Jiří Charvát: Masakr Příroda a další paradoxy života

Příroda je divná gigantická věc, která se neustále rodí, umírá, množí a požírá samu sebe. Je v tom zapojených strašně moc živočichů. Přičemž nikdo nedělá nic jiného, než že se snaží ošukat nebo sníst někoho jiného, protože jinak umře. Příroda je jeden velký masakr říznutý pornem!

Někdy si uvědomuji, že můj život nemá žádný účel, že člověk nemá žádný účel. Že nevím, PROČ se tohle všechno děje, že jenom nezadržitelně padám časoprostorem směrem ke smrti. A jediné, co DOOPRAVDY dělám, je, že se nějak snažím zabavit svoji mysl na další hodinu, dokud neumřu….

Příroda a její paradoxy

Příroda je taková gigantická divná věc, která se neustále rodí, umírá, množí a požírá samu sebe. A nikdo neví proč, k čemu je to dobrý. Prostě se to jenom děje. A je v tom zapojeno strašně moc živočichů, přičemž nikdo nedělá nic jinýho, než že se snaží ošukat nebo sníst někoho jinýho, protože jinak umře. Co je na tomhle uklidňujícího?

Teď někdo má asi nabitej diář, tak jí rovnou toho, s kým souloží. Kudlanka třeba. „Zlato, já vím, že ses nestihla v práci najíst. Když se zeptáte kudlanky, jestli má radši sex, nebo jídlo, tak nechápe otázku. Teď si představte, že jste kudlančák v pubertě. Hormony s váma mlátěj. Začínáte pomrkávat po spolužačkách. „Ty vole, kámo. Tuhle bych píchal. A ani nevíte, jak moc máte pravdu. Protože tahle buchta vám při sexu ukousne hlavu a vy dál kopulujete! A pak se naroděj kudlančátka a křičej: „Mami! „Ne. Nejdřív dojez cvrčka!

A teď ty zvířata žijou třeba úplně vedle sebe. Tělo na tělo. Na korálovym útesu třeba. Tam to vypadá jak na Václaváku. Všichni nahňácaný. Chobotnice, žralok, krab, ryba ňáká barevná divná, rejnok. A normálně vedle sebe fungujou. To je, jako byste jeli v MHDčku. Všichni by dělali, jako že tam nejsou. To dělaj už dneska. A najednou paní vedle vás, která celou dobu hrála na mobilu nějaký… diamantový koťátka, by udělala chra! a snědla by vám dceru. Autobusem by se přehnal takovej vzruch. Paní by vykrkla kulich. Vystoupila. „Ale, ani mi to nepřipomínej.

Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a Jiří Kulich

A teď vy si říkáte, že přeháním. Že příroda jsou přece i rostliny. Kytky. Jenomže kytky nejsou hodný. Kytky se normálně hejbaj. Otáčej se za sluncem, za vodou. Dokážou prorazit beton. To vy nedokážete. Proti kytkám jste úplný másla. Kytky jenom vypadaj hodný, protože jsou zakořeněný a hejbou se pomalu. Kdyby Hitler celej život rost‘ na jednom místě v parku a jedno zahajlování mu trvalo půl roku, tak je taky celkem neškodnej. Ale to neznamená, že je hodnej. Kdyby kytky nebyly zakořeněný, tak tady normálně choděj gangy kytek, přepadávaj lidi a berou jim petky s vodou. Kytky jsou úplně stejně sebestředný jako všechno ostatní v přírodě.

Vemte si třeba, jak se rozmnožujou! Kytka nemůže jít do baru, nalejt tam jinou kytku B52kama a pak jí vopíchat na záchodě. I když když se na ní podíváte, je úplně jasný, že by chtěla. Nemůže, protože stojí na místě. Tak si říká: „Jak já se jenom rozmnožím? Chm chm chm. Pylem!“ Pyl je samčí pohlavní buňka, takže sperma, který kytka rozprašuje do okolí. A nikoho se neptá. Každýmu do dýchacích cest, do ksichtu. Když přijdete na louku, je to v podstatě jedno obrovský kytkovský bukakke. Je to stejný, jako kdybych se já postavil na balkón a honil si ho nad větrákem. Možná proto holky tak rády dostávaj kytky. Protože rády dostávaj bukakke.

