Rys ostrovid: Život ve volné přírodě

Téměř před půl stoletím se mezi ochránci přírody v Bavorsku a u nás začala rodit myšlenka návratu rysa ostrovida do šumavské přírody. V atmosféře úvah a složitých diskuzí o zřízení národních parků na obou stranách hranice se zformovala skupina profesionálních i amatérských ochranářů, jejichž snahou bylo, aby se do šumavské přírody vrátili vzácné či vymizelé druhy zvířat, mezi nimi i rys ostrovid.

Ten se do přírody na česko-bavorském pomezí postupně vracel již od poloviny 20. století, ale dokladovaná pozorování ukazovala spíše na ojedinělý výskyt. Z pohledu dnešní ochrany přírody je činnost tehdejší aktivní skupiny ochranářů zcela mimořádná a dodnes nedoceněná. Pojďme si společně připomenout tuto historii a alespoň symbolicky poděkovat tehdejším aktérům, díky kterým máme dnes na česko-bavorsko-rakouském pomezí naši největší populaci rysa.

Po staletích systematického pronásledování a vymizení velkých šelem z většiny evropských zemí přinesla druhá polovina 20. století změnu celospolečenského vnímání těchto zvířat a přístupu k nim. Legislativní ochrana rysa, vlka i medvěda společně se změnami v krajině způsobila, že se velké šelmy samy začaly vracet do areálů svého původního výskytu. Proto byla v 70. letech 20. století v několika zemích střední, východní i západní Evropy zahájena reintrodukce rysa ostrovida.

Průkopníkem se v roce 1970 stalo Bavorsko, následně se tuto šelmu do přírody pokusili vrátit také ve Švýcarsku, Slovinsku, Itálii, Rakousku, Francii a u nás na Šumavě. Východiskem měla být právě reintrodukce slovenských rysů do různých koutů Evropy. Vypouštění rysové pocházeli ze slovenských pohoří, kde zůstala zachovaná stabilní populace velkých šelem. Klíčovou roli sehrála právě ZOO v Ostravě, kde zprvu probíhala potřebná veterinární vyšetření a karanténa. Odtud zvířata putovala do míst reintrodukce.

Vypuštění vzácné šelmy do volné přírody tehdy zřejmě nebylo legislativně ukotvené a pamětníci i současní bavorští zoologové jej dodnes vnímají jako nelegální akci. Ačkoliv od této historie uběhlo již více než 40 let, nikdo z dnes žijících pamětníků nechce otevřeně hovořit o přesnějších detailech: původu vypuštěných rysů, poměru pohlaví či místu a datu vypuštění. Jediná dostupná evidence o bavorské reintrodukci pochází od Ludvíka Kunce z ostravské zoologické zahrady, která do Bavorska dodala tři zvířata.

Čtěte také: Lamacentrum a skřítci: Zajímavosti

První samec byl společně se samicí (Blesk a Kora) odeslán v říjnu 1970, druhý samec (Varjak) v lednu 1972. První vypouštění se údajně odehrálo 18. 11. Na dotaz, odkud mohla být další vypuštěná zvířata a zda mohla pocházet z chovu v zoologických zahradách, odpovídá Ulrich Wotschikowsky: „Ano, zaznamenali jsme případ, kdy se jeden vypuštěný rys, mladé zvíře, pohyboval a schovával v okolí obůrky. Zřejmě nebyl navyklý si ulovit vlastní kořist.

V roce 1974 již byla v Bavorském lese několikrát pozorována i mláďata. V následujících letech byl počet odhadován na 12 jedinců. Oplocení státní hranice zjevně nepředstavovalo pro rysy žádnou překážku v pohybu, naopak jim opuštěná krajina pohraničního pásma nabízela velmi příhodné podmínky. Již devět dní po vypuštění prvního páru rysů v Bavorsku byl jeden exemplář pozorován v blízkosti tábořiště Annín západně od Sušice.

