Jak snížit emise aut: Komplexní přístup k čistší dopravě

Oblast dopravy je v EU zdrojem přibližně 29 % emisí skleníkových plynů. Jen v České republice vzrostly emise z dopravy o 62 % od roku 1990, především kvůli osobní automobilové dopravě. Její transformace je klíčová pro zpomalení tempa oteplování planety, k němuž se zavázala Evropa i Česko ve svých klimatických cílech. Výzvou ale není jen jak účinně snížit emise z dopravy a zlepšit tak prostředí pro život, ale také jak dopravu zároveň udělat dostupnou pro všechny, včetně lidí ohrožených dopravní chudobou - omezenou možností plnit své dopravní potřeby, ať už jde o práci, zdravotní péči nebo společenský život.

Inspirace z evropských měst

Řada evropských měst má naštěstí nakročeno správným směrem a může být inspirací i pro nás. Dekarbonizace dopravy vyžaduje komplexní přístup a řešení na všech úrovních: od městské přes meziměstskou až po mezinárodní. Na úrovni měst je důležitá podpora městské hromadné dopravy, budování infrastruktury pro cyklisty i pro pěší, aby obyvatelé měli dostatek dostupných alternativ k osobním automobilům, které jsou v současnosti zdrojem více než 60 % emisí skleníkových plynů v rámci silniční dopravy v EU.

Právě k tomu už desítky let směřuje hlavní město sousedního Rakouska. Vídeň usiluje o to, aby byla chůze, jízda na kole i veřejná doprava pro místní co nejpřívětivější. Aktivně rozšiřuje síť MHD, veřejná prostranství se upravují ve prospěch chodců a investuje se do cykloinfrastruktury. Město zároveň zavedlo vyšší poplatky za dlouhodobé parkování na ulici, což dále motivuje obyvatele k využívání jiných prostředků ke svým přesunům po městě, než jsou auta. Díky dlouhodobému, systematickému úsilí dnes tvoří chůze, jízda na kole a veřejná doprava přibližně tři čtvrtiny všech každodenních cest obyvatel města.

Omezování emisí v dopravě zároveň snižuje hladinu škodlivých znečišťujících látek, jako jsou jemné částice (PM2,5) a oxid dusičitý (NO2), které jsou spojovány s respiračními onemocněními a předčasnými úmrtími, zejména v městských oblastech. Investice do nízkouhlíkové dopravy se vyplácejí prostřednictvím nižších nákladů na zdravotní péči. Londýn před pěti lety zavedl rozšířenou zónu s velmi nízkými emisemi (ULEZ). Po prvním roce fungování došlo v této zóně ke snížení škodlivých hodnot NO2 o 44 %. Odhaduje se, že toto zlepšení kvality ovzduší přispěje k pětiprocentnímu snížení počtu nových případů astmatu u dětí v okrajových částech Londýna.

Dalším způsobem, jak regulovat počet aut ve městě, je zavedení poplatku za vjezd automobilů do centra. Ve Stockholmu takový poplatek funguje už od roku 2007. V prvním roce se provoz ve zpoplatněné oblasti snížil o 22 %. Další studie dále ukázala, že toto opatření vedlo ke snížení emisí CO2 z dopravy ve vnitřní části města o 14 %, v celé metropolitní oblasti potom o 2-3 %.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Financování modernizace dopravy

Modernizace dopravní infrastruktury není levná záležitost a první otázka, kterou si logicky politici a političky pokládají, je, odkud to zaplatit. Města ale mohou využít finanční zdroje EU určené právě pro tyto účely. Přes 80 milionů EUR z fondů EU získala během deseti let polská Gdyně na modernizaci a rozšíření svého systému elektrických trolejbusů. Investice nejenže snížila znečištění ovzduší a hluk, ale zároveň město ušetřilo na provozních nákladech, protože elektřina je levnější a cenově stabilnější než nafta. Díky tomu se každoročně zabránilo vypuštění více než 2000 tun CO2 a více než 20 tun NOX.

Řešení pro meziměstskou dopravu

Řešení městské dopravy je jen jednou částí problému. Jeho další úrovní je potřeba snižovat emise a zvyšovat dostupnost mobility při přesunech mezi městy či obcemi. Podstatné je přitom přicházet s alternativami pro lidi žijící v odlehlých oblastech. Inspiraci nabízí Estonsko, které v roce 2018 zavedlo veřejnou dopravu na okresních autobusových linkách pro všechny obyvatele zdarma. Během prvního roku počet cestujících na těchto převážně venkovských trasách výrazně vzrostl. Dlouhodobě nicméně lidé opět začali opět přesedat do aut a praxe tak ukázala, že dostupnost sama o sobě k nárůstu uživatelů veřejné dopravy nevede: je potřeba soustředit se i na další klíčové faktory, včetně dobře nastavených služeb a spojení a efektivitě při srovnání s individuální automobilovou dopravou při dojíždění.

