Sdružení trampů ochránců přírody: Historie a vývoj

Máloco je ve světě natolik proslulé coby vysloveně česká rarita jako trampování, tramping čili trampské hnutí. Tohle vše dohromady tvoří mimořádně pozoruhodnou subkulturu, výrazně odlišnou od všech těch dalších subkulturních punkerů, skinheadů, skejťáků, depešáků a jak se všichni jmenovali či dodnes jmenují.

Trampská subkultura je sice rovněž zcela nepřehlédnutelná, zato však ryze česká a nadto ve své většině pozitivně naladěná, neprotestní. Její nositele, tedy trampy, netřeba dlouze představovat, snad každý je vnímá, kdekdo se s nimi zná, mnozí z nás je mají v rodině a četní jimi jsme. Ostatně mnohovrstevný fenomén zvaný tramping je i předmětem vědeckých, zejména etnologických studií, jež se zaměřují nejen na historii a současnost tohoto hnutí, ale se stejným zaujetím jej zkoumají jako svérázný jev.

Tramping je současně způsobem trávení volného času poměrně vyhraněné a početné skupiny obyvatel i formou jejich relativně neformálního sdružování.

Počátky a inspirace trampského hnutí

Zhruba od r. Longfellowovy básně, Cooperovy a Mayovy knihy pak inspirovaly české skladatele, malíře a spisovatele, jako např. A. Dvořáka, M. Alše či J.V. Sládka. Nelze pominout ani vliv "buffalobilek" a jinými šestákových románů. Několik šlechticů a mecenášů z českých zemí sbíralo indiánské předměty pro své sbírky, např. Josef II. Colloredo Mansfeld (zámek Opočno) nebo Ferdinand d´Este na Konopišti, Vojta Náprstek zakládá v r.

Dalším hnutím, které absorbovalo Indiány jako zdroj inspirace byl nový fenomén mezi mládeží-skauting, zejména jeho americká větev představovaná E.T. Setonem, který však po několika letech americké skautské hnutí opustil pro rostoucí vojenský duch a zakládá Woodcraft League, Ligu lesní moudrosti. Obě organizace pak našly četné následovníky v českých zemích a zejména woodcrafteři vedení M. Seifertem si brali za svůj vzor prototyp ušlechtilého severoamerického Indiána jako duševně i tělesně silného člověka žijícího v souladu s přírodou. M. Seifert a jeho hoši byli první, kdo v r.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

Mnoho nezávislých mladých mužů a žen vyráželo o víkendech do lesů, kde na romantických místech zakládali campy a osady a z jejich proudu se postupně zformovalo nezávislé trampské hnutí. Někteří z trampů se inspirovali indiánskou kulturou a vyráběli po indiánském vzoru korálkované věci.

Období perzekuce a přežívání myšlenky

Během okupace Německem za 2. světové války byly dětské organizace zakázány, mnoho vedoucích osobností Československé ligy woodcrafterů, Junáka, Sokola, Orla a jiných organizací uteklo do zahraničí, zastavilo činnost nebo zahynulo v koncentračních táborech a vyšetřovnách Gestapa. Znovuobnovení předválečné aktivity bylo opět přerušeno po komunistickém převratu v r. 1948 a v malých obměnách se opakovala válečná perzekuce aktivistů mimo rámec státem kontrolovaných organizací.

Zbytky členů předválečných organizací přežily 50. Začátkem 60. let se objevili jedinci, částečně kolem Náprstkova muzea, kteří se zajímali o Indiány i jiné cizí kultury a udělali obrovský kus práce v popularizaci a šíření vědomostí o skutečné historii indiánských válek a o Indiánech jako takových. Zmiňme alespoň jména jako Stingl, Šolc, Vraštil, Mikolášek, Kandert, Hulpach a další. Ve stejném období se začali dávat dohromady roztroušené skupinky lidí i jednotlivci, často s vazbou na předválečné organizace, kteří tu a tam tábořili v týpí, vyrostla další generace trampů a tramping se pak stal masovým hnutím koncem 60.

