Biodiverzita a životní prostředí jsou jedny ze základních kamenů stabilního ekosystému, které mimo jiné lidem poskytují nespočet tzv. ekosystémových služeb, a tím pádem mají přínos i pro naši společnost. Ekosystém je však stabilní ve své rozmanitosti, kde každý druh a prvek má svou funkci, a pokud vymizí, tak se dané prostředí může stát náchylnější na náhlé a rychlé změny a pozbýt své předchozí funkčnosti.
Vymizení jen jednoho druhu nebo prvku může vyvolat řadu změn, které se mohou projevit třeba až po delší době, a to i na vzdálených místech od výskytu postiženého druhu. Takovým příkladem mohou například být velryby, jejichž populace byly člověkem znatelně zredukovány, a tím pádem se zmenšila potravní nabídka pro kosatky, které se vydaly až do mořských kelpových lesů u západního pobřeží severní Ameriky, kde začaly lovit mořské vydry.
Informace o tom, zda je konkrétní druh ohrožený, nalezneme v Červeném seznamu ohrožených druhů, která je vedena Mezinárodním svazem na ochranu přírody (IUCN Red List of Threatened Species). Vytvořená stupnice o sedmi kategoriích nám u každého vyhodnoceného druhu říká, jak moc je riziko vyhynutí velké. K roku 2020 bylo na červeném seznamu zhodnoceno ohrožení 134 400 druhů, z nichž 37 400 je více či méně ohroženo vyhubením.
Vědci ze Západočeské univerzity v Plzni učí počítače rozpoznávat zvířata. Jejich metoda automatického rozpoznávání dnes pomáhá vědcům a ochranářům v České republice i ve světě. Programu stačí fotka nebo zvuková nahrávka. Potom sám rozezná, o jaké jde zvíře. Dokonce dokáže rozpoznat konkrétního jedince daného druhu. Aktuálně se vědci soustředí na projekt ochrany mořských želv.
Automatické určování druhů a jedinců je cílem výzkumu Lukáše Picka z Fakulty aplikovaných věd a Lukáše Adama z Fakulty elektrotechnické. S dalšími kolegy se věnují vývoji metod, které pomáhají sledovat například výskyt ohrožených druhů v přírodě, a to neinvazivně a automatizovaně. Díky automatizaci monitorování mohou tyto nástroje rychleji detekovat změny v populaci nebo hrozby, což umožňuje rychlejší zásahy a efektivnější strategie ochrany zranitelných druhů.
Čtěte také: Ohrožené druhy a Zoo Praha
Vyvinuté nástroje jsou volně dostupné na platformách GitHub a HuggingFace. „Vytvořili jsme obecnou metodologii, kterou lze přizpůsobit různým druhům, prostředí i datovým zdrojům. Lze ji aplikovat na jedince želv, rysů, horských koz, ale i ropuch a mloků,“ uvedl Lukáš Picek.
Počítačové rozpoznávání živočichů či konkrétních jedinců probíhá tak, že to vědci počítač „naučí“. Laicky řečeno: vezmou se například fotky želv z různých zdrojů a umělá inteligence se na nich učí rozpoznávat tvary, barvy, vzory, a tak dále. Program tak automaticky dokáže najít a roztřídit fotky, na nichž jsou želvy, a rovnou je identifikuje.
„Technologie umožňuje zjistit, kam a kdy konkrétní želva migruje, jak často se vrací nebo zda je v dobré kondici. Rostoucí zájem o český výzkum otevřel týmu kolem Lukáše Picka a Lukáše Adama dveře na jednu z nejvýznamnějších světových konferencí v oblasti počítačového vidění, Computer Vision and Pattern Recognition Conference, která se letos konala v americkém Nashvillu.
Vžijte se do role ochránců přírody a bojujte za záchranu ohrožených druhů v napínavé kooperativní deskové hře Ohrožení. Společně s přáteli se postavte výzvám ochrany přírody a zažijte strhující herní zážitek plný strategických rozhodnutí a spolupráce. V této edici se zaměříte na záchranu tygrů a mořských vyder.
