tomu nabádají konkrétními evokacemi) prostoupené hudbou, nebo ještě výrazněji: řízené a komponované jako hudební díla. Odtud jejich rytmičnost, výrazný tah a plynulost i určitá gestičnost a patos; myslím na své kusé dojmy z romantické hudby (Brahms, Sibelius).
• David Hrbek: Ty nejlepší věci (Druhé město) - Zpovědní, dlouhodeché a výrazně narativní básně o klíčových momentech jednoho života spjatých s událostmi narození, smrti či osobních epifanií. Texty potlačují prvky typické pro poezii a blíží se spíše narativním sekvencím; místy působí značně idylizovaně či tendenčně.
• Mellanie Kašjak: Objev purpurové barvy (Adolescent) - Básně jako stopy tělesné existence (gesta, otisky, vzkazy, oslovení) i způsob jejího prožívání. Záznamy reziduálních jevů přechodu do jiné podoby.
• Jakub Kostelník: Punkva (Protimluv) - Slova vzájemně přivolávaná souzvuky a podobnostmi - uvnitř češtiny, ale také s němčinou a angličtinou; hýření novotvary, nebo spíš novými úhly pohledu (zpodstatnění příslovcí, hry s předponami atp.). V jádru jakási primordiální lyrika dění mezi slovy, k nimž zpřístupňují cestu analogie (výrazně přírodní děje, ale také materialita zápisu či sexuality).
• Tomáš Kozák: Vrásnění (Práh) - Rozvolněné verše s příležitostnými rýmy, výrazně tíhnoucí k pointám úvahového či humoristického rázu. Jde o soubor různorodých úvah o psaní, textů věnovaných básníkům, existenciálních parabol či záznamů osobních i veřejných událostí, které probouzí dojem příležitostného psaní, jehož hlavní ambicí je nápaditě okomentovat vlastní prožitek či společenský fenomén.
• Klára Krásenská: Veni, veni (Argo) - Básnický cyklus jako z jiného času (podoby Boha, expresivní jazyk plný zdánlivě nesmyslných dramatizujících adjektiv či atmosféra starého písemnictví), přitom zřetelně ukotvený v prostých konstelacích každodenních činností a prožitků - zachycovaných ovšem z jakéhosi tichého, okrajového místa, typicky spojeného s nadhledem či přírodou (tolik konkrétních jmen rostlin a živočichů!). Anotace nabádá ke čtení knihy prostřednictvím figury rozchodu, ovšem klíčový se zdá být spíše příchod, a to nejen v podobě očekávání, ale také starostlivosti (obrazy boha-nemluvněte, mateřství ad.) či touhy (ozvuk Písně písní).
• Josef Kučera: Dům z papíru (Host) - Obtížně se mi hledá jednotící linka téhle sbírky, nenacházím ji. Možná tkví ve zdánlivě jednoduchém, věcném stylu zaměřeném k evokaci obrazů; možná se vine mezi různými podobami prolamování hranic pouze lidského světa nebo v atmosféře blízké klidu, snivosti či idyličnosti, spjaté s evokacemi přímořských, prosluněných krajin.
• Matěj Kulišťák: Padlí (Dobrý důvod) - Kříšení katolického venkova z ducha starých slov (též latina, příležitostně řečtina) a jejich ozvuků. Hýřivé, mnohomluvné básně přeplněné církevním rekvizitářem a evokacemi nejrůznějších tekutin a obecně fyzičností, a to především slov.
• Petr Ligocký: Doma v bezpečí (Protimluv) - Básně modelované jako útržky (převážně - alespoň na mě tak působí - traumatických) vzpomínek a situací týkajících se tří generací mužů a soustředěné kolem ústřední perspektivy současnosti - dětství (kluk), nemocný otec (ictus), starý děda. Linie těchto tří postav prokládají texty evokující prchavé prožitky pobytu v přírodě či perspektivu matky.
