Vztahy v přírodě organismu ryb a životní rovnováha v akváriu

Již titulek napovídá snahu o schůdné řešení nějaké úlohy. Ano, dnes bych měl, co možná nejsrozumitelněji, objasnit pojem životní rovnováha v akváriu. Píše se o ní, mluví se o ní, ale marně se pan Pavel snažil najít jednoduché a přitom vystihující pojednání o tom, co se pod tímto termínem vlastně rozumí. I když si myslím, že na toto téma bylo již napsáno dosti prací, které stojí za pozornost.

Jasně, asi všichni, a nemusíme být zrovna letitými akvaristy, víme, co se pod tímto pojmem rozumí ve vztahu k přírodním podmínkám všeobecně, ale když se zamyslíte nad rovnováhou v akváriu, zjistíte, že jednoduché a přitom vystihující řešení vlastně neexistuje. Je to mimochodem také z toho důvodu, že akvárium je zcela umělé prostředí vytvořené člověkem za pomoci živých i neživých přírodnin a bohužel též odkázáno téměř výhradně na jeho dobrou vůli.

Pod tímto pojmem, tedy pod pojmem životní rovnováha, naleznete mnoho různých odkazů spojených s rovnováhami vztahujícími se k lidskému zdraví a životosprávě, s rovnováhami vztahů v přírodě, s rovnováhami ve smyslu vyzbrojení světových mocností a tak bychom mohli pokračovat.

Mám-li být hned zpočátku akurátní, měl bych uvést co možná nejvýstižnější a nedlouhou specifikaci tohoto pojmu. Nu dobrá tedy: „Biologická rovnováha je schopnost ekosystému udržovat se bez podstatných změn, nebo se vracet po výrazném vychýlení do původního stavu.“ Tak a je vlastně vyřízeno! Stručné a výstižné pojmenování věci často vyřeší mnoho problémů a nabídne jejich řešení.

Tato věta je ale pouze klíčem k neuvěřitelně rozsáhlému bludišti otázek. Ale nechme bludiště bludištěm a vraťme se k biologické rovnováze. V miniekosystému, jak bychom mohli též akvárium nazvat, se děje mnoho věcí a Vy jistě již z minulých článků víte, že jde krom toho viditelného, živého světa (živočichové, rostliny), také a hlavně o svět skrytý našim očím. Jedná se o bakterie, řasy, nálevníky a mnohé jiné neviditelné organismy, které jsou pro akvárium nepostradatelné.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

To dlouhé, poslední slovo minulé věty je pro význam tohoto článku velmi důležité. Bez činnosti těchto neviditelných organismů by neexistovalo akvárium jako takové, neexistovaly by ani vztahy v přírodě a neexistoval by konec konců ani samotný život na naší zemi tak, jak ho známe.

Velmi zjednodušeně ho můžeme pojmenovat a dělit na organismy, které nám pomáhají a na organismy, které bychom raději v akváriu neviděli. Ony ale spolu souvisejí tak úzce, že bez sebe mnohdy nemohou existovat. Zkrátka, zbavíme-li se byť v dobré víře jednoho organismu, potažmo zahubíme i ty další.

Zrovna tak naopak, zaviníme-li svým nevhodným chováním k akváriu přebytek jednoho organismu, bude to mít neblahý vliv na celé akvárium, potažmo i na organismy, které jsou v akváriu jako dominantní našemu zraku. Konec konců, uvedu snad ten nejznámější případ, který popisuji patrně již po sté. Při léčení ve společenském akváriu antibiotiky, vyhubíme s nevítanou infekcí i bakteriální kolonie, které nutně potřebujeme ke zdárnému vývoji života v něm.

Pozor tedy, mnohdy uvádím a se mnou i jiní autoři, že mikrobiologický život v akváriu není vidět, není spatřitelný či že je neviditelný, ale při porušení rovnováhy těchto organismů se projeví velmi viditelně a to právě nějakou tou pohromou. Je možné s nadsázkou napsat, že právě v době, kdy ho nevidíme, nebo se nijak extrémně neprojevuje, je na tom naše akvárium nejlépe.

