Stále větší počet automobilů a rostoucí množství škodlivin, které vypouštějí, nemohlo zůstat bez povšimnutí. Proto bylo již v 80. letech minulého století zavedeno takzvané nařízení R49 a od počátku 90. let platí v Evropské unii a EHP normy EURO. V posledních letech dochází k neustálému zlepšování emisních norem pro automobily, od normy Euro 4 až po nejnovější normu Euro 7. Rozvoj technologií a rostoucí povědomí o životním prostředí vedou ke stále přísnějším normám, které směřují k udržitelné a ekologické budoucnosti silniční dopravy.
Norma EURO 4 byla vypracována a schválena na začátku roku 2005 a platí pro automobily vyrobené od roku 2006. Jinými slovy, pokud bylo vozidlo poprvé registrováno po 1. lednu 2006, musí splňovat normu EURO 4. To, že byl vůz vyroben před rokem 2006, však automaticky neznamená, že nesplňuje normy EURO 4. V roce 2000 byly jednotky GDI modernizovány tak, aby splňovaly požadavky normy EURO 4, ačkoli výroba samotného modelu skončila v roce 2004, tedy dva roky předtím, než nová emisní norma vstoupila v platnost.
Čtvrtá iterace opatření pro mezní hodnoty emisí výfukových plynů a částic platila de facto po dobu pěti let. Je pravda, že nové normy - později označované jako EURO 5a - byly schváleny již v září 2009, ale v platnost vstoupily až v lednu 2011. Do té doby musela nově registrovaná vozidla splňovat normu EURO 4.
Emisní limity EURO upravují směrnice 98/69/ES a 2002/80/ES pro všechny osobní automobily, zatímco motocykly a další dvoukolová vozidla (např. Za zmínku stojí, že během platnosti normy EURO4 pro osobní automobily se na dvoukolky a tříkolky vztahovala emisní norma Euro III.
Zavedení normy EURO 4 přineslo výrobcům poměrně významné změny, neboť byli nuceni snížit emise ve všech dosud testovaných řadách na polovinu. Významné je, že v případě vozidel se zážehovými motory nebylo dosud rozhodnuto o emisních normách pro pevné částice. Norma EURO 4 pro automobily se vznětovými motory přinesla menší snížení emisí oxidu uhelnatého (z 0,64 na 0,50 g/km), ale výraznější snížení emisí oxidů dusíku a pevných částic. Právě tato poslední změna vedla k tomu, že se dieselové vozy začaly vybavovat filtrem pevných částic, tzv. filtrem DPF nebo FAP. Bez DPF by vozidlo obvykle nesplňovalo normy, které již byly považovány za velmi vysoké.
Čtěte také: Diesel vs. Benzín: Kompletní rozbor emisí
Zavedení normy EURO 4 bylo také jedním z důvodů, proč motory využívající systém common rail získaly výhodu oproti motorům založeným na vstřikování čerpadlem.
Motocykly - a všechna ostatní dvoukolová nebo tříkolová vozidla - musí od roku 2017 splňovat pouze normu EURO IV. Na většinu vozidel se vztahují emisní normy platné v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru.
Ačkoli tedy nově vyráběné automobily již dlouho musí splňovat přísnější emisní normu, není možné zajistit, aby - jen tak - zůstala na silnicích pouze nová a ekologická vozidla. Proto i v takzvaných čistých dopravních zónách budou moci jezdit auta splňující emisní normu EURO 4 - a to až do roku 2025. Poté se však budou muset smířit s tím, že jejich čas v centrech měst již pominul.
Ta byla schválena již v září 2009, ale bylo zapotřebí dalšího roku a půl tzv. vacatio legis. Termín pro vstup normy v platnost byl tedy 1. leden 2011 pro automobily s benzinovými a naftovými motory. Norma EURO 5 stanovuje různé mezní hodnoty emisí výfukových plynů a částic, oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku, které obsahují, pro benzinové a naftové motory a také pro motocykly.
Pokud jde o přípustné emise oxidu uhelnatého a uhlovodíků u automobilů se zážehovými motory, mezi normami EURO 4 a EURO 5 se nic nezměnilo. Byl však snížen limit pro emise oxidů dusíku. Podle normy EURO 5 zůstaly přípustné úrovně emisí oxidu uhelnatého stejné. Maximální emise oxidů dusíku a kombinovaná hodnota oxidů dusíku a uhlovodíků však byly sníženy. Limit pro emise pevných částic byl výrazně snížen, a to až pětkrát.
Čtěte také: Srovnání motorů: benzín a diesel
S normou EURO 5 se objevilo rozdělení. Norma EURO 5 se proto vztahuje na osobní vozidla (kategorie M) se vznětovými a zážehovými motory, motocykly a tříkolky (kategorie L) a lehká užitková vozidla (kategorie N1 a N2).
Stále přísnější nové normy nutí výrobce hledat pokročilá a v jejich cílech ekologická řešení. Jedním z příkladů je zavedení systému SCR do vozidel se vznětovými motory. V čem spočívá selektivní katalytická redukce? Kapalina AdBlue se pod tlakem vstřikuje do počáteční části výfukového systému, katalyzátoru SCR. Močovina obsažená v této kapalině se při vysoké teplotě mění na amoniak, který v přítomnosti oxidů dusíku reaguje a rozkládá je na dusík a vodu - produkty, které jsou zcela bezpečné pro životní prostředí.
Katalyzátory SCR ještě nebyly u dieselů EURO 5 na denním pořádku. Bohužel ani tato technologie není bez nevýhod - a vozidlo vybavené SCR katalyzátory může být problematické zejména v zimě (kapalina AdBlue zamrzá již při -11 °C).
