Světová biodiverzita žab: Ohrožení a nové objevy

Biodiverzita, tedy pestrost a rozmanitost přírody, je pro život naprosto zásadní. Přesto se biologická rozmanitost každý rok rapidně snižuje, a to až o 2000 druhů. Obojživelníci celosvětově vymírají, ba dokonce se jedná o největší systematickou skupinu, kterou vymírání v současné době postihuje.

Světový den žab je každoroční oslava, která připadá na 20. března, kdy se po celém světě konají různé exkurze, pozorování, besedy a další akce s cílem upozornit na jejich ohrožení, chránit tyto obojživelníky a poskytnout jim bezpečnější prostředí k přežití. Světový den žab se slaví od roku 2009 a je zaměřen na ochranu žab před vyhynutím.

Žáby jsou rozšířeny od tropů až po subarktické oblasti, s nejvyšší koncentrací biodiverzity v tropických deštných pralesích. Největší druh žáby je veleskokan goliáš, který dorůstá délky 30 cm a váhy 3 kg, zatímco nejmenší druh je Paedophryne amauensis s délkou 7 mm. V posledním desetiletí však vyhynulo asi 170 druhů žab kvůli lidské činnosti a plísňovým infekcím. Třetina světových druhů žab je kriticky ohrožena a od 80. let minulého století přibližně 120 druhů vyhynulo.

Na jejich ochranu proto Český svaz ochránců přírody již mnoho let organizuje tzv. V centrální evidence je více než 500 silničních úseků, na kterých každoročně hynou žáby pod koly aut. Tyto zábrany buď zvířata navedou na bezpečnější trasu anebo jsou doplněny zakopanými nádobami, do kterých žáby a čolci spadnou. Přestože většinu těchto prací realizují dobrovolníci, náklady na materiální zabezpečení, dopravu atd. přesahují částku 200 000 Kč.

„Český svaz ochránců přírody je naším dlouhodobým partnerem. Spolu s nimi vykupujeme a obnovujeme mokřady po celé republice. K těmto významným aktivitám letos již podruhé Veolia podpořila i přímou ochranu ohrožených mokřadních živočichů. Podle předběžných zpráv z jednotlivých lokalit se podařilo v loňském roce přes riziková místa dostat více než 10 tisíc žab.

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Příčin tohoto poklesu je vícero, každá z nich však znamená citelný zásah do početnosti žab. Pravděpodobně tou největší příčinou drastického úbytku žab jsou sucha z poslední dekády, kdy zimy beze sněhu znamenají jarní nedostatek vláhy nejen pro strádající lesy, ale také pro organismy životně závislé na vodě, mezi něž obojživelníci patří. A pokud už nějakou kaluž či tůňku najdou, často se stává, že dřív, než se z vajíček vylíhnou pulci či vývojově vyspějí v žabku, voda z tůně vlivem horka a nedostatku srážek zmizí.

Také zprůmyslněné velkoplošné zemědělství se fatálně podepisuje na absenci žab v otevřené krajině. Bývají-li často připomínány ztráty způsobené automobilovou dopravou, není to nic v porovnání s úhynem žab vlivem polních prací. Pojezdy těžké mechanizace, tj. práce pluhů, podmítačů, válců či postřikovačů likvidují vše živé, od nežádoucích hrabošů, přes ptačí hnízda, mláďata zajíců, srn, až po nenápadné žáby.

Dalším, nikoliv však nepodstatným činitelem na úbytek žab, je predační tlak. Sovy, podobně jako dravci, loví často hraboše, myšice, rejsky, krtky či ptáky, ale žábou nepohrdnou. Pro hojné brodivé, tj. volavky a čápy, to platí násobně více. Prase divoké svým jemným čichem odhalí jejich přítomnost a nelení odházet až několikery kolečka hlíny a kamení, aby se dostalo k bílkovinnému soustu. Mělké jámy jsou potom trvalou připomínkou práce výkonného prasečího ryje a nekonečného apetitu. Vyrývaní lesní hlodavci mají jakousi šanci utéct, strnulé žáby jsou ale snadnou kořistí.

Často přehlížené žáby jsou jen jedním z mnoha příkladů, jak změny necitlivého hospodaření v krajině, ale i ne/hospodaření s hojnými predátory, dokumentují silně narušenou rovnováhu v naší přírodě, se kterou nejsou slabší a zranitelné druhy schopny se vypořádat. Záleží proto jen a jen na úřadech ochrany přírody, jak situaci vyhodnotí a jaká opatření přijmou. Spoléhat se zde toliko na přírodní mechanismy, či jakýsi zázračný obrat, je naivní, alibistické, neprofesionální, škodlivé!

Nové objevy žab

Českým vědcům v čele s Václavem Gvoždíkem z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Národního muzea se v horských mlžných lesích subsaharské Afriky podařilo objevit dva nové druhy miniaturních žab - afroskokanů (rod Phrynobatrachus). Tito obojživelníci o velikosti do 2 cm žijí v oblastech okolo 2 000 metrů nad mořem a patří k druhům na pokraji vyhynutí.