Ona rovnováha v akváriu, nebo vlastně biologická rovnováha je tedy velmi zjednodušeně stav, kdy potřeby všech organismů v akváriu jsou naplněny a kdy jeden druh neohrožuje bytostně a trvale druhý. Vidíte sami, že ve své podstatě se toto nemůže povést, ani kdybychom zapojili do systému v akváriu moderní a velmi drahou techniku. V akvaristice tedy mluvíme o přiblížení k biologické rovnováze.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Biologie ryb

V našem novém seriálu se budeme věnovat rybám možná trochu jinak, než je na stránkách určených zejména sportovním rybářům obvyklé. Přesto věřím, že tyto články mohou rybáře oslovit a přinést jim několik užitečných a snad i praktických rad. Seriál nese název: Biologie ryb. Biologie jako taková je věda nesmírně obsáhlá, zabývající se obecně organismy a vším, co s nimi souvisí, od chemických dějů v organismech probíhajících na úrovni atomů a molekul, až po celé ekosystémy a jejich vzájemné vztahy i vztahy k životnímu prostředí. Součástí biologie je tedy celá řada vědních oborů.

V našem seriálu se budeme zabývat především stavbou a funkcemi jednotlivých částí rybího těla a chemickými procesy, kterými tyto části procházejí. Zaměříme se například na tvar těla a funkci ploutví, kůži, šupiny a zbarvení ryb, povíme si něco o nervové soustavě, smyslových ústrojích a činnosti jednotlivých vnitřních orgánů (trávicí, dýchací, pohlavní soustavy apod.).

Pozornost však budeme věnovat i otázkám života ryb v prostředí ovlivněném člověkem a některým specifickým problémům, kterým dnes musí ryby i kvůli nám lidem čelit, jako je například hormonální znečištění vod a jeho vliv na činnost endokrinního systému ryb. Na první pohled se může stát, že tato témata mají s praktickým lovem ryb pramálo společného. Není to však tak docela pravda. Stavba těla a životní funkce se totiž odvíjejí od prostředí, ve kterém ryby žijí.

Poznat je blíže znamená tedy i lépe pochopit způsoby chování a životní návyky ryb, a to i takové, které se sportovního rybolovu bezprostředně dotýkají (např. způsoby přijímaní potravy, zrak a sluch ryb apod.). V každém článku se tedy pokusíme detailněji zaměřit i na některá konkrétní témata, o nichž se často hovoří i v rybářském prostředí (v dnešním článku to bude například otázka rychlosti růstu a forem těla úhoře říčního).

V prvním díle se budeme věnovat tomu, co na rybě zaujme každého na první pohled - tvaru jejího těla a podobě ploutví.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

Části rybího těla:

• Hl hlava
• TR trup
• ON ocasní násadec
• hp hřbetní ploutev
• tp tuková ploutev
• op ocasní ploutev
• pp prsní ploutev
• bp břišní ploutev
• řp řitní ploutev
• TI celková délka těla
• FI tzv.

Ryby (nebo též kostnaté ryby) jsou vývojově nejstarší skupinou obratlovců. Vyznačují se osifikovanou kostrou (v některých případech je však kostra druhotně chrupavčitá) a skřelemi kryjícími žábry. Jsou také nejpočetnější skupinou obratlovců - popsáno je dosud zhruba 32.000 druhů ryb, z nichž je asi 60% mořských a 40% sladkovodních. Od suchozemských obratlovců se odlišují morfologicky, anatomicky i řadou fyziologických funkcí, což vše souvisí s přizpůsobením se vodnímu prostředí. Jedná se o živočichy poikilotermní (tj. studenokrevné).

Ryby patří mezi živočichy, kteří se svým chováním a způsobem života umí velmi rychle přizpůsobit změnám životního prostředí. I proto u nich existuje obrovská variabilita v tvaru těla, dosahované velikosti i hmotnosti, způsobu života i prostředí, které obývají. Tělo ryb se skládá z hlavy, trupu a ocasu. Hranici mezi hlavou a trupem tvoří rovina proložená koncem skřelového víčka, hranici mezi trupem a ocasní násadcem pak rovina před bází řitní ploutve. Poměr mezi délkou hlavy, trupu a ocasu je druhově rozdílný, u většiny ryb je však zhruba 1 : 2 : 1. Na trupu rozeznáváme dorzálně od páteře hřbet a ventrálně břicho.