Vedle SCR a filtrů pevných částic je EGR (Exhaust Gas Retention) dalším způsobem, jak výrobci automobilů zvyšují účinnost paliva. Montuje se do benzinových (SI) i naftových motorů - tedy bez ohledu na použité palivo. Ventily EGR pak odvádějí část výfukových plynů - přes speciální chladič - zpět do sacího systému. Cílem NENÍ tzv. Nechybí motoristé, kteří jsou ochotni motor definitivně zbavit EGR ventilu, ale není to vhodné (ani legální). Především přítomnost funkčního systému nemá vliv na chování vozu. Nevýhodou jsou však usazeniny, které se hromadí jak na systému EGR, tak na prvcích filtru pevných částic. To se projevuje spíše při běžných jízdách na krátké vzdálenosti, kdy se motor vozu nestihl řádně zahřát.
V současné době musí registrované automobily splňovat normu EURO 6. Je jen otázkou času - a to spíše dříve než později - kdy bude zavedena norma EURO 7, která bude dalším krokem ke snížení emisí pevných částic a dalších znečišťujících látek do ovzduší. Podle odborníků je to předzvěst blížícího se konce spalovacích motorů. Výrobci automobilů je budou nahrazovat elektrickými. A co vozidla uvedená na trh v letech 2011 až 2015, tj.
Čtěte také: Dieselové emise a normy
Návrh nařízení o schvalování typu motorových vozidel s ohledem na jejich emise a životnost baterie neboli zkráceně Euro 7 má za cíl snížit emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek z automobilů a přispět k ochraně životního prostředí a zlepšení kvality ovzduší. Navazuje na předchozí nařízení Euro 6, které platí v současné době.
Evropská komise navrhla 10. listopadu 2022 přísnější normy pro emise látek znečišťujících ovzduší pro vozidla se spalovacím motorem bez ohledu na použité palivo. Zavádí také povinnost měření emisí z brzd a pneumatik.
Podle návrhu Komise by norma Euro 7 do roku 2035 snížila emise dusíku z osobních a dodávkových automobilů o 35 % ve srovnání s normou Euro 6 a o 56 % ve srovnání s normou Euro VI u autobusů a nákladních vozidel. Emise částic z osobních a dodávkových automobilů by byly o 13 % nižší a u autobusů nebo nákladních vozidel o 39 %, zatímco emisní částice z brzd by byly nižší o 27 %.
Na nově uváděné automobily by se podle komise měla vztahovat emisní norma od začátku července 2025 a pro nákladní vozy a autobusy od roku 2027. Pro benzinové i diesel vozy by platili stejné normy 60 mg NOx/km. U emisí z brzd počítá návrh se zavedením limitů 7 mg/km do konce roku 2034, od roku 2035 má být limit snížen na 3 mg/km.
Návrh stanovuje přípustný pokles původní kapacity akumulátorů na 80 % pro elektromobily a plug-in hybridy staré do pěti let nebo do 100 tisíc najetých kilometrů.
O návrhu nařízení hlasovali 25. září 2023 ministři členských zemí EU odpovědní za konkurenceschopnost a výsledkem je méně ambicioznější plán v emisních limitech i ve lhůtách pro vstup v účinnost. Důležitou roli sehrálo Česko, která ve skupině osmi zemí prohlasovala mírnější verzi návrhu. Znamená to, že lhůty by se prodloužily na 30 měsíců od vstupu normy v platnost u nových typů osobních vozidel a 42 měsíců u nových aut. Pro nákladní vozidla to má být 48 měsíců pro nové typy a 60 měsíců pro nová nákladní vozidla.
Emise výfukových plynů by měly zůstat podle normy Euro 7 na 60 mg NOx/km pro zážehové motory (benzín) a 80 mg/km pro vznětové (diesel).
Od počátku roku 2009 se za převod starých aut platí ekologický poplatek. Nejméně, 3000 korun, se platí za auta, která byla vyrobena před rokem 1996, respektive neplní normu Euro 2. V posledních dnech se však objevily snahy poplatek rozšířit až na auta vyrobená do roku 2000, kdy byla zavedena norma Euro 3. Mělo by to smysl? Nemělo. Jednoznačně jde o snahu vytáhnout z motoristů jen další peníze.
Budoucností automobilového průmyslu by se měla stát elektromobilita. Unijní exekutiva chce výrazně podpořit prodej elektromobilů, pro něž by měly členské země budovat více dobíjecích stanic. Státy EU vedené českým předsednictvím se v říjnu 2022 shodly s europoslanci na pravidlech, která od roku 2035 prakticky znemožní prodej nových aut s klasickými spalovacími motory a členské státy EU v březnu 2023 normu definitivně schválily. Proti závazku hlasovalo pouze Polsko a zdržely se Itálie, Rumunsko a Bulharsko.
Souhlasu unijních ministrů s dlouho diskutovanými pravidly předcházela dohoda Německa s Evropskou komisí (EK), která zajišťuje možnost dále využívat spalovací motory poháněné výhradně syntetickými palivy. Ta se vyrábějí pomocí zachyceného CO2 a elektřiny z obnovitelných zdrojů.
EK minulou středu potvrdila dosavadní cíl, aby nová osobní a lehká užitková auta prodávaná v Evropské unii měla od roku 2035 nulové emise CO2. Zároveň navrhla úpravu systému pokut pro výrobce aut, kteří nebudou emisní cíle plnit.
tags: #diesel #bez #katalizatoru #emise #normy