V souladu s právem Evropských společenství se nařízením vlády stanovuje Národní program snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen "Národní program").
V přílohách č. 1 až 3 k tomuto nařízení jsou jmenovitě uvedeny stávající zvláště velké spalovací stacionární zdroje.
Trvalým zastavením provozu kteréhokoliv zdroje uvedeného v příloze č. 1 nebo 2 k tomuto nařízení, nebo trvalým snížením jeho jmenovitého tepelného příkonu pod 50 MW, se tento zdroj vyřazuje z přílohy č. 1 nebo 2 k tomuto nařízení a skupinové emisní stropy uvedené v přílohách č.
Trvalým zastavením provozu kteréhokoliv zdroje uvedeného v příloze č. 3 k tomuto nařízení, nebo trvalým snížením jeho jmenovitého tepelného příkonu pod 500 MW, se tento zdroj z přílohy č.
Provozovatelé zdrojů uvedených v přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení předloží ke schválení v termínu stanoveném v § 54 odst.
Čtěte také: Teplárny a emise CO2
Součástí plánu snížení emisí je též posouzení možnosti dalšího snížení emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze zdroje, uvedení k tomu potřebných opatření včetně postupu jejich realizace a dodržení emisních stropů stanovených v příloze č.
V plánech snížení emisí u zdrojů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení nesmí roční množství emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku překročit průměrné roční množství emisí těchto látek za roky 2000 až 2002.
Přitom se vychází z předpokladu, že počínaje rokem 2004 a v dalších letech nedojde ke zvýšení měrné sirnatosti paliva nad průměrnou úroveň za roky 2000 až 2002.
V případě dohody, podle níž se sníží odpovídající množství emisí u jiného zdroje z přílohy č. 1 nebo 2 k tomuto nařízení, nesmí dojít k překročení imisních limitů pro oxid siřičitý, tuhé znečišťující látky (velikostní frakce 10 µm a menší), oxidy dusíku a oxid dusičitý podle zvláštního právního předpisu2) nebo k překročení doporučené hodnoty příslušného krajského emisního stropu pro oxid siřičitý podle zvláštního právního předpisu4) nebo k jinému zhoršení současné úrovně znečištění ovzduší.
V příloze č. 2 k tomuto nařízení je uveden seznam zdrojů se závaznými emisními stropy pro oxid siřičitý.
Čtěte také: Znečištění ovzduší v Libereckém kraji
U těchto zdrojů se v případě potřeby uvedou v plánu snížení emisí úpravy, které umožní při zachování celkové hodnoty emisního stropu měnit emise z jednotlivých zdrojů u téhož provozovatele v rámci území příslušného kraje.
Pokud to není vyloučeno z technických důvodů, vztahují se od 1. ledna 2016 na provozovatele zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem nad 500 MW, uvedených v přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení, požadavky pro oxidy dusíku podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení.
Pokud splnění těchto požadavků není možné, zajistí se snížení emisí odpovídající rozdílu mezi stanoveným emisním stropem a skutečnými emisemi ze zdroje postupem podle § 5 odst.
U stávajících zdrojů, které se nacházejí na území se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst.
V mělnické teplárně skončily tři roky trvající úpravy, provoz je nyní ekologičtější. Hodnota investice je 1,8 miliardy korun. Teplárnu v rámci skupiny ČEZ provozuje společnost Energotrans.
Čtěte také: Teplárny v ČR a ochrana životního prostředí
Vznikly mimo jiné dvě nové odsiřovací linky.
„První odsiřovací linka byla zprovozněna loni. Letos v květnu se uskutečnila série úspěšných společných garančních testů obou linek. Nyní jsme ve fázi dvouleté záruční doby. Proti předpokládaným nákladů 1,9 miliardy korun byla cena o 100 milionů levnější.
V teplárně také pokračuje pilotní projekt záchytu emisí rtuti.
Podle ředitele Energotransu je komplexní ekologizace teplárny zásadní pro další výrobní provoz. Podle něj teplárna také plní přísnější limity na emise oxidů dusíku.
Příští rok začnou platit nová evropská pravidla nejlepší dostupné technologie (BAT), která zvyšují požadavky na provoz energetických zdrojů.
Pravidla se týkají emisí dusíku, tuhých znečišťujících látek, síry, oxidu uhelnatého nebo rtuti.
ČEZ na začátku března oznámil, že požádá o dočasné výjimky z emisních limitů pro některé své elektrárny a teplárny.
