Stará architektura v přírodě: Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem

Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem, které najdeme v centru obce v sousedství renesančního zámku, patří k nejstarším regionálním muzeím v přírodě v Evropě.

Jeho počátky sahají až do roku 1895, kdy bylo v upravené bývalé kovárně a rychtě, nazývané pak „staročeská chalupa“, zřízeno regionální národopisné muzeum.

Novodobá historie muzea v přírodě, jako záchranného skanzenu lidové architektury středního Polabí, byla započata v roce 1967. V následujících letech byl skanzen postupně rozšiřován.

Expozice a objekty muzea

V současné době muzeum v přírodě tvoří na ploše dva hektary téměř čtyřicet objektů lidové architektury, a to devět chalup, včetně tzv. „staročeské chalupy“, sedm špýcharů, čtyři stodoly, kaplička a další drobná lidová architektura.

Zařízené interiéry chalup jsou doplněny figurínami a představují život na polabské vesnici od poloviny 18. do poloviny 20. století.

Čtěte také: Stará Skládka: Zapomenutá historie Hořovicka

V objektu bývalé panské bednárny, jejíž součástí je i stará vesnická škola, se pořádají výstavy s národopisnou tématikou.

Zvláštností skanzenu je jeho umístění v sousedství přerovského zámku, v prostoru bývalého panského velkostatku uprostřed současné vesnice. Do skanzenu jste vstoupili z prostranství, kde panské hospodářství začínalo.

Jeho součástí bývala i zděná stodola z 18. století, která svým vzhledem i velikostí představuje nejběžnější typ stodoly v tomto kraji.

Pro oplocení areálu skanzenu bylo použito vedle plaňkových plotů také několik zdí. Ta kolem vstupu je upravena reprezentačně po vzoru mnoha bohatých polabských statků.

Mezi masivními zděnými sloupy s kamenickými ozdobami jsou vsazena prořezávaná vjezdová vrata a vrátka, jaká mívalo od poloviny 19. století mnoho usedlostí zejména v obci Oskořínku.

Čtěte také: Podmínky ekologické daně pro stará auta

Chalupa z Chvalovic

Prohlídka skanzenu začíná v chalupě, která původně stávala ve vsi Chvalovice u Poděbrad. Zastupuje tu nejběžnější a nejrozšířenější typ obydlí na polabské vesnici - trojdílný dům s jednou světnicí, síní a komorou.

Obytné stavení pochází z doby kolem roku 1785 a patřilo ke středně velké usedlosti s výměrou asi 3,5 ha pozemků. Roubená je v chalupě jen světnice s typickými sdruženými okny v průčelí.

Oproti původnímu prostému vybavení se zde nachází malovaná postel, skříň i truhla, starobylý selský stůl s trnoží, židle s vyřezávanými opěradly, poličky na parádní nádobí a ve svatém koutu nad stolem vedle kříže obrázky malované na skle, vše z výbavy bohatých selských statků.

Scéna ve světnici představuje šestinedělku v „koutě“. Její postel je zakrytá plachtou koutnicí. Porodní babička tu hostí sousedky, které přinesly matce slepičí polévku a s otcem se domlouvají na přípravě křtin.

V zadní části síně přímo pod komínem se nachází malé ohniště, upravené jako krb. Síň i přilehlá světlá komora byly původně také roubené, ale někdy v 19. století byly vyzděny z nepálených cihel vepřovic. V obou místnostech je nábytek a předměty ze starých venkovských domácností většinou z poloviny 19. století.

Čtěte také: Stará Boleslav: Velitelské Stanoviště

Hliněné nádobí a drobný kuchyňský inventář měla hospodyně po ruce, když v síni vařila na otevřeném ohni. Komora sloužila k ukládání zásob, peřin a oblečení, spávala tu i odrostlejší děvčata. Klec na tvarůžky a žebříček na chleba se kvůli myším věšely až pod strop.

Chlév na ustájení hovězího dobytka s původním kamenným žlabem je přístupný jen ze zápraží. Roh zabírá dřevěná palanda, na které spával čeledín, v dolní části býval prasečí chlívek.

Do inventáře chléva patřily dížky na mléko, na krmení, na vodu, přidávací koše, stolice na řezání slámy, různá koryta, vidle a košťata.

Špýchar z Mcely

Špýchar, který nyní slouží jako pokladna, byl do skanzenu přenesen z obce Mcely a spolu s přístřešky, rumpálovou studnou a suchým záchodem volně dotváří hospodářské zázemí chalupy z Chvalovic.

Různě velké kůlny, a tak zvané podsvisle s pultovou střechou, nechyběly v žádné polabské usedlosti. Pod jedním takovým je vystaven soubor tradičního zemědělského nářadí převážně z druhé poloviny 19. století.

Od přístřešku je pěkně vidět celou chalupu z Chvalovic s bohatě skládanou lomenicí. Ta výrazně předstupuje před průčelní stěnu a ve vrcholu je ukončená kuželovitým kabřincem s makovičkou. Dům byl omazán hliněnou mazanicí, tak zvaně „v kožichu“, aby se podobal zděným statkům.

