Škůdci v kompostu a jak se jich zbavit

Oplocená zahrada je jen lidský výmysl a drobná zvířata, ptáci ani hmyz naštěstí hranic pozemku nedbají. Naštěstí proto, že všechny tyto organizmy jsou nezbytné k dobře fungujícímu ekosystému, i když některé z nich na zahradě nejsou vítané. Mezi různým hmyzem jsou to samozřejmě i škůdci, kteří se vesele v zahradách množí, spásají šťavnaté listy zeleně, ale i jinak ničí plody naší práce.

Larvy v kompostu: Přítel, nebo nepřítel?

Narazili jste v kompostu na podivné larvy? Velké bílé larvy se mohou objevit i u vás. Je to důvod k obavám? Záleží na tom, o jaké ponravy se jedná!

Takto vypadá larva, respektive ponrava chrousta a brouků podobných. Podobná je také například larva cikády nebo krásného zlatohlávka. A to, co z takových ponrav vyroste, není jediný důležitý rozdíl. Pro zahrádkáře je zásadní především to, jakou spoušť mohou ponravy na zahradě způsobit.

Zatímco atraktivní zlatohlávek se zelenými metalickými odlesky je nejen nádherný brouk, jeho larvy se sice mohou objevit v kompostu, nicméně vašim rostlinám ani kompostu nijak neškodí. Živí se totiž tlejícími organickými materiály. V kompostu nebo rozkládajícím se dřevě se vyvíjejí larvy až tři roky, pak dospějí, přemění se na zlatohlávka a čile se mají k dalšímu rozmnožování a produkci nové generace.

Oproti tomu ponravy neméně zajímavého brouka jsou pohromou a ani ne tak pro kompost, jako pro zbytek zahrady. Najdete je totiž nejen v organických zbytcích, které shromažďujete, ale také mělko v záhonech, v zimě se stěhuje až do hloubky jednoho metru nebo víc.

Čtěte také: Zahrady a parky: Ekosystém

Ponravy chroustů: Hrozba pro kořeny rostlin

Ponravy chrousta nicméně zajímá především živý materiál čili kořínky rostlin. Milují jehličnany, proto jsou pohromou pro lesní školky, nicméně napadají i zemědělské plodiny či okrasné rostliny. Ponravy chroustů navíc v této vývojové fázi žijí velmi dlouho, a tak si budou na vašich rostlinách pochutnávat 4 až 5 let. Zelení se živí i dospělci, ale ti jsou aktivní jen v dubnu a květnu. Na rozdíl od ponrav umírají již po dvou měsících.

To, že ponrava chrousta spořádala vaši rostlinu, poznáte jen těžko, pokud ji nepřistihnete přímo při činu. Rostlina vypadá docela normálně, prospívá, ale najednou svěsí listy a začne usychat. Příčina se zdá být neznámá a v našich podmínkách častěji obviňujeme hraboše. Larvy chroustů ale s radostí pochroustají i kořínky vašeho trávníku, a to se pak projeví hnědnoucími skvrnami, typicky na několika místech, protože samička klade do jednoho místa až 80 vajíček.

Jak rozpoznat larvy chrousta, zlatohlávka a chroustka?

Všechno jsou to larvy velmi tlusté, bílé a stočené do půlměsíce. Po jejich bocích jsou rozeznatelné malé tmavé tečky, snadno rozpoznáte nahnědlou hlavu a tři páry nožiček v její blízkosti.

Ponrava zlatohlávka má však hlavičku velmi malou, jakoby vmáčknutou do tlustého tělíčka a nožičky úplně maličké, až bychom řekli zakrnělé. Tato ponrava se pohybuje vlněním po zádech. Za to chroustí larva má hlavu větší, která je dobře patrná a stejně tak jsou nožky delší a je dobře rozpoznatelné i jejich členění.

A pak je tu také chroustek letní, který to všechno zamotá. Je to brouk příbuzný s chroustem, respektive jeho menší varianta. Také jeho ponravy žerou kořínky živých rostlin a přežívají v půdě několik let. Chroustek v poslední době zamořil mnohé oblasti u nás a bohužel jeho larvy jsou laikovi špatně rozpoznatelné. Je to díky tomu, že se víc podobají ponravě zlatohlávka. Také jsou zavalitější s maličkou hlavou a nožičkama, což značně komplikuje identifikaci.

Čtěte také: Příroda a zahrada v české literatuře

Co dělat s ponravami?

