Skládka nebezpečného odpadu Žiar nad Hronom: Závažné ekologické dědictví

Většina ekologických dluhů v podnicích má společného jmenovatele: lhostejný přístup předešlého vlastníka - státu - k ochraně životního prostředí. Fabriky však do privatizace šly s tím, že noví majitelé o tomto riziku věděli. V privatizačním procesu se totiž ekologické dluhy vyhodnocovaly. A tak environmentální závazky, v některých případech miliardové, na sebe převzali vědomě.

Kalové pole v Žiaru nad Hronom

Každý, kdo cestoval přes Žiar nad Hronom, zná haldy odpadu v areálu tamojší hlinikárny. I když pohled na ně není příjemný, skutečný problém se skrývá za nimi - v takzvaném kalovém poli, kde se hromadí alkalická voda s vysokým obsahem nebezpečných látek. Tento odpad pochází z dob, kdy Závod SNP (ZSNP) při výrobě hliníka používal starší technologie.

Nový vlastník podniku - investiční skupina Penta Group - se při jeho koupi zavázal, že ekoproblémy vyřeší do konce desetiletí. Podle předběžných propočtů ho to bude stát 1,2 až 1,4 miliardy korun. V případě kalového pole jde o to, aby se zamezilo pronikání srážkové vody - zastřešením skládky. S pracemi se má začít ještě do konce června. Paralelně se pracuje i na tom, aby se podstatně zintenzivnilo zpracúvanie a recyklácia alkalickej vody.

Kalové pole je největší, no není jediný ekologický dluh ZSNP. „V každé provozovně byly odstraněny větší či menší zátěže,“ tvrdí hovorkyňa Penty Andrea Straková. Likvidace environmentálních zátěží byla nevyhnutelná - zejména proto, aby se dceřiné firmy podniku mohly prodat novým vlastníkům. Zájemci si totiž environmentální stránku akvizice vždy pozorne strážili.

Další případy environmentálních zátěží

S miliardovými ekoinvesticemi počítá i bratislavská rafinérie Slovnaft. V jejím případě jsou obavy ze znečištění znásobené tím, že provoz se nachází v blízkosti Žitného ostrova - chráněné krajinné oblasti i zdroje pitné vody pro Bratislavu. Slovnaft se proto už od roku 1973 snaží riziko úniku ropných látek minimalizovat systémem hydraulické ochrany podzemních vod. Jeho provoz stojí ročně 350 milionů korun. Pri ostatnom environmentálnom audite koncom roka 2004 Slovnaft vyčíslil ekologické dlhy na 900 miliónov korún. „Na jejich sanaci vytváříme rezervy,“ zdůrazňuje hovorkyňa Kristína Félová. Investice ještě většího objemu čekají rafinérii při rekonstrukci skladovacích nádrží. Projekt s plánovaným ukončením v roku 2009 má stát tři miliardy korun.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Problémy společnosti OFZ, a.s., Istebné

Společnost OFZ, a.s., Istebné kúpila podnik od správcu konkurznej podstaty štátnych Oravských ferozliatinárskych závodov aj s dvoma skládkami v Istebnom a Širokej. Generální ředitel OFZ Vladimír Klocok hovoří, že to byla správcova podmínka. Investor sa tak musel vyrovnať s tým, že prevezme skládku, na ktorú sa kedysi vyvážal aj odpad z dvoch dolnokubínskych štátnych podnikov, Slovenských elektrotechnických závodov (SEZ) a Závodov valivých ložísk (ZVL).

A když po sprísnení limitov v roku 2000 úniky nebezpečného arzénu do spodných vôd prekročili povolenú normu, OFZ musela v Širokom postaviť čistiareň odpadových vôd. Stála 20 miliónov korún. „Nemohli sme žiadať spoluúčasť od SEZ a ZVL, keďže pôvodné podniky skrachovali a v súčasnosti tieto prevádzkarne vlastnia úplne iní majitelia,“ vysvětluje V. Klocok. Výstavbou čistiarne sa však problémy OFZ s ekologickými dlhmi jej predchodcov neskončili. Firma chce obe skládky zakryť a rekultivovať. Projekty má administratívne pripravené, chýbajú však peniaze - na obe lokality potrebuje 250 až 350 miliónov korún. V. Klocok hovoří, že tyto investice si podnik nemůže dovolit z vlastního vrecka. Proto OFZ čeká na přijatie zákona o environmentálnych záťažiach a na to, aké pravidlá financovania ich likvidácie schváli parlament.