Na utajenou historii z Bavorského lesa navázala další fáze snah o návrat rysa do šumavské krajiny - Projekt LYNX. Tentokrát se děj odehrává na naší straně pohoří. Tehdejší iniciátoři, především Eliška Nováková z Ústavu krajinné ekologie Akademie věd (ČSAV), zapálený a inspirativní šumavský ochranář Ladislav Vodák, František Urban a Pavel Trpák ze státní ochrany přírody, se poučili z nedostatků předchozích reintrodukcí a projekt byl pečlivě připraven a projednán.

Eliška Nováková byla také jednou z autorek expertní studie s názvem „K možnosti reintrodukce rysa do chráněné krajinné oblasti Šumava", která poskytovala odborný rámec pro Projekt Lynx. Předpokladem, který se úspěšně splnil, bylo, že se zvířata postupně vypouštěná ve více odlehlých lokalitách propojí a vznikne tak spojitá populace rysa podél česko-bavorské hranice. Jedním z nejzajímavějších aspektů celé akce bylo množství zapojených osobností a institucí, kteří se za celou akci postavili, prosazovali ji na politické i místní úrovni a podíleli se na samotném vypouštění.

Za pozornost stojí zejména zájem tehdejšího vedení vojenských lesů a státních lesů, kteří se na přípravě a realizaci vypouštění aktivně podíleli. Samotnému vypouštění předcházela poměrně rozsáhlá osvětová kampaň zdůrazňující význam rysa ostrovida v našich lesích a jeho ochranu. Vydány byly instrukční listy „Metodika průzkumu rysa ostrovida na Šumavě“, osvětové letáčky a plakáty „Zachovejme ohroženou zvířenu Šumavy, Šumavská zvířena - vyhynulá, zvláště ohrožená a ohrožená“ a samolepky se symbolem celé akce - rysím kotětem, jejichž autorem byl Ludvík Kunc.

Čtěte také: Třídění odpadu: Jak na to?

Také bylo vydáno leporelo s názvem „Šumavská rysátka“, uspořádána soutěž dětské kresby a pořádány přednášky pro zájmové organizace, zejména myslivce. Při sestavování historie návratu rysa na Šumavu nás zaujalo několik aspektů, o které bychom se s čtenáři Myslivosti rádi podělili. Pro českého zájemce o studium historických materiálů bylo až udivující, jak komplikované bylo získat jakékoli informace o bavorském, téměř půl století starém dění.

Nechce se nám věřit, že by nikdo z dnešních pamětníků neměl založené staré fotografie nebo bližší podrobnosti. Ostatně ani u nás nebylo hledání jednoduché. Jako největší problém se ukázalo dohledat dokumentaci v archivech institucí, které se na akci přímo podílely. Doboví pamětníci a dnešní odborníci se shodují, že vypouštění rysa na české straně Šumavy patřilo k tehdy nejpropracovanějším pokusům o návrat této šelmy do volné přírody.

Dnes již pravděpodobně nezjistíme, jak přesně to bylo s informovaností a zapojením myslivecké veřejnosti, mnohé napoví reakce v dobovém tisku. Rozhodně ale nelze souhlasit s častým názorem, že myslivost byla v celé akci záměrně opomenuta. Z podnětu Vojenských lesů a statků v Sušici byla v roce 1991 svolána schůzka k řešení problematiky rysa ostrovida na Šumavě za účasti ČMS Praha, Klatovy, Prachatice a Český Krumlov.

Na základě tohoto jednání požádalo Ministerstvo životního prostředí v lednu 1992 Ústav krajinné ekologie v Českých Budějovicích o nestranné posouzení současného výskytu rysa na Šumavě. Pracovní skupina Ohrožená zvířena Šumavy, která se zasadila o vypuštění rysa do šumavské přírody, měla i další plány, jak posílit výskyt původních vzácných šumavských živočichů.

Nakonec sice rys převládl, ve spolupráci s tehdy vznikajícími základními organizacemi Českého svazu ochránců přírody ale probíhaly i další aktivity - snaha o ochranu vlčí smečky, která k nám v zimě 1976 přeběhla z Bavorska, střežení jediného hnízda orla křiklavého, vybudování umělých hnízd pro sokola stěhovavého, budování umělých dutin pro puštíka bělavého a ostatní vzácné sovy, vysazování krkavce, kočky divoké.

