Klimatická prognóza pro Českou republiku: Jaká je budoucnost?

Česká republika se za posledních 60 let oteplila o 2 °C a do roku 2050 by se mohla oteplit o stejnou hodnotu. To znamená častější výskyt extrémních jevů, jako jsou sucha a požáry. Tyto změny jsou prakticky nevyhnutelné a dotýkají se nás všech. Je tedy klíčové, abychom se na ně dokázali účinně adaptovat.

Příčiny a důsledky klimatické změny

Hlavním pohonem klimatické změny je zvyšující se množství skleníkových plynů v atmosféře, které způsobuje její oteplování. Teplejší vzduch dokáže udržet více vodní páry, což vytváří nerovnováhu, někde jí je příliš málo, jinde naopak příliš mnoho. Extrémní projevy počasí z toho plynoucí by měly přimět politiky k akci.

Zvyšující se riziko horkých vln přináší i vyšší riziko pro zemědělce. Fenomén, který byl v Česku ještě v 80. letech minulého století prakticky zanedbatelný, nabírá na síle. Zatímco dosud se objevuje převážně v nížinách, do budoucna klimatologové na základě modelů předpokládají, že se bude ve značné míře týkat i středních poloh, jak uvedl pro ČTK Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe a Českého hydrometeorologického ústavu.

Lesní požáry, které byly ve střední Evropě po desetiletí spíše výjimečné a málo intenzivní, se mohou v budoucnu stávat častějšími a silnějšími. Podle německého odborníka Matthiase Forkela z Technické univerzity v Drážďanech se region musí připravit na podmínky, jaké dnes panují spíše v jižní Evropě. Jako zásadní zlom označil Forkel na odborné konferenci projektu Interreg CE Clim4Cast v Praze požár v roce 2022 v národním parku České a Saské Švýcarsko, který byl podle něj takzvaným budíčkem pro celý region. Podobně situaci hodnotí i bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe). Podle něj se celosvětově i v Česku mírně zvyšuje počet požárních incidentů.

Sucho v půdě přesto není, ve svrchní vrstvě je naopak půda zcela nasycena. Půda v Povodí Dyje se téměř každý rok potýká s výrazným nedostatkem vody, přičemž klimatická změna a s ní související růst teplot bude tento problém prohlubovat. Vědci proto společně se zemědělci a vodohospodáři hledají řešení, která by v krajině zadržela více vody. Jih Čech i Moravy patří k zemědělsky nejproduktivnějším oblastem Česka, dnes zde ale půda čelí degradaci kvůli klimatické změně i historickým zásahům. Nové techniky, které ji mohou zachránit, přijímají spíše malí zemědělci.

Čtěte také: Studie spokojenosti s elektromobily

Česko se otepluje - a sněhu ubývá. Je méně „zasněžených“ dní, snižuje se výška sněhové pokrývky, sníh častěji taje i během zimy. Studie Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje jasný trend: ve srovnání s obdobím 1961-1990 je v období 1991-2020 v průměru o 40 centimetrů sněhu za rok méně. Ubylo také dnů, kdy leží alespoň jeden centimetr sněhové pokrývky. Sníh navíc častěji taje i uprostřed zimy - krátké epizody, kdy se krajina zahalí do bílé, rychle střídají teplá období. Letos úbytek sněhu pozorujeme od začátku prosince. Rekordně teplé dny dokázaly vymazat i zbytky sněhu, které se na horách objevily krátce na začátku měsíce. Situaci pro web seznamzpravy.cz vystihl klimatolog Aleš Farda, který působí na ČHMÚ a také ÚVGZ AV ČR- Czechglobe, v krátké větě: „Je prostě statisticky čím dál tepleji, takže sněhové epizody jsou čím dál vzácnější a kratší.“

Adaptační opatření

Ačkoliv zhruba polovina adaptačních opatření na klimatickou změnu závisí na individuálním chování, klíčová je také systémová stránka. Debata s politiky ohledně klimatické změny je však náročná. Jedná se totiž o problém, který vyžaduje řešení s dlouhodobou perspektivou na desítky let dopředu. A to není pro politika z jeho podstaty zajímavé. Rozhodující roli by tak neměli hrát zástupci podporovaní primárním sektorem, kteří se snaží řešení tohoto problému skrýt za neúčinná opatření.

Mezi klíčová adaptační opatření v ČR patří transformace energetiky směrem k obnovitelným zdrojům a podpora obyvatel regionů, kde je těžební průmysl dominantním odvětvím. Přestože se investice do budoucnosti vyplatí, nezbytnost těchto opatření je často zpochybňována nejdůležitějšími aktéry této změny, politiky a následně i širokou českou veřejností.

