Význam hlístů v přírodě

Hlístice představují rozmanitou skupinu bezobratlých živočichů. Žáci se seznámí se stavbou jejich těla, přizpůsobením prostředí či s významem v ekosystémech a pro člověka.

Základní charakteristika hlístic

Žák popíše základní stavbu těla hlístic a vysvětlí funkci pseudocoelu. Žák charakterizuje způsob rozmnožování hlístic. Žák rozpozná a popíše vybrané zástupce hlístic (škrkavka dětská, roup dětský, háďátko řepné, svalovec stočený). Žák vysvětlí význam hlístic v přírodě a jejich vliv na člověka a hospodářství. Žák zhodnotí potenciální vliv klimatických změn na rozšíření parazitických hlístic.

PL obsahuje: Tělo hlístic (popis). Rozmnožování. Zástupci (roup dětský, háďátko řepné, svalovec stočený, škrkavka dětská). Vývojový cyklus zastoupených druhů, příznaky, léčba, přenos, prevence. Průvodní list a řešení. Pracovní list se může využívat k opakování probraného učiva, ale lze žákům zadat žákům před výkladem nové látky, jako domácí přípravu nebo jako podklad do vyučování při probírání nové látky.

Hlístice jako parazité

Vnímáme je negativně a také slovo cizopasník vyjadřuje, že organismus pase neboli touží po něčem cizím - s pasením hus to ovšem nesouvisí. Nejobecnější definice říká, že jde o organismus, který žije na úkor někoho jiného. Většina lidí si představí něco jako tasemnici, tedy cosi slizkého, odporného, co žije v naší zažívací soustavě. Jenomže tuhle definici splňuje i spousta dalších zástupců včetně bakterií, virů nebo hub, které bychom asi obecně mezi cizopasníky nepočítali. Kupodivu do tohoto ekologicko-biologického pohledu musíme zahrnout i třeba housenku, která stabilně žije na úkor nějaké kytky. My ovšem tak nějak automaticky předpokládáme, že cizopasníci parazitují na lidech nebo živočiších.

Ale oni škodí i na kytkách, houbách a dalších. Spousta organismů jsou tedy cizopasníci, ale my je označujeme za škůdce. Když říkáme, že rajčata napadla plíseň nebo padlí, mluvíme také o cizopasnících. Ta už se týká jen parazitování na živočiších, včetně člověka. Navíc zde mezi parazity řadíme jen červy, prvoky a členovce.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Léčebné využití parazitů

V medicíně se po staletí využívaly například pijavky, třebaže přínos pouštění žilou pochází spíš z říše pověr a kromě možného snížení vysokého tlaku žádný pozitivní vliv na lidský organismus nemá. Ani to, jak vás v kosmetických salonech přesvědčují, že pijavky vysají z krve toxiny a negativní látky, takhle nefunguje. Nicméně pijavice se dodnes můžou používat třeba při opětovném přišití amputovaného prstu a podobně, kdy v místě operace dochází k městnání krve a velkým hematomům. Pijavky je totiž dokážou látkami obsaženými ve slinách rozpustit a následně odsát.

Další medicínské využití představují případy, kdy larvy much - které někdy lidé zaměňují s červy - odstraní z nehojící se rány mrtvou tkáň. Dělají to tím nejjemnějším způsobem, jakým by to ani nejšikovnější lékař s nejmenším skalpílkem nedokázal.

Parazité a autoimunitní onemocnění

Když si představíte lidskou imunitu jako bitevní pole, pak na každý typ útočníka, když to řeknu zjednodušeně, má lidská imunita vyčleněný druh vojska. A my jsme v minulosti byli velice často infikováni velkými patogeny, jako jsou třeba hlísti. Když je naše imunitní buňky nedokázaly kvůli jejich velikosti sežrat, vyvinuli jsme si na ně jiný druh obrany - speciální buňky na červa vylijí enzymy, co ho poleptají a začnou rozkládat.

Když tedy organismus nedokáže nežádoucí patogen spolknout, jako by ho místo toho dejme tomu „polil kyselinou“. Na takové útočníky jsme tedy historicky připravení, protože lidstvo se s nimi dříve setkávalo naprosto běžně. Jenomže moderní západní společnost dokázala tyhle cizopasníky vymýtit, což sice zní pozitivně, ale když máme v těle vojsko, které se nemá s kým utkat, občas se stává, že náš imunitní systém pak omylem zaútočí na vlastní tělo.