60. až 80. léta také byla časem obnovy skautingu, woodcraftu a dalších organizací, které se cítily být inspirovány ve větší či menší míře severoamerickými Indiány. Pracovaly především s dětmi, a Indiáni, woodcraft, skauting a pod. byl často riskantně skrýván před bdělým okem stranických dohlížitelů. Někteří z vedoucích pak byli za svou práci různým způsobem stíháni a trestáni. Díky těm odvážným!

V socialistické všednosti byly morální hodnoty, způsob života a lpění na osobní svobodě původních Američanů silnou inspirací a motivací pro mnoho lidí v mnoha neoficiálních společenstvích při hledání jejich vlastní svobody, kterou si vytvářeli poctivou snahou o život ve štědrosti, malebnosti, poctivosti a v pevných přátelských a rodinných svazcích nejen během "indiánských" víkendů, ale stále, jako vlastní životní styl. Důležitý byl, a stále je, důraz na dobrovolnou skromnost jako alternativu ke konzumní společnosti euroamerického typu.

Čtěte také: Historie organizace SPP ČR

Generace převážně mladých lidí byla postupně obohacena o jejich děti, které se účastnily táboření i dalších společných aktivit. Důležité je zmínit i vliv převážně lakotského (Sioux) náboženství, vnímaného upřímně, i když jistě jen zprostředkovaně, z literatury. Obdivované knihy lakotských medicinmanů Černého jelena nebo Chromého jelena, propašované ze zahraničí, byly ručně překládány a přepisovány a jako ceněné poklady prošly mnohýma rukama a v nejednom srdci našly rezonující ozvěnu.

Obnovení svobodné činnosti po Sametové revoluci

V roce 1989 se zhroutil komunistický establishment a nová svoboda otevřela i nové možnosti pro sdružování. Ve spolupráci s organizací Westerners International byla vytvořena její odnož Indian Corral (vedle Trappers´ Corralu, Pony Express Riders´ Corralu apod.). Část hobistů se začleňováním do oficiálních organizací nesouhlasila, do Indian Corralu nevstoupila a zachovala si tak svou nezávislost.

Hlavní akcí organizovanou Corralem je pravidelný letní a zimní tábor. Vysoká kvalita a relativně nízké ceny "indiánských" výrobků českých hobistů vedly v průběhu 90. let k vytvoření trhu a částečné "komercionalizaci" některých hobistů, kteří nacházejí odbyt především v Německu, v posledních letech pak i stále více v USA a jinde. Nejlepší z výrobků lze pak najít v muzeích a výstavních síních po celém světě. Na protest proti tomuto trendu ("Indiáni netrávili celý život tím, že korálkovali 12 hodin denně") některé ze skupin opustily Indian Corral, např. v r.

Hlavní zájem se soustřeďuje na především Indiány z plání tak, jak žili zhruba před rokem 1890, v době maximálního rozkvětu své kultury. Hobistický tábor tak připomíná atmosféru dobře najedeného, mírového indiánského tábora z amerických plání plný co nejpřesnějších replik oblečení a domácího vybavení s neustálým šumem okolo vaření, sekání dřeva na topení, z křiku táborového vyvolavače, který oznamuje konání různých setkání, her, závodů, slavností a společenské novinky, z bubnování a indiánského zpěvu, z tlumeného cinkání rolniček a chřestidel na oblečení, ze štěkotu všudypřítomných psů mísícím se se závany vůně z kouře, jídla a prouzených týpíových plachet, takže pozorovatel má opravdu pocit, že se ocitl v jiném čase a na jiném místě.

Někteří čeští hobisté udržují úzké vztahy s přáteli v Německu, USA i jinde, vč. Indiánů samotných a jsou zváni na akce pořádané v zahraničí. Kromě Indian Corralu existovalo či existuje samozřejmě více oficiálních či neoficiálních seskupení.

