Recyklace: Význam slova a definice

Recyklace souvisí s využíváním odpadu. Recyklace znamená takový postup, který vede k tomu, že odpad se stává surovinou pro další využití.

Recyklace je proces nakládání s odpadem, který vede k jeho dalšímu využití. Jedná se o opětovné cyklické využití odpadů a jejich vlastností jako druhotné suroviny ve výrobním procesu. V procesu recyklace tedy jde o opakované (cyklické) uvedení materiálu zpět do výrobního cyklu, odtud pak název tohoto procesu.

V tomto procesu je vždy recyklovaný materiál cíleně přetvářen z ve výrobě jinak dále nepoužitelného odpadu na (druhotnou) vstupní surovinu, která je použitelná při další výrobě.

Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a často může snižovat zátěž životního prostředí. Hlavní přínosy recyklace jsou snížení potřeby těžby nových surovin, využití odpadu místo jeho uložení na skládku a celkové šetření životního prostředí.

Druhotné suroviny a jejich význam

Pojem druhotná surovina není v legislativě odpadového hospodářství vymezen. V praxi se ale běžně používá. Název napovídá, že jde o surovinu, kterou se rozumí látky a předměty, získané různými postupy z odpadů (většinou úpravou fyzikálních vlastností) - vznikly tedy lidskou činností a to je odlišuje od primárních surovin, které vznikly samy přírodními procesy bez lidského zásahu.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Druhotné suroviny jsou používány v běžných výrobních procesech a nahrazují primární materiály, které mohou být často získávány z neobnovitelných zdrojů. Podmínkou, abychom mohli upravený odpad nazvat druhotnou surovinou, je, že po ní existuje poptávka na straně výrobců a běžně se s ní obchoduje. Druhotná surovina již není odpadem. Pro představu - druhotnou surovinou jsou vytříděné a slisované balíky s konkrétním druhem papíru, slisované PET láhve nebo upravené skleněné střepy.

Třídění odpadu

Účelem třídění odpadu je vytřídit z komunálního odpadu ty složky, které je možné dále využívat a poskytnout je tak zpracovatelům k využití. Proto je vhodné třídit odpad. Běžně třídíme sklo, plasty, papír a kov.

V České republice je v současnosti k dispozici zhruba 1 000 000 sběrných nádob na tříděný odpad autorizované obalové společnosti Eko-kom. Do systému je zapojeno přes 6000 obcí a svoz tříděného odpadu zasahuje v ČR přes 21 200 firem, které na trh uvádějí jakékoli balené zboží. Podle zákona musí každá z nich zajistit zpětný odběr svých obalů. To pro ně organizuje v ČR výlučně právě autorizovaná obalová společnost (AOS) Eko-kom.

AOS vede statistiky, kterými jednak motivuje nás, občany a jednak je prezentuje obchodním partnerům. Není bez zajímavosti domněnka, že Eko-kom považuje za „zrecyklování“ už jen to, že vytříděný odpad dorazí na recyklační linku. Tedy bez ohledu na to, co se s ním bude dít dále.

Oběhové hospodářství jako klíč k udržitelnosti

Rostoucí spotřeba materiálů a zdrojů má významné negativní dopady na životní prostředí. Aby se tomuto zabránilo, je nutné přijmout účinnější opatření pro šetrné využívání omezených přírodních zdrojů. Tradiční lineární modely podnikání, které vedou ke zbytečné spotřebě a vzniku odpadu, je třeba nahradit oběhovými modely, které podporují recyklaci, opětovné využití a udržitelnost.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Zmíněné oběhové modely, které přináší impuls v podobě oběhového hospodářství, proto hrají klíčovou roli v řadě politik Evropské unie. Oběhové hospodářství (neboli cirkulární ekonomika) usiluje o to, aby výrobky, materiály a zdroje zůstávaly co nejdéle v oběhu. Na konci své životnosti se vracejí zpět do výrobního procesu, přičemž se minimalizuje vznik odpadu. Tento přístup vychází z přírodních ekosystémů, kde pojem „odpad“ v našem smyslu slova neexistuje - vše slouží jako zdroj pro něco dalšího.