Rychlý rozvoj civilizace s sebou přináší i stinné stránky. Negativní dopady na životní prostředí ohrožují existenci mnoha zvířecích druhů. V deskové hře Ohrožení se stanete ochránci přírody, kteří se snaží řešit nejen okamžité hrozby, jako jsou katastrofy, ale také ovlivňovat politiky a prosazovat dohody o ochraně druhů.
Čtěte také: Ohrožené druhy lidoopů a jejich záchrana
Ohrožení je kooperativní hra, ve které se 1 až 5 hráčů společně snaží ochránit ohrožené druhy zvířat. Každý hráč se ujme role specifického povolání - zoologa, filantropa či environmentálního právníka - a přispívá svými unikátními schopnostmi k dosažení vítězství. Vyberte si jeden ze dvou vzrušujících scénářů: záchrana tygrů v ohrožených lesích nebo záchrana mořských vyder v oceánech. Nastavte si obtížnost hry podle svých zkušeností a připravte se na napínavý herní zážitek.
Hra Ohrožení vás vtáhne do děje svým dynamickým herním systémem. V každém kole, které představuje jeden rok, hráči strategicky využívají své kostky a karty akcí k ovlivňování herního prostředí a záchraně zvířat. Klíčem k vítězství je nejen ochrana zvířat, ale také ovlivňování politiků. V průběhu hry se snažíte získat podporu vyslanců jednotlivých států pro dohodu o ochraně druhů.
Ohrožení je ideální desková hra pro všechny milovníky přírody, strategických her a kooperativních zážitků. Je vhodná pro rodiny s dětmi i pro zkušené hráče, kteří hledají novou výzvu.
V současné době se rozšířila v ochranářských a zčásti i ornitologických kruzích jakási podivná, pro mne po desetiletích přímé i nepřímé práce pro ochranu přírody a živočichů dost nepřijatelná a obtížně stravitelná móda bagatelizovat repatriační a záchranné programy a jejich výsledky, pokud souvisí s chovem a chovateli. Narážím na zkreslování reality tohoto typu velmi často, a protože mne to neskutečně irituje - jako ostatně vše, co je nepravdivé - rozhodl jsem se zveřejnit několik přesnějších dat o úspěšném programu návratu druhu, který byly založen na chovech a na entusiasmu chovatelů, a ke kterému jsem se během svého života nějak připletl.
Příběh návratu orla mořského je jedním z nich. Nevím, zda to byl záměr kolegů, kteří tohoto majestátního dravce vybrali za ptáka roku 2006, nebo nebo to byla jen souhra náhod, ale zařazení orla mořského na rok 2006 je vskutku symbolické. Loni na podzim totiž uplynulo rovných 30 let od zrodu myšlenky vysazení mořských orlů v jižních Čechách a na jaře 20 let od prvního úspěšného zahnízdění orlů mořských na Třeboňsku, a to páru, v němž oba ptáci pocházeli ze sokolnického záchranného chovu.
Čtěte také: Česká republika a ochrana rostlin
Repatriace a základ vzniku populace orlů mořských v jižních Čechách (a pravděpodobně nejen v jižních Čechách) je spjat se jmény Ing. Jiřího Andresky a německého sokolníka a chovatele dravců Clause Fentzloffa z tehdejšího "západního" Německa. Fentzloff měl - a nejspíš dosud má - legální soukromý chov dravců a sokolnické ptáky předváděl na hradě Guttenbergu (oficiální název zařízení je Deutsche Greifenwarte Burg Guttenberg).
Na sokolnické dny, které se konaly na podzim v roce 1976 v Českých Budějovicích, přijel také Claus Fentzloff a přivezl s sebou instruktážní film o mořských orlech, obsahující též informace o jeho chovu mořských orlů a repatriačních snahách. Ty byly realizovány dvojí metodikou - jednak přikládáním mláďat z chovu do hnízd divokých orlů v přírodě, pokud měli jen jedno mládě nebo o potomstvo přišli, a jednak vypouštěním juvenilních ptáků na zimovištích evropské populace. Ing. J. Andresku, který v té době pracoval v Mysliveckém muzeu na zámečku Ohrada v Hluboké nad Vltavou a který se tím pádem na organizaci zmíněných sokolnických dnů podílel, tento film velmi důvěrně oslovil a nadchl, protože o možnosti obnovení hnízdící populace orlů mořských v jižních Čechách uvažoval už řadu let. Takže se tito dva lidé rychle domluvili, objeli různé lokality, kde orli tenkrát zimovali, a během času došlo na realizaci repatriačního programu. Předtím bylo třeba zajistit celou řadu celních a ochranářských formalit.
Repatriace orlů mořských se tenkrát uskutečnila součinností České ornitologické společnosti, Správy CHKO Třeboňsko a Klubu sokolníků.
Prvním vypuštěným orlem mořským se stal dvouletý samec z Fentzloffova chovu se symbolickým jménem Luv. Celkem bylo do jižních Čech vypuštěno 9 ptáků, z toho 4 samci a 5 samic; z tohoto počtu prokazatelně vznikl jeden dlouhodobě hnízdící pár a dvěma mladým samicím způsobili smrt myslivci ještě ve stejném roce, kdy byly vypuštěny.
Okolnosti výsadků orlů mořských z chovu C. Fentzloffa uvádí následující přehled. Pohlaví ptáků je označeno běžným chovatelským způsobem: 1/0 samec, 0/1 samice.
Mladí orli pocházeli od tří chovných párů: č. 1, 3, 4 a 8 od páru Clara a Corsar, č. 2 od rodičů Cressy a Nelson, 5, 6, 7 a 9 od páru Thora a Pirat (Trpák, 1987). Vzniklý pár Hough a Cossa byl tedy nepříbuzný.
V důsledku toho není možno spolehlivě doložit hnízdění ostatních vysazených orlů mořských kromě páru Cossa a Hough, a proto o něm neuvažují, i když je pravděpodobné, že se alespoň někteří do reprodukce druhu v Čechách také zapojili, ať už s vypuštěnými nebo s divokými partnery.
Okolnosti vypuštění samice Hough, později familiérně přejmenované na Káču, byly poněkud atypické v porovnání s ostatními jedinci, a nemohu se ubránit dojmu, že to byly možná právě tyto okolnosti, které upevnily vazbu orlice Hough na oblast budoucího hnízdního teritoria.
V prosinci 1980 byla znovu vypuštěna u rybníků Humlenský a Podsedek u Třeboně, kde už fungovala zimní újeď, kterou navštěvovali čtyři "divocí" zimující orli. Orlice Hough byla označena barevnými kroužky, takže ji bylo možno identifikovat nejen podle individuálního habitu. Byla čas od času pozorována a nikam už neodtahovala. V únoru 1982 byla vypuštěna na Starém Jezeře dvě mláďata, z nichž samice si odlétla pro smrt do Rakouska. Samec Cossa přežil a na jaře 1984 vytvořil s Hough pár, který poprvé zahnízdil na starém smrku u rybníka Podsedek.
V letech 1986 - 1993 včetně vyvedl tedy pár vypuštěných orlů Hough (Káča) a Cossa celkem 12 mláďat, 4x po jednom a 4x po dvou z jedné snůšky.
Každý, kdo někdy v nějakém záchranném centru v Indonésii či na Šrí Lance viděl želvu, se mohl setkat s likvidačním zacházením s ohroženým druhem, aniž o tom věděl. A to je na tom to nebezpečné, tvrdí bioložka Hana Vašina Svobodová, která založila a vede organizaci Chráníme mořské želvy. Přesto, že místní i mezinárodní zákony to zakazují, nejen v Indonésii je stále časté, že si na trhu můžete koupit náramek ze želvoviny či vycpanou želvu.
Zákony jsou, a v posledních dvaceti letech se i velmi zpřísnily tresty. V Indonésii hrozí pět let vězení a pokuta přibližně 200 000 korun. Nezákonné obchodování s volně žijícími živočichy i pytláctví ale na mnoha místech stále pokračuje. Šest ze sedmi druhů mořských želv, které žijí na celém světě, je zranitelných, ohrožených nebo kriticky ohrožených. Podle odhadu OSN dosahuje celosvětový nezákonný obchod s volně žijícími živočichy ročního objemu až 23 miliard dolarů.