Čtěte také: Ekologické značení a GEN

Kamerunské hory, kde vědci nové dva druhy afroskokanů nalezli, se rozkládají mezi západní a střední Afrikou na pomezí Kamerunu a Nigérie a vyznačují se významným množstvím endemických, tj. jinde se nevyskytujících druhů.

„Miniaturní velikost nově popsaných žab a malý areál jejich výskytu v odlehlých afrických horách byly hlavními příčinami, proč zůstaly žáby tak dlouho přehlížené. Rovněž najít je v jejich biotopu, husté nízké vegetaci kolem horských potoků, nebylo vůbec jednoduché. Člověk sice slyší jejich tiché kuňkání, ale najít ukryté žabky je náročné,“ dodává Václav Gvoždík, zabývající se dlouhodobě studiem obojživelníků a plazů.

Vědci žabkám navrhli latinský název Phrynobatrachus arcanus - v češtině afroskokan tajemný. Druhý objevený druh afroskokana se jmenuje Phrynobatrachus mbabo - afroskokan Mbabo, neboť pochází z hory Tchabal Mbabo. Popsán byl jen díky muzejnímu materiálu ze zoologických sbírek přírodovědeckého muzea v německém Bonnu.

Oba nově popsané druhy patří podle vědců mezi kriticky ohrožené. Jejich populace ohrožuje nebezpečná chytridiomykóza, houbové onemocnění kůže, které bylo v Kamerunských horách v posledních letech zjištěno. Výzkum v mlžných horách nebývá jednoduchý. V roce 2008 bylo toto onemocnění poprvé detekováno i v České republice, kde ale zatím naštěstí nepůsobí výraznější problémy.

Malá žabka, velký objev. I tak se dají popsat závěry výzkumu, kterému se v uplynulých letech věnovali vědci v brazilských pralesech. Při výzkumu tamních druhů jedovatých oranžových žab totiž objevili jeden dosud neznámý. Nový druh vědci nazvali Brachycephalus rotenbergae. Obohatil rodinu minimálně šestatřiceti již známých druhů ropušenek z Brazílie. Žábu odborný tým popsal v odborném časopisu PLOS One.

Čtěte také: Emise z Londýna

Oranžová stvoření jsou velmi malá, dokonce menší než ostatní žáby z dané čeledi. Na části lebky mají rovněž neobvyklé černé tečky a podle všeho neslyší volání svého druhu. Nemají totiž na to dostatečně vyvinutý sluch. „Jsou také jedovaté, ale pro člověka představují jen malou hrozbu. Navíc jsou fluorescentní," poznamenal pro CNN Nunes. To, proč tyto žáby světélkují, vědci zatím nevědí. A neví ani to, kolik jich v přírodě žije.

Odhalení nového druhu žáby je významným objevem. Brazilská oblast Atlantického lesa, kde se nový druh vyskytuje, je totiž ohrožená odlesňováním. A popisování nových druhů pomáhá ve snahách o zachování biodiverzity. Podle vyjádření Nunese pro server New Scientist zatím žáby druhu Brachycephalus rotenbergae žijí v relativně chráněné oblasti.

Houbové onemocnění a naděje na přežití

Oba druhy žabek patří podle odborníků mezi kriticky ohrožené. Nebezpečí pro ně představuje například houbové onemocnění kůže - chytridiomykóza, které bylo v Kamerunských horách zjištěno v posledních letech. Žáby, které nepochopitelně nepodlehly houbovému onemocnění, se mohou stát zdrojem poznání, jak s houbou bojovat.

O houbovém onemocnění celosvětově decimující populace obojživelníků jsme už psali. Obojživelníci jsou ohroženi zejména změnou jejich přirozených ekosystémů a v poslední době se k decimaci stavů žab přidala chytridiomykoza - globálně rozšířené houbové onemocnění. Vědci objevili populaci žab, kterou houba nevyhubila, ačkoliv k tomu měla ideální podmínky. Houba druhu Batrachochytrium dendrobatidis totiž celosvětově ohrožuje 350 druhů obojživelníků, přičemž dalších 35 druhů už vyhubila.

Žába, jejíž populace čítá (zatím objevených) 5 jedinců, totiž může poskytnout odpověď, jak je její přežití možné. „Mohlo by se stát, že tato malá populace má imunitu nebo genetickou rezistenci,“ doufá Moore. Ve hře mohou být i další environmentální faktory, jako nezvyklé teplo mající vliv na mikroklima daného ekosystému.

tags: #světová #biodiverzita #žab

Oblíbené příspěvky:

• Výsevní Substrát: Složení
• Emise a Česká republika
• Výběr tříkolky do přírody
• Co obnáší STK a emise?
• Parazitární infekce ptáků a jejich ekologie