Transformace automobilového průmyslu

S dekarbonizací dopravy se pojí i další starosti, například zánik některých pracovních míst. Pokud ho ale provedeme strategicky, může být přechod k čistší dopravě zároveň příležitostí k vytvoření nových, vysoce kvalitních pracovních míst připravených na budoucnost. Klíčem je zajistit, aby z tohoto přechodu měly prospěch regiony se silným automobilovým průmyslem a jejich pracovníci a pracovnice. Zásadní roli v tom hrají tvůrci politik, ale také automobilky samotné. V proměňujícím se světě dopravy se k novým výzvám čelem postavila například společnost Renault. V malé francouzské obci Flins-sur-Seine, známé automobilovým průmyslem, mění Renault svou tradiční továrnu na „re-továrnu“ zaměřenou na oběhové hospodářství. Místo uzavření závodu a ukončení výroby benzinových aut se zaměstnanci a zaměstnankyně přeškolují na nové role v oblasti modernizace vozidel, opravy baterií elektromobilů a recyklace materiálů.

Individuální možnosti snížení emisí

Podle ochránců přírody vyprodukují automobily až 22% celkových emisí CO2 vyprodukovaných v České republice. Co ale, kromě nákupu zelenějšího auta, mohou řidiči udělat, aby omezili své emise při cestování z bodu A do bodu B?

1. Nechte své auto pravidelně servisovat: Pravidelná údržba motoru vašeho automobilu zajistí, že bude mít vždy nejlepší výkon a spalovat palivo co nejefektivněji.
2. Nevozte nadměrnou zátěž: Když je váš kufr zbytečně plný těžkých předmětů, musí vaše auto udělat více práce a spálit více paliva. Při každodenní jízdě se snažte nevozit zbytečnou zátěž.
3. Jeďte plynule: Pokud chcete jezdit plynule, předvídejte. Pokud budete umět správně odhadnout situaci před vámi, můžete se vyhnout zbytečnému brzdění a následnému zrychlování. Toto doporučení obzvlášť platí při jízdě ve městě. Snažte se proto jemně a citlivě používat plynový pedál.
4. Kontrolujte tlak v pneumatikách: Podhuštěné pneumatiky mají mnohem větší valivý odpor, což znamená, že palivo spálíte méně efektivně. Tlak v pneumatikách kontrolujte každé 1 až 2 týdny a při přepravě těžkých břemen zvyšujte tlak.
5. Dodržujte omezení rychlosti: I když jsou rychlostní limity stanoveny především proto, aby vás a ostatní účastníky silničního provozu chránili, představují také způsob, jak regulovat emise z jízdy. Dodržujte rychlostní limit a máte zaručenou lepší spotřebu paliva.
6. Vypněte nepotřebné spotřebiče: Moderní vozy jsou vybaveny elektrickými součástmi, které ještě více zatěžují palivovou nádrž vašeho automobilu.
7. Včas řaďte převodový stupeň: Včas řaďte převodový stupeň. U vozidel s benzínovým motorem řaďte přibližně při 2 500 otáček za minutu a vozidel s naftovým motorem při 2 000 otáčkách za minutu.
8. Nenechávejte běžet motor zbytečně na volnoběh: Pokud pravidelně jezdíte ve městě, pravděpodobně trávíte hodně času čekáním na semaforech. Až budete příště sedět ve frontě, vypněte zapalování, abyste zabránili zbytečné produkci emisí.
9. Slučujte cesty: Ať už vyzvedáváte děti ze školky nebo popadnete půllitr mléka nebo jedete domů z práce, rychlé výlety jsou jedny z nejméně účinných cest, které můžete udělat, a pokud je to možné, snažte se je sjednotit do jedné cesty.
10. Odstraňte zbytečné aerodynamické překážky: Odpor větru je obrovským faktorem při optimalizaci spotřeby paliva a moderní automobily jsou navrženy tak, aby byly co nejefektivnější. Nevozte zbytečně střešní boxy, nosiče kol a zahrádky.
11. Nenechávejte motor běžet v zimě: Ačkoli to může být lákavé nastartovat auto a nechat ho zahřát v ledovém zimním ránu, v tomto okamžiku produkuje motor zbytečně emise. Místo toho si kupte kvalitní škrabku na led, rychle odstraňte veškerý led a vyrazte na cestu.
12. Pečlivě si plánujte cestu: Zbytečně se ztratit v neznámé oblasti tím spálíte spoustu paliva, abyste si znovu našli cestu. V případě pochybností si vezměte aktuální cestovní mapu nebo satelitní navigaci, abyste si vždy našli cestu i na těch nejméně známých silnicích.
13. Zvažte alternativní dopravu: Někdy není jízda nutná, zvláště když právě vyrazíte do obchodu nebo jedete do práce pár kilometrů po silnici. Až se příště dostanete ke klíčům od auta, přemýšlejte - musím na tuto cestu opravdu použít auto?
14. Používejte aditiva: Při každém tankování přidejte do palivové nádrže aditiva REDEX. Nejenže ušetříte palivo, snížíte také emise automobilu a prodloužíte životnost motoru.