Čtěte také: Přecitlivělost k přírodě: Nový pohled

Autoři článku nyní připravují výstavu o historii návratu rysa ostrovida na Šumavu a do Pošumaví v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách. Uvítají proto další podněty, vzpomínky či historické materiály, které by jim pomohli doplnit historii vypouštění rysa na Šumavu.

Rys ostrovid: Charakteristika

Nevelký vzrůstem, avšak hbitý lovec a neúnavný cestovatel - tak lze stručně popsat rysa ostrovida - kočkovitou šelmu na vysokých nohách, s krátkým, jakoby uťatým ocasem a skvrnitým kožichem. Rys byl u nás po dvě staletí velmi vzácným zvířetem, které se jen zřídka zatoulalo ze Slovenska do moravských hor, zejména Beskyd a případně Jeseníků. Naše původní populace rysů nepřežila polovinu 19. století.

Rys ostrovid jako největší evropská divoká kočka dorůstá délky 1 m a hmotnosti až 36 kg. Zbarvení srsti má dost proměnlivé a zejména typické skvrnění bývá různě vyvinuto podle věku, pohlaví i ročního období. Zdržuje se v různých typech lesů od horských smrčin po listnaté a smíšené porosty, které má nejraději. Žije samotářsky, obě pohlaví se střetávají jen koncem zimy v krátkém období říje. Samci se v té době ozývají daleko slyšitelným protáhlým hlasem, který snad lze přirovnat k mňoukání. Kdybyste ho ale slyšeli v noci, budete ho nejspíš považovat za houkání nějaké sovy.

Rys má dokonalý sluch a zrak, kdežto čich u něj moc výkonný není. Proto kořist neslídí ani nehoní, nýbrž na ni číhá ze zálohy až do okamžiku, kdy se jí může zmocnit několikametrovým skokem a prokousnout jí šíji. Složení potravy se mění podle oblastí výskytu. U nás v jeho jídelníčku převažuje ze tří čtvrtin srnec, dále následuje jelen lesní, muflon a prase divoké, v místech, kde žijí kamzíci, nenechává rys ani je bez povšimnutí. Jako zajímavost dodejme, že rys často také loví lišku. Menší kořist sežere celou, k větší se několik dní vrací.

Rysí samice porodí po 10 týdnech březosti v houštině, pod vývratem nebo na skále obvykle 2-3 mláďata, o která se pečlivě stará. Stačí sebemenší náznak nebezpečí, aby je přenesla do jiného úkrytu. Koťatům se otevřou oči za 2-3 týdny po porodu, sají necelé 3 měsíce a plně dospívají po 2-3 letech života. I když už jsou samostatná, zdržují se až do další říje v blízkosti matky. Mohou se dožít věku 20-25 let.

Spíš než rysa samotného, který je neobyčejně plachý a ostražitý, narazíte v naší přírodě na nepřímé známky jeho výskytu. Zvláště v zimě na sněhu nelze přehlédnou typické zakulacené stopy bez otisku drápů, které mají v průměru až 8 cm. Často je lze spatřit na padlých kmenech či skalních římsách. Naproti tomu trus lze najít spíš výjimečně, neboť rys ho zahrabává do půdy, listí či do sněhu. Na zbytcích větší kořisti pak bývají patrné stopy rysího stisku na krku a ostrými drápy proříznutá kůže.

Výrazná změna situace nastala v 80. letech 20. století, kdy byly na Šumavě vysazeny bezmála dvě desítky rysů ze Slovenska. Projekt se vydařil, rysové se v nové vlasti plně zabydlili a začali se rozmnožovat. Zakrátko jim byla Šumava „malá“ a postupně osídlovali i další území. Dnes se rys může objevit prakticky kdekoliv, kde nalézá rozlehlejší lesní porosty a členitý terén. Seriózní odhady celkového počtu se pohybují mezi 70 až 100 jedinci.