Zpráva o adaptaci České republiky na změnu klimatu 2025 shrnuje aktuální vývoj v oblasti adaptační politiky státu a po pěti letech vyhodnocuje realizaci konkrétních opatření a úkolů stanovených v Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu, který byl schválen vládou v roce 2021. Jedním z hlavních sdělení Zprávy je, že z celkového počtu 322 úkolů akčního plánu je 69, 2 % plněno průběžně či splněno, 18,3 % jako plněno částečně a pouze 12, 4 % splněno nebylo.

Pro úspěšnou adaptaci na změnu klimatu je důležitá spolupráce mezi klíčovými hráči, především ministerstvy, úřady a samosprávami, a také významnými správci státního majetku, akademickou sférou a soukromým sektorem. K tomu však zatím v Česku chybí dostatečné odborné personální kapacity ve státní správě, které jsou pro koordinaci adaptace v příslušné oblasti rozhodující, což zpomaluje proces promítání adaptace do koncepčních, rozvojových a plánovacích dokumentů na národní, regionální a místní úrovni.

Čtěte také: Co je klimatický summit?

V některých sektorech, regionech a městech ČR je adaptace na změnu klimatu dosud vnímána jako okrajová agenda. Financování je navíc z velké části závislé na prostředcích z evropských fondů. Řada adaptačních opatření je také závislá na provedení potřebných úprav legislativy, bez nichž nelze potřebné kroky ke zvýšení odolnosti vůči změně klimatu efektivně realizovat.

Rada pro klima je nový poradní a strategický orgán Jihomoravského kraje. Má být klíčovým prvkem pro naplňování Klimatického akčního plánu (KAP) schváleného loni v září, jehož cílem je připravit region na klimatické změny do roku 2050. Rada přispěje k tomu, aby se plán nezastavil u papíru, ale měnil se v konkrétní projekty v obcích, městech i krajině. Členy rady jsou zástupci kraje, obcí, vědeckých institucí či neziskového sektoru. Proces koordinuje Jihomoravská agentura pro veřejné inovace JINAG. CzechGlobe poskytuje kraji data a analýzy, které podle něj pomáhají navrhovat opatření.

Budoucnost klimatu v ČR

Podnebí se změní z „mírného s teplými léty“ na „mírné s horkými léty“. Je to asi jako sestup o 500 metrů nadmořské výšky nebo jako posun o stovky kilometrů na jih. Průměrná teplota v Praze bude vyšší než dnes v chorvatském Záhřebu. Krajina ale nebude vypadat jako v přímořských krajích - nemáme moře. Nejvíce se novému klimatu Prahy blíží Tbilisi v Gruzii.

Podnebí bude méně mírné, tj. s většími zvraty počasí a delší dobou trvání jak vysokých teplot a sucha, tak i období chladu či deště. Podnebí v naší zemi se měnilo vždy, ale nikdy tak rychle. Rostliny se budou muset vyrovnat se suchem v létě a mrazem v zimě. Některé citlivější rostliny už u nás neporostou. Například smrkové lesy se v roce 2050 zachovají pouze na severních svazích Krkonoš, Jeseníků apod. V nejbližších 10 letech se bohužel očekává uschnutí smrkových lesů v nižších polohách. Na uvolněné místo ale nepřijdou typicky jižní rostliny, protože v zimě u nás nadále budou mrazové dny. Stromem, který by to mohl dobře zvládnout, je třeba dub španělský.

Protože jsme střecha Evropy, nemáme velké řeky ani dost podzemní vody, nebude možné většinu zemědělské krajiny zavlažovat. Bez zavlažování bude úroda nejistá - bude záležet na okolnostech v daném roce. Může se změnit struktura plodin, například místo bílého vína se vinaři už chystají na červené odrůdy, čeká se horší kvalita chmele. Potraviny budou dražší, ale my jako bohatá země si je případně dovezeme odjinud.

Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause

Rekord nyní drží Dobřichovice: 40,4 °C. Léto bude teplejší o 7 stupňů, tj. rekord bude činit až 47 stupňů. Bude více tropických dnů (nad 30 °C) a zdvojnásobí se počet tropických nocí (nad 20 °C).