Na malých ostrovech je pachatel často policistův příbuzný či kamarád ze školy… I proto je velmi důležitá práce s komunitou, vysvětluje, proč se organizace kromě přímé ochrany želv na plážích hodně snaží pracovat s tamními lidmi. „Kromě vzdělávání dětí i dospělých pořádáme workshopy, kde se lidé učí dělat suvenýry například z kokosu namísto ze želvoviny. Takové „atrakce" způsobují želvám stres a narušují jejich přirozené chování. Úřady i policie bývají lhostejné"
Důležitost práce s komunitou podle ní ukazuje i příklad z ostrova Lembata v jihovýchodní části Indonésie. Chráněnou část pláže, ohraničený prostor z bambusového plotu shora krytého sítí, kam jsou přenášena vejce želv, tu na konci srpna 2024 kdosi úmyslně zapálil. Uhořelo v ní přes tisíc vajec mořských želv, která se uvnitř „v bezpečí" inkubovala. Žhář fotky hořící stavby dokonce uveřejnil na sociálních sítích. Místní policie ho chytila a letos v únoru byl soud. Muž bude čtyři roky ve vězení.
Mořské želvy jsou na Zemi už déle než 110 milionů let, dnes jim bohužel hrozí vyhynutí. Nejvíce ohrožené jsou právě v Indickém oceánu, kde Svobodová a její týmy pracují. „Ochrana je zde stále přehlížena, a tak jsem ráda, že se zdejšími organizacemi už želvy chráníme na šesti místech v Indonésii a na dvou na jihu Šrí Lanky. Ochranáři přenášejí vejce do bezpečí a hned po vylíhnutí pouštějí malé želvy do moře. Od roku 2014 se podařilo zachránit více než čtyři a půl milionu želvích vajec a toto číslo každý den stoupá." Dohromady zde klade vejce pět ze sedmi světových druhů mořských želv.
Lidé si neuvědomují důležitost těchto unikátních organismů. Mořské želvy mají v mořských ekosystémech nezastupitelnou roli. Udržují například zdravé podmořské louky pro tisíce malých ryb, které jsou důležitou částí celého podmořského potravního řetězce. Želvy rovněž podporují zdraví korálových útesů či sežerou tuny medúz, čímž udržují rovnováhu v ekosystému.
Nebezpečí je mnoho - rybolov, odpad, pytláctví, přeměna pobřeží, klimatická změna… „Ale stále víc mi připadá, že hlavní nebezpečí je nevědomost a sebestředná pohodlnost, a to jak místních lidí, úřadů a policie, tak i turistů. Zločin je podle mě totiž i to, že místní vydělávají na zvířatech. V Thajsku nabízejí turistům možnost krmit dospělé tygry a pomazlit se s mláďaty. Na Šrí Lance či v Indonésii na Bali zase želvy drží v bazénech, aby si je turisté mohli prohlédnout kdykoli během dne, vzít si je do ruky, vyfotit," vyjmenovává smutně ochranářka želv.
Malé želvy jsou mnohdy drženy v bazénech, dokud nepřijdou turisté a nezaplatí si za to, že je mohou vypustit. To se bohužel děje během dne i na přímém slunci a na horkém písku, protože večer je Centrum zavřené, stejně jako obchod. Turisté ani netuší, že si zaplatili za posílání želv na smrt. Kontakt s horkým pískem zvíře popálí a přehřeje a v moři brzy uhyne nebo se stane potravou nějakého predátora.
Ani želvy, které v bazénu zůstanou, na tom nejsou o moc lépe - ochabují jim svaly, a nemohou pak plavat proti vlnám, nevyvinou se jim plíce, a tak se nemohou dostatečně potápět, nedokážou si přirozeně shánět potravu. Postupně ztrácejí instinkt, jak a kam se v dospělosti vrátit naklást vejce.
Bylo by dobré navštěvovat pouze ty programy, jež mořským želvám opravdu pomáhají. Ale jak je poznat? „Stačí se předem podívat na internet na fotky z centra, které se chystáte navštívit. Pokud jsou na fotkách malé želvy v bazénech, návštěvu si prosím rozmyslete. Vhodná místa ale naštěstí existují," vysvětluje Svobodová a odkazuje na mapu míst, kde návštěvníci Šrí Lanky mohou vidět správnou a účinnou ochranu želv.
tags: #záchrana #mořských #ohrožených #druhů #strategie