Skládka Železiarní v Podbrezovej

První písomná zmienka o skládke Železiarní v Podbrezovej pochádza z roku 1915. Československá vláda ju oficiálne povolila v roku 1929. Na skládku sa vyvážal všetok odpad z hutníckych pecí - troska, škvara i popolček. Vedoucí odboru technického dozoru železiarní Pavel Faško zdůrazňuje, že skládka „výrazne neohrozuje“ životné prostredie. Její hlavní problém podle něho spočívá v neestetickosti. O relatívnej neškodnosti má svedčiť aj fakt, že úrady povolili jej prevádzku až do polovice roka 2000, čo bol zo zákona posledný možný termín. Potom bola skládka uzavretá a podnik začal dobrovoľne s jej rekultiváciou. Legislatíva ho k tomu nenútila, podčiarkuje P. Faško. Pod spustenie projektu sa nepodpísala len zodpovednosť k životnému prostrediu, ale aj ekonomika. V skládke sa totiž nachádza množstvo kovového odpadu. „Ten bol v minulosti nepoužiteľný. Pri súčasnej technológii ho však dokážeme opäť použiť,“ vysvětluje P. Faško. V praxi to prebieha tak, že troska sa z haldy vozí nákladnými autami do závodu, kde prejde magnetickým zariadením, v ktorom sa kovové časti zachytia a opätovne využijú v hutníckych peciach. Rekultivácia skládky v Podbrezovej by sa mala skončiť do roku 2025. Pri štarte projektu na celý projekt počítali s výdavkami 46 miliónov korún. Po spustení terénnych prác sa ukazuje, že skutočné náklady budú výrazne vyššie.

Využití odpadu v ZSNP a OFZ

Odpady komerčne využívajú aj v žiarskom ZSNP. Pri spracúvaní alkalickej vody z kalového poľa sa vyrába síran sodný, ktorý sa používa v sklárskom priemysle a pri výrobe pracích práškov. „Výnos z jeho predaja je však oproti nákladom na spracovanie vôd zanedbateľný,“ podotýka A. Straková. A dodáva, že pri rozhodovaní o investícii do technológií na spracovanie odpadov ho preto ani nebrali do úvahy.

S využitím odpadu rátajú aj v OFZ. Její súčasná výroba podľa slov generálneho riaditeľa V. Klocoka produkuje odpady v minimálnej miere. Kovové časti trosky, ktorá vzniká pri vysokých teplotách v hutníckych peciach, sa vracajú späť do výroby. A troska sa predáva ako stavebný materiál.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Petrochema Dubová a gudrónové jamy

„Štedré“ ekologické dedičstvo si so sebou nesie aj Petrochema Dubová. Firma na svojich pozemkoch od roku 1938 skládkuje odpady z rafinácie - v dvoch gudrónových jamách leží takmer 150-tisíc ton odpadu. Ich prípadný únik by znamenal vážnu hrozbu pre podzemné vody. Likvidáciu environmentálnej záťaže brzdí najmä právne nedoriešené vlastníctvo pozemkov. Petrochema sa odpadov zbavuje spaľovaním. Existujúce likvidačné prevádzkarne majú pritom podľa generálneho riaditeľa Václava Herinka slúžiť do konca tohto roka. Výstavbu novej modernej spaľovne, do ktorej sa mal zvážať nebezpečný odpad aj zo Žilinského a Trenčianskeho kraja, obyvateľstvo okolitých obcí odmietlo v referende.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

tags: #skládka #nebezpečného #odpadu #Žiar #nad #Hronom

Oblíbené příspěvky:

• Automatická toaleta pro kočky – recenze
• Druhy ekologických obalů
• Mák a jeho vliv na zdraví
• Jaderný odpad a Plzeňsko
• Emise Svatováclavského Dukátu 1925