Roční úhrn srážek bude podobný jako dnes, ale srážky budou nárazověji rozložené - častější velké lijáky s povodněmi a častější období sucha. Bude nutné zadržovat vodu v krajině. Nadále se budou občas vyskytovat mrazové dny. Zvýšená teplota ovzduší vlastně znamená více energie v atmosféře. Vzduch teplejší o 1 °C také umí zadržet o 7 % více vodní páry. Horké počasí tedy přináší celosvětově ničivější bouřky, záplavy a hurikány než dříve. Pravděpodobnost maximálních srážek se zvyšuje o 15-40 procent (předpověď pro nejbližších 20 let). U nás to prakticky znamená silné lijáky a povodně.

Co se bude dít po roce 2050?

O změně do roku 2050, popsané výše, už bezpečně víme, že přijde. Oteplování planety bude totiž pokračovat až do doby, kdy přestaneme přidávat skleníkové plyny do ovzduší, a je jen malá naděje, že to nastane dříve. Co se bude dít po roce 2050, to závisí především na tom, jestli v té době budeme planetu ještě oteplovat spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), případně jak silně.

Vyspělý svět se snaží oteplování zastavit. Pokud by se to nepodařilo, hrozí následující vývoj:

1. Velké části planety se stanou neobyvatelnými: Směřujeme k oteplení, ve kterém bude Česko podobně vyprahlé jako vnitrozemí Řecka. Naše situace, kdy jsme jako střecha Evropy závislí na vodě ze srážek, bude už velice nepříjemná. Ještě mnohem horší to ale bude kolem rovníku: Objeví se pás „vlhkého vedra“, ve kterém se již nebude možné ochladit pocením a lidské tělo zkolabuje po 6 hodinách. V takovém podnebí nelze žít.
2. Planeta se začne dál silně oteplovat sama od sebe a my už to neovlivníme: Tající ledovce změní barvu pólů z bílé na tmavší, která se více ohřívá. Led odráží 80 % slunečního záření, zatímco mořská voda 90 % slunečního záření vstřebá. Roztaje věčně zmrzlá půda (permafrost), což uvolní do ovzduší velké množství skleníkových plynů, které v ní dosud byly zachyceny. Shoří lesy a změní se pralesy. Například amazonská pánev se přemění na savanu. Tím se z lesů uvolní hodně uhlíku. Změní se proudění vody a vzduchu - bude častější El Niňo, extrémní bouře i dlouhodobá sucha.

Od roku 1955 se lidský pokrok ohromně zrychluje a nyní už dávno není pochyb o tom, jaké důsledky to přineslo: skutečně jsme zásadně změnili klima. Vědci říkají: „Vstoupili jsme do nové geologické epochy - antropocénu“.

Antropocén má bezprecedentní charakter. Teplota se globálně zvýšila už o jeden stupeň Celsia, v ČR od roku 1960 o dva. Vymírání živých druhů se zrychlilo 100-1000krát. Rychlost změn v ekosystémech se nedá srovnat s ničím za dobu působení Homo sapiens na Zemi (200 000 let). Modely socioekonomických dopadů ukazují děsivé vyhlídky pro miliardy lidí.

Co je potřeba udělat?

Stále více lidí naslouchá výzvám vědců: Udržme vzestup světové teploty níže než 2 °C, a pokud možno do 1,5 °C. Pro dosažení tohoto cíle je nutné co nejdříve dosáhnout klimatické neutrality (tj. odebírat z ovzduší tolik skleníkových plynů, kolik jich budeme vypouštět).

ČR zatím nemá plán, jak dosáhnout klimatické neutrality. Vláda klima neřeší („jsme malí, na nás nezáleží“). Neinformovaní politici, průmysl ani špičky společnosti nechtějí rychle přecházet na čistou energii a regenerovat naši krajinu, protože „to stojí moc peněz“. Bohužel si stále jen málo lidí uvědomuje, co vše je v sázce a jak nízké jsou ve skutečnosti náklady na odstavení fosilních paliv v porovnání s finančními i jinými dopady nepříznivého klimatického vývoje či dokonce zhroucení ekosystémů a celé lidské společnosti.

Nejdůležitějším krokem je tlačit na vládu a radnice, ať předloží plán dosažení klimatické neutrality na celostátní i lokální úrovni. Klimatická neutralita znamená, že budeme do ovzduší vypouštět minimum emisí skleníkových plynů a že to, co vypustíme, dokážeme zpětně zachytávat zpět. Například Rakousko si již stanovilo, že klimatické (uhlíkové) neutrality dosáhne do roku 2040. Dva státy jsou klimaticky neutrální (dokonce klimaticky negativní) již nyní: Bhútán a Surinam.

