Velitelské divizní stanoviště Čáslav: Historie a význam

07.03.2026

Čáslavské letiště má bohatou historii spojenou s vojenským letectvem. V roce 1952 byla zahájena výstavba nového moderního letiště s betonovou VPD v lokalitě Chotusice, severně od Čáslavi.

Traduje se historka, která hovoří o tom, že letiště bylo jako takové postaveno obráceně díky špatně překopírovaným stavebním plánům. Proto se budovy kasáren i s hlavní bránou začaly stavět u Chotusic, i když vstup na letiště měl být podle původního plánu na druhé straně co nejblíže Čáslavi.

Počátky vojenského letectva v Čáslavi

V letech 1955-56 na ještě nedokončeném letišti již působí 2. lšp (letecký školní pluk), který zde školí nové piloty na typu Mig-15. Od září do listopadu 1957 je zde organizován kurz létání za ZPP (ztížených povětrnostních podmínek) pro stíhací piloty 6. sld (20., 22. a 26. slp) pod velením pplk. Štefana MIKESKY. Techniku přitom poskytl 22. slp (stíhací letecký pluk), který již v Čáslavi měl část svých Migů-15 z původní základny v Chrudimi. Mimo 22. slp zde působil také 20. slp, jehož letci "sedlali" stejnou techniku, tedy Migy-15.

Celý 22. slp se do Čáslavi dostal k 1. 3. 1958, kdy dokončil své přemístění z Chrudimi. K 31. 8. 2. lšp se na konci roku 1956 přesunul do Hradce Králové, aby umožnil provoz "bojovému" 20. slp. Po kompletním přemístění 22. slp z Chrudimi, na počátku roku 1958, však na letišti působí pluky dva a základna je mírně řečeno přeplněna. Proto dochází na konci roku 1959 k přesunu 20. slp do Náměšti nad Oslavou.

28. stíhací bombardovací letecký pluk "Těšínský"

22. slp se mezitím dle rozhodnutí velitelství letectva z 11. 6. 1958 změnil na 28. sbolp (stíhací-bombardovací pluk). Začlenil přitom do svých struktur personál ze zrušeného 28. bilp (bitevního leteckého pluku), který do té doby působil na strojích Il-10 z letiště Brno-Slatina. Rozkaz o zrušení a přejmenování byl proveden k 1. 10. 1958 a 28. sbolp se tímto dostal do podřízenosti nově vytvořené 34. sbold (stíhací-bombardovací letecké divize). Současně také po 28. 1958 slp zrušen, z jeho stavu sloučením s 28. bilp z Brna vznikl 28. sbolp.

Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled

Od konce ledna 1960 tak na letišti v Čáslavi působil již pouze 28. sbolp "Těšínský," který zde vydržel dalších 35 let. Pluk přežil organizační změny v armádě na počátku 90. tých let a od 1. 1. 1993 působil v sestavě letectva armády České republiky. Zrušen byl až na konci roku 1994, kdy tento osud postihl i ostatní zbývající jednotky letectva, které se transformovalo do modelu specializovaných leteckých základen. 28. sbolp se tak v Čáslavi stal spolu s 1. slp z Českých Budějovic a 4. sslt z Přerova základem pro nově vzniklou 4.

28. sbolp byl oficiálně založen k 1. 10. 1958, kdy vznikl na základech 22. slp a 28. bilp v Čáslavi. Byl podřízen 34. sbold a jeho první výzbrojí byly letouny Mig-15. Prvním velitelem byl jmenován pplk. František FILIP, který již 14. 9. 1958 převzal z rukou genmjr. Jaroslava TYKALA bojovou zástavu pluku i s čestným názvem "Těšínský," který byl převzat od 28. bilp. Činnost 28. sbolp v Čáslavi zajišťovaly následující jednotky: 7. rota pozemního zabezpečení navigace (pzn), která se v roce 1963 transformovala na 7. prapor radiotechnického zabezpečení (prrtz) a 21.

Úkolem pluku byl především boj proti pozemním cílům protivníka. Důraz byl kladen především na létání v přízemních výškách, kde měli letci při podpoře vojsk nejvíce působit. V osnovách bojového výcviku se však objevil i vzdušný boj a provádění taktického průzkumu. Organizace sbolp byla stejná jako u ostatních jednotek čs. letectva. Pluk měl tři letky, z nichž každá disponovala tabulkově čtyřmi roji (16 letounů), provozní oddělení, technické oddělení a zabezpečovací rotu. O provoz samotného letiště se staral samostatný letištní prapor a prostředky radiotechnického zabezpečení provozu základny měl na starost další prapor RTZ. Obě tyto jednotky působily přímo ve prospěch útvarů umístěných na letišti. Do ledna 1960 v Čáslavi mimo 28. sbolp působil totiž i 20.