Dálkovému vytápění předcházelo zřizování ústředního topení v jednotlivých budovách.
Za první tepelné zařízení v hlavním městě je považována podzemní dvoutrubková síť v Zemském ústavu pro choromyslné v Bohnicích, vystavěná v letech 1906 až 1911.
Vznik holešovické elektrárny byl spojen s elektrizací Prahy a potřebou zdroje, který by dodával elektřinu v potřebném množství.
S její výstavbou bylo započato v létě 1898 a oficiálně byla uvedena do provozu 7. dubna 1900.
Veškeré její strojní zařízení bylo od českých dodavatelů a také většina elektrického.
Elektrárna se od počátku stala vizitkou a současně „zkušební“ laboratoří našeho průmyslu, svědkem proměn, kterými elektroenergetika na počátku 20. století procházela.
Prakticky nepřetržitě probíhala její modernizace, kdy parní stroje byly postupně nahrazeny turbínami, původní kotle novými s vyšší účinností atd.
Doplňme, že o využití dálkové dodávky tepla z holešovické elektrárny se začalo uvažovat v souvislosti s výstavbou elektrárny Ervěnice, která byla uvedena do provozu v roce 1926 jako nový zdroj elektrické energie potřebného výkonu pro hlavní město.
Teplo začala elektrárna dodávat elektrárna v roce 1929 prvním napáječem pro horní oblast Holešovic, o rok později byl budován druhý napáječ pro dolní oblast Holešovic.
Po druhé světové válce v souvislosti s rozvojem bytové výstavby vznikaly v Praze uhelné výtopny zabezpečující nové byty teplem - Kobylisy, Vršovice, Podolí, Solidarita, U trati, Bořislavka, Liboc.
První uhelná teplárna v Praze byla budována v roce 1961 ve Veleslavíně spolu se sídlištěm Petřiny.
Následovala teplárna Malešice I, uvedená do provozu v roce 1962 a teplárna Michle o dva roky později.
V letech 1965-1966 byla uvedena do provozu mazutová výtopna Invalidovna.
V šedesátých letech rovněž dochází k rozšíření elektrárny Holešovice a rekonstrukci spalovny ve Vysočanech.
Koncem 60. let byl schválen první generel zásobování hlavního města teplem.
Centrální zdroj Třeboradice I + II byl v letech 1973 až 1979 uváděn do provozu a v roce 1986 Třeboradice III.
Centrální zdroj Malešice I, II a III rovněž ve třech etapách - v letech 1962 až 1986, centrální zdroj Michle ve dvou etapách 1964 - 1981.
V roce 1988 byla v Praze celková délka primárních sítí 890 km a 350 km sekundárních tepelných sítí.
V letech 1986 - 1992 probíhala výstavba nové spalovny v Malešicích.
Pro přesnost uvádíme, že Teplárna Malešice II, uvedená do provozu v roce 1972, byla posledním velkým zdrojem na tuhé palivo v Praze.
Další akce zabezpečující CZT v hlavním městě již byly zaměřeny na ekologicky čistší paliva - těžký topný olej, lehký topný olej a v posledním období výhradně na zemní plyn.
Významným mezníkem v dalším rozvoji zásobování Prahy teplem byl vznik a. s. Pražská teplárenská 1. května 1992.
S ní je spojena realizace projektu Zásobování hlavního města Prahy teplem z Elektrárny Mělník (ZTMP), který spojil Elektrárnu Mělník I se stávajícími zdroji Pražské teplárenské - Teplárnou Malešice, Výtopnou Třeboradice, Teplárnou Michle a několika menšími výtopnami na pravém břehu Vltavy.
V roce 1998 byla zahájena výstavba další fáze tepelného napáječe - prodloužení do Jižního Města, následovaly Krč, Novodvorská, Lhotka, Libuš a Modřany.
Na přelomu roku 2002/2003 byl připojen i první mimopražský odběratel - město Neratovice.
V roce 2003 byly připojeny na pravopobřežní teplárenskou soustavu Invalidovna a Libeň, o dvě léta později Horní Počernice.
V letech 2002 až 2007 byly postupně připojovány Technologický park Praha-Jižní Město a objekty Vězeňské služby ČR na Pankráci.
V článku z roku 1929 věnovaném první dodávce páry k vytápění bylo zdůrazněno, že holešovická elektrárna „pomáhá zbaviti Prahu od zbytečného kouře a domácích topenišť.“
Nebylo tomu náhodou.
tags: #teplárna #michle #emise #limity