Jednou z myšlenek, které jsou ve fázi vývoje, bylo vrátit tělu velké parazity, aby na ně imunitní systém začal útočit a dal tělu pokoj. Má to však bohužel své komplikace, jelikož nemůžeme lidem podávat lidské patogeny, protože by v ten moment byli nakažliví, takže v rámci epidemiologické bezpečnosti musíme například do těla pacienta dostat patogeny, které se sice vyvinou do nějakého stadia, ale nedokážou už produkovat vajíčka.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Spíše by to asi pomohlo preventivně. Nemůžeme sice lidi preventivně infikovat, ale můžeme mít do budoucna naději, že vymyslíme něco jako očkování, kdy budeme používat jen části helmintů, tedy červů, na něž imunita zacílí - a dá pokoj s autoimunitními chorobami. Taková metoda je zatím také ve vývoji a opět se týká spíš těch větších parazitů, tedy červů (helmintů), kteří nějakým způsobem modulují náš imunitní systém. Zase totiž platí, že rakovina je z větší části chyba našeho imunitního systému. A opět by se ta chyba mohla pomocí helmintů napravit. Tohle jsou tedy dnes už používané i vyvíjené způsoby využití cizopasníků v humánní medicíně.

Využití parazitů v zemědělství

Můžeme si totiž říct: Co kdybychom ke každému škůdci - ať už jsou to mšice nebo slimák, který nám ničí salát - našli cizopasníka a nasadili ho na něj? Tihle cizopasníci pak udělají práci za nás. Nedokážou sice své hostitele - tedy příslušné škůdce - úplně vyhubit, ale svedou je potlačit a omezit jejich počet na únosnou mez. Třeba proti španělským slimákům existují hlístice, které je zlikvidují. I když to není úplně laciná záležitost, obzvláště na velkých plochách. Ve sklenících zase můžeme proti mšicím a puklicím nasadit parazitoidní vosičky. Tyhle metody se totiž vyplatí spíše v uzavřených prostorách a na zahrádce.

Vliv parazitů na evoluci a biodiverzitu

Obecný význam parazitů spočívá i v tom, že vytvářejí specifický tlak na evoluci hostitelů. Historicky je důležité říct, že zřejmě pod jejich vlivem vznikly mnohobuněčné organismy, které potřebovaly s patogeny lépe bojovat. Další vývojový význam, o němž se mluví, je jejich vliv na sex. Existuje sice spousta důvodů, abychom se rozmnožovali asexuálně, ale jednou z možných příčin, proč tomu tak není, je to, že smícháním genů komplikujeme patogenům jejich možnosti rychle se přizpůsobit na naše potomky.

V každém biotopu platí, že časem by několik druhů - ať už se jedná o živočichy nebo rostliny - vytlačilo ty ostatní. To tak prostě je. Jenomže právě na ty nejsilnější a nejpočetnější se specializuje nejvíc parazitů, kteří jsou proti nim dokonce efektivnější než predátoři. Dávají tak šanci méně konkurenčně schopným, takže mezi druhy udržují jakousi rovnováhu.

Často jsou paraziti zodpovědní za vznik nových druhů hostitelů. Ten mechanismus by bylo docela složité vysvětlovat, ale výsledkem je, že z jednoho druhu hostitele vzniknou dva, čímž se nám zvýší biodiverzita.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Vliv změn klimatu na parazity

Pořád častěji se mluví o probíhajících změnách klimatu. Globální změny se dnes netýkají jenom klimatu samotného, ale také využívání krajiny. Kdybychom se podívali sto let zpátky, využívala se krajina úplně jiným způsobem. Navíc kromě tolik omílaného oteplování působí na krajinu i nárůst oxidu uhličitého a mnohé další vlivy. Všechny tyhle proměny krajiny jsou výrazné a paraziti a patogeny na ně pochopitelně reagují. Mění se například výskyt a rozšíření rezervoárových hostitelů a přenašečů, mění se vegetace, na niž jsou vázaní, a podobně.

Například komáři nebo klíšťata se dostávají do oblastí, kde v minulosti nebyli. Jdou do vyšších poloh i více na sever. Ale není to jenom tak, že se nám tady usazují teplomilné druhy jako komár tygrovaný (Aedes albopictus), nově se k nám dostávají i další víceméně chladnomilné druhy invazních komárů jako Aedes japonicus nebo Aedes koreicus, které jsme si zavlekli z Asie.

tags: #význam #hlístů #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Koše do koupelny
• Kariérní možnosti po studiu Environmentalní biologie
• Chrlická recyklace stavebního materiálu
• Dopady vypouštění akvarijních ryb
• Silnice a příroda v ČR