Nehody a ztráty

27. 8. 1959 byli někteří příslušníci pluku přímými svědky katastrofy Migu-15bis pilotovaného kpt. Ladislavem MOUČKOU z 20. slp. Letec v Čáslavi prováděl nácvik akrobatické sestavy na přehlídku, který v malé výšce nezvládl a narazil s letounem do země.

Dalšími zaznamenanými mimořádnými událostmi z počátku 60. tých let jsou následující případy. Posádka Migu-15UTI na cvičném letu zjistila závadu, kterou se instruktor kpt. Jan KLESŇÁK rozhodl řešit nouzovým přistáním. Pilot npor. Emil REMENEC přitom splnil jeho rozkaz ke katapultáži. Nakonec vše dobře dopadlo a oba letci vyvázli nezraněni. Při útocích na pozemní cíl, během ostrých střeleb, zachytil npor. Dušan KOMENDA během vybírání zteče zadními plochami o koruny stromů a z poškozeného stroje se v bezpečné výši katapultoval. V dubnu 1961 npor. Josef VELÍŠEK zjistil při letu na okruhu okolo základny závadu na své "patnáctce" a vzhledem k malé výšce se okamžitě katapultoval, aniž by stihl svou situaci ohlásit.

Čtěte také: Význam velitelského stanoviště CO

U pluku se poté tradovala následující dohra této události. Npor. VELÍŠEK se dostal na zem nezraněn u obce Štrampouch a okamžitě zavolal telefonem vedoucímu létání pplk. Ladislavu MATOUŠKOVI, že je v pořádku. K 22. 9. 1960 došlo ke změně na velitelském postu 28. sbolp. Novým velícím důstojníkem se stal mjr. Jaroslav ÚLEHLA a svou funkci zastával až do 2. 8. 1966. Pluk měl v první polovině 60.

V září 1961 došlo k další katastrofě a smrti příslušníka jednotky - kpt. Františka TUREČKA. Ten byl spolu se svou dvojkou npor. Františkem DRTINOU na cvičném průzkumném letu, když u Heřmanova Městce náhle letoun vedoucího přepadl do nezvyklé polohy. Vedený pilot se snažil okamžitě svého vedoucího upozornit na vzniklou situaci, ale odpověď nedostal a Mig-15SB dopadl i s pilotem na zem.

Další ztráta postihla pluk 26. 2. 1962, kdy se při záletu letounu zabil nedaleko Trenčína velitel roje kpt. Jaroslav BROŽ. V červenci 1963 byl zničen jeden z Migů-15SB při havárii mladého pilota por. Václava DVOŘÁKA, který se naštěstí stačil katapultovat.

Od 30. 10. 1962 do 30. 7. 1963 sloužila u 28. sbolp také jedna z malého počtu žen v naší armádě, které prošly v 50. tých letech pilotním výcvikem a létaly většinou na kurýrních strojích. To byl také případ kpt. Zdenky MARSÍNOVÉ, které byl ve výše uvedeném období přidělen na starost plukovní L-60 Brigadýr.

Přezbrojení na Suchoje Su-7

Příchod roku 1964 přinesl mezi příslušníky jednotky náznaky blížícího se přezbrojení na nové stroje sovětské provenience - dvoumachové Su-7, které měly podstatným způsobem zvýšit údernost našeho stíhacího-bombardovacího letectva. Letiště v Čáslavi však bylo nutno přizpůsobit těmto provozně náročnějším letounům. Zahrnovalo to zejména prodloužení a celkovou rekonstrukci VPD, která byla ukončena v říjnu 1964. Teoretické přeškolení započali piloti 1. letky v lednu 1964 v Košicích, praktické pak na jaře 1964 na letišti Milovice-Mladá. Na podzim se pak přesunuli do Pardubic. Příslušníci 2. letky se cvičili také v Mladé. Piloti 3.