Základní údaje

• Rys ostrovid (Lynx lynx)
• Kočkovitá šelma zbarvená rezavě šedě s černými skvrnami; na špičkách ušních boltců má černé štětičky.
• Délka těla 80 až 130 cm, výška v kohoutku 60 až 75 cm.
• Vyskytuje se v lesnatých oblastech, u nás zejména na Šumavě.
• Žije samotářsky, aktivní je hlavně v noci.
• Doupě mívá ve skalních dutinách, pod vývraty apod.
• Živí se zvířaty do velikosti srnce, na která číhá obvykle na vyvýšeném místě. Zmocňuje se jich skokem.
• Páření probíhá v lednu až březnu, samice po 70 až 74 dnech březosti vrhá 2 nebo 3 mláďata.
• Silně ohrožený, a tedy zákonem zvláště chráněný druh.

Historie a současnost výskytu rysa ostrovida v ČR

Součástí fauny České republiky byly historicky dva druhy kočkovitých šelem, kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx). Naše původní stálá populace kočky divoké byla vyhubena na přelomu 18. a 19. století. Osud rysa ostrovida by byl pravděpodobně podobný, avšak díky migraci jedinců ze sousedních zemí a díky dlouhodobým ochranářským aktivitám zůstala tato jedinečná šelma dodnes součástí naší přírody.

Původní populace rysa ostrovida u nás pravděpodobně obývala většinu území Čech, Moravy i Slezska. Rozšiřující se lidské osídlení krajiny však způsobilo ústup původní populace této šelmy. V 15. a 17. století rys vymizel z oblastí, které byly přetvořeny v kulturní krajinu (Polabí a hustě osídlená krajina středních Čech). Do 18. století se v lesnatějších vrchovinách, předhůřích a některých horách dochovaly rozdrobené místní populace. Zřejmě se však jedná o období let 1835-1894 (Fejklová 2002).

Opětovný výskyt rysa ostrovida v českých zemích byl zaznamenán až v 50. letech 20. století. Pravidelně byli pozorováni migrující jedinci v Moravskoslezských Beskydech, nepravidelně pak v dalších horských oblastech včetně Šumavy. Teprve na počátku 80. let, kdy na Slovensku vzrostla populace rysa v důsledku omezení jeho lovu, se zvýšil počet příchozích jedinců a následně se pak začala utvářet stálá rysí populace v Moravskoslezských Beskydech a Jeseníkách.

Dalším významným územím výskytu rysa ostrovida u nás je Pošumaví. Od 70. let 20. století, kdy bylo v Bavorském lese vypuštěno několik jedinců, se rys na Šumavě vyskytuje téměř nepřetržitě. Ke stabilizaci této populace přispěl v 80. letech projekt LYNX, zaměřený na posílení populace rysa v CHKO Šumava. V rámci tohoto projektu bylo vypuštěno 17-18 jedinců karpatského původu.

V současné době lze území obývaná rysem ostrovidem v České republice rozdělit do tří základních celků:

• Severovýchodní Morava (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy): asi 10-15 jedinců, vzhledem k migraci z území Slovenska vykazuje populace stálý stav.
• Jeseníky: 0-2 jedinci, z důvodu nelegálního lovu mizí stabilizovaná lokální populace. Je zde možná občasná migrace ze sousedního Polska.
• Jižní a západní Čechy (Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Třeboňsko a přilehlé oblasti): 60-75 jedinců, z důvodu nelegálního lovu zde dochází v současnosti k poklesu její početnosti.

Pravidelný výskyt rysa je v posledních letech zaznamenáván také z oblasti Brd (0-2 jedinci). Poněkud izolovanou pozici má oblast Labských pískovců (0-2 jedinci).

Mimo výše uvedená území existují pozorování rysa ostrovida i z dalších částí České republiky. Jedná se však o výskyt přechodného charakteru. Maximální odhad velikosti stávající populace rysů v České republice činí tedy 90-96 jedinců, kdy nejpočetnější populace je v jihozápadních Čechách.

Po druhé světové válce tak byla nejvyšší početnost rysa v ČR dosažena v rozmezí let 1996-1998, kdy byla odhadována na 100 až 150 jedinců. V období let 1999-2003 však docházelo k jejímu poklesu, který je přičítán především nelegálnímu lovu. V současnosti je velikost populace rysa ostrovida stabilní, avšak stále ohrožena nelegálním lovem.