A teď prostě příroda. Tahle mela obrovská. A všichni to jedou. Narození, potrava, boj o život, šuk šuk, mláďata, smrt. A nikdo z toho nevystoupí. Nezastaví se tučňák a neřekne si: „Proč já to vlastně dělám, ty vole? Jsem nic nepodepsal. Honit se tady jak mamrd. Jenom proto, abych až já umřu, tady furt byl nějakej tučňák. Proč je vůbec tak životně důležitý, aby tady byl tučňák? NIKDO z celý přírody nemá špetku sebereflexe. Že je za celou dobu nenapadlo se sejít a udělat si to trochu hezčí a bezpečnější. A stačilo by málo. Nějaký zasedání zvířat. Tam by vystoupila myš s kritickým projevem: „Prosim vás, tři a půl miliardy let se tady navzájem požíráme jak debilové. Jednobuněčný organismy to vymyslely. Pojďme si konečně sednout a vymyslet něco, v čem nám bude líp. Já si chci jednou vyjít s dětma na procházku a nebát se o život. Teď konzervativci se ošívaj: „Ne ne ne. Žádný inovace. Odjakživa se navzájem požíráme a funguje to dobře. Nezahrávejme si s řádem věcí. „Dobře. Tak pojďme si nechat aspoň víkendy. Teď lev se hlásí: „Ne ne. Já potřebuju zabíjet o víkendu. Já přes tejden souložim. Ne ne!

Masakr v Buči

Svět pobouřily zprávy a záběry dokumentující chování ruských vojsk na územích, která držela v okolí metropole Kyjeva. Masakr v Buči ihned odsoudily západní země, včetně celé Evropské unie. Podle českého premiéra jsou záběry zavražděných civilistů děsivé.

Události na Ukrajině:

• Ukrajinská armáda hlásí, že se ruská vojska prakticky stáhla z pravého břehu Dněpru až k hranicím Běloruska.
• Dočasné vízum v Česku dostalo zatím přes čtvrt milionu Ukrajinců.

Ochrana obojživelníků

Masakru žab na Blanensku brání fólie. O její umístění se postarali dobrovolníci u Býčí skály. Rýče, palice, sponkovačka, desítky dřevěných kolíků a stovky metrů fólie. O víkendu se dobrovolníci v reflexních vestách pustili u silnic na Blanensku do stavby dočasných bariér, které mají ochránit obojživelníky před koly aut při pravidelném jarním tahu. Loni jich takto u rybníku v křtinském arboretu, poblíž Býčí skály v Moravském krasu a také v blanenských Češkovicích, přenesli dobrovolníci osmnáct tisíc.

Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události

V neděli 1. března asi dvacítka dobrovolníků instalovala zábrany v Josefovském údolí nedaleko Adamova, na dohled světoznámé jeskyně v Národní přírodní rezervaci Býčí skála. Silnici bude z obou stran lemovat zhruba kilometrový zátaras. S rýči se tam krátce před polednem oháněli například manželé Michal a Daniela Mährischlovi z Brna. Její muž zrovna hloubil strouhu, do které se natloukaly dřevěné kolíky a napínala folie.

Podle Ludmily Korešové dobrovolníci v Češkovicích, u křtinského arboreta a v Josefovském údolí postaví asi tři a půl kilometrů zábran ze dřeva a fólie. Letos prý začali s budováním zábran s asi týdenním předstihem kvůli proměnlivému počasí. Vodní plochy jsou sice ještě pod ledovým krunýřem, ale to se může velmi brzy změnit. Pokud bude ve večerních hodinách kolem pěti šesti stupňů nad nulou, obojživelníci vyrazí k vodě.

Když jsme u Býčí skály s instalací bariér začínali, přenesli jsme tam zhruba tři a půl tisíce žab. Loni to bylo už šest a půl tisíce. Možná se podařilo díky této činnosti nastartovat novou generaci. Uvidíme, jak letos. Zvyšujícím počtům obojživelníků nahrává také to, že se lesníci dobře starají o rybníky v arboretu i v Josefovském údolí. Čistí se a každé dva roky slovují.

Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace

tags: #Jiri #Charvat #masakr #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Komposty OBI pro rostliny
• ISOH a ohlašování odpadů
• Jaromír Průs o zpracování odpadů
• Recepty pro zdraví a pohodu
• Podrobný pohled na 24. konferenci OSN o klimatu