Lidstvo reaguje na klimatickou změnu a její dopady dvěma hlavními způsoby: zmírňováním (mitigací) a přizpůsobením se (adaptací). Mitigace zahrnuje snižování produkce emisí skleníkových plynů a snahu o maximální ukládání uhlíku z atmosféry. Adaptace se zaměřuje na zvýšení odolnosti vůči dopadům klimatické změny.
Infografika "Potenciál vybraných způsobů snížení emisí v ČR" (viz příloha 1) ukazuje různé možnosti snižování emisí oxidu uhličitého v České republice. Mezi klíčové oblasti patří:
Největších emisních úspor může Česko dosáhnout proměnou svého energetického mixu.
Uhlíková stopa představuje množství skleníkových plynů, především oxidu uhličitého (CO2), které vypustíme do atmosféry prostřednictvím svých činností. Průměrná uhlíková stopa každého Čecha je 12 tun CO2 ročně.
Jak tedy snížit uhlíkovou stopu?
Čtěte také: Snižování komunálního odpadu
Oblast dopravy je v EU zdrojem přibližně 29 % emisí skleníkových plynů. V České republice vzrostly emise z dopravy o 62 % od roku 1990, především kvůli osobní automobilové dopravě. Dekarbonizace dopravy vyžaduje komplexní přístup a řešení na všech úrovních.
Na úrovni měst je důležitá podpora městské hromadné dopravy, budování infrastruktury pro cyklisty i pro pěší. Omezování emisí v dopravě zároveň snižuje hladinu škodlivých znečišťujících látek.
Jak mohou řidiči omezit emise při cestování?
Pro snížení ekologické stopy firemního vozového parku je třeba vzít v úvahu několik faktorů:
V boji proti změně klimatu se na průmyslový sektor často pohlíží jako na součást problému. Jednou z věcí, kterou může každá společnost udělat, je eliminace plýtvání. To zahrnuje i drobnosti, jako je například nastavení vytápění v zimě na nižší teplotu. Znamená to také omezit počet výtisků nebo nahradit jednorázové kelímky opakovaně použitelnými. Komunikace je v této oblasti klíčová.
Čtěte také: Výzkum: Snižování imisní úrovně
Při pohledu na emise skleníkových plynů v ČR dle sektorů je na první pohled patrné, že největší podíl emisí připadá na výrobu elektřiny a tepla. Je to dáno tím, že většina elektřiny se v ČR stále získává spalováním hnědého uhlí. Pro změnu energetického mixu uvažujeme 5 scénářů, pro které jsme vypracovali srovnávací grafiky.
Odhad emisí skleníkových plynů v elektroenergetice pro rok 2018 i pro jednotlivé scénáře v roce 2030 je založený na emisních koeficientech celého cyklu provozu elektráren dle IPCC. To znamená, že obsahuje i emise z výroby solárních panelů, emise z těžby fosilních paliv, atd.
Možné scénáře:
Nejvyšší emisní úspory by bylo dosaženo v případě realizace scénáře zveřejněného v listopadu 2020 společností BloombergNEF. Ta by konkrétně přinesla do roku 2030 emisní úspory 30,8 milionů tun CO2eq.
Jednou z oblastí, kde emise České republiky od roku 1990 rostou, je odpadové hospodářství. Na skládkách končí ročně cca 2,7 milionů tun odpadu, při jehož rozkládání vzniká především metan, který je silným skleníkovým plynem. Možností, jak snížit množství odpadů na skládkách je mnoho: v duchu hesla nejlepší odpad je ten, který se nevyprodukuje, je možné vytvářet produkty tak, aby z nich nevznikal odpad nebo se řídit principy cirkulární ekonomiky a nevyužité zbytky v jednom výrobním procesu použít jako surovinu pro další výrobu.
Čtěte také: Co přinese ignorování emisí?
Vysazování stromů bývá považováno za důležitý nástroj k sekvestraci uhlíku. Množství navázaného CO2 odpovídá nárůstu dřevní hmoty stromu.
Zemědělská půda přirozeně váže uhlík a v závislosti na zvolené technice hospodaření se množství vázaného uhlíku v průběhu let zvyšuje nebo klesá. Podle studie Organizace pro výživu a zemědělství může hektar půdy obdělávaný v režimu ekologického zemědělství uložit okolo 200 kg CO2 za rok. Když se k tomu dále přidají techniky minimálního zpracování orné půdy, zvýší se sekvestrační potenciál na přibližně 500 kg CO2 za rok.
V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.
| Sektor | Podíl na emisích |
|---|---|
| Výroba elektřiny a tepla | 33 % |
| Průmysl | 28 % |
| Doprava | 16 % |
| Zemědělství | 8 % |
Globální oteplování je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality.