Vliv změny klimatu na dřeviny

Žijeme v období probíhající klimatické změny. Na tento vývoj reaguje Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, schválený vládou v roce 2017. Ten jako součást komplexu opatření mimo jiné ukládá „Metodicky sjednotit využívání geograficky nepůvodních druhů dřevin v maximálním podílu do 20 % porostní skladby, které se nechovají invazně a nekříží se s domácími druhy (zejména modřínu a douglasky)“.

Děje se tak prostřednictvím lesnického plánování, do kterého vstupují orgány státní správy ochrany přírody závaznými stanovisky k zavádění nepůvodních druhů lesních dřevin.

Důvody a limity uplatnění nepůvodních dřevin

Klimatická změna je jednou z příčin masivního ústupu smrku, naší nejzastoupenější a produkčně nejvýznamnější dřeviny. Důsledkem je dlouhodobý pokles objemu produkce dřeva a změna sortimentní skladby. To má ekonomické dopady. Ačkoliv les plní kromě produkce dřeva širokou škálu dalších funkcí netržní povahy, je ekonomika lesního hospodářství závislá na produkci dřeva. V tom tkví hlavní důvod, proč bylo Ministerstvem zemědělství do adaptační strategie prosazeno uplatnění nepůvodních dřevin.

Zvyšování zastoupení nepůvodních dřevin není bez rizik. Značná část lesních půd je postižena acidifikací a nutriční degradací. Významný podíl na tom má odebírání velkého množství živin s těženou biomasou, zvlášť pokud dochází i k odstraňování klestu a nehroubí. Důsledkem degradace půd je snížená schopnost dřevin vyrovnat se s dopady klimatické změny. Produkce dřeva, která je pilířem ekonomiky lesního hospodářství, je však závislá na dlouhodobé udržitelnosti funkčního stavu lesních ekosystémů. Proto nesmí přílišná orientace na produkci ohrozit jejich funkčnost.

Protože se dosud podstatná část dřevní produkce exportuje s minimální přidanou hodnotou, nabízí se jako lepší alternativa pro ekonomiku lesního hospodářství vyšší zhodnocení dřeva než snahy o udržení či stupňování produkce za cenu výše uvedených rizik.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Komplex opatření pro zvýšení adaptační schopnosti lesů

Přírodě blízké hospodaření zvýší adaptační schopnost lesů vůči klimatické změně. Zkušenosti z poslední suché a teplé periody ukazují, že plošnému hynutí mnohem lépe odolávaly bohatě strukturované lesy, obvykle obhospodařované nepasečně nebo podrostně s dlouhou obnovní dobou, v nichž nedochází k přerušení kontinuity porostního prostředí a plně se využívá přirozená obnova. V takových porostech suchu lépe odolávaly i dřeviny, které byly v homogenních porostech intenzivně postiženy, a to včetně smrku.

Uplatnění pasečného hospodářství by se proto mělo pohybovat pouze v omezeném rozsahu a intenzitě odpovídající potřebě pěstování dřevin náročných na světlo, pokud ji nelze naplnit na holinách vzniklých po disturbancích.

Revitalizaci degradovaných půd přirozeně řeší změna druhové skladby ve prospěch hluboce kořenících melioračních listnáčů a redukce odběru živin těženou biomasou. Ztráty živin sníží rovněž omezení vzniku holin, a pokud už vzniknou, rychlé obnovení lesního prostředí na nich např. přípravnými dřevinami (sukcesí). Výše popsaná opatření jsou však limitována škodami působenými spárkatou zvěří na obnově lesa.

Zlepšení vodního režimu lesních půd spočívá především v zamezení nového a sanaci starého odvodnění (i za cenu dílčích produkčních ztrát), v revitalizaci regulovaných toků, v sanaci nevhodných a nevyužívaných cest, rýh a kolejí.

Současnou druhovou skladbu je nutné přizpůsobit měnícím se růstovým podmínkám s maximálním využitím původních dřevin a jejich přirozené obnovy. V plném rozsahu je třeba využít všech původních listnáčů, zejména hluboce kořenících s melioračními účinky a dobře snášejících sucho. Při rozpadech porostů a plošných těžbách je třeba pracovat se sukcesí (přípravnými dřevinami) minimálně v podílu plochy odpovídajícímu zastoupení stinných cílových dřevin.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Výrazně nejpostiženějším krajem je Vysočina.

Možnosti využití domácích dřevin při adaptaci lesa

Při adaptaci druhové skladby lesa na klimatickou změnu je třeba přednostně pracovat s původními dřevinami, protože jsou součástí funkčních ekosystémových vazeb, ovlivňují mykorhizu, dekompoziční procesy, stav edafonu a koloběh živin. Mykorhiza má významný vliv na kondici lesních dřevin a podílí se na informačních a materiálových tocích v ekosystému aj.

Značně se zmenší prostor pro uplatnění smrku. V nižších a středních polohách (tj. do jedlových bučin včetně) by měl být smrk jen vtroušenou dřevinou. Na zonálních stanovištích smrkových bučin bude smrk pouze menšinovou příměsí v porostech s bukem a jedlí. Pouze na vodou ovlivněných stanovištích může patřit k hlavním dřevinám. Těžiště jeho uplatnění bude v horských polohách (v bukových smrčinách a smrčinách).

Z důvodů předběžné opatrnosti a pro zachování genofondu populací smrku je však žádoucí i v oblastech jeho hynutí udržet alespoň minimální zastoupení přežívajícího smrku neohrožující stabilitu porostů.

Těžiště uplatnění buku a jedle se posune k vyšším polohám. Ve středních polohách se tyto dřeviny uplatní na vlhkých stanovištích a stinných svazích. Úbytek plochy zaujaté bukem a jedlí v bukových doubravách až bučinách může být kompenzován zvýšeným zastoupením těchto dřevin ve vyšších polohách na úkor ohroženého smrku.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Původní duby mají při adaptaci lesů na klimatickou změnu rozhodující význam. V různém zastoupení najdou duby uplatnění na téměř 80 % rozlohy lesů v ČR. Jedná se o celé druhové spektrum dubů a jejich ekotypů vyskytujících se přirozeně na území ČR.

Významnou hospodářskou dřevinou sortimentně částečně substituující smrk je borovice lesní, která má širokou ekologickou amplitudu. V nižších až středních polohách najde uplatnění celá řada dalších původních listnatých dřevin s vyšší tolerancí k suchu. Při plošných disturbancích, ale i na úmyslných holinách budou mít značné uplatnění pionýrské dřeviny.

Výběr vhodných druhů nepůvodních dřevin

V lesnické a zahradnické praxi je v podmínkách ČR odzkoušeno široké spektrum nepůvodních dřevin. Primárně byly vyřazeny lesnicky dosud využívané druhy dřevin s invazním potenciálem: borovice černá rakouská, borovice vejmutovka, dub červený, trnovník akát a invazní druhy či klony topolů.

Důvodem pro zúžení výběru nepůvodních dřevin bylo také omezení druhů, u nichž hrozí obtížná začlenitelnost do ekosystému, rizika přenosu chorob a škůdců, křížení s původními dřevinami a chudé spektrum mykorhitických a dekompozitních hub.

K provoznímu uplatnění byly vybrány: modřín opadavý, douglaska tisolistá, jedle obrovská, ořešák černý a neinvazní topoly a vrby.

Limity uplatnění nepůvodních dřevin

Limity uplatnění nepůvodních dřevin jsou navrženy ve dvou úrovních: a) na úrovni cílových hospodářských souborů pro celé věkové rozpětí, b) na úrovni porostu při obnově konkrétního porostu. Jejich odvození vycházelo z rekonstruovaných přirozených druhových skladeb dřevin pro soubory lesních typů adaptovaných na prognózovanou klimatickou změnu. Zvažovala se dřevinná skladba současných porostů (porostních typů), z toho plynoucí rizika, možnosti substituce hynoucích druhů dřevin původními druhy a potřebný rozsah či možnost uplatnění druhů nepůvodních na úrovni porostu.

Prognózy do budoucna

Pokud se naplní klimatické prognózy, lze v horizontu 20-40 let očekávat značné změny v zastoupení dřevin, kdy významně vzroste podíl dubů. V nižších, suchých a záhřevných polohách i dubů teplomilných, dosud pouze okrajově zastoupených v nejteplejších oblastech republiky. Pěstování většiny ostatních hospodářských dřevin se posune k vyšším polohám. S výjimkou smrku to u většiny z nich vzhledem k jejich nízkému současnému zastoupení ani nemusí vést k poklesu jejich rozlohy. V naprosté většině případů lze ustupující nebo hynoucí druhy dřevin nahradit dřevinami původními.

Smyslem souhrnného zpracování studií „Odvození limitů uplatnění nepůvodních druhů dřevin…“ je především uvedení této aktivity do kontextu s celým souborem adaptačních opatření na klimatickou změnu. Doporučené dřevinné skladby pro soubory lesních typů uvedené v tabelárním „odvození limitů“ jsou navrženy v širokém rozpětí a spektru dřevin.

Globální změny klimatu projevující se např. nerovnováhou v energetické bilanci Země, nárůstem koncentrace skleníkových plynů, teploty oceánů či poklesem biodiverzity můžeme nyní pozorovat téměř každý den.

V České republice je průměrná roční teplota v posledních letech vyšší o 2 °C a během posledních 5 letech spadlo v průměru o 15 % méně srážek.

České lesy jsou dlouhodobě ve špatném zdravotním stavu a mají naprosto změněnou druhovou skladů stromů. Přirozeně by byly tvořeny převážně buky, duby a jedlemi a však dnes dominuje smrk s borovicí.

Další projevy klimatických změn v České republice:

• mizejícími rostlinnými a živočišnými druhy
• extrémní výkyvy počasí
• prodloužením vegetačního období
• posunem vegetačních zón
• zvýšeným výparem z půdy i transpirací rostlin
• zvýšenou teplotou půdy

Vazba mezi lesním ekosystémem a klimatickou změnou

Lesní ekosystémy jsou jednou z klíčových složek životního prostředí. Ve vztahu ke změně klimatu mají lesy jedinečné postavení - na jedné straně jsou lesy vystavené změnám klimatu a na straně druhé průběh těchto změn ovlivňují. Zásadní roli hrají především z pohledu akumulace a uvolňování uhlíku, ovlivňování vodního režimu a dalších regulačních mechanizmů, které ovlivňují klimatický systém Země. Kvůli častějším a extrémnějším klimatickým jevům (vichřice, sucho apod.) jsou české lesy s výrazně změněnou dřevinnou druhovou skladbou pod větším tlakem. Tato kombinace vede v některých regionech například k plošnému a kalamitnímu rozpadu smrkových a borových porostů.

V současnosti lesy pokrývají zhruba třetinu rozlohy České republiky a hrají tak i v našem prostředí (a v lokálním ekosystému) nezastupitelnou roli - kořeny zpevňují půdu proti erozi, půda zadržuje vodu a působí jako protipovodňová ochrana, čímž porosty vytváří specifické mikroklima.

Lesní hospodaření zohledňující klimatickou změnu

Lesy nám poskytují dřevo - krásnou obnovitelnou surovinu, zároveň také příznivě ovlivňují klimatické podmínky prostředí. Aby byly lépe připravené čelit změnám klimatu a mohli poskytovat široké spektrum mimoprodukčních funkcí a ekosystémových služeb, musí dosahovat vysoké ekologické stability. Jako jedno z řešení a zmírnění negativních dopadů klimatických změn uvádějí i české strategické dokumenty posun k přírodě blízkým a šetrným formám lesního hospodaření.

Ty prosazuje i certifikační systém FSC (Forest Stewardship Council), který definuje pravidla pro vlastníky a správce lesů a zaručuje, že dřevo pochází z šetrného lesního hospodaření. Takto obhospodařované lesy jsou tedy více připraveny na důsledky klimatických změn a zlepšuje se jejich adaptabilita.

FSC je však pro vlastníky lesa také prestižním oceněním a nástrojem jak nezávisle doložit, že hospodaření na daném lesním majetku je zodpovědné. Certifikace FSC znamená i ekonomickou příležitost pro všechny typy a velikosti lesních majetků a pro navazující dřevozpracující průmysl.

Hlavní příčinou změny klimatu je tzv. skleníkový efekt. Mnohé z těchto skleníkových plynů se v přírodě běžně vyskytují, nicméně v důsledku lidské činnosti se koncentrace některých z nich v atmosféře zvýšila. Jedná se zejména o tyto plyny: oxid uhličitý (CO2), metan, oxid dusný a fluorované plyny.

Ke globálnímu oteplování nejvíce přispívá CO2 produkovaný lidskou činností. Do roku 2023 se jeho koncentrace v atmosféře zvýšila na 51 % nad úrovní před průmyslovou revolucí (před rokem 1750).

tags: #vliv #zmeny #klimatu #na #dreviny

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování fíkus benjamín: Průvodce
• Znečištění oceánu Havaj
• Jak vybrat ekologickou tašku?
• Lezení v Budišově
• Škola v přírodě Roštín – recenze