• Klára Machů: Až mě vypálí slunce (Dobrý důvod) - Poezie blízkosti živlů, prostupování látky člověka (těla, hlíny) a látky světa. Kratší, v jistém ohledu strohé texty; pracuje v nich ovšem rytmus, zvuk, místy rým.
• Vasyl Malyshka: Ranní výkřiky racků (Limonádový Joe) - Autorské překlady původně ukrajinsky psaných básní do češtiny. Konfesijně lyrické texty (pozorování vztažená k osobnímu prožívání, záznamy každodennosti, existenciálně laděné úvahy o lásce, domově atp.).
• Soňa Pokorná: Hotfix - Dalo by se říct jednoduše: milostné básně. Pak by se asi dalo volitelně navázat, že jde o nejrůznější typy vztahů, jakousi mozaiku různých podob lásky mezi dvěma či více lidmi, jejichž analogie nabízí také obrazový doprovod Barbory Haplové (též autorky vizuálního konceptu knihy) v podobě vyobrazení mechanických spojení materiálů či lepidel.
• Vít Slíva: Azurový inkoust (Větrné mlýny) - Milostné básně pohybující se na křivce okouzlení, zbožštění druhé osoby, vzájemnosti, rozchodu a zapomenutí. Láska jako extatický vokální tanec kolem fantazmatické ženy.
• Olga Słowik: City, slóvce (Dobrý důvod) - Texty čerpající z veřejných podob řeči, ať už jde o různé formy komunikace institucí, noviny (útržky tiskovin zpracované formou koláží tvoří intermezza knihy) nebo rozhovory a další typy jazykových interakcí; úběžník přitom tvoří účinek veřejných promluv na osobní prožívání a sebepojetí, potažmo různé formy násilí a útlaku realizované prostřednictvím řeči. Strohé, náznakovité, občas téměř minimalistické básně využívají oslovení druhé osoby - jsou namířeny proti zraňující řeči; odtud také jejich ironický, kritický, místy třeba i konfrontační tón.
• Jiří Staněk: Der Kollege (Dobrý důvod) - Sbírka nápodob a evokací vycházející z biografie Georga Trakla, výhradně tedy z incestního vztahu k sestře. Básně drcených slov, zvolání a útržkovitých úvah prokládaných úryvky z lékařské příručky konce 19. století (němčina a latina).
• Vlasta Špinková: Pozdní sběr (Artkrist) - Texty pro pamětníky. Láska a/navzdory stáří.
• Žaneta Štěpánová: Prosím, uvědomte o tom slunce (Bor, [v tiráži patrně chybně 2024]) - Košaté, těkavé, přelévavé, místy rytmizované až zpěvné. Slova mi v této knize zní jako pod vodou, občas se nezvykle lámou a ohýbají, ztrácím návaznost významů i obrazů, ale proud tušeného hlasu dovede strhnout.
• Petr Švácha: Proutky (Brána do Brd) - Texty točící se kolem metafory jara. Kultivovaný způsob vyjadřování místy sklouzává k přílišné snadnosti.
• Petr Švácha: Zátiší s modrými jablky (Artkrist) - Sbírka konfesijně či existenciálně laděných veršů. Témata jako hodnota slova, pomíjivost a trvalost existence či mezilidské vztahy artikulovaná v hladce plynoucích verších, často blízkých klišé.
• Jaromír Typlt: Pouzdří (Argo) - Urputné obkružování slov či hláskových souzvuků; jako by se v samotném vyslovování skrývala moc blízká působnosti zaklínadla, věštby či odpradávna platného rčení.

Čtěte také: Analýza Poezie Národního Ohrožení

tags: #poezie #cerpajici #z #prirody #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Jak vyčistit čelní sklo
• Zdravotní rizika jaderných testů
• Podrobnosti o stupních ohrožení terorismem
• Rychlé občerstvení a životní prostředí
• Kompostování: nejčastější problémy