Původně měl doškovou krytinu, dávno nahrazenou pálenými taškami. Ve skanzenu byla z estetických důvodů zvolena střecha šindelová. Zajímavým prvkem střechy jsou dřevěné dlabané žlaby.

Památník obětem I. světové války a milník

Projdete-li kolem předzahrádky s ukázkami starých druhů květin máte před sebou drobnou památku, která stojí na svém původním místě od roku 1919. Je to památník obětí první světové války v podobě kamenné mohyly. Na pamětní desce jsou vyryta jména všech místních občanů, kteří padli v letech 1914-1918.

Pomník dala obec postavit obec na tehdy volném prostranství před kostelem a vysadila za ním „lípu svobody“. Ve skanzenu tato drobná památka zastupuje téměř na sto podobných pomníčků, odhalených po první světové válce skoro ve všech obcích na Nymbursku.

U plotu stojí téměř tři metry vysoký kónický pískovcový sloup s malou kamennou stříškou. Je to milník neboli rozcestník, který původně stával na křižovatce dvou důležitých formanských cest nedaleko odsud u Nehvizdek.

Milníky dostaly název podle toho, že bývaly od sebe vzdáleny jednu rakouskou míli, což je něco přes sedm a půl kilometru. Vzdálenost v mílích, na nich uvedená, se počítala od větších měst, zde to bylo od Prahy. Milník ve skanzenu připomíná jednotné značení cest a vzdáleností, zaváděné v celé zemi v průběhu 18. století, hlavně za vlády Marie Terezie a Josefa II.

Včelařská expozice

Různé medonosné rostliny provázejí skupinu úlů mezi chalupami z Chvalovic a Draha. Exteriérová včelařská expozice doplňuje stálou výstavu rolnického včelařství, umístěnou do špýcharu z Vlkavy.

Jsou v ní kopie dvou vyřezávaných úlů z Kláštera u Mnichova Hradiště, špalkové úly i nejběžnější a nejstarší kláty, vydlabané z kmenu nebo pařezu a také novější špalkový úl ze čtyřicátých let minulého století, uvnitř už účelně vybavený. Dřevěný včelín byl postaven podle dnes už neexistujícího originálu z Pátku u Poděbrad.

Obsahuje staré dřevěné i slaměné úly z 19. století. Mimo jsou rozestavěny mladší úly, hlavně tak zvané budečáky.

Chalupa z Draho

Tato chalupa patří k prvním větším objektům přeneseným do skanzenu a podle datování, objeveného při rozebírání na stropnici nad vchodem, také k nejstarším. Byla postavena v roce 1766 v malé osadě Draho u Nymburka, a protože v době založení stavby se sruby ještě neomítaly „do kožichu“, byla i ve skanzenu ponechána bez omítky.

Reprezentuje zde zajímavý přechodný typ mezi nejběžnější jednotraktovou chalupou, jakou je sousední chalupa z Chvalovic a stavebně složitějším polabským statkem. Síň v této chalupě je poměrně prostorná, průchozí a dá se z ní vejít do světnice hospodáře, do výměnku a také do zadní tmavé špýcharové komory.

Nejzajímavější je v ní poměrně velké topeniště pod klenutým komínem, odkud se také nakládalo do velké pece na 12 bochníků, umístěné v pravém rohu světnice. Vybavení světnice nábytkem a způsob jeho rozmístění je asi o padesát let mladší než v první chalupě.

Takto se bydlelo na polabském venkově od konce 19. století prakticky až do poloviny minulého století, do doby kolektivizace. Ze světnice se stala obytná kuchyň se železným sporákem, přistavěným k peci. V takové tradiční kuchyni z přelomu 19. a 20. století.

Stálá výstava „Z kuchyně našich prababiček“ v bývalém výměnku dává nahlédnout do jídelníčku našich předků, v němž se vařilo především z toho, co dalo hospodářství, co se urodilo na polích a v zahradách. Recepty na jednoduchá jídla po generace předávaly matky svým dcerám.

Zvláštní místo v lidovém jídelníčku měl domácí chléb, který býval po staletí vždy základem venkovské stravy. Vše kolem jeho přípravy, pečení a ukládání je názorně předvedeno jak na panelech v síni, tak i při pohledu do spížní komory. Proto je tu vedle zásob a běžného mladšího inventáře v popředí velká díž s kopistí, tj.

Ve špýcharové komoře s vchodem ze zápraží, je výstavka „Koření v kuchyni našich prababiček“, doplněná venku malou zahrádkou. Jsou v ní předvedeny všechny druhy koření, které si hospodyně pěstovaly pro potřeby svých domácností a pak také všechny druhy cizokrajného koření, kupovaného ve městě na trzích. To se zde používalo hlavně při přípravě svátečních pokrmů.

