Státní správa myslivosti a ochrany přírody: legislativa

Stále dokola viníme ze současného stavu poměrů v myslivosti nedostatky v legislativě. Určitě lze stávající zákon přehodnotit, upravit, doplnit a vymyslet nová ustanovení. Stejně však budou rozhodující smysl a cíle, které zákon sleduje. Tedy poslání zákonné normy.

Čteme nářky a stesky v mysliveckých i lesnických periodikách. Pravdou však je, že sebedokonalejší zákony nic neznamenají a nepřinesou, pokud chybí vůle v praxi se jimi řídit a využívat je ve správném smyslu a k naplnění cílů moderního mysliveckého hospodaření a hospodaření souvisejících oborů (zemědělství, lesnictví). V neposlední řadě musí nad tím vším stát rozumné zájmy ochrany přírody.

Střetávání zájmů jednotlivců a společenských skupin nesporně patří ke svobodě projevu a demokracii. Nelze si však myslet a předpokládat, že dojdeme k nějakému optimálnímu řešení pro všechny zainteresované subjekty. Díl odpovědnosti nesou všichni zainteresovaní při uplatňování cílů a smyslu myslivecké legislativy.

Rozhodující úlohu musí vždy sehrát orgány státní správy jako nositelé výše uvedeného společenského zájmu. Samozřejmě orgány uvádějící v zásadních ustanoveních zákon v život nesou odpovědnost za stav v myslivosti vyšší. Alibismus orgánů státní správy spočívající v odvolávání se na povinnosti držitelů a uživatelů honiteb neobstojí. Pokud by tomu tak bylo, nemohl by nastat výrazný nesoulad mezi stavem přírodního prostředí (hlavně lesního) a počtem spárkaté zvěře.

V době vysokých stavů zvěře drobné a nízkých stavů zvěře spárkaté v běžných převládajících honitbách, kdy nedocházelo k vážným střetům a zásahům do vlastnických práv, nebyly zásahy státní správy myslivosti, lesního hospodářství a ochrany přírody až tak nutné. Se změnou hospodaření především na zemědělských pozemcích ve prospěch „vysokých plodin“ vyhovujících zvěři spárkaté, došlo k podstatným změnám v chovaných druzích zvěře v honitbách.

Čtěte také: Environmentální studia - témata ke státnicím

V podmínkách současné kulturní krajiny naprosto nelze předpokládat prosperitu zvěře drobné a na druhou stranu se potýkáme s vyšším početním stavem zvěře spárkaté, čemuž nahrává velikost obhospodařovaných zemědělských ploch a zatajování skutečných stavů spárkaté zvěře v mysliveckém plánování. Právě při hospodaření se spárkatou zvěří nejvíce selhává ochota k jakýmkoliv změnám a nedůslednost v myslivecké činnosti.

Chov zvěře byl a je prioritou a základní mysliveckou činností. S touto činností jsou spojeny všechny ostatní, dá se říci, navazující úseky myslivosti. Názory, že se nedá správně hospodařit se spárkatou zvěří, svědčí především o neochotě přizpůsobit stavy spárkaté zvěře možnostem přírodního prostředí.

Tvrzení, že současný způsob mysliveckého plánování je nedokonalý, je pouze výmluva k tomu, aby se nemusely řešit zásadní problémy ve vztahu výkon práva myslivosti a vlastnictví honebních pozemků. Právě změna myšlení a postojů může přinést potřebné zkvalitnění našeho mysliveckého hospodaření a nemalou roli v tom musí sehrát i myslivecká organizace ve výchově a působení na své členy.

Současné myšlení myslivců je ovlivněno fenoménem výskytu značného množství černé zvěře prakticky v honitbách všech výškových pásem a nenaplněnými kmenovými stavy zvěře drobné. V době dostatku drobné zvěře probíhala péče o tuto zvěř a její lov zcela v jiném duchu než jsme svědky v současném provozu myslivosti.

Dříve bylo zcela nepřijatelné samostatně si přivlastňovat výsledky myslivecké činnosti v podobě zvěřiny z ulovené zvěře. Ulovená zvěř i v současnosti patří uživateli honitby, ale přiznejme si, že není vzácností v honitbách stav, kdy si lovec ulovený kus černé zvěře ponechává. K čemu to vede, víme a je jasné…. „můj posed, moje kazatelna a moje hromada krmení“.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje a státní podpora v ČR

Dodržování mysliveckých tradic a etiky, kterými se rádi oháníme a zaštiťujeme, pak vyznívá ve světle výše uvedeném zcela jinak.

Legislativa v myslivosti a ochraně přírody

Jedinečná a neopakovatelná historie české myslivosti nás pozitivně motivuje k citlivému zachovávání jejích staletých tradic a zároveň nás směruje k optimálnímu soužití s přírodou a využívání jejího bohatství. Myslivost není jen přivlastňování si zvěře, zvěřiny a trofejí, jak se mylně domnívají její oponenti, jedná se především o cílevědomou péči o zvěř a krajinu, ve které se nachází.