Dekarbonizace motoru a STK

Většina lidí si už ani nepamatuje, kdy probíhala kontrola stavu vozidla bez měření emisí. Obzvlášť nyní, kdy se stále zpřísňují ekologické limity emisí, se na jejich kontrolu klade stále větší důraz. Nevýhodu mají zejména starší automobily a diesely, jejichž majitelé se před každou STK mnohdy třesou strachy. Přitom řešení vysokých emisí může být velmi jednoduché. Před nevydařenou STK vás může zachránit vodíková dekarbonizace motoru.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

U mnohých aut je také problém ve starém filtru pevných částic, který již neplní svou funkci. Máte-li starší benzínové auto, tak ještě nejásejte, u vás může být problém se vstřikováním paliva. Na vině zpravidla bývá karbon, který se usazuje v motoru. Může způsobit úbytek komprese ve válci a s ním související snížení výkonu, zvýšení kouřivosti automobilu, horší zejména studené starty a při nečištěných usazeninách také hlučnost motoru, klepání a nepravidelný chod.

Přijedete-li včas, dá se karbon z motoru odstranit. Máte hned tři možnosti, jak dosáhnout čistého motoru - mechanickou, chemickou a vodíkovou cestou. Mechanické čištění je časově velmi náročné, protože se provádí ručně a demontují se u něj jednotlivé díly. Při chemickém čištění se sice karbonu zbavíte elegantněji, karbon se ale rozpouští a dostává se do oleje a filtru, které je následně třeba vyměnit. Navíc hrozí riziko, že část karbonu v motoru zůstala a může ucpat například katalyzátor. Nejméně rizikovým způsobem je vodíková cesta - dekarbonizace vodíkem. Působením vodíku karbon sublimuje a opouští motor výfukem ve formě plynu. Zbytek karbonu v důsledku pyrolýzy vyhoří a rovněž odchází z motoru. Tímto způsobem se vyčistí nejen spalovací komora, ale také DPF, katalyzátor, turbo i lambda sondy. Dekarbonizace vodíkem trvá u běžných osobáků hodinu.

Ať už potřebujete řešit již existující problém s motorem vašeho auta, nebo se chcete karbonu z motoru zbavit preventivně, objednejte se na dekarbonizaci a pomozte vašemu autu dosáhnout nižší kouřivosti, vyššího výkonu, tiššího provozu a nižších emisí.

Karbon v motoru: Příčiny a řešení

Slovo „karbon“ se v souvislosti s moderními motory skloňuje snad ve všech pádech. Jak se ukazuje, jeho hromadění zejména na teplých částech znamená obrovský problém. Z čeho se karbon vlastně tvoří?

Dle specialistů ze společnosti I.O.B., která u nás zastupuje společnost BG Products, předního amerického dodavatele chemických produktů určených k čištění spalovacích motorů, se nejvíce karbonových úsad vytváří z oleje. Příčin je více, tou hlavní je však vysoká teplota oleje. Dalšími pak vysoká těkavost oleje, jeho zvýšená oxidace, což vše jde ruku v ruce s často až absurdně malou olejovou náplní a zároveň předlouhými intervaly jeho výměny. Bohužel dnešní situace je taková, že automobilky v honbě za čistými emisemi zvyšují pracovní teplotu motorů. Ta je u moderních agregátů zcela běžně přes sto stupňů. Zároveň ale používají stále řidší oleje z důvodu rychlejšího mazání pohyblivých částí po studeném startu, jejichž velmi nízká viskozita SAE (například 0W-30) je přesným opakem olejů pro vysoké tepelné zatížení (takový olej je třeba SAE 10W-60). Navíc malá náplň oleje také způsobuje jeho zvyšování teploty, neboť funkcí oleje je nejen mazat pohyblivé části motoru, ale i jej chladit. A málo oleje logicky odvádí teplot hůře než jeho větší množství…

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Většina starších aut má tak karbonem doslova zarostlé sání, v extrému pak sníženou pohyblivost pístních kroužků, která vede ke ztrátě komprese a v krajním případě k poškození kluzné vrstvy válců či doslova zalepené trysky vstřikovačů palivové soustavy. Právě poškozená kluzná vrstva válců či přesněji její honování je v praxi nejdražším problémem. Příčinou je právě karbon, který se dostává mezi pístní kroužky a stěny válců.