Za špýcharovou komorou, která se tu jen vzácně vyskytovala pod jednou střechou s obydlím, je chlév. Protože se v Drahu u chalupy původní chlév z nepálených cihel nedochoval, musel tu být podle dochované dokumentace rekonstruován i s přilehlou kůlnou pod valbovou střechou. Nový prostor byl využit pro stálou výstavu o zpracování mléka v polabských domácnostech.

Kromě dojaček, rozmanitých nádob na mléko a smetanu, krajáčů a bandasek je tu velká kolekce máselnic od nejjednodušších tluček až po moderní odstředivky a pěkně zdobené dřevěné formy na máslo. Nechybí tu ani různé lisy na tvaroh zvané šráčky a další předměty, používané k získávání tvarohu a výrobě domácího sýra.

Skruž a špýchar z Vlkavy

U chléva je pískovcová skruž, datovaná rokem 1824 a zajímavá tím, že byla zhotovena vcelku. Původně patřila ke studni na dvoře velkého statku v nedalekém Mochově a do skanzenu byla věnována jako jeden z prvních exponátů už v roce 1967.

Další špýchar z konce 18. století pochází z Vlkavy, obce ležící hned za hranicemi Nymburska. Do skanzenu byl přenesen už v roce 1968 se záměrem využít jeho interiéru ke krátkodobým národopisným výstavkám.

Drobná přízemní stavba s pavláčkou, roubená většinou z borových trámů, vyspárovaných mazanicí, má sedlovou střechu a bedněné štíty. Střecha je jako jediná v celém skanzenu ukázkově pokryta došky ze žitné slámy, nejběžnější krytinou na polabském venkově.

Špýchar sloužil především k ukládání potravin - do horní velké a suché prostory se dávalo obilí a zemědělské plodiny, vyžadující uskladnění v suchu, do chladného kamenného sklípku pod ní se ukládalo mléko a další potraviny, vyžadující chladno.

Zatímco v menší špýcharové komoře je uloženo drobnější zemědělské nářadí, různé zásobnice, a hlavně velká nožní stoupa na jáhly (zařízení k jejich drcení a rozmělňování), horní a větší špýcharová komora byla využita pro stálou výstavu o historii rolnického včelařství na Nymbursku.

Základem je několik starých typů medometů, dýmáků a všelijaké včelařské a voskářské pomůcky. Ve výstavě se nachází i několik pozoruhodných vynálezů, které pocházejí z pozůstalosti poděbradského propagátora včelařství Františka Hesse, staré fotografie včelínů z Nymburska a pěkný pozorovací úl poděbradského včelařského spolku.

Sušárna ovoce z Břístve a zvonička z Kozovaz

U vlkavského špýcharu se nachází jedna z posledních funkčních sušáren ovoce, která stávala na zahradě největšího statku v Břístvi u Rožďalovic. Do skanzenu byla přenesena hned v jeho začátcích v roce 1967.

Tato malá roubená stavbička, pravděpodobně z druhé poloviny 19. století, se skládá z krbového topeniště pod komínem a z větší uzavřené prostory s výhřevným tělesem ze šamotových cihel. Celý ostatní prostor je vyplněn dřevěnými regály, na které se kladly lísky s ovocem.

Pomalé sušení ovoce v utěsněném prostoru, kde se denně přitápělo, trvalo až čtrnáct dnů. Pod síňkou v průčelí sušárny se nejen připravovalo ovoce na sušení, ale také se tu vařila povidla v kotli nad otevřeném ohněm. V sušárně jsou kromě lísek a kotlů uložena i velká míchadla na povidla zvaná „vašky“.

Sloupová zvonička z přelomu 18. a 19. století stávala původně v nedalekých Kozovazech a v roce 1967 musela ustoupit právě rozšiřované komunikaci. Pro svůj zajímavý tvar zvaný dvoják byla dokonce památkově chráněna.

Pod kuželovou stříškou je břevno pro zvonek, ale ten byl ze zvoničky sejmut a je uložen ve „staročeské chalupě. Zvláštní na zvoničce je poměrně mohutná kruhová podezdívka se stupínkem, vyzděná z místního lomového kamene. Do blízkosti „staročeské chalupy“ byla přenesena už proto, že tu kdysi podobná stará zvonička stávala.

Studna z Nymburka a holubník z Opolánek

Stejně jako zaniklá zvonička, která už v roce 1895 dotvářela areál „staročeské chalupy“, byla nahrazena podobným typem, tak i v místech staré rumpálové studny, dávno zrušené a zasypané, se ještě před otevřením skanzenu v roce 1967 objevila podobná studna.

Tato je asi z počátku 19. století a pochází z Nymburka, ze dvora Brzorádova domu (Nymburk, č. p. 243), památného pobytem Boženy Němcové v letech 1848 až 1849.

tags: #stará #architektura #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Informační systémy skládky Čermná
• Environmentální faktory a autismus
• Hlíva ústřičná a kompost: Návod
• Problémy a výzvy obnovitelných zdrojů
• Praktické odpadkové koše