Tato péče není uskutečnitelná bez spolupráce zemědělců, lesníků, vlastníků honebních pozemků a myslivců samotných. Historie myslivosti je tisíciletá a přístup ke zvěři, péči o ní včetně výkonu práva myslivosti se v průběhu let musel zákonitě změnit. Poválečná legislativa vycházela z celospolečenské situace a myslivost byla dlouhou dobu řízena podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti.

Tento zákon nerespektoval novou demokratickou situaci po roce 1989 a to včetně práv a povinností vlastníků pozemků, posunu legislativy ochrany přírody a dalších změn v nové historii České republiky. Jak všichni víme, budoucnost se odvíjí od minulosti, a to ať chceme či ne, skutečnosti, které se udály, nemůže jen tak popřít.

Ministerstvo zemědělství od roku 1990 obtížně hledalo konsenzus mezi zájmy vlastníků honebních pozemků, zemědělci, ochránci přírody a myslivci. Po dlouhém a neúspěšném hledání včetně vytvoření první porevoluční koncepce myslivosti v roce 1991 se v Poslanecké sněmovně PČR začala projednávat poslanecká iniciativa Ing. Jaroslava Palase a dalších. Tato iniciativa byla vzata za základ budoucího zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

Čtěte také: Význam a cíle ochrany přírody

Na textu tohoto zákona naplno spolupracovali všichni výše jmenovaní, všichni zúčastnění mohli vznášet připomínky a doplňky, měli dostatek prostoru na vyjádření svých představ a možnost navrhovat formulace jednotlivých částí zákona. V žádném případě nebyli z projednávání vyloučeni ani vlastníci honebních pozemků, ani jejich nájemci. Lze odpovědně říci, že nový zákon o myslivosti vznikl z konsensuálního jednání celé Poslanecké sněmovny.

Po dvou letech vznikl na Ministerstvu zemědělství odbor rybářství, myslivosti a včelařství, kterého jsem se stal ředitelem. Za toto období se podařilo dopracovat a schválit navazující prováděcí právní předpisy k zákonu o myslivosti. Na základě platné legislativy se podařilo vytvořit 5740 honiteb, a to jak vlastních, tak společenstevních. Vytvoření těchto honiteb předcházelo více než 7000 správních rozhodnutí na všech úrovních státní správy.

Česká republika jako právoplatný člen Evropské unie musí také respektovat evropské právní normy a předpisy. V rámci evropské legislativy bylo například nutné aproximovat veterinární legislativu, což se podařilo novelou veterinárního zákona č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích předpisů (vyhlášek), kterým byl povolen zatím jen částečný přímý prodej zvěřiny.

Byly tím splněny podmínky k nastartování systému školení proškolených osob - prohlížitelů zvěřiny, kterých je v současné době více než 3000. Organizací tohoto školení byla pověřena Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. Nelze opomenout problematiku přemnožení černé zvěře a podporu státní správy při řešení tohoto stavu.

Odbor aktivně spolupracoval na odborných seminářích a jednáních, a to nejen v ČR, ale i mimo ní. Podařilo se zřídit Ústřední hodnotitelskou komisi trofejí, jejíž členové působí ve všech krajích republiky a podvakrát se účastnili hodnocení na mezinárodní výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem.

Přístup státní správy myslivosti je striktně limitován zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, tedy nezbytných novel, na kterých se státní správa intenzivně podílela. Státní správa rovněž musela vytvořit pět prováděcích právních předpisů k tomuto zákonu. Všechny tyto dokumenty prošly širokou odbornou diskuzí.

Důležité body pro zlepšení myslivosti

• Navázat na minulé kroky, které pozvedly českou myslivost.
• Být připraven na konstruktivní a tvůrčí diskusi o všech palčivých tématech.
• Znát názory všech zainteresovaných a nalézat kompromisní řešení tak, jako v roce 2000 při tvorbě zákona.
• Uklidnit držitele a uživatele honiteb a ujistit je o právních jistotách navazujících na jejich úsilí při schvalování honiteb.
• Otevřít diskusi nad novelou vyhlášky 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě a nebránit se věcné debatě o koncepci myslivosti.

Základní povinnosti uživatele honitby

• Zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře.
• Provádět po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků potřebná opatření.
• Provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat.
• Navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení jedné myslivecké stráže pro každých započatých 500 ha honitby.

Ochrana přírody a krajiny

Opatřením k vytváření systému ekologické stability se rozumí návrh a realizace dílčích či jednoduchých doplnění systému ekologické stability, zejména místního, které vzhledem k nenáročným technickým, ekonomickým, organizačním a majetkoprávním podmínkám nevyžaduje předchozí zpracování plánu či projektu podle § 4 a 5 (např.

Stráž přírody zajišťuje strážní, kontrolní, informační, výchovné, případně odborné činnosti v rámci území v působnosti orgánu ochrany přírody, který ji jmenoval (případně části tohoto území). Orgán ochrany přírody jmenuje pro území ve své působnosti, z vlastního podnětu, či na návrh organizační jednotky občanského sdružení, splňující podmínky dle § 70 odst.

tags: #statni #sprava #myslivosti #a #ochrany #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Rizika plastových obalů
• Vyhláška o spalování odpadů
• Škody způsobené chovem krav
• Vývoj společenstva
• Školy v Jablonném a ekologie