Jak zbavit motor karbonu

Dnes však existuje řešení čištění motoru takzvanou chemickou cestou a tedy bez demontážně. V rámci toho vyvinula firma BG Products celou řadu přípravků, lišících se použitím na konkrétní části automobilového motoru. Dříve se k čištění používal přípravek na bázi PBA (Polybuteneamin). Velmi dobře rozkládá karbonové úsady, avšak má několik nedostatků. Předně je hořlavý a navíc efektivně funguje pouze za nízkých teplot. Účinně tak dokáže odstraňovat karbonové úsady v sacím potrubí a v palivové soustavě u nepřímo vstřikových motorů. Na části agregátu s vyšší teplotou je však neúčinný, protože shoří rychleji, než vůbec dokáže chemicky na karbon působit.

BG Products proto před lety vyvinuly látku PEA (Polyetheramine), která se ukrývá pod číslem patentu US 5112364. Největší předností PEA je fakt, že je hořlavý až při teplotě zhruba 900 stupňů . Tím dokáže chemicky působit na karbonové úsady i ve spalovacích prostorech motoru či systému recirkulace spalin (EGR). Zde je nutné zdůraznit, že přípravek na bázi PEA rozhodně není aditivem, které se třeba přidá do paliva, jak by si mohl leckdo myslet. Naopak PEA s palivem vůbec nereaguje.

Čistota půl zdraví

Možností, jak chemicky zbavit motor, palivovou soustavu či sání motoru karbonu, jsou v zásadě dvě. Tou první je prevence, díky níž zůstanou uvedené části agregátu čisté a tedy bez úsad. K tomu stačí pravidelně, každých zhruba 10.000 km přidat do nádrže čistící přípravek, který by měl udržet spalovací prostor a samozřejmě palivovou soustavu čistou. V případě nepřímého vstřikování benzínu by měl zajistit rovněž čisté sací potrubí.

Pokud má ale auto najeto řekněme 50.000 km a více, uvedená jednoduchá metoda již účinná není. V tomto případě by měla být prvotním řešením profesionální dekarbonizace motoru. A sice palivového systému, sacího systému a dále mazacího okruhu, takzvaný výplach motoru. A právě tato již poněkud složitější procedura je často spásou pro ty, kterým jinak zachovalé starší auto s větším kilometrovým proběhem neprošlo emisním testem na stanici měření emisí v rámci STK.

Snižování emisí: Aerodynamika a design

Evropská komise navrhla přelomový klimatický balíček. Podle něj by byl od roku 2035 prakticky vyloučen prodej nových aut se spalovacími motory. Už teď automobilky bojují u svých modelů o každý ušetřený gram oxidu uhličitého.

Martin Hrdlička šéfuje vývoji motorů a podvozků v mladoboleslavské Škodě. Ukazuje, jak se dá jednoduše sundat jedna z aerodynamických plastových poklic, která překrývá celé hliníkové kolo. Říká se jim inzerty. „Poklice je paradoxně náročnější na čas než samotné hliníkové kolo. Je třeba ji taky s kolem spárovat,“ popisuje. Lidé mohou poklice sundávat a přidělávat, kdykoli se jim zachce. „Změní se nejen design, ale i aerodynamika. Těmito inzerty dokážeme vůz od vozu ušetřit až gram oxidu uhličitého, v extrémních případech až dva gramy.

Zakrytí kol ke snížení emisí i spotřeby auta využívají i jiné automobilky. Třeba BMW vyvinulo kola přímo s aerodynamickým designem. U elektromobilů prodlužují dojezd až o 10 kilometrů.

Odpor vzduchu jde snížit i odmontováním zpětných zrcátek. Konstruktéři místo nich přidělávají na auta kamery. „Na předních dveřích je rameno, které je zhruba pětkrát menší než klasické zpětné zrcátko, a navíc je aerodynamicky vytvarováno. Na jeho konci je zpětná kamera, která promítá obraz na displej v předních dveřích řidiče a spolujezdce.“

Hospodařit se vzduchem se dá i v přední části auta. Například u elektromobilů designéři uzavírají čelní masku, takzvaný gril, který normálně slouží pro přístup vzduchu ke spalovacímu motoru. Podobná finta jde ale použít také u aut na benzin nebo naftu, kde je chlazení vzduchem důležité. „Gril se může automaticky uzavírat.