Česká republika přijala první národní strategii pro cirkulární ekonomiku dne 13. prosince 2021, kdy byl usnesením vlády ČR č. 1151 schválen Strategický rámec cirkulární ekonomiky České republiky 2040 (rovněž Cirkulární Česko 2040 nebo Strategický rámec), a současně byly provedeny významné změny a rozšíření stávajících plánů, politik a programů. Strategický rámec navrhuje vizi, cíle a předkládá konkrétní opatření, která mají pomoci s posilováním oběhového hospodářství v České republice.

Možnosti nakládání s odpady

V principu lze říci, že nakládání s odpady má několik možností, díky kterým můžeme odpady odklonit z ze skládky (spalovny) jinam a zajistit jim tak v lepším případě recyklaci nebo ekologickou likvidaci.

1. Prevence vzniku odpadů: Ve své podstatě jde o optimální způsob zacházení se vším. V domácím měřítku se jedná například o nakupování bez obalů, používání trvanlivých tašek, nenakupovat bez rozmyslu a podobné drobnosti, kterými můžeme přispět svou troškou do mlýna.
2. Znovuvyužití: Další ideální způsob, jak zmenšit množství odpadu. Nejen v oblasti obalových materiálů, ale i produktů jako takových. Věci, které již nepotřebujete může využít někdo jiný nebo je lze využít k něčemu jinému, než byly původně určeny.
3. Upcyklace: Cílem upcyklace je získání produktu hodnotnějšího, než je materiál vstupní. O upcyklaci ZDE. A to s tím, že výsledkem může být i zcela jiné využití vstupního materiálu. Upcyklace nepracuje s odpady, jak se mylně uvádí.
4. Recyklace: Jedná se o materiálové využití odpadu způsobem, kdy na konci procesu získáme materiál stejný, nebo kvalitativně podobný materiálu vstupnímu. Recyklace je v podstatě výrobní proces.
5. Remanufacturing: je průmyslová metoda výše zmíněného znovuvyužití.
6. Landfill mining: Jde o to, že se prostě vytěžují staré skládky a vytěžený odpad se dále v rámci možností využívá, vetšinou energeticky. Při množství naskládkovaného materiálu se jedná o úctyhodné množství a s tím související byznysovou příležitost.

Kolektivní systémy a zpětný odběr

Tato aktivita vychází z principu individuální odpovědnosti výrobce zajistit nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Je to totiž jeden z mála skutečně funkčních způsobů jak udržet množství odpadů pod kontrolou a omezit materiálovým ztrátám. V rámci zpětného odběru máme možnost odevzdat použité nebo nefunkční zařízení k jeho zpracování pouze „osobě oprávněné k jejímu převzetí“. To by mělo zaručit následnou recyklaci nebo likvidaci.

Služeb kolektivních systémů využíváme i několikrát týdně, aniž bychom si to uvědomovali. Vhodíte-li cokoli do barevného kontejneru na tříděný odpad, využíváte služeb kolektivního systému Eko-kom. Jde o organizaci, která se zabývá sběrem obalových materiálů: papíru, skla, plastů, nápojových kartonů a drobného kovového odpadu.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Odevzdáváte-li baterie do sběrných boxů, pak využíváte služby zpětného odběru, kterou pro vás zajišťuje organizace Ecobat. Sběr světelných zdrojů (úsporných/kompaktních zářivek a dalších světelných zdrojů) pro vás zařizuje organizace Ekolamp. O váš elektroodpad má zájem hned několik organizací. Namátkou: Elektrovin, Asekol, Rema. O něco méně pak budete využívat služeb kolektivního systému Eltma, který má na starosti zpětný odběr pneumatik. Nevajgluj je kolektivní systém, který kompenzuje obcím náklady za úklid volně pohozených cigaretových nedopalků.

Mimo to ještě odevzdáváme do kontejnerů textil. Zde se však nejedná o kolektivní systém. Kontejnery na textil jsou provozovány soukromými firmami a organizacemi. Popřípadě v rámci prodejen módních řetězců, kde se však jedná zpravidla o podnět k dalšímu nákupu.

tags: #recyklace #význam #slova #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ekosystém Xiaomi
• Skládky zeminy a bourací práce v Pelhřimově – recenze
• Inspirativní citáty o přírodě
• Placebo efekt a příroda
• Jak vybrat stolní detektor kvality ovzduší?