Čtěte také: Stará Boleslav: Velitelské Stanoviště

Pro piloty nezvyklou a náročnou situací bylo, že při výcviku na Suchoje nemohli využít dvojmístné "spárky" a po přezkoušení na zemi šli rovnou na sólo v typu Su-7BM. Ze SSSR byly od dubna 1964 do března 1968 dodávány bojové stroje verzí Su-7BM a BKL. První cvičně-bojové "spárky" dorazily zhruba v říjnu 1966. "Suky" byly mimo 28. sbolp zaváděny do služby od roku 1965 také postupně u 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou. Prvním "Čáslavským" pilotem, který letěl sólo na Su-7 se stal mjr.

Protože letouny Su-7 zaváděné do výzbroje našeho letectva měly možnost nosit taktickou jadernou bombu IAP-500, dostaly se ve štábech varšavské smlouvy i NATO do kategorie "nosič." U obou výše zmiňovaných útvarů bylo skutečně v 2. polovině 60. tých let přikročeno k nácviku manévrů, kterým se měla tato bomba odhazovat. Jednalo se vždy o odhoz bomby ze stoupavého letu, kdy pilot letěl nejprve ve výši 70 m nad terénem rychlostí 1 050 km/h. V předem určeném bodu přešel do stoupaní a měl dvě možnosti. Při odhozu ve stoupavém letu pod úhlem 45 stupňů se bomba po odhozu pohybovala po balistické křivce a měla teoreticky zasáhnout cíl cca. 6-8 km před letounem. Suchoj po odhozu stále pokračoval v přemetu, na jehož vrcholu v cca. 3 500 - 4 000 m pilot půlvýkrutem přetočil stroj z polohy na zádech a v piké unikal pryč. Druhá varianta počítala s odhozem v úhlu 110 stupňů, čímž bomba dopadla prakticky mírně za místo, nad kterým byl manévr zahájen.

Samozřejmě, že čs. letectvo nemělo jaderné zbraně ve svém arzenálu, nicméně se počítalo s jejich dodáním v případě válečného konfliktu přímo ze skladů v SSSR. Při nácviku tohoto bombardování v ČSSR se používaly pouze "cementové" bomby. Adaptéry pro umístění této výzbroje na podtrupový závěsník Su-7 byly k jednotkám dodány a v přesně určených termínech byly na stroje navěšovány, aby byla odzkoušena jejich funkčnost. Pro výše uvedené skutečnosti se stal typ Su-7 ve své době nejvíce utajovaným letounem našeho letectva. Tento systém utajování šel tak daleko, že při jakékoli havárii, kdy došlo k zničení stroje, byl veškerý písemný materiál o letounu skartován na stupních pluk, divize i armáda.

Díky pokračujícímu přeškolení na Su-7, začal být v roce 1964 u pluku utlumován provoz strojů Mig-15SB. Přesto však došlo ještě ke katastrofě, která 7. 4. 1964 stála život kpt. Zdeňka HORNYCHA. Ten prováděl cvičné ostré střelby na pozemní cíl v Bělečku nedaleko Hradce Králové, když došlo na jeho "patnáctce" k poruše kompresoru motoru. Vzápětí došlo k explozi paliva a destrukci letounu. Pilot se sice ještě katapultoval, ale vzhledem k malé výšce letu se padák nestačil vůbec otevřít. Létání s typem Mig-15 bylo okamžitě zastaveno a následovaly detailní prohlídky.

O tom jak zvládli piloti přechod na novou techniku, přesvědčili pozorovatele na cvičení "Vesna 1965", kde se bombardovalo a střílelo na pozemní cíle ostrou municí před zraky delegací z dalších států varšavské smlouvy. Při tomto cvičení působili letci pluku z letišť Náměšť nad Oslavou a Přerov. Ve velitelském štábu cvičení převládali sovětští generálové, kteří ještě pamatovali boje z 2. světové války. Tito "fronťáci" navozovali skutečnou válečnou situaci tím, že vedoucím jednotlivých rojů často ve vzduchu měnili zadání úkolu dle konkrétní situace. To se samozřejmě projevilo na zvýšené psychické zátěži pilotů, kteří se navíc ještě stále sžívali s novými letouny. Přesto byly úkoly splněny a za jejich provedení byla oceněna trojice příslušníků pluku - pplk. ÚLEHLA, mjr. LICHTENBERG a kpt. DANĚK.

28. sbolp navíc vyslal na tradiční květnovou přehlídku v Praze celkem 8 tříčlenných rojů se svými Su-7BM. V červenci 1966 došlo k prvnímu neopravitelnému poškození letounu Su-7BM č. 5020. Ten byl provozován u 2. letky, která toho času operovala na letišti v Hradčanech. Dvojice vedená kpt. Zdeňkem POTĚŠILEM se těsně před okamžikem odlepení od VPD dostala do střetu s hejnem ptáků. Pilot okamžitě zaregistroval změnu zvuku motoru a rozhodl se vzlet přerušit. Vypnul forsáž, stáhnul POM na volnoběh a vyhodil brzdící padák. Ten ale díky veliké rychlosti stroje, přesahující 300 km/h, odlétl. Kpt. POTĚŠILOVI nezbylo než spoléhat na brzdy hlavního podvozku, které se ale začaly ihned přehřívat a ztrácet na účinnosti. Během chvíle se ocitl v předpolí, kde došlo k vylomení přední podvozkové nohy, letoun klesl na čumák a začala destrukce přední části trupu. Když se letoun nakonec zastavil, musel kpt.

Při prohlídce motoru technici nalezli několik mrtvých těl ptáků a vyšetřovací komise shledala pilotovo rozhodnutí přerušit start jako správné. Jelikož však šlo o zcela nový letoun, nebyl vydán z nejvyšších míst rozkaz k zrušení, ale naopak pokyn k provedení opravy! Posudek inženýra pluku však byl jasný, letoun je neopravitelný. Díky absurdnímu rozhodnutí z velitelství čs. letectva tak "suk" č. 5020 figuroval v plánech bojové připravenosti ještě několik let, ačkoli jinak stál uložený v hangáru stále ve stejném stavu. Nakonec byl přeci jen v tichosti zrušen pravděpodobně někdy v 1. polovině 70.

3. srpna 1966 odešel z funkce velitele po takřka 6 letech teď již pplk. Jaroslav ÚLEHLA a nahradil jej mjr. Josef KLOBOUČNÍK. Na konci 60. tých let bylo také k pluku přiděleno několik L-29, které měly sloužit k cvičným a kurýrním letům. Technici ILS se chystají na poletovou údržbu Su-7BKL č. 6425, krátce po jeho zajetí na stojánku. Tento suchoj působil u 28. sbolp v Čáslavi od roku 1967 do poloviny roku 1983, kdy byl předán 20. sbolp do Náměšti nad Oslavou. Odtud je i tato fotografie pocházející z letové akce v polovině 80. tých let. 9. 8. 1966 měla 1. letka 28. sbolp na pořadu dne přesun techniky na LTC (l...

Transformace a současnost

Na konci roku 1994 sbolp zrušen, stal se základem pro 4. zSL, která vznikla v Čáslavi od 1. 1. Vznik v Čáslavi k 1. 3. 1994. Kompletní přesun k 28. 9. V roce 1997 byla 4. zSL přejmenována na 4. zTL. 41., 42. a 43. slt byla zrušena v roce 1999 pro klesající počet letuschopných Migů-21.

K 1. 12. 2003 došlo k přečíslování 4. zTL na 21. zTL. Současně byly zbývající 41. a 42. slt přečíslovány na 211. respektive 212. (-) - 41. slt převzala "tygří" tradici po 1. letce 1. slp v roce 1994 při zrušení 1. slp(ta ji získala od 1. letky 11. slp, která první navázala kontakty s NTA, sdružující vojenské "tygří" jednotky zemí NATO, již v roce 1991 za velkého úsilí mjr. Josefa Hlavy, velitele "žatecké" letky s Migy-29). 41. slt však měla pouze status čestného člena asociace. Plného členství dosáhla zatím pouze naše služebně mladší "tygří" letka, 331. (++) - 41. slt nesla čestné jméno "Genmjr. (+++) - 42. slt nesla čestné jméno "Genmjr.

Přehled útvarů dislokovaných v Čáslavi

Následující tabulka shrnuje hlavní útvary, které působily na letišti v Čáslavi:

Útvar	Období	Výzbroj
2. lšp (letecký školní pluk)	1955-1956	Mig-15
22. slp (stíhací letecký pluk)	1958	Mig-15
28. sbolp (stíhací-bombardovací pluk) "Těšínský"	1958-1994	Mig-15, Su-7
4. zSL (základna stíhacího letectva)	1994-1997	Mig-21
4. zTL (základna taktického letectva)	1997-2003	Mig-21
21. zTL (základna taktického letectva)	od 2003	Gripen