Příprava auta na zimu

Zima je období, které může pro řidiče přinést nepředvídatelné situace. Ráno se vzbudíte a zjistíte, že auto je pod vrstvou ledu, silnice jsou kluzké a nízké teploty zkoušejí kapacitu vaší baterie a možná i vaše nervy. Chcete-li jezdit bezpečně a bez zbytečných komplikací, příprava auta na zimu je nezbytná. Ale opravdu důkladná příprava auta na zimu by měla začít dříve, než uvidíte padat první sněhové vločky.

Jednou z nejdůležitějších věcí, jak připravit auto na zimu, je výměna letních pneumatik za zimní. Podle platné legislativy v České republice je povinností, abyste na svém autě měli zimní pneumatiky od 1. listopadu do 31. března, a to za předpokladu, že na silnicích se vyskytuje sníh, led nebo námraza, nebo pokud se takové podmínky očekávají. Pro osobní auta do 3,5 tuny platí, že zimní pneumatiky musí být obuty na všech kolech a dezén musí mít hloubku minimálně 4 milimetry. Nic nedokáže zkazit den více než nefunkční baterie při teplotách pod nulou. Autobaterie je v zimě jednou z nejzranitelnějších součástí vozidla. Abyste předešli těmto nepříjemnostem, zkontrolujte stav vaší baterie před zimou. Pokud je starší než tři roky, mohli byste začít uvažovat o její výměně. No na začátek postačí pokud si dáte otestovat její kapacitu odborníkům. Také pravidelně čistěte svorky baterie a ujistěte se, že jsou pevně připojeny.

Chystáte se na zimu a chcete mít jistotu, že vaše auto zvládne mrazivé teploty bez problémů? Jedním z klíčových kroků je kontrola provozních kapalin. Právě ty zajišťují správné fungování motoru i dalších systémů vozidla, a proto byste jim měli věnovat zvláštní pozornost.

• Motorový olej: Moderní auta jsou vybavena systémy, které nás upozorňují na potřebu výměny oleje. Přesto je vhodné pravidelně kontrolovat hladinu oleje a jeho stav, zejména před zimním obdobím. Pokud byste šli v rámci přípravy auta na zimu vyměňovat i olej, zvolte správný typ, který zaručí bezproblémový chod motoru i v mrazech.
• Chladicí kapalina: Nová chladicí kapalina je navržena tak, aby odolávala i extrémním mrazům. S časem však ztrácí své vlastnosti a může zamrznout už při nule stupňů Celsia, což může poškodit motor.
• Voda do ostřikovačů: V létě se používá samozřejmě letní voda do ostřikovačů, která ovšem neodolává tuhým mrazům, které jsou v zimě. Budete-li si připravovat auto na zimu, buď takovou letní kapalinu vystříkejte nebo ji smíchejte se zimní.

Zimní období dává laku auta pořádně zabrat - posypová sůl, bláto a nečistoty mohou jeho povrch nenávratně poškodit. Proto je důležité před prvními mrazy dopřát svému vozu důkladnou očistu a nanést ochranný vosk nebo lakový sealant. Tyto přípravky vytvoří ochrannou vrstvu, která pomůže minimalizovat škodlivé účinky soli a špíny.

Každé auto má svou povinnou výbavu. Při přípravě vozu na zimu je však důležité mít v autě nouzovou výbavu. Ta vám může v kritických momentech ušetřit spoustu stresu. Před zimou je dobré zkontrolovat i stav stěračů. Opotřebované stěrače mohou zhoršit váš výhled, což je v zimě obzvláště nebezpečné. Ujistěte se, že všechna světla a žárovky fungují správně a jsou čisté.

V rámci přípravy auta na zimu není důležité připravit jen své auto, ale také sebe a své schopnosti. Sníh, led a snížená viditelnost představují rizika, která zvyšují pravděpodobnost nehod, pokud se na ně nepřipravíte.

Příprava auta na zimu by měla být proto samozřejmostí každého jednoho majitele motorového vozidla, neboť vám pomůže zajistit bezpečnou a pohodlnou jízdu i v těch nejnáročnějších zimních podmínkách. Nepodceňujte důležitost zimních pneumatik, pravidelných kontrol a dobře vybaveného vozidla.

tags: #jak #redukovat #emise #aut

Oblíbené příspěvky:

• Kompostování: Průvodce pro začátečníky
• Nakládání s odpady Praha
• Více o Aldonových Kyselinách
• Využití senného kompostu
• O financování odpadů v obcích