Zásadní v tuto chvíli je, aby začaly konat vlády. Je třeba:

• zajistit vytápění bez fosilních paliv,
• masivně podporovat obnovitelné zdroje,
• masivně podpořit regenerativní zemědělství,
• zavést uhlíkovou daň,
• dotovat hromadnou dopravu a elektrifikovat ji,
• a především co nejdříve odstavit uhelné elektrárny.

České klima 2050 zvládneme. Je potřeba se adaptovat na sucho, bude méně vody, ráz krajiny se změní. To všechno se dá zvládnout - jako bohatá země si v případě neúrody potraviny můžeme dovézt odjinud.

České klima 2100 nezvládneme. Je naprosto zásadní zastavit další nárůst globální teploty. Musíme co nejrychleji přestat vypouštět skleníkové plyny do ovzduší, tj. spalovat fosilní paliva. Pokud se to podaří, klima se stabilizuje na zvládnutelné variantě.

Jak by vypadalo Česko za 70 let, pokud bychom pokračovali jako dosud?

• Krajina vyprahlá jako v horkém vnitrozemí Středomoří.
• Masová migrace z jihu na sever.
• Nepředvídatelné bouře a změny počasí.
• Epidemie tropických nemocí.
• Simultánní neúroda.
• Války o vodu.

Toto ještě máme šanci odvrátit.

Extrémní hydrometeorologické jevy a klimatická změna

Sucho jako hydrometeorologický extrém ke klimatu střední Evropy neodmyslitelně patří, stejně jako povodně. Poslední sucho, výjimečné svou délkou a intenzitou, zasáhlo naše území v letech 2015-2020. Vyšší teploty vzduchu znamenají větší výpar, a tedy i větší intenzitu sucha. Lze konstatovat, že příčinou sucha v tomto období byla z 50 % teplota vzduchu a z 50 % nedostatek srážek, na jižní Moravě dokonce teplota vzduchu hrála převažující roli (70 %).

Srážky v ČR se z dlouhodobého hlediska významně nemění a totéž se předpokládá i do budoucna. Očekává se, že se budou nadále střídat vlhčí a sušší roky. Na druhou stranu se se však předpokládá také pokračování růstu průměrné teploty vzduchu v České republice, a to o 2 °C do poloviny tohoto století a až o 4 °C do konce století oproti letům 1981-2010. Tento fakt bude způsobovat větší výpar vody z krajiny, a tedy častější tendenci k suchým obdobím, nebo bude výrazně prohlubovat sucho, které nastalo v důsledku nedostatku srážek.

I když se tornáda v Česku vyskytují pravidelně (jejich počet se odhaduje na 1-3 ročně), tornádo takové síly u nás do té doby evidováno nebylo. Jeho výskyt můžeme připsat statistice - stejně jako máme menší povodně a jednou za čas přijdou i ty „stoleté“, můžeme mít slabá tornáda a výjimečně i tornádo velmi silné. I když dnes víme, že v budoucnu bude přibývat dní s tzv. konvektivními bouřemi,9 které jsou jednou z nutných podmínek pro vznik tornáda (spolu s tím bude mimochodem přibývat i srážek, které tyto bouře vyprodukují), neznamená to, že se zároveň zvýší také počet tornád.

Ačkoliv se požáry v krajině ČR vyskytují běžně, jimi zasažená plocha doposud nebyla nijak zásadní. Tento fakt dokládá mj. narůstající počet zásahů Hasičského záchranného sboru proti tomuto typu požárů od roku 1971. Současně byla ve všech krajích jasně prokázána statisticky významná souvislost mezi povětrnostními podmínkami a výskytem požárů porostů. Většina českého území pak v posledních 60 letech vykazuje rostoucí počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace, přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení.12 Počty požárů se v jednotlivých letech značně liší, což je v první řadě dáno právě rozdílem v počtu dnů s požárně příznivým počasím.

Až na několik výjimek (např. po technickém selhání - protržení hráze apod.) jsou povodně v ČR spojeny s atmosférickými srážkami v různé podobě. Spíše než více povodní můžeme obecně očekávat větší počet extrémních projevů počasí, k nimž patří také povodně. Ty se pak lokálně mohou někdy vymykat místním podmínkám či aktuálním zkušenostem. Vliv klimatické změny se však může projevit jako zesílení této nepravidelnosti a nepředvídatelnosti.

tags: #prognoza #klimatu #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Témata pro bakalářské práce v ekologickém zemědělství
• Malé zdroje spalování - měření
• Využití vysokofrekvenční energie
• Haiti: Environmentální výzvy
• Kódování plastů: Jak na to?