Tvar těla ryb

Velká variabilita v tvaru těla jednotlivých ryb je důsledkem adaptace na různé životní podmínky, ve kterých ryby žijí. Vřetenovitý tvar těla mívají dobří plavci, obývající proudné úseky řek 1. Jedná se o ideální hydrodynamický tvar těla, kterým jsou vybaveni dobří a vytrvalí plavci. Jde zejména o tzv. reofilní ryby žijící v říčních, proudivějších úsecích toků (parma, pstruh, losos apod.).

Ryby žijící převážně v klidných vodách mívají tělo výrazně zploštělé - typickým příkladem je cejn velký 2. Oproti dobrým říčním plavcům mají ryby, žijící především v klidných a stojatých vodách, tělo ze stran výrazně zploštělé a poměrně vysoké. Typickým příkladem je cejn velký, kuželovité tělo má však i mnoho dalších kaprovitých ryb.

Hadovité tělo je přizpůsobeno k životu v úkrytech 3. Hadovitý tvar těla mají ryby přizpůsobené životu v úkrytech (typickým představitelem je náš úhoř říční, k němuž se v tomto článku ještě vrátíme). V tomto případě je tělo na průřezu kruhovité.

4. Nejpodivnější tvary těla nalézáme u hlubokomořských druhů. Příroda si co do vzhledové variability s mnoha rybami opravdu poctivě vyhrála. Podivné tvary těla mají i ryby, které se celkem běžně loví na udici - např. ďas mořský. Zároveň velká část oceánských vod není zdaleka vědecky prozkoumána a mnohé druhy ryb ještě čekají na své objevení.

Určitě už jste také zaznamenali výsledky různých průzkumů oceánských hlubin, které přinesly objevy zcela nových druhů ryb, často skutečně „ďábelského“ vzhledu. Jejich tělesná podoba je ale opět jen výsledkem přizpůsobení se životu v určitém prostředí - v tomto případě ve velkých hloubkách.

Tvar těla u ryb ovlivňuje také to, zda se jedná o druhy, žijící u hladiny, nebo u dna. Hladinové ryby mívají hřbetní linii těla rovnou a naopak břišní vyklenutou (ostrucha křivočará, ouklej obecná). Vranka je tvarem svého těla přizpůsobena k životu u dna

Ploutve ryb

Asi nejtypičtějšími znaky ryb jsou jejich ploutve, které zároveň představují i důležitý znak při determinaci (určování) některých rybích druhů. Jedná se o kožní útvary, které jsou zpevněny tvrdými a měkkými kostěnými paprsky.

• Prsní ploutve: jejich hlavní funkcí je udržovat rybí tělo v rovnováze - ryby žijící v proudech je mají proto většinou zašpičatělé a silné.
• Hřbetní ploutev: tato ploutev slouží k malým změnám směru pohybu ryb. Její velikost je dle druhu ryb značně variabilní (např. sumec má na hřbetě jen malou ploutvičku, naopak kaprova hřbetní ploutev je velmi dlouhá). Náš vrcholový predátor štika má hřbetní ploutev posunutou výrazně směrem k ploutvi ocasní. Toto postavení slouží štikám k rychlým pohybům na počátku vystartování za kořistí. Některé druhy ryb mají také hřbetní ploutev dělenou na více částí - candát, okoun, drsci mají hřbetní ploutev dělenou na dvě, tresky dokonce na tři části.
• Řitní ploutev: slouží také k malým změnám směru pohybu. Jejich tvary i velikost jsou značně variabilní.
• Ocasní ploutev: společně se svalovinou trupu tvoří hlavní pohybový orgán ryb.
• Tuková ploutev: je jedinou ploutví bez kostěných paprsků - je to v podstatě malý kožní výrůstek (kožní řasa), umístěný mezi hřbetní a ocasní ploutví. Tukovou ploutev mají i ryby z čeledi sumečkovitých.

Zbarvení ploutví je velmi různorodé a patří k jednomu z doplňkových znaků při určování jednotlivých druhů. Přechází od zcela nevýrazných barev - šedé, nahnědlé, načernalé (např. lín, cejn, karas, amur) přes nažloutlé, narůžovělé a načervenalé (např.

Ryba se pohybuje díky vlnivému pohybu celého těla a pomocí ploutví. Pohyb je horizontální, začíná od hlavy a přechází až k ocasu. Při pohybu ryb hraje zásadní roli zejména ocasní ploutev.