Otázkou je, zda je výskyt larev opravdu hrozbou pro vaši zahradu. Zatímco u chrousta je to poměrně jasné, chroustek prý ve skutečnosti nepředstavuje tak závažný problém, jako výskyt jeho většího příbuzného. Ale kdo by to riskoval?! Navíc ponrava v půdě bude konzumovat podle svých možností, tedy nač přijde.

Pokud si nejste jistí druhem, ale také tím, zda ponravy likvidovat, můžete je rozhodně vyhodit daleko za pozemek. Okamžitě se opět zavrtají do země. Pokud máte drůbež, můžete ponravy nabídnout jí.

Nicméně likvidace jen několika nalezených ponrav je jen začátek, protože patrně se v zahradě či její blízkosti nacházejí další. Často se proto na zahradě objevuje i krtek, který sice rozkope váš trávník, ale ponravami se také živí.

Biologická ochrana proti ponravám

Ponravy můžete hubit pomocí organizmů, které jsou jejich přirozenými likvidátory. Jde o prostředky biologické ochrany a nabízejí je online laboratoře, které je produkují nebo obchodníci orientující se na prostředky šetrné k životnímu prostředí. Konkrétně jde například o výrobky obsahující živé juvenilní stádium nematod druhu Heterorhabditis downesi, ale také může jít o parazitické houby Beauveria a Metarhizium.

Pamatujte, že tyto živé organizmy je nutné skladovat při nízkých teplotách, například v lednici a mají jen omezenou životnost. Zcela přírodním způsobem likvidují ponravy bez chemického zamoření či ohrožení zahrady i celého ekosystému.

Čtěte také: Volný výsev: Průvodce pro ekologické zahrady

Také neuvážlivé užívání chemie totiž přispívá k šíření chroustů. Díky používání nešetrných pesticidů dochází k likvidaci také predátorů chroustů, kterým pak nic nestojí v cestě k přemnožení.

Lalokonosci: Další nepříjemní škůdci

Lalokonosci jsou do černa či do šediva zbarvení brouci, kteří se živí listy (případně květy) rostlin. Velcí jsou přibližně 1 až 1,5 cm. V České republice je asi nejfrekventovanější lalokonosec rýhovaný, ale objevuje se zde i lalokonosec libečkový či černý.

Skutečným problémem jsou spíše jejich bílé až nahnědlé larvy, které ožírají kořeny a kořenové krčky rostlin a ničí měkké hlízy. Bílé larvy v kompostu mohou patřit i chroustům.

Ochrana proti lalokonoscům

Lalokonoscům vyhovují vlhčí zastíněné polohy, kde se mohou nerušeně množit. Většinou si je doneseme s novou hrnkovou rostlinou, v rašelinovém či kůrovém substrátu, s lesní hrabankou nebo kompostem.

Dospělí brouci mnoho škod nezpůsobí. Vyvíjejí se v půdě a ožírají nejen jemné kořínky, ale později i silnější kořeny a kořenové krčky, a to až na dřevní část. V měkkých hlízách vyžírají otvory. Napadené rostliny omezují růst, vadnou a odumírají.

Larvy jsou bílé až nahnědlé, beznohé, rohlíčkovitě zahnuté s lesklou oranžově hnědou hlavou, 10-12 mm dlouhé. Jejich sledování je obtížné, protože se vyvíjejí v půdě půl roku i déle (podle teploty). Napadení kořenů si většinou můžeme povšimnout až při přesazování. U jedné rostliny lze nalézt i více larev.

K omezení škůdce přispěje důkladná likvidace starého materiálu i rostlin a ochrana proti plevelům. Nové rostliny i pěstební substráty pečlivě kontrolujte. Když na listech objevíte požerky, brouky najděte a sesbírejte, nejlépe za soumraku nebo po setmění (jako u plžů). Můžete v tu dobu pod napadený keřík položit bílé prostěradlo a oklepat je do něj. Anebo položte pod rostliny vlhká prkna, do kterých se brouci ukryjí.

Užitečné hlístice proti lalokonoscům

Konkrétně se využívají parazitická hlístice Heterorhabditis, a to jako přípravky Nematop a Terranem. Jsou povolené na okrasné rostliny, jahodníky a pěstební substráty proti larvám lalokonosců rodu Otiorhhynchus. Ven na půdu se dávají od dubna do října, když její teplota neklesá pod 12 °C alespoň několik hodin denně. Při vyšších teplotách se nasazují ráno nebo pozdě večer a půda se provlhčí. Vlhčit je třeba i další 3-4 týdny, aby hlístice nezničilo sucho. Souběžně se však nesmějí používat insekticidy ani fungicidy toxické vůči hlísticím.

Parazitické hlístice jsou aktivní až při teplotách nad 14 ºC, kdy jejich larvy čichem vyhledávají hostitele, v němž se usadí, do 48 hodin ho zničí a dále se množí. Larvy škůdce jsou aktivní už při teplotách nižších než 14 °C, proto se vyvíjejí nové, otužilejší kmeny hlístic. Optimální teplota pro jejich působení je nyní 14-25 °C. Před nasazením starším rostlinám prokypřete půdu, aby se hlístice dostaly hlouběji. Hlístice před použitím nesmějí proschnout, nelze je rovněž skladovat při vyšších teplotách.

Další škůdci v kompostu a hlíně

Háďátka

Kořenová háďátka jsou volně žijící průsvitní půdní červi z kmene hlístic (lat. Nematoda). Tito červi jsou menší než 1 mm a jsou tedy pouhým okem jen obtížně viditelní. Proti háďátkům neexistuje žádný účinný chemický prostředek. Ze zkušeností se tito škůdci objevují v půdách, které byli jednostranně vyčerpány rostlinami stejného druhu.

• cystotvorná háďátka - ty kladou vajíčka na kořeny rostlin do cyst o velikosti špendlíkové hlavičky. Vajíčka vydrží v kořenech rostlin i několik let.
• volná háďátka - ty se vyskytují především v písčitých a pórovitých půdách.

Jak bojovat s háďátky?

• Vysévejte brzy na podzim rostliny odpuzující háďátka - aksamitníky a měsíček, do toho přidejte výsev zeleného hnojení - např. řepky olejky. Na jaře pak záhon důkladně zryjte.
• Zapravte zelené hnojení nebo kompost.
• Půdu prokypřete.
• Přidejte vápno, nebo hořečnaté vápno nebo kamennou moučku. Kyselost v půdě je třeba usměrnit.
• V létě - kontrolujte napadené rostliny.

TIP: Vysévejte zelené hnojení! Vysévejte rostliny, které háďátka odpuzují! Střídejte plodiny na záhonu. Vápněte!

Rostliny odpuzující háďátka:

• aksamitníky (lat. Tagetes) - vhodné jsou především malokvěté druhy.
• měsíček lékařský (lat. Calendula officinalis).

Tyto květiny klidně vysazujte přímo na záhony k zelenině. Že nebudete mít výsev jak když střihne v zákrytu a záhony nebudou vyhovovat vašim příliš přesným a estetickým "normám". Vysévejte smíšené kultury - tzn. vysévejte různé druhy zeleniny, ne vždy shodné druhy opakovaně na záhonu.

Některé rostliny zahánějí háďátka odpuzujícími látkami, které v organizmu vznikají při látkové výměně. Řepka olejka a hořčice oslabují háďátka natolik, že se již nemůžou rozmnožovat.

Napadání plodin háďátky:

• Brambory - vlastnosti bojovat s háďátky mají některé nové odrůdy brambor. Neodolné odrůdy často končí napadeny cystotvornými háďátky.
• Rajčata - u rajčat se vyskytují stonková a listová háďátka.
• Mrkev, celer - mrkev napadají všechny druhy háďátek, poznáte to tak, že je mrkev krátká s dlouhými kořeny - vousy s cystami. Celernapadají hálkotvorná a volně se pohybující háďátka na kořenech i hízách.
• Brukvovité rostliny - napadají je cystotvorné háďátka.
• Hrách a fazole - po napadení háďátky hrách přestává růst, žloutne a vadne.

Škůdci ve vermikompostéru

Život ve vermikompostérech je velmi pestrý. Půdní edafon (= soubor živých organismů v půdě), představuje důležitou součást vermikompostu, i když je většinou okem neviditelný. Bohužel se k prospěšným živočichům občas připletou i otravní škůdci.

Nejčastější škůdci ve vermikompostéru:

• Smutnice a její larvy
• Koutule a její larva
• Octomilka a její larva

Jak se zbavit škůdců ve vermikompostéru?

• Pilinová terapie
• Zmrazení nebo mikrovlnná úprava bioodpadu před krmením žížal
• Parazitické hlístice
• V zimních měsících nechte napadený vermikompostér venku.
• Pečlivé vyčištění vermikompostéru a propláchnutí žížal

Tabulka: Přehled škůdců v kompostu a vermikompostéru

tags: #zahrada #škůdci #na #kompostu #jak #se

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Pardubického kraje
• Co zabalit na školu v přírodě
• Ošetřování ekologické kůže
• Specifikace kontejneru 1100l
• Dopady vztahu dětí k přírodě