Ochrana rysa ostrovida

Rys ostrovid přirozeně reguluje početnost populací velkých býložravců, kteří v případě neúměrně vysokých stavů negativně ovlivňují stav lesních ekosystémů (zejména loupáním kůry a okusem terminálních výhonků). Zároveň se však touto aktivitou dostává do konfliktu s hospodářskými zájmy člověka. Problém částečně řeší zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Není to však řešení dostatečné.

Negativní postoj veřejnosti k velkým šelmám a s tím související vysoká míra nelegálního lovu jsou i nadále hlavními příčinami ohrožení těchto druhů na našem území. Z tohoto důvodu AOPK ČR v roce 2005 iniciovala přípravu záchranného programu - Program péče pro velké šelmy v ČR. Stěžejním opatřením je rozsáhlá výchovná a osvětová kampaň, která by měla probíhat souběžně na různých úrovních, a jejímž cílem je právě změna veřejného mínění a snížení tlaku nelegálního lovu.

Související opatření by měla zajistit prostupnost migračních koridorů pro velké šelmy, řešit zefektivnění systému náhrady škod způsobených velkými šelmami a rozvoj spolupráce na monitoringu a ochraně velkých šelem se sousedními státy. Zachování prostupnosti migračních koridorů v hraniční oblasti Česká republika - Slovensko je klíčovým opatřením pro existenci populace vlka a medvěda na území naší republiky.

Nedílnou součástí programu je pravidelný monitoring stavu populací a výzkum některých aspektů jejich biologie a role v ekosystému. Pravidelný monitoring rysích populací je prováděn stopováním na sněhové obnově a vyhodnocováním veškerých údajů získaných z období mimo plánované sčítání. Součástí výzkumu je také radiotelemetrické sledování rysí populace.

Získané výsledky zásadním způsobem doplňují znalosti o struktuře populace, sociálních vztazích, potravní specializaci či o aktivitě sledovaných jedinců. Na přípravě programu se spolupodílela nevládní ekologická organizace Hnutí DUHA. Toto sdružení je známo aktivitou v oblasti ochrany šelem. Například v oblasti Šumavy a Beskyd organizuje tzv. rysí a vlčí hlídky, které mají předcházet nelegálnímu lovu velkých šelem.

Hlavním cílem navrženého programu péče je snížení intenzity nelegálního lovu šelem u nás a umožnění nárůstu populace rysa ostrovida alespoň na početnost z let 1995-1996 a zároveň zachování populace vlka a medvěda v současné velikosti. Doufejme, že tyto ochranářské aktivity budou dlouhodobě úspěšné a naše největší kočkovitá šelma nezmizí opět z našich lesů.

Rys ostrovid a legislativa

• Rys ostrovid je druh zvláště chráněný, silně ohrožený (zákon č. 114/1992 Sb., vyhláška č. 395/1992 Sb.).
• V červeném seznamu savců ČR je rys ostrovid zařazen mezi ohrožené druhy.
• V Bernské konvenci je rys ostrovid uveden v Příloze III (chráněné druhy živočichů).
• Ve Směrnici Rady Evropských společenství č. 92/43/EEC je rys ostrovid uveden v Příloze II (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany) a v Příloze IV (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu).
• V Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) je rys ostrovid uveden v Příloze II (druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by obchod s nimi nebyl přísně regulován). Mezinárodní obchod je povolen pouze na základě zvláštních povolení.
• V červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie „téměř ohrožený” (near threatened).
• Škody způsobené rysem ostrovidem mohou být hrazeny dle zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (zákon č. 115/2000 Sb.).
• Rys ostrovid patří podle zákona o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb.) mezi zvěř, kterou nelze lovit.

tags: #rys #ostrovid #život #ve #volné #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Rostoucí poptávka po zelených pozicích
• Recept na přírodní biocid
• Správné skladování dřeva
• Licence pro likvidaci elektroodpadu v ČR
• Kovový odpad a jeho recyklace