Čtěte také: Občanské sdružení

Příklad činnosti sdružení: 8. oddíl vodních skautů

Oddíl vodních skautů ve městě na Jizeře byl založen Zdeňkem Baborským v roce 1937. První klubovnu a loděnici měl oddíl v areálu Kožního družstva naproti jatkám v Ptácké ulici, tedy zhruba v místech kde i dnes oddíl pracuje. Klubovna v Kožním družstvu vydržela oddílu přes celou dobu druhé světové války. Po ní se oddíl stěhoval po různých objektech ve městě až zakotvil u Česany. To bylo v padesátých letech kdy se Osmička po komunistickém puči stala kanoistickým oddílem Sokola, později Spartakem a Auto Škodou. Skautský duch se pomalu vytrácel, zbyly pouze sportovní aktivity.

Do té doby oddíl bodoval ve spoustě vodáckých závodů a jeho posádky stály na bedně při Kolínských pádlech, Třech jezech, Řehákově závodě…Konaly se tábory, výpravy po vodě i na suchu, byl založen oddíl vlčat a dokonce samostatný přístav OSMIČKA se třemi oddíly. Ve vedení oddílu a přístavu se vystřídala řada Osmičáků včetně legendárního Slávka Hrdličky - Albánce, který byl i předsedou Okresní rady Junáka. Honza Drahota - Konipas, jeho nástupce, byl členem Hlavního kapitanátu vodních skautů. Vycházel oddílový časopis Komodor.

Přišel rok 1968 a období naděje s obnovením Junáka a Osmičky. Klubovnu a loděnici měl oddíl v areálu lihovaru. Činnost byla bohatá a pro budoucnost oddílu velmi důležitá. Uskutečnily se tři tábory, řada výprav a dalších podniků, znovu vycházel Komodor, naše hlídky se dobře umisťovaly na závodech okresu i kraje. Čtyři členové oddílu absolvovali Lesní školu a Jiří Janáček - Akela byl oceněn vyznamenáním „Za čin junácký“, za záchranu tonoucího. Největším tahounem oddílu v té době byl Vladimír Novotný - Rychla. Ten také jako třináctiletý byl účastníkem světového jamboree ve Francii.

Po zrušení Junáka komunisty v roce 1970 oddíl ještě stačil uspořádat závod O poklad kapitána Alby. Možná to byl jeden z posledních okrojovaných skautských podniků v republice. Protože oddíl nechtěl fungovat pod hlavičkou jednotné dětské organizace Pionýr SSM, byla na vánoční schůzce 1970 ukončena činnost a oddíl se rozpadl na malé skupinky trampů a klubařů. Myšlenka skautingu tak žila dál v osadách a klubech.

V roce 1983 začala Osmička opět naplno pracovat jako Oddíl mladých ochránců přírody, později Bobří oddíl pod vedení odchovance oddílu z let 1968 - 1970 Jaroslava Šebka - Bubly. Byly to zájmové útvary Městského domu pionýrů a mládeže. Činnost v tomto období byla velmi pestrá a odvážná. Začal vycházet časopis Kim. Na táboře 1986 byl vyřezán totem dodnes používaný. Přibývalo stále více skautských prvků, spolupracovalo se s jinými zakuklenými skautskými oddíly. Na tábory byli zváni staří skauti a Jaroslav Foglar - Jestřáb se stal čestným členem oddílu. Přijel za námi i na tábor ve svých osmdesáti letech. Bobří období ukončila Sametová revoluce a 8. oddíl vodních skautů mohl zase normálně pracovat a svobodně žít.

Osmnáct let svobodné skautské činnosti, to jsou stovky schůzek, výprav, splutých řek a zážitků. Naše první zahraniční cesta byla na malé jamboree do Itálie v roce 1992 s názvem Skauting pro Evropu. Čtyřikrát jsme se probojovali do ústředního kola Svojsíkova závodu a v roce 1993 na něm obsadili třetí místo. Také na Třech jezech obsazujeme přední místa. Dnes oddíl tvoří tři tradiční družiny Žlutá, Modrá, Červená. V minulosti i čtvrtá dívčí družina Chobotnic. Každý týden se konají schůzky oddílu a družin, nejméně jednou do měsíce se koná vícedenní výprava do přírody nebo na vodu. Vyvrcholením skautského roku je letní tábor v sudých letech s tradiční dlouhodobou hrou a zahraniční expedice v letech lichých. Po expedici Chechugha jsme uspořádali desátý ročník vodáckých závodů Bobr a při něm posádky absolvovaly trať na Jizeře dlouhou sedmdesát kilometrů. Oslavy sedmdesátin oddílu vyvrcholily Setkáním generací na zámku ve Vinařicích.

Pozemkové spolky jako forma ochrany přírody

Jedním z nejstarších pozemkových spolků u nás je valašskokloboucká Kosenka. Její počátky sahají až do 70. let 20. století. Tehdy parta trampů z Valašských Klobouků jezdila do kopců nad městem, a jelikož mezi nimi byli i lidé s ochranářským cítěním, začali se angažovat i v ochraně přírody a krajiny, založili místní organizaci TISu a později Českého svazu ochránců přírody.

Za klíčové dodnes považují setkání s doktorem Růžičkou z tehdy nově vzniklé CHKO Bílé Karpaty, který jim ukázal horské orchideje a vysvětlil jim, že pokud se o tehdy již silně zarůstající louky nikdo nebude starat, zaniknou. A tak v roce 1981 sezvali kamarády z celé republiky a uskutečnilo se první Valašské kosení (tehdy do značné míry i řezání), které pokračuje dodnes. Počátkem 90. let se jim podařilo část luk, o které se v té době již deset let starali, odkoupit.

Později se jejich zájem rozšířil i na ochranu lesů, zde je vlajkovou lodí „prales“ Ščúrnica, jedna z prvních a dnes největších lokalit, vykoupených v rámci kampaně Místo pro přírodu. Do portfolia pozemkového spolku patří však i kulturní dědictví. Pokud se ve Valašských Kloboukách zeptáte na Kosenku, vybaví se jim primárně ne organizace, ale krásná roubenka, kterou pozemkový spolek vlastní, udržuje a využívá jako zázemí svých ekovýchovných aktivit.

Pozemkový spolek Meluzína funguje pod hlavičkou Asociace Brontosaura. U jeho vzniku stála v polovině 90. let parta kluků, vzděláním a profesí zemědělců. Z toho plyne i zaměření spolku na ochranu přírody na zemědělské půdě. Původně šlo především o druhovou ochranu (užovka stromová, ťuhýk…), již od konce 90. let se zájem spolku začíná ubírat směrem k záchraně starých odrůd ovocných dřevin.

Díky tomu se působnost spolku rozběhla po celých Čechách, byť těžiště je stále v Podkušnohoří. Specifikem spolku, vyplývajícím z faktu, že v jejich zájmu jsou často produkční plochy, je, že nepřebírá plnou péči o lokality, ale s vlastníky uzavírá smlouvy o spolupráci. Na jejich základě poskytuje vlastníkům odbornou pomoc, někdy i manuální pomoc, pomáhá jim se zajištěním finančních prostředků, vlastníci se na oplátku zavazují hospodařit na pozemcích tak, aby jednak byly zachovány staré tradiční ovocné odrůdy, jednak na nich byla v maximální možné míře podporována biodiverzita.

Hády bývaly ještě na začátku 20. století jedním z přírodně nejcennějších území jižní Moravy. Mnohé z tohoto přírodního bohatství přežilo těžbu vápence, kolektivizaci i další změny hospodaření v krajině. Skutečné nebezpečí pro přírodu hádeckých lomů a jejich okolí nastalo paradoxně teprve v roce 1997, a to v důsledku definitivního ukončení těžby.

Kolem najednou nevyužitého průmyslového areálu na okraji Brna se začaly objevovat nejrůznější nápady, jak jej využít. Zároveň se však zformovala občanská společnost, která se snažila investičním záměrům z důvodu ochrany přírody zabránit. Členové několika neziskových organizací proto v roce 2000 založili pod hlavičkou ČSOP Pozemkový spolek Hády. Ten nabídl vlastníkovi pozemků - firmě Českomoravský cement - smysluplnou možnost využití opuštěného dobývacího prostoru a domluvil se s ním nejprve na pronájmu, a později i na částečném odprodeji pozemků.

V současné době tak Pozemkový spolek Hády spravuje kolem 50 ha jižního svahu kopce (necelých 19 ha má ve vlastnictví, více než 30 hektarů v nájmu). Pozemkový spolek Berkut je všeobecně známější jako Bečovská botanická zahrada. Záchrana tohoto unikátu je totiž jeho hlavní (ne však jedinou) aktivitou.

Botanickou zahradu s alpinem na strmých svazích údolí říčky Teplé na okraji Bečova založil majitel bečovského zámku Jindřicha, vévoda z Beaufort-Spontin, v letech 1918-1935. Svým věhlasem si nezadala se známými Průhonicemi. Jenže po 2. světové válce byla opuštěna a zapomenuta. Když se o ni koncem 90. let začali zajímat členové ČSOP Berkut, v terénu byla sotva nalezitelná a z paměti lidí vymizela takřka zcela.

Roku 2004 se spolku podařilo koupit první pozemek v areálu bývalé zahrady, založit pozemkový spolek a pustit se do obnovy. Zpočátku takřka archeologické. Za vznikem pozemkového spolku Arion stojí parta někdejších spolužáků z Přírodovědné fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Nejprve pomáhali jako dobrovolníci Velkojaroměřskému pozemkovému spolku a posléze se s pomocí „Jaroměřských“ rozhodli založit pozemkový spolek vlastní.

Zaměřili se na oblast západně od Olomouce, především Českomoravské pomezí. A protože v této oblasti se nalézá řada zajímavých lokalit, hostící vzácné druhy hmyzu, mimo jiné modráska černoskvrného, kterého si spolek dal do loga a jeho vědecké jméno převzal do svého názvu.

Obvykle si pozemkové spolky vybírají k péči lokality ve svém okolí, někdy je tomu však i naopak. Vlajkovou lodí spolku Arion se postupně stalo tzv. Motýlí království v Radiměři na Svitavsku - rozlehlý komplex krásných, biologicky velmi hodnotných pastvin a sadů v oblasti, kde v té době nikdo ze spolku nežil. Ovšem zaujala je natolik, že jeden z členů si následně v těsném sousedství těchto pozemků pořídil dům a natrvalo se sem odstěhoval.

Příběh pozemkového spolku Sedmihorské mokřady je primárně příběhem ohromného nadšení a úsilí jednoho člověka. Vojta Šťastný se o oblast mokřin v nivě Libuňky na dohled hruboskalského skalního města začal zajímat již jako děcko školou povinné. Coby nadšený ornitolog sem chodil pozorovat ptáky a rákosiny si zamilovával čím dál více.

Vnímal, že i přes řadu ornitologických pokladů, které zde potkával, je oblast vinou odvodnění dosti poškozená a její potenciál je mnohem větší. Téma Sedmihorských mokřadů neopustil ani na střední škole a na vysoké v Českých Budějovicích, pod vedením nestora ochrany našich mokřadů profesora Květa, vypracoval v rámci bakalářské práce návrh jejich revitalizace. Načež se začal snažit uvést tento návrh v život.

Kamarády z ČSOP Bukovina, jehož je členem, přesvědčil k založení pozemkového spolku a pod jeho hlavičkou začal obíhat desítky vlastníků majetkově hodně komplikovaného území. Pro věc nadchl nejen je, ale i další spolupracovníky, do projektu zatáhl několik dalších organizací, takže se společnými silami nakonec podařilo sehnat dostatečné množství pozemků (částečně souhlasy, částečně výkupy, i potřebné finance, aby mohla být první etapa velkolepé revitalizace uskutečněna (srpen 2021 - listopad 2022, více o revitalizaci zde).

tags: #sdružení #trampů #ochránců #přírody #historie

Oblíbené příspěvky:

• Živnostníci a vyhlášky o odpadech
• Biologie evropských ekosystémů
• Ekologické normy v EU: Srovnání
• Environmentální management podle ČSN EN ISO 14041
• Brno a změna klimatu