Úhoř říční

Úhoř říční patří bezesporu mezi naše nejzajímavější a zároveň také nejtajemnější ryby. Jeho život je opředen spoustou báchorek, mýtů a pověstí. Už jste možná slyšeli vyprávět o tom, jak úhoři vylézají v noci do polí napást se hrachu nebo rousnic či jak zimu přežívají zamrzlí v ledu. V drtivé většině jsou tyto příběhy pouhými smyšlenkami, přesto i pro moderní vědu zůstává úhoř v mnoha ohledech těžko rozlousknutelným oříškem. Velmi zajímavé jsou např. jeho růstové schopnosti a vytváření různých morfologických forem.

Úhoř obecně roste velmi pomalu, délky 70 cm dosahuje až kolem 7-10tého roku života. Zároveň se však vyznačuje velmi proměnlivou rychlostí růstu, a to i u jedinců vyvíjejících se ve stejném prostředí. Jako příklad můžeme uvést akvakulturní chovy, kde v jednotlivých nádržích, do kterých se dávají úhoříci stejné velikosti, vznikají během několika měsíců takové velikostní rozdíly, že je ryby nutné i vícekrát během roku třídit, aby menší úhoři nesloužili svým větším sourozencům za potravu.

Legendou se stal také úhoř chovaný v bazénku jedné pražské pojišťovny, který žil neuvěřitelných 68 let, přičemž měřil pouhých 66 cm. Tvrdí se, že na konci života prodělal morfologickou proměnu do podoby migrujícího úhoře se zvětšenýma očima a posléze uhynul.

K takové růstové diferenciaci však dochází také ve volné přírodě, což můžeme pozorovat i při sportovním rybolovu. V mnoha revírech, kam se ještě úhoři vysazují, se setkáváme s úhoříky, u nichž máme pocit, že prakticky vůbec nerostou (říkáme, že chytáme pořád stejné „tkaničky“). Tyto zkušenosti se potvrzují i při vysazování odkrmeného monté. I u monté, několik měsíců uměle odkrmovaného, se vyskytuje určité procento jedinců, kteří nerostou či rostou jen minimálně. Růstové schopnosti a různé morfologické formy představují u úhořů dodnes tak trochu záhadu

S růstem nepřímo souvisí i vytváření dvou forem úhořů s různě širokými čelistmi. Jedná se o tzv. úzkohlavou a širokohlavou formu. Uvádí se, že úzkohlavá forma je štíhlá a díky užším čelistem se živí převážně měkkýši, řasami a drobnými rybkami, zatímco širokohlavá forma je mohutnější a dává přednost větším rybám. Žádné exaktní výsledky průzkumů ale tuto potravní specifikaci nedokládají.

Zřejmé však je, že dvě formy úhoře skutečně existují a na stejné lokalitě se můžeme setkávat s příslušníky obou forem (a že menší úzkohlavce chytáme spíše na červy a žížaly, zatímco velký širokohlavý úhoř slupne nástražní „candátovku“ jako malinu, je také nesporný fakt). Dokonce se objevují i teorie, že širokohlavé formy jsou v podstatě úhořími samicemi (jikernačkami) a úzkohlavé samci (mlíčáky). Takovéto myšlenky vycházejí asi ze skutečnosti, že růstové vlastnosti samců a samic úhořů jsou značně odlišné. Zatímco mlíčáci dorůstají jen zhruba půlmetrové délky, samice dosahují velikosti i hodně přes 1 metr. Této teorii však vůbec nic nenasvědčuje.

Potíž je v tom, že samotné určování pohlaví úhořů je dosud tak trochu záhadou a mluví se dokonce i o možnosti změny pohlaví - jedna z teorií předpokládá, že zásadní roli hrají vnější činitelé, např. sladká voda, indukující vznik samičího pohlaví. V přirozeném prostředí pronikají samice hluboko do sladkovodních vod, zatímco mlíčáci zůstávají většinou v brakických vodách při ústí řek.

tags: #vztahy #v #prirode #organismu #ryb

Oblíbené příspěvky:

• Informace a možnosti využití cenných zdrojů v odpadu
• Vliv klimatu na Rýn
• Recyklace elektroniky
• Doporučené knihy o klimatu
• Infekční odpad v nemocnici Pardubice