Skladba bukových listů a její význam v lesním ekosystému

20.03.2026

Buk lesní byl v minulosti nejvýznamnější dřevinou přirozené druhové skladby našich lesů (40,2 %). V dnešních porostech jeho zastoupení činí pouze 8,8 %. V posledních letech sice jeho podíl trvale stoupá, ale dosažení doporučovaných 18 % je při dosavadním tempu ještě dosti vzdálené.

Zvýšení výměry bukových porostů pravděpodobně urychlí mimořádná kalamitní situace, která je spojena s rozsáhlou potřebou umělé obnovy lesů, při níž by se měly v porovnání s minulostí v mnohem větší míře uplatnit listnáče. K obnově lesa je však třeba využívat reprodukční materiál z vhodných zdrojů.

Vědecky podložené údaje o charakteru růstu dřevin po přenosu osiva (sazenic) do stanovištních podmínek odlišných od místa původu získáváme pomocí dlouhodobého provenienčního výzkumu.

Provenienční plochy s bukem lesním v ČR založil v minulosti v několika sériích Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. Nejnovější výsledky o růstu buku lesního publikovali vědci v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2021 v článku Vyhodnocení tří provenienčních ploch s bukem lesním ve věku 18 a 20 let.

Předmětem hodnocení byly tři výzkumné provenienční plochy, založené v různých přírodních podmínkách (Křivoklát, Konopiště, Bučovice), na nichž se sleduje růst celkem sedm českých a šest moravských proveniencí buku z 3. - 7. LVS.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Podle platné vyhlášky č. 139/2004 Sb. lze přenášet reprodukční materiál buku bez omezení mezi 1. až 4. LVS s výjimkou přírodních lesních oblastí (PLO) 17 - Polabí, 34 - Hornomoravský úval a 35 - Jihomoravské úvaly, v nichž nelze do 1. LVS přenášet reprodukční materiál z 3. a 4. LVS. Od 5. LVS platí omezení.

Aktuálně však na celém území ČR platí mimořádná dočasná (do 31. 12. 2023) výjimka z omezení vertikálního i horizontálního přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin.

Návrh novelizace vyhlášky č. 139/2004 Sb. Navržené uvolnění regulačních pravidel horizontálního přenosu nutně neznamená, že dosavadní koncept využívání reprodukčního materiálu místního původu je chybný. Poznatky provenienčního výzkumu, příp. zkušenosti z arboret či jiných sledovaných výsadeb jsou při volbě vhodných oblastí původu nezastupitelné.

Největší hrozbou je pak možný přenos diaspor patogenů. Na rozdíl od jiných dřevin se v ČR u buku zatím závažný problém s biotickými škůdci nevyskytl, přesto je třeba vzhledem k očekávanému postupu klimatické změny nepodceňovat např. houbové choroby.

Přežívání testovaných proveniencí bylo v průměru výrazně vyšší na plochách v Čechách (67 %), zatímco na jižní Moravě dosáhlo jen 46 %. Růst buku v daných lokalitách může být ale ovlivněn také absencí extrémních výkyvů klimatických faktorů v místě výsadby (např. sucha).

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Výzkum již dříve potvrdil, že ne vždy jsou nejlépe hodnoceny lokální provenience, které spolehlivě vynikají pouze v mimořádně extrémních podmínkách (např. horské polohy).

Ze získaných výsledků je zřejmé, že reakce na experimentální přenos do růstových podmínek výzkumných ploch ne vždy koresponduje s omezeními plynoucími z legislativních pravidel (vyhláška č. 139/2004 Sb.). Většina ověřovaných místních proveniencí se vyznačovala nižší mortalitou, vyšší zásobou, příp. lepším kvalitativním hodnocením.

Buk a voda v lesích

České lesy se začaly postupně druhově obměňovat po kůrovcových kalamitách, které zasáhly významnou část smrkových lesů. Bukové lesy přitom nakládají s půdní vodou méně hospodárně než lesy smrkové. Vědci srovnali režim a bilanci půdní vody v bukovém a smrkovém lese a zjistili, že buky i během suchého léta nepřestávají vodu využívat.

Letošní velmi teplý rok opět otevřel debatu o dopadu klimatických změn na dostupnost vody v následujících letech - a to nejen v řekách, přehradních nádržích, ale i podzemních vrtech. Na distribuci srážkové vody má však zásadní vliv také půda.

Hydrologové zkoumali množství vody v půdě v obou typech lesů v experimentálním povodí Liz na Šumavě. Chtěli zjistit, zda a jak se mezi sebou porosty z pohledu režimu a bilance půdní vody liší a jestli během dvou desítek let jejich měření budou pozorovat i vliv častějšího výskytu suchých period.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Hydrologové z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR zkoumají vodní režim v obou typech porostů v experimentálním povodí Liz. Vědci sledovali nasycení půdního profilu vodou pod oběma porosty do hloubky jednoho metru. Následně stanovili bilanci půdní vody, která jim poskytla informace o tom, co změny množství půdní vody způsobuje.

Výsledky měření režimu půdní vody ukázaly, že množství vody pod oběma porosty se v průměru výrazně neliší. Rozdíly ale vědci zaznamenali v letních obdobích, která se vyznačovala nadprůměrnými teplotami a nedostatkem srážek.

„Zaprvé, kořenový systém buku je mnohem hlubší než smrkový a buk má tak k dispozici větší objem půdy s větším množstvím vody. Zadruhé smrk disponuje „strategií“, kdy během horkých dní uzavírá na jehlicích průduchy, aby zabránil nadměrné ztrátě vody z vodivých pletiv. Smrk tak sice vypařováním vodu neztrácí, ale zároveň ji ani nemůže využívat pro životní funkce, což v delším časovém horizontu může vést k jeho oslabení. Tato „strategie“ buku chybí. I během horkých období nepřestává dýchat a využívat půdní vodu, což se nám podařilo potvrdit také výsledky z bilančního modelu,“ vysvětluje Václav Šípek z z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR.

Při srovnání, kolik vody využijí stromy na výpar vzhledem k tomu, kolik jí „dovolí“ odtéct perkolací do podzemí, přišli vědci na to, že během suchých letních období bukový porost spotřebuje na výpar zhruba 4× více vody než na perkolaci. Ve smrkovém porostu tedy do podloží v suchých letech odtéká zhruba o 15 % více vody než v porostech bukových.

V porovnání s analyzovaným obdobím dvaceti dvou let představuje konec letošní vegetační sezony nejsušší pozorovaný podzim od roku 2000. V průběhu letního období dosáhlo množství půdní vody velmi nízkých úrovní srovnatelných pouze s velmi suchými roky 2003, 2008, 2015 a 2017.

Na rozdíl od zmíněných roků ale půdní vlhkost na těchto nízkých úrovních přetrvává i po krátkých intenzivních deštích v srpnu a v průběhu října. V sušších letech vědci obecně pozorují méně půdní vody pod bukovými porosty, a to právě kvůli snížené transpiraci smrkových porostů. Nicméně v letošním roce, podobně jako ve čtyřech zmíněných velmi suchých letech, půdní profil extrémně proschnul.

Suchých letních období bude s největší pravděpodobností přibývat. Půda by tak, proti současné situaci, měla být v průměru sušší pod bukovými porosty. Vlhčích roků, kdy byla půda sušší pod smrky, bude naopak ubývat.

Podle expertů by tak mohl postupný nárůst podílu buků v budoucích lesích zvýšit v letních měsících půdní sucho a potenciálně ovlivnit množství podzemních vod.

Význam buku pro faunu

Les slouží jako životní prostředí mnoha živočichům, kteří zde nacházejí úkryt, zdroj potravy, vhodné podmínky pro hnízdění, příznivé mikroklima, vyšší vlhkost oproti otevřené krajině nebo ochranu před osluněním, což je rozhodujícím faktorem, aby bylo stanoviště osídleno stínomilnými druhy lesních členovců nebo měkkýšů.

Některé druhy jsou dokonale přizpůsobeny tomuto prostředí, pro jiné je les útočištěm pro přežití, neboť byly vytlačeny činností člověka ze svého přirozeného prostředí ve volné krajině.

Pro les je charakteristická patrovitost. Rostlinná společenstva jsou v nadzemní části vertikálně strukturovaná do stromového, keřového, bylinného a přízemního (mechového) patra a zvířena jednotlivých pater se znatelně odlišuje.

Vrstevnatost je patrná i u jednotlivých částí stromu, kdy na vrchní partie koruny jsou vázány jiné druhy, např.: potravní vazbou na listy, jehlice, semena (mandelinky, nosatci, motýli) než na spodní část kmene (vazba na kůru, dřevo - např.: tesaříci, kůrovci) nebo na kořeny (larvy chroustů a některých kovaříků nebo tesaříků).

V korunách stromů hnízdí ptáci, z dravců je zde k zastižení káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, ze sov puštík obecný, kalous ušatý a byl tu zaznamenán i výskyt výra velkého. Na kmenech stromů občas zahlédneme brhlíka lesního, jediného ptáka schopného šplhat hlavou dolů, strakapouda velkého, ale i veverku obecnou.

Ochrana a péče o bukové porosty

V porostech starších 80 let nebudeme provádět mýtní úmyslné těžby a veškerou odumírající i odumřelou dřevní hmotu, včetně sterilních souší, ponecháme bez zásahu. Nahodilé těžby budeme realizovat pouze v případě ohrožení osob nebo majetku, případně při nutnosti zabránit vývinu a šíření podkorního hmyzu na smrku ztepilém, přičemž asanovanou dřevní hmotu ponecháme na místě.

V porostech mladších 80 let, zvláště v mladých lesních porostech, budeme v přehoustlých skupinách redukovat počet jedinců dílčími výchovnými zásahy se současnou likvidací geograficky nepůvodních dřevin. V ostatních případech budeme porosty ponechávat samovolnému vývoji.

Umělou obnovu lesa nebudeme provádět, s výjimkou možného doplnění sadebním materiálem borovice blatky, bude-li k dispozici.

Tabulka: Klimatické podmínky a vývoj půdní vlhkosti v bukovém a smrkovém lese ve vegetačním období 2023 (povodí Liz, Šumava)

Čím nižší tlaková výška (osa y), tím je voda v půdě méně dostupná.

tags